Kategorie: Novinky

Slavnosti světel

Věřili byste tomu, že už je to celých 5 let od vzniku Moisu? Ten čas tak letí! Pamatuju si, jak mi ještě nedávno přišel mail od Near, abych pomohla s realizací webu - a víte co? Už je to přes 3 roky! Neskutečný!
Dlouho jsme tedy přemýšleli, jak vám tohle výročí zpříjemnit a jak jej udělat co nejpestřejší. Jakožto správce akcí jsem samozřejmě zajásala a proto vám přináším jak herní, tak neherní Slavnosti světel!

Nejprve se podíváme, co se tu bude dít neherně, což bude velmi stručné. Budeme tu mít různé jednorázové slevy a samozřejmě tématické záhlaví. Více se dozvíte v průběhu, takže určitě sledujte novinky a kontrolujte OJ a Svatyni.

Herně to tu pak bude pestřejší. Iris se konečně dohodla s vládcem podsvětí a ten opět otevřel své brány do Říše mrtvých. Všichni nyní mohou umírat a samozřejmě už se vrátila i možnost mít vlčata – kéž by ji chtěl někdo využít. Střípky Duhového krystalu už máme taky všechny a tak svět opět zalily barvy. Na znamení radosti Iris všude vyvěsila barevné lampiony a všichni se tak mohou radovat.
Tento čas však s sebou nese i jinou radost a to pověst tak starou, že už na ni vlci pomalu zapomněli. Je to příběh, který stojí za připomenutí a Iris se jej rozhodla oživit právě v tento čas. Poslechněte si tedy příběh o temných dobách, které jsou známy jako Temnota bohů.

Tenhle příběh vyprávěla Iris její matka, která byla v tu dobu jen malou chlupatou kuličkou závislou na mléku její matky. Už je to tedy pěkně dávno, v těchto dobách dokonce neexistoval ani Mois Gris samotný.

Nacházíme se na ohromném kontinentu Argantis, z jehož střípků pocházejí i někteří vaši vlci. Nyní drží pohromadě a zabírá většinu světa. Na tomto kontinentu žije mnoho druhů zvířat, jen málo z nich je však magických a spíše se skrývá a poskromnu živoří. Vlci, vlci ti vůbec nejsou podobní těm, které známe dnes. Jsou to jednoduchá stvoření, která dokonce neumí ani mluvit – nemluvě o magii, kterou ještě neznají. Jako divoká zvířata žijí samotářsky a málo kdy se shlukují do něčeho, čemu by se dalo říkat smečka.
Nad nimi v nebesích se odehrává veškerá zábava. Zde žijí bohové, kteří vlastní tyto prosté pozemské vlky spíše jako mazlíčky, jen málo z nich dosahuje takových kvalit, aby se dali považovat za rovnocenné bytosti, schopné se naučit jednoduchou komunikaci. Najdou se však i takoví a najdou se i takoví bohové, kteří s nimi mají trpělivost, učí je a dokonce se do nich i zamilovávají, nebo je ehm, no…
Každopádně takovým potomkům se říká polobohové. Ti měli nárok na žití na kraji nebeského ráje, ale mezi nejsilnější a nejmocnější bohy nesměli.
Pokud si myslíte, že vám bohové občas přichystají krutý osud, nebo si s vámi zle pohrávají, netušíte, jak moc dokáží být někteří krutí. Bohové občas neznali hranic a doslova týrali některá zvířata, dělali rozdíly mezi slabšími a silnějšími, mezi starými a mladými, mezi bohy, polobohy a smrtelníky. Brali si, co chtěli, stále hodovali a hráli si s prostými životy.
To se však nelíbilo polobohům a těm shovívavějším bohům, kteří měli obyčejné, smrtelné vlky rádi. V ráji se rozpoutala válka, která měla jasného vítěze. Mocní čistokrevní bohové si nenechali nic líbit, ale časem zjistili, že druhá strana je v převaze a proto přitvrdili v boji. Z boje ostrými slovy se stal boj zbraněmi a magiemi na život a na smrt. Mnoho vlků zahynulo a tak řady bohů a polobohů prořídly tak moc, až nebyl nikdo, kdo by se staral o zem, jež jim byla svěřená. Všichni jen nelítostně válčili a handrkovali se o moc. Země trpěla, umírala a stejně tak veškerý život na ní. Zvířata utíkala, kam se dalo, až jich zbylo jen pár. Na středu tohoto území se dnes nachází pouště nebo jen hornaté pláně se sopkami.
Skupinka několika polobohů a tří bohů však neposedla touhle mánií o boj úplně. Těchto pár statečných se ze zničené země rozhodlo odejít a společně vybudovat nový svět. Odtrhlo polo-kontinent a dlouhou dobu jej tlačilo po moři, dokud nebyli od temného světa zničeného bohy tak daleko, že je už nemohli ohrozit. Cesta byla ovšem tak dlouhá a vyčerpávající, že jeden ze tří bohů, jehož dominantní magií byl měsíc, na konci ní zemřel. Jeho partnerka – bohyně stínů, která šla s ním, měla před porodem a nedlouho po cestě porodila. Při porodu však zemřela vlivem únavy z cesty. Narodila se tak matka Iris, která byla jediným „čistokrevným“ bohem vedle mladého vlčka, který šel s nimi – ano, to byl otec Iris. Společně později utvořili pár a zůstali jedinými čistokrevnými bohy.
Co se ale dělo s ostatními? Polobohové na počest těchto dvou bohů, kteří obětovali životy pro ostatní, pojmenovali svůj nový domov Mois Gris. Začali učit pozemské vlky řeči, tradicím a podělili se s nimi o své magie. Krev bohů je tak dodnes v každém z nás a díky nim máme tolik magií, které jsme dodnes schopni zlepšovat.

Tomuto příběhu věřit můžete, nebo ne, co si o něm myslí Iris samotná, se asi nikdy nedozvíme. Přesto je však součástí ostrova a vypráví se nejednomu malému vlčeti a zaslechl ho kdejaký vlk. My na počest něj zapalujeme lampiony, protože náš domov je třeba vyvést z temnot, jako to udělali naši předci a jsme k sobě štědří a laskaví, jako byli kdysi bohové a polobohové k nám, i když nemuseli.

Na Moisu je tedy možné zahlédnout Iris, jak zdobí stromky lampiony a vše září barvami tisíce světel. Slunce teď chvíli neuvidíme, ale zato na obloze spatříme výjimečný úkaz podobný polární záři, který poskytuje dostatek světla pro normální život. Všude je tedy příjemné šero osvícené lampiony a vše vytváří romantickou atmosféru. I když už nám trochu přituhuje, na nebi není ani mráček a vlastně to vlky nutí se nad vším pozastavit a být v teple se svými blízkými. Tento čas přináší plno klidu a míru do srdcí všech vlků. Magií prosáklá záře na nebi na pozadí tisíců hvězd je nutí být štědrými a laskavými. I ti největší rváči a pruďasové se trochu uklidní a chtějí být alespoň s hrstkou vlků, ke kterým mají alespoň nějaký vztah.

Připomeňme si tedy ty, kteří tu s námi nejsou, anebo jsou jen moc daleko. Ať herně, nebo neherně. Vzpomeňme na ty, kteří pomáhali budovat tento web a na jejich vlky, kteří se nezapomenutelně vryly do paměti. Mohla bych tu vypsat jména, která si pamatuji, vlky, se kterými jsem hrála, ale víte co? Napište tato jména na svůj profil a třeba pár slov k ním. Měli jste tu jiný charakter? Vzpomeňte i na něj. Vzpomeňme tak na ty, co tu nezapomenutelně nechali otisk tlapky a chvíli se nad vším pozastavte a užijte si tu pohodu a klid.

Váš Admin-Team

Akce je od 24. 10. do 24. 11. 2018 do půlnoci.

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.