Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Asshiřin labyrint (Přes Temný les, Nížinu hojnosti)

Čas i cesta opět utekli hodně. Myšlenky na Avanté mu pěkně zamíchali tu jeho makovičku a vůbec netušil kde se v něm ty myšlenky vzali. Proč vlastně vůbec poprvé začal uvažovat nad jejich vztahem z Avanté? Vždycky to nějak fungovalo a on teď přemýšlel. Pak se zasmál a podíval na oblohu, ''Takové procházky jsou asi pěkně nebezpečné na myšlení.'' Řekl si, aby snad odlehčil tu atmosféru, kterou si nechal narůst kolem sebe a z jeho tlamy vyletěl obláček páry, protože přišel na úplný sever, tam kde byla zima celý rok, takže si jen představte jaká tam byla zima.. no v zimě. Našel úplnou náhodou úkryt do vchodu jeskyně.

-> Mrazivá jeskyně

<- Prokleté jezero (Přes Temný les)

Myšlenky na Avanté ho táhli čím dál více. Věděl že jejich vztah nikdy nebyl tak úplně ideální. On do ní své city vložil, naprosto se změnil v její přítomnosti. Ale, milovala někdy doopravdy ona jeho? Vždy říkala, že by každého zabila, ale.. myslela to tak doopravdy? Vždyť tu většinu času nebyla. Ano, jednu dobu za to nemohla, bohové ji odnesli do míst jemu neznámých kde musela bojovat o holý život a přesto se dokázala vrátit.
Jenže on si tak zvykl i na dobu kdy byl bez ní, samozřejmě ji miloval, samozřejmě mu chyběla, ale vždycky většinu času byl jen on sám a možná dost naivně věřil, že to bylo něco víc. Jak to asi bylo doopravdy?

-> Tundra ( Přes Temný les, Nížinu hojnosti)

<- Nejvyšší hora (přes Červenou louku, Palmovou pláž)

Čas mu těmito myšlenkami skutečně utíkali poměrně rychle. Vzpomínal teď jen a pouze na staré časy a víc nepotřeboval. Usmál se sám pro sebe, když si vzpomenul na ty staré časy, dokonce když by si měl vzpomenout na ty malé uzlíky, na své děti. Hned by ty časy vrátil zpátky. I když na ně byl většinu jejich života sám, vrátil by to. Znovu by si vychoval děti. Znovu by byl otcem a tentokrát, snad, i mnohem lepším. I když jim věnoval dost času, pořád si myslel, že mohl udělat o dost více, než udělal. Ale to jim mohl říct jen, až by se s nimi setkal. Měl by je najít a tato procházka po ostrovech byla tím nejlepším co vlastně mohl udělat aby je našel, nebo jejich stopy. Uvažoval však i nad Avanté.

-> Asshiřin labyrint (Přes Temný les)

<- Nejvyšší hora (přes Červenou horu, Palmovou pláž)

Vzpomínky na minulost zacházeli hlouběji. Jak žila asi Ziella? Jeho sestra, dostala svých slov a šla ve šlépějích matky? Nebo jeho nevlastní sourozenci? Gother například? Jak se ti všichni vlastně měli? To byla dobrá otázka. Nemyslel na ní chvíli jen, když se snažil z louky přepravat na druhou stranu na pláž, která pak ústila v poušť.
Byly i další, ještě si pamatoval i plno dalších, ale nikdy, nikdy neměl s nimi takové významné stopy jako je měl právě s nejbližší rodinou. Ale on měl rodinu tady, tady si ji založil a tak málo ji vídal. Minimálně svou partnerku.

-> Prokleté jezero (Přes Temný les)

<- Furijské hory (přes Ostříž, Rokli)

Čas mu celkem rychle utíkal vzpomínkami na minulost, i když si právě řekl, že by to neměl dělat a měl by hleděl kupředu. Postupně si vzpomínal na všechno, na všechno co považoval doposud za velké špatné, že se to kdykoliv vůbec stalo. Vzpomínal na svou matku, která ho spolu s jeho sestrou učila všemu co znal. Taktéž si vzpomínal na otce, který velkou část jejich dětství byl mimo.
Jeho matka byla intrikánka do morku kostí, ale měla jedno jediné, ač Saurona nikdy doopravdy nemilovala, milovala své potomky. ''Asi by byla překvapená ze života tady.'' Zamumlal si. Ale jakési jméno si dokázala vybudovat vždy všude, jistě by to zvládla i tady. ''A co by asi řekla na mé děti. Minimálně v Rhysburr, kromě toho že je celá Avanté, vidím i svou matku.'' Začínal být vskutku divný, začal si povídat sám ze sebou.

-> Duny (Přes Červenou louku, Palmovou pláž)

<- Les Alf

Z lesa se opět dostal do hor, ale moc dobře poznal, že se jednalo opět o jiné a byl celkem překvapený, že jich tu bylo tolik a že je vskutku nikdy neprošel všechny. Čím výše šel, tím víc zjišťoval jak je zima celkem letos opravdu silná a tak ne příliš dlouho pokračoval nahoru. Došel na první vyhlídku, a jelikož zrovna svítalo, dokázal vidět z výšky většinu míst okolo hory. Ač to nebylo u něj příliš zvykem, poměrně se usmál. Něco si představil, a co? Že křídla mohli být opravdu celkem fajn. ''Matka je uměla vyčarovat..'' Vzpomněl si. Měla zvláštní pírko, které ji pomáhali křídla vytvořit a mohla s nimi létat. ''Ale mít je trvale?'' Zauvažoval a s uchechtnutím z hory sešel.

-> Nejvyšší hora (přes Ostříž, Rokli)

<- Ostříží zrak

Z luk se Alduin přesunul do lesa. Zde se taky snažil zachytit nějaký lepší pach, ale zacítil místo toho něco co ho mnohem víc zaujalo. Rozhlédl se. Na pach téhle smečky by prostě nikdy nezapomněl. Zastavil se a hledal, žel aktuálně nic nenašel. ''Takže tadyhle předtím Daén se přemístil. Tyjo, ale asi to vím spíš mezi posledními.'' Zamručel. Koneckocnů to už bylo dlouhé roky co šarvátka mezi Daénem, Zlatou a Chaosem proběhla a on na to jen většinou vzpomínal. ''Alduine. Žiješ částečně pořád v minulosti, prober se. Je čas koukat dopředu a ne dozadu.'' A že by to myslel na víc věcí? Kdo ví, každopádně les si taky prošel, nikoho z Daénu nenarazil, teda jako jo, ale nešel k nim, ale šel dále svou cestou.

-> Furijské hory

<- Katakomby

Byl rád když konečně vyšel z těch zpropadených katakomb pryč. Smrdělo to tam a stále nechápal proč mu tam selhala magie. ''Divný. No byl jsem tam, a vím že už tam nepůjdu.'' Zamručel a procházel zase loukou,
když si to tak pomalu uvědomoval čím dál více že vynechal tolik míst a žádnému z nich nedal pořádnou šanci. Zavětřil, ale nikoho zde necítil a tak šel prostě dál. V dálce zahlédl les a tak šel směrem k němu, protože proč ne? Lesy byly fajn. To moc dobře věděl. Pomalu se rozhlížel kolem sebe, snad možná chtěl zahlédnout něco dobrého k ulovení?

-> Les Alf

<- Nerovy vodopády

Vodopády nechal úspěšně za sebou a už si to bloudil cestičkami v podzemním bludišti. Čímdále zacházel, tím více se tu objevoval zatuchlý a nepříjemný pach. Poté mu i najednou oheň přestal fungovat, zhasl. ''Co to ku..?'' Zamručel naštvaně. Vesměs před sebe viděl, ale nikdy mu magie neselhala a tak byl překvapen, že se tak prvně stalo. Slyšel kapky padající ze stropu, zvláštní kvílicí zvuk, připomínající pláč, ale on to přirovnával k větru.
Zatuchlina páchla celou chodbou a on zrychlil do kroku, aby se dostat odsud co nejdříve pryč. Ale, vedlo to někam? Naštěstí ano, brzy se dostal k druhému východu a to ani nečekal. Neměl strach, ale přesto to bylo nepřijemné místo, po kterém se nepěkně ošil až se mu na moment zježila srst na krku. ''Fuj. Tam už ne...'' Zamručel a pokračoval zase dál..

-> Ostříží zrak (Přes rokli)

<- Křišťálové jezero

Když konečně k místu došel tak se podíval na ty vodopády. Vypadalo to, že ty nebyly tak zmrzlé, protože hlušily teda pořádně. Přikývl si uznale a rozhlédl se okolo. Nic jiného už kromě toho, co už viděl tu neviděl. A tak se už už chtěl otočit, ale pak si všiml, že za vodopády byla jakási mezera a tak byla celkem škoda je nechat jen tak, jakože se za nimi vůbec nejít podívat.
A tak šel. Spatřil tam i jakousi díru dovnitř hory, což ho samozřejmě zaujalo. Brzy zjistil, že se jednalo o jeskyni a tak se prostě jednoduše rozhodl, ani neváhal, vejít dovnitř, aby to očíhl. Uvnitř zjistil, že se jednalo o dost rozsáhlé místo a tak pomocí magie rozsvítil ohnivou kouli, kterou si udržoval jakési světlo a kráčel do hlubin jeskyň.

-> Katakomby

<- Na Vyhlídce

A tak se objevil na místě kde se Chaos scházel. Nasál pachy a zjistil jak dlouho tu nikdo nebyl. Naposledy tu všichni byly jak zrovna je svolala Hlídač, že se ji usídlila jakáási partička kousek od nory. Nejspíš už byl klid a zůstalo to vyřešeno. Švihl ocasem a vydal se okolo jezera a do místa, který ještě nestihl navštívit. O tom zrovna věděl, že tu existovali, ale osobně u nich ještě nikdy nebyl. U čeho? U vodopádů. Zmrzli? Nezmrzli? To Už mohl zjistit každou chvilkou, protože už se k nim neskutečným vlčím klusem blížil.
Bylo tak osvěžující poznávat nové a byl nadmíru rád, že si to konečně taky mohl užit i on sám. Nojo, ale co bude dělat, až bude znát vše? No, třeba může zase zapracovat na dětech, žejo, hehe. Nebo si nějaký unést!

-> Nerovy vodopády

<- Severní hory

Když konečně sešel druhou horu, stihl si připadat jako nějaký perfektní horolezec. Dorazil na vyhlídku, která ho svým způsobem očarovala, protože koneckonců... už ani sám nevěděl proč. Zamručel si spokojeně a místo si pěkně prošel.
Stopy ve sněhu brzy vypadali jako kdyby tu měl někdo velmi intenzivní a vážný telefonát se svou drahou polovičkou, která začala mít až příliš intenzivní otázky.
''Hm, Hm..'' Zjistil také, že na jednom z míst bylo dobře vidět na křišťálovo jezero, ale skočit dolů... To by byla vesměs sebevražda. ''Jo, mít tak křídla..'' Zasněně hleděl dolů a pak se rozhodl, že se zajde dolů k jezeru zas po dlouhý době podívat. Opět to vzal přes les, kolem kterého se jeho dnešní den týkal.

-> Křišťálový jezero /přes les u mostu

<- Jižní hory /Přes průsmyk

Jakmile zjistil, že stezka z hory jej zavedla zase na místo činu, musel se lehce zasmát. Na boj s Taniou bude dlouho vzpomínat. Po dlouhé době totiž mohl ukázat čeho všeho byl on schopný. Všichni víme, že Alduin dost zfotrovatěl, ale to neznamená že si občas nemohl vyrazit z kopejtka a pořádně si užít své bývalé a naprosto úžasné já!
Když znovu vycházel a scházel hory, proč jich tu je tolik!? Zjistil že se blíží na místo, které mu bylo svým způsobem pěkně známé, ale zároveň tam ještě nebyl. ''Třeba odtamtud objevím Rhys, Dana nebo Dallia? Jo, přece jsem je chtěl najít.'' Připomněl si. Ale dost možná si připomínal také i pouze to, aby nezapomněl svou výmluvu na to, až se ho někdo zeptá proč tak bezcílně chodí z místa na místo a po tolika letech života na Moisu teprve objevuje tolik nových míst- pro něj nových míst.

-> Na vyhlídce

<- Ovocný lesík

Tentokrát se mu nepodařilo vrátit do lesa o mostu. Byl rád? Nebyl rád? Kdo ví. Tvářil se jak kakabus a prostě defakto bezcílně bloumal okolními místy a poprvé po tolika letech zjišťoval kolik toho ještě vůbec vynechal. Naštěstí teď měl skvělou příležitost to dohnat a poměrně ho to tady i překvapovalo. Kolik asi neprobádaných míst je v okolí jeho úkrytu!? Každopádně věděl, že tam je ten les, kde málem přišel o život. Dvakrát. A stejnak ho ty lesy na jednu stranu strašně táhly, i když je tak strašně nesnášel. Nad tím se musel zasmát. ''Ironie osudu.''
To už si to kráčel horou nahoru, po cestičce, která tu byla malinko vyšlapaná, ale zase tolik ne a tak to šlo nahoru trochu hůře, ale při první možný příležitosti šel zase pak pěkně dolů.

-> Severní hory /Přes průsmyk

<- Tajný ostrovy /Přes les u mostu

A tak jak rychle na dvojici narazil, tak rychle ji zase opustil, zapamatoval si jak vypadali, jejich pachy. Proč? Jen tak, do budoucna. Na moment se zastavil a opět rozhlédl. Kupodivu i na tomto místě nikdy nebyl! ''Hm, Opravdu je Mois větší, než jsem si myslel. Hm.'' Řekl si a zase se rozešel.
Místo vypadalo jako něco parádního, kde se dokázali nacházet nejrůznější rostlinky. Určitě bych se tu měl stavit někdy na jaře nebo v létě, v zimě to asi není úplná idýlka. Zamručel si a už už si to jeho kroky razili sněhem kolem ovocných stromů, které jistě v létě plodili super dobrý plody. No, ale teď ne a tak ani zde neměl Alduin sebemenší důvod se déle zdržovat, no minimálně si to místo ale zapsal do paměti pro příští měsíce.

-> Jižní hory