Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Mlžná džungle /Přes les o mostu

Lesem možná bloudil hodiny, možná pouze jen několik desítek minut. Přesný pojem o čase většinou už ztrácel a nestaral se o něj. Nejvíc ten čas stejně poznal jen na svých dětech. V jednu chvíli se sotva narodili, a tu druhou... no, už to byly dospělý vlci, kteří se o sebe uměli, snad, dokonale postarat. Jestli minimálně co se týče nich, dobře počítal, už by to měla být třetí zima co byly na světě. Z toho téměř dvě byla jejich matka pryč od nich. I ode mě. Povzdechl si.
Dostal se na místo, na oko poměrně kouzelné a svým způsobem možná i romantické. A dost možná se taky ani nespletl. Zahlédl dvojici, která zde byla. Pachy neznal a nikoho mu ani nepřipomínali. Zastřihal ledabyle ušima, když si povšiml, že k nim přišel až moc blízko. Uchechtl se, oba si změřil pohledem, ''Zdravím vás, omlouvám se, nevšiml jsem si, že už tu někdo je.'' Mlaskl a tím se jako nějaký podivín zase otočil a už si to mířil opět zpátky do lesa. Proč ho ten les asi pořád táhne?

-> Ovocný lesík /Přes les o mostu

<- Luka

Alduin přešel od luky, do lesa a v něm se zamotal více, než chtěl. A vlastně vůbec poprvé. Tolik se nikdy nezatoulal a tak se prazvláštně po dlouhé době ocitl na místě na kterém v životě nebyl.
Udiveně sledoval okolí a zašvihal ocasem. ''Že by tohle byla ta proslulá džungle kde se nacházela ta svatyně s mistrem?'' Řekl si zamyšleně a pokýval si hlavou. No, necítil se, že by se potřeboval nějak více zlepšit a tak neměl neměl důvod ji hledat, prostě si kousek prošel a když zjistil, že vskutku nikde na dohled není nic podobného přeslavné svatyni, prostě se otočil a vrátil se směrem, kterým zde přišel. S myšlenkou, A třeba je tu toho mnohem víc, čeho jsem si neprošel. Než půjdu domů, mohl bych si zas po dlouhý době zkusit projít místa. Moc dobře věděl, že už roky chodil pouze místy, které přesně znal a tak se rozhodl.
Mimo jiného, může to využít na hledání svých potomků, kteří jistě už zase nabili nové zkušenosti a o něco víc povyrostli.

-> Tajné Ostrovy /Přes les u mostu

Alduin byl už od Tanie dost daleko. Ne že by teda nutně se ji chtěl zbavit. Po dlouhý době byl konečně, alespoň na pouhých pár chvil, svým starým já. A konečně si opravdu mohl říct, že mu takový divoký život poměrně chyběl. Tím si také mimo jiného připomněl proč si jej vlastně Allavanté vybrala a co nikdy nestihl své potomky naučit. Ale věděl moc dobře i bez toho, že jeho potomci byly silní a skvělý. Švihl ocasem, při myšlence, že by je mohl zase po delší době vyhledat a zjistit si jak moc stihli ještě dospět, zda mohl být stále tím hrdým otcem Chaosských budoucích vůdců.
Kráčel promrzlou pláninou, kosa jej zobala až na kůži pod srstí, ale bylo jednodušší zamířil zpět k domovu přes most, než se vracet k portálu a tak to prostě vzal tudyma. Po několika kilometrech chůze si povšiml v dálce vlka, který se nad něčím krčil. Něco snad jakoby zahříval vlastním tělem. Šel blíže a postupně zjistil, že toho vlka už kdysi dávno viděl. Když se naučil něco nového o zdejších MoisGriských bylinkách, které jinde ve světě neviděl, než se před lety ocitl zde. S nic neříkající tváři přišel až k vlkovi.
Sám poté na chvíli ulehnul naproti vlka, snad jakoby jej chtěl, alespoň trochu ho nenechat samotnýho v tomto mrazu. Konečně si pak Alduin povšiml co tady svým vlastním tělem chrání. ’’Pár takovýchjsem už viděl, bylo to v létě…’’ Začal, a i když vlk neodpovídal, alespoň trochu se snažil nenechat konverzaci stát. I když většinou to byl on, který mlčel a poslouchal. Pro jednou teda mohl pocítit jaký to bylo naopak. Sám pro sebe se uchechtl. ’’Je to celkem odolný kořen, hádám, že když ho tadyhle hlídáš.. A zrovna ty, tak je nějak speciální že?’’ Zvedl hlas ve zvědavém dotazu. Dost možná se mu dostalo neurčitému kývnutí, ale to se mu taky mohlo jenom zdát. Alduin si povzdechl až z jeho tlamy vyšel obláček, který se rozplynul nad Atreasovou hlavou. ’’Taky tě ta zima už tak štve? Jakoby bylo ještě před pár dny léto a najednou jsme uprostřed zimy. Hnus.’’ Ne že by Alduinovi vadila zima, ale spíš se dalo říct, že mu vadila ta náhlá změna, kterou prožil. Ani nechápal proč.. Když se jeho mysl dostala do stavu spánku, bylo léto a když se probudil, už byla zima ve svý plný síle. Co se asi stalo!?
Nakonec se Alduin dozvěděl něco nového o této rozpínající se rostlině, která pomalu a jistě podléhala této chladné zimě.
Postavil se a podíval se znovu na Atrease. ’’Hele, díky.. Zkus tu neumrznout.. Takového rostlin znalého vlka by byla opravdu škoda.’’ Věnoval mu jakýsi pokřivený úsměv, ten nejlepší, který vůbec mohl, stejně tak jako nebyl zvyklý rozdávat nějaký úklony, vyjma svý drahý polovičce, tak byl vnitřně obzvlášť potěšen, že se mu celkem povedla. S mírnou úklonou na rozloučení se od Atrease rozešel pryč obohacen novou znalostí.
Splň alespoň jeden ze smečkových miniquestů✓
Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud)✓

-> Mlžná džungle

Alduin si spokojeně zamlaskl a v očku mu poskočila jakási spokojená jiskřička. ''Nuže dobrá,'' Nadechl se a dal se do základního vysvětlování, od toho jak pozná Scara- že se mu hovoří Milost, přes Avanté-Usměvavou, Zeirana-Havrana, Stray-Moudrou, jeho samotného-Šamana, až po ty ostatní, jindy méně důležité členy, kteří své jméno v Chaosu teprve tvořili. To však samozřejmě neřekl, že Sigmy jsou méně důležité! Podal to prostě stylem 'jakmile se prokážete, že jste schopni vlci, budete teprve opravdoví členi na postu Bety'.
Nezapomněl vynechat žádný důležitý detail, konkrétně svatý desatero, a třeba i to, že se většinou Celé Společenstvo schází u Křišťálového jezera na vytí Bety, či Alfy. ''... a taky by ti možná vyhovovalo, že jinak jsi vesměs svobodná duše. Nemáme žádné fixní území. Pouze, když se svolává.'' Vydechl až mu z tlamy vyletěla pára z chladného okolního vzduchu.
''Vítej ve Společenstvu. Věřím, že budeš Chaosu dělat dobré jméno.'' Dodal na závěr. Samozřejmě ještě chvíli čekal na to, až se mu ona představí, aby vůbec jménem znal tu, kterou přijal pod svým jménem.

Když pak konečně měli tohle všechno za sebou, odešel si po svém a vlčici nechal v propasti samostatně a mířil si to na nedalekou luku.

-> Luka

Bylo po boji a nechali po sobě pěknou spoušť. Alduin si oddechl. a pozvedl obočí nad její odpovědí. Nezdálo se, že by byla příliš spokojená ve své smečce. Skoro jakoby se toulala. Pokýval hlavou, ''No.'' Zamlaskl a narovnal se. ''Můj vůdce by tvé schopnosti jistě ocenil. Řekl zcela upřímně. ''Společenstvo Chaosu si takových silných vlků váží a umí je náležitě ocenit. Jedná se ze všemi schopnými vlky na stejné úrovni, ať je Sigma, Beta nebo Alfa. Každý názor je vítan a držíme spolu. Když jsi jednou ve společenstvu, jsi v něm už napořád.'' Dovysvětlil. Jméno Chaosu bylo po Ostrově dost známé a tak nepochyboval o tom, že vlčice jistě o něm dost slyšela. ''Někdo tvých schopností se na Betu dostane rychle mezi kruh opravdu důvěryhodných a schopných.''
Nechal ji chvíli prostor k tomu aby se vyjádřila. Zbytek by ji tedy řekl až později. Pokud by se rozhodla přidat.

Vlčice chtěla riskovat a Alduinovi se zas příliš nechtělo. Skočila po něm a on ji měl nyní na sobě, zakousla se mu do beder a zarazila své drápy do boku. Znovu hrdelně zavrčel. Trochu se nakroutil a začal ji rafat po tlapě a jestliže se mu to podařilo, škubl s ní tak, že nebylo téměř možné, se na něm udržet. Ač byla vlčice jakkoliv odolná bolesti, o kus nohy nejspíš přijít nechtěla.
Boj mohl trvat hodiny a hodiny, síly byly vyrovnané a obě strany se dost poškorpily a přišli o dost chlupů. Když přišla na řadu už i únava, boj se pomalu chýlil ke konci. Krev ve sněhu kolem dvojice byla již značná, že v těchto místech mohl každý poznat že, i dle vytrhaných chlupů, že se zde odehrála dost velká šarvátka.
Když se Alduin dostal od vlčice, znovu zavrčel, ale následně se nadechl a zježené chlupy se víceméně vrátili na své místo. I tak zůstal pěkně pocuchaný. ''Jsi silná. Takový talent je škoda nechat toulat se. Nemyslíš?'' Jakoby najednou změnil téma. Boj skončil pro obě strany dost nevyrovnaně a mohli by tak bojovat ještě klidně i týden.

Vlčice si hrála na necitlivou, no. Co Alduin věděl, třeba byla. Rozhodně se mu nepozdávala, v očích ji plálo něco, co neznal ani u své partnerky. Navíc jej vysloveně provokovala k boji. Alduin se za ty roky, co zde žil naučil držet celkem chladnou hlavu, ale jakási část uvnitř něj ho vyzývala k tomu, po dlouhé době výzvu k boji přijmout. Tohle chybělo Alduinovi.. Šeptal hlásek. Hlásek z jeho dávné minulosti, před vlčaty, před Allavanté, před Chaosem, před Mois Grisem...
Znovu mu ocas škubl ze nakvašeně ze strany na stranu a z hrdla se mu pomalu linulo tiché vrčení. ''Nevíš s kým si chceš zahrávat.'' Štěkl a vycenil své tesáky a vrčení nabíralo na intenzitě. Ano! Alduin si dlouho nehrál s nějakým hlupákem! Znovu ten hlásek, Ne jen tedy vlčice, ale i jeho vlastní nitro jej nabádalo k tomu. Nebylo tu aktuálně nic a nikdo, co by jej mělo zastavit. Ovšem.. byla tu i ještě jedna věc, Klid. Neudělej zbytečnou zbrklost. Vždy měl Alduin ve své hlavě jakési dva našeptávající hlásky, ale již dlouhé roky je držel pěkně pod pokličkou.
Alduin se rozestoupil a v očích mu poskočila jakási jiskra. ''Tak pojď, když chceš riskovat svůj život.'' Alduin nebyl slabý. Alduin byl silný a neměl v plánu se příliš dlouho zdržovat.. Ale ano, necháš ji trpět.. Znovu hrdelně, a tentokrát dost hlasitě a zřetelně zavrčel.

Černý vlk musel pozvednout jedno obočí. Vlčice byla arogantní a nad svými slovy téměř nepřemýšlela. Jak jsem ji mohl srovnat k Avanté. Pche, naivní a hloupá vlčice je tohleto individuum. Pomyslel si pobaveně a změřil si vlčici od špiček uší, až po špičku ocasu. Ale když vynecháme nějaký další srovnávaní, Avanté jsem nejlépe poznal při boji. Ale chtělo se mu zrovna teď bojovat? Zrovna se najedl... ''Chceš přijít snad k úrazu?'' Zeptal se pobaveně. Byl vskutku silným vlkem, byl mistrem v ovládání vody a ohně, kdyby chtěl, vlčice by se k němu ani nepřiblížila, trénoval i vítr a zemi, ale v ní ještě nebyl tak dobrý a tak do té doby to nedával příliš najevo a tyhle schopnosti neprojevoval. Před vlčicí měl hrdý postoj, pevný a odhodlaný, Silnější, než Avanté nebude. A dost možná nebyla dost silná, zatím, na Alduina. Jen si s úsměvem vzpomněl na své první dny na Ostrově, na dny kdy se přidal do Společenstva a zaútočili na Daén, Jakže se jen ten vlk jmenoval? Zasmál se, To je fuk, stejně je mrtvej už roky. Modré oči zapíchl do jejich očí. Plála v nich stejná bojová jiskra jako vždy plála v těch Allavantiných, ''Tys ještě neodešla?'' Štěkl teda. V celkovém dosahu to trvalo asi pár vteřin, ta pauza mezi větami. Byl v tuhle chvíli připraven na vše.

Alduin si v klidu dojídal svou kořist a když už byl skoro hotov, přiblížila se k němu nějaká neznámá. Zvedl svůj pohled a zamířil jej k šedočervené vlčici. Ač Alduin nezdědil příliš výšky, byl to přesto vlk urostlý, ač dlouhý prapodivný spánek mu moc na kráse nepřidal, a dobře stavěný. Postavil se do pevného postoje. Vlčice si hrála na něco víc. Skoro by mu mohla svým způsobem připomínat i Allavanté a tak se na ní Alduin jen pousmál, ''To víš. Přežije jen ten nejsilnější.'' Klišé, dokázal by přežit i dostatečně chytrý jedinec. Ale takhle to v přírodě chodilo, vlci lovili svou kořist. ''Za to ty vypadáš, žes pěkně dlouho nejedla.'' Prohodil s úšklebkem, když si vlčici pořádně prohlédl. Zdálo se také i to, že na ostrovech byla již dlouhou dobu. Stejně jako on. On byl vlkem, který byl většinou tichý posluchač, zvláštně pokud mluvila jeho Avanté.. Ale ta tu teď nebyla.

V tom případě volím 1 minci a 10 kšm pro Alduina a Mielei.
Děkuji!
Doufám že se zase pěkně rozjedeme. Vždyť je to pěkná prokrastinace ve volném čase :) <3

Zapsáno

<- Les u Mostu (Přes Luku)

Čím dále šel, tím byl pach silnější. Ale když se dostal až k Průsmyku trochu nechápal proč by jeho vyhlédnutá kořist šla tudyma. Vždyť zde se nebylo téměř kde schovat. Ale o to méně mohla být práce s různým kličkováním a chytáním, stačilo jej nahnat do pasti. Sám sobě sám kývl rozhodně hlavou a oči zaměřil pevně na okolí. Z křoví jeho kořist rázem vyběhla..
Alduin neváhal ani vteřinu a rozběhl se co mu síly stačili. Rozhodl se pomoci si i svou magií. Ze sněhu okolo nabral co nejvíce vody v tuhle chvíli dokázal a obrovskou kouli vody se snažil zajíce chytit. Díky jeho už mistrného ovládaní to se netrefil díky kličkám jen dvakrát.. Pak už koule zajíce zachytila a začala jej dusit a topit. Trvalo to jen chvíli, než zajíc sebou přestal škubat a snaha vyplavat na vzduch také ustala.
Nakonec koule začala klesat k zemi a tam se rozpustila, bezvládné tělo zajíce padlo k zemi. Z tlamičky mu vytekla voda, ale nezdálo se že by žil. A tak Alduin ke svému mokrému úlovku přišel a ještě pro jistotu se zakousl do krku, do míst tepen. Jeho tlama okamžitě pocítila železitou chuť čerstvé krve. Poté si olízl tlamu a začal jíst. Každým soustem cítil příval nové energie a hlavně plnost svého žaludku. Hned se cítil mnohem lépe. Pokračoval až do doby, než zbyly jen malé zbytky na kostech.

Alduin otevřel své oči. Ležel pod jedním ze stromů a měl na sobě vrstvu sněhu, která stihla napadnout. S protáhnutím se postavil. Z jeho zásob byl celkem úbytek a v tuhle chvíli nebyl tím mohutným vlkem. Ale nic co by nespravil pořádný úlovek, ačkoliv na zimu toho bylo o moc méně. Zatřepal hlavou, kterou poté zamířil do vzduchu a nasál okolní pachy. Všechny ty vlčí byly dost staré, ty zvířecí.. To v tomhle lese téměř žádné. A tak se prostě bez dalších zamyšlení vydal z tohohle lesa pryč. Matně si povzpomínal proč tu byl a s kým vším, ale v tuhle chvíli se zdálo že je klid a proto si šel po svém.
Z lesa byla cesta krátká a brzy se dostal na Luky, kde se stále snažil najít něčí pach, myšleno ten zvířecí. Chytil slabý náznak ušáka a tak se přes celé Luky vydal za ním.

-> Dračí průsmyk (Přes Luku)

13 / Noir / > Tábor

Pohled na ně víc nesnesl a tak prostě zase stejně opatrně jak je pozorovali, tak se zase vzdálil a otočil se směrem k Táboru. Dřív, než by tu stihla s ním dojít Avanté.
Přikývl na Noirovi slova. ''Chápu.'' Dodal jen poté. Nikoho dalšího neviděl, tedy respektive neurčil o koho se jednalo. A tak to nechal být. Hlavně že znali přibližnou polohu všech čtyř, tedy hlavně toho jednoho. To snad mohla Riveneth zvládnout, když byla tak krvežíznivou v první chvíli.
Podíval se znovu na Noira. ''Když nemáš nic proti útoku ani ty, ani já. Nevidím důvod to oddalovat.'' Prohlásil nakonec. Měl i dost schopností aby tábor uzavřel ohnivým kruhem, aniž by je tam kdokoliv jiný rušil. V tom je, ale někdo přece vyrušil... Pohotově otočil hlavou a špicoval uši. Připraven na cokoli. Plánoval útok.

12 / Noir / Les (směr zpět k Táboru)

Alduin od chvíle co zjistil, že Avanté flirtuje s nepřítelem, mu nebezpečně šlehal ocas sem a tam a měl co dělat, aby tu zlost udržel někde uvnitř sebe v kleci. Alduin zabije... Alduin ho zničí... Opakovalo se mu v mysli, snad se možná probudila část, která dlouhé roky tiše spala.
Věnoval pohled Noirovi, který bezpečně určil polohu všech čtyř. ''Výborně. A auru Rhysburr a Dalliuse poznáš? Jen ti dva mě z těch ostatních zajímají. Kde jsou?'' Nevěděl ve skutečnosti jaké schopnosti s aurou Noir uměl. Zda dokázal podle toho poznat přímo konkrétní vlky. Věčně své potomky chránil i před hněvem vlastní matky, ale tohle byla situace ve které se měli ukázat a ukazoval své schopnosti pouze syn jiného vůdce, který už snad dávno prděl do kytek, kdo ví.
Přikývl však nakonec k jeho slovům. ''Buďto využijeme tu chvíli, že tam jsou jen ti dva. Nebo se vrátíme za Hlídačem. Trvá to už příliš dlouho. Buďto se jich zbavíme nyní, už bez ohledu na ostatních, nebo...'' Ztichl a otočil se směrem k Táboru odkud přišli. ''Nebo nic. Prostě je na čase udělat první krok. A jsou mi jedno následky. Jen ti nejsilnější přežijí.'' Dodal, možná mu v hlase byl stále slyšet vztek. Hlídač chtěla vyprázdnit les a mít tu klid. A to se ji splní.

11 / Noir / > Les

Alduin přikývl, ale více se nevracel k jeho masce, neboť k ní asi probrali všechno co k ní probrat šlo. ''Trochu o jejich inteligenci pochybuji, když jsou takoví nekrytí..'' Zavrtěl hlavou a podíval se směrem k Táboru, ''Ale jinak asi na tom nebudou nejhůře, protože stále jsme neudělal nikdo nic užitečného.'' To již řekl trochu naštvaně. Zbytečně to protahovali, zbytečně to trvalo. Kde byli však ti dva další vlci?
Čím dal šli po stopě, tím víc slyšeli hlasy, které se ozývali, jeden byl Alduinovi více, než podezřelý. Sám pro sebe se ušklíbl, Avanté se zdá ně někoho narazila? Pomyslel si a znovu si uvědomoval jak je to skvělá vůdkyně činů.
Spolu s Noirem byly na takovém místě kde si jich neměli šanci všimnout. Alduin slyšel jen pár slovíček, viděl na ně. Zdálo se, že se super baví. V Alduinově ocase začalo škubat a tiše zavrčel tak, že by to měl slyšet jen Noir. Snad Šamana přepadla žárlivost? Jen těžko pohled odvrátil. Věděl, že kdyby tam naběhl tak ho Avanté stáhne z kůže, ale jen těžko se o takovém pohledu zůstávalo s klidnou hlavou, zvláště když jste Alduin. ''Až ty vlky zaženeme do kouta, vím koho zabiju prvního.'' Řekl, minimálně by si mohl tento pocit vybít i na někom jiném.
Věnoval pohled opět Noirovi. ''Víme kde se nachází teda tři vlci. Schází jeden a k němu snad stopy nevedou. Možná byl právě u té druhé vlčice, jen byl hodně daleko?'' Nechtěl na tomhle místě zůstávat, nechtěl vidět ten flirt, který Avanté zkoušela, aby dosáhla svého. Věděl že o pár minut déle a zkazil by celou tuhle akci a ještě by zase dostal vyhubováno. Podíval se na Noira. ''Nechám teď směr na tobě, mladej.'' Noir se dle Alduina zasluhoval víc, než dost a taky to hodlal až bude vše za nimi vyzvednout a ostatním navrhnout.