Příspěvky uživatele

< návrat zpět

10 / Noir / Západ

Alduin pohlédl na Noira, který mu vysvětlil své tajemství a že to na oku byla jen jeho ozdoba. Alduin tedy uznale přikývl. ''Chápu, ale matoucí to je. To se musí nechat.'' Řekl a pak se podíval na stopy. ''Ještě bych mohl se tam přikrást a vylhat si to, že mě našli jejich společníci jako léčitele. Dostal bych se až k nim..'' Zauvažoval opět nahlas. ''Ale to by mohlo být dost riskantní.'' Uvažoval dál. Pak se podíval opět na Noira a přikývl k jeho otázce.
''Projdeme tu stopu v lese, případně se vrátíme a zahrajeme pomoc pro toho nemocného.'' Rozhodl. A na jednu stranu by koneckonců nelhal, v léčitelství se vyznal, i když měl mezery co se týkalo ve flóře MoisGriské. A tak se teda vydal po stopách směrem do lesa a tedy od Tábora se prozatím vzdaloval. Soustředil se na svůj čumák a snažil se zachytit další nějaký další pach, stopu.

9 / Noir / Západ

Alduin přimhouřil oči a když hledal stopy narazil na jednu z jejich vychozených pěšinek. Zkoumal je a brzy zjistil, že se jednalo o jednu směrem do Tábora a jednu směrem hlouběji do lesa. Chvíli přemýšlel a z přemýšlení ho vytrhlo to, že se Noir k němu vrátil a sdělil mu své poznatky. ''Výborně.'' Dodal.
Podíval se směrem na druhou stranu tábora, kde by měla být údajně Riveneth. Sic neviděl přes ty stromy a vyvýšené kopce, podíval se s povytažením obočí směr na Noira. ''Jak si až tam mohl dohlédnout?'' Zeptal se. Alduin měl sám skvělý zrak, ale mocí aury, či snad špeha nevládl.
Znovu se podíval na stopy a zahleděl se směrem, která vedla hlouběji do lesa. ''Možná liška. Jestli je u té rohaté, nebo té označkované, jistě si poradí. Nebo chcípne, my bychom se měli zajímat o naši stranu. Tvé oči.. Nebo ta věcička okolo tvého oka? Vidí asi i to co nevidí běžný vlk, zjistil si ještě něco?'' Alduin nebyl hloupý. Ne tolik. Věděl, že když Noir viděl i to, co nedokázal Alduin vidět nahoře při pohledu na mýtinu, kde si vlci udělali tábor, hádal že měl k tomu nějakou magickou pomoc. Možná nakonec tu ozdobu okolo oka? Samozřejmě nevěděl, že oko ve skutečnosti neměl. Stále stál u stezky, zahleděn hlouběji do lesa, ale tu a tam se podíval i směrem k táboru, co kdyby náhodou.

8 / Noir / Západ

Alduin nikdy neměl příliš mnoho společného z jinými vlky z Ostrovů. Ale co se týkalo Společenstva, kontaktním byl v rámci možností dost, minimálně věděl komu by neměl vyrvat hrdlo z krku, tedy prozatím. Ale zpátky k aktuální situaci a to tedy k slovům Noira. Noir byl dle Alduina celkem chytrý mladík a věděl co se od něj čeká a jak se postavit situacím. ''Máš celkem dobře našlápnuto, mladíku.'' Prohodil jen tak mimochodem.
Když se dostali k blízkosti tábora, přirozeně ztichly a pozorovali situaci, která se děla v Táboře. Podíval se na Noira a přikývl, jeho návrh byl poměrně chytrý a tak Alduin neměl co namítat, jenom si to po svém vylepšit. ''V blízkém okolí zkusíme najít stopy těch zbylých dvou.'' Zašeptal směrem k Noirovi a opět se schoval za kopec tak, že by nešel spatřit. Udělal pár tichých přemýšlivých koleček. ''Když najdeme ty, kteří jsou mimo Tábor a minimálně jednoho se zbavíme, nezkazíme zábavu i ostatním a zároveň se nebudeme muset tlačit s ostatními.'' Pořád mluvil dostatečně tiše. Své chození zakončil zamyšleným 'hm' a poté věnoval pohled Noirovi. ''Jdeme se podívat po blízkém okolí a najdeme stopy jednoho z těch dvou, kteří tu nejsou.'' Zavelel a sám se jako první vydal kupředu. Pomalu v dostatečné vzdálenosti začal Tábor obcházet a hledal čerstvé stopy ve sněhu.

7 / Noir / Západ

S lehce přizvednutým obočím poslouchal slova mladého vlka. ''To s tebou souhlasím. Takových šancí je dnes už málo. Naposledy byla taková šance jen při válce.'' Zavzpomínal. Minimálně on sám jinou příležitost od té doby neměl. ''To není jako něco, co by ses měl předvádět hochu. To je něco čím ukážeš své schopnosti a dle toho se i posoudí, zda si zasloužíš posunout se mezi skutečné členy Chaosu. Jako tvůj bratr.'' Opravil ho s mrazivým hlasem. Sigmy a omegy byly členi, kteří si zasloužili pozornost jen když jsou to opravdu schopni vlci. Proto se snaží společenstvo držet rovnováhy mezi členy a slovo Bety má tudíž podobnou váhu jako slovo Alfy.
''Já?'' Zvedl hlas v otázce, ale přesto bylo znát že to bylo řečnické. ''Neříkám, že ne. Je to veselá událost v jindy všedním životě. Ale již dávno to nevyhledávám aktivně. Ale když přijde příležitost, proč se vesele nepřidat?'' Ušklíbl se a chutně si olízl pysky. Mezitím co si však povídali se už dost přiblížili k táboru a tak Alduin se přikrčil a soustředil se na to, aby zůstal v protivětru nebo v bezvětří. Zaslechl ztišené hlasy. Noirovi hlavou naznačil že za lehkým kopcem, směrem k mýtině by se mohl nacházet onen Tábor ke kterému se měli přiblížit. Dával si pozor na každý krok, sníh vesměs tlumil jejich kroky. Když se mu z jejich úkrytu naskytl pohled na Tábor, viděl dva vlky kteří spolu vedli rozhovor. ''Měli bychom probrat jak to uděláme.'' Zašeptal potichu ke svému společníkovi.

6 / Noir / Západ

Chvíli Alduin kráčel po své stezce, ale nakonec se celkem brzy dostal do blízkosti Noira a ten se slov ujal první. ''Přesně tak.'' Kývl, Jeho přezdívka se za ty roky ujala. Noira znal ze setkání Chaosu a tušil to byl pachem bratr Havrana. ''Těší mě, Noire.'' řekl neutrálním, ledově klidným hlasem přičemž se na vlka ani nepodíval. ''Pověz mi, Co ty říkáš na tuto situaci a možnost před Alfou a Betami ukázat své schopnosti? Lačníš také po krvi, mladíku?'' Ptal se mezitím co se lesem řítili na západní stranu tábora vlků, kteří se zde hodlali usídlit. Alduin mohl být dozorem nad Noirovimi činy, ale sám se musel také po dlouhé době pořádně vyšvihnout a tak mohli nejen dobře spolupracovat. Chvíli jim to bude trvat, než najdou dostatečnou vzdálenost, aby mohli vypozorovat a vymyslet dobrou strategii.

5
<- Luka

Alduin si všiml naštvaného pohledu Hlídače. Možná se ji svým návrhem dotkl? Chudinka... ''V tom případě dobře. Tvému přehledu se nejspíše nic nevyrovná.'' Řekl a otočil se na ostatní a mezitím poslouchal zbytek jejich povedené skupiny.
Pak se otočil na svou drahou choť. Měl by být zase jako její ocásek? Podle toho jak rozhodne ona? Usmál se sám pro sebe a pak se podíval na Noira, který navrhl, kterým směrem se vydá a nabízel k sobě místo. Rohatá šla zase na Západ. Dallius s Rhysburr se ještě nerozhodli a šedá ze znaky také ne. ''Tak já to jdu očíhnout také ze západu.'' Střelil pohledem k Avanté. A pak se pomalým krokem vydal za Noirem, ale spíše tak trochu i svým vlastním směrem.

4. Všichni
Křišťálové jezero

Alduin kráčel nejdříve po boku svých potomků, ale později dohnali zbytek potomků. Vyslechl si návrhy ostatních a jen tiše uvažoval. Měl možná konečně šanci využít tu magii, kterou nedávno objevil? Magii svojí matky, kterou ona ovládala tak bravůrně a jen těžko se ji mohl někdy vyrovnat. Ale to nezjistí, dokud to nezkusí. "Půjdu jako první a skryt ve stínech zjistím jejich aktuální přesný počet a kde se nacházejí." Promluvil ke skupině. Sic bylo riziko, musel by se držet v protivětru, aby ho neprozradil vlastní pach, ale jinak v lese byla spousta stínů, o tom že by se zahalen udržel dostatečně dlouho o tom nepochyboval. Podíval se především na Hlídače a Avanté zda souhlasí. zda souhlasili sigmy jej nijak nezajímalo. Jejich čas by teprve přišel až by došlo na lámání chleba.

-> Les u mostu

3. Rodina

Vlčice byly v popředí, ale Alduin si všiml, že se k nim Avanté blíží. Neměl důvod něco namítat. V jejich slovech vězela pravda a skutečnost, která je čekala. Nečekal od ní nic jiného, než že v tomhle se ujme role Alfy. Přikývl k jejím slovům. On sám chtěl koneckonců také opět si připomenout tu slast a pozorovat u toho i své potomstvo byla jen třešinka na dortu. Zabít někoho... Už dlouho nikoho nezabil, naposledy toho vlka z Daénu při válce. Připomněl si v myšlenkách tu železitou chuť krve a převálel ji imaginárně na jazyku. Pak si chutně olízl pysky a v očích mu poskočila jiskra. Tohle mohla být ta zábava na kterou se mohl dlouhou dobu těšit a konečně být zase sám sebou. ''Věřím, že nezklamete. Berte to nejen jako přípravu do života, ale i jako vaši zkoušku.'' Dodal k Dalliusovi a Rhyssbur, když Avanté byla už zase v popředí. Ale věděl uvnitř sebe, že kdyby docházelo na nejhorší, zasáhl by. Ale věřil, že jeho dvě vlčata už byla dostatečně silná a prohnaná, aby nezklamali očekávání nikoho z nich.

-> Luka

2 - Hlídač, Avanté, Rhyss a Dallius/Scar

Alduin s pozvednutým obočím pozoroval Hlídač a povšiml si, že příchozí rohatá s šedivou k sobě nepříjemně zavrčeli. Ale Alduinovi to bylo zcela šumafuk. Vlčice neznal a to znamenalo, že museli být sigmami. K jeho osobě se k blízkosti dostali Rhyss a Dallius. Nebylo to zas tak dávno co je viděl a potěšilo ho, že se skutečně Společenstvu věnují. Pak dorazila i Avanté se kterou se jen pár hodin zpátky rozdělil. Osud byl nevyzpytatelným vskutku.
Brzy se objevil i Scar a svým způsobem se přivtěříl k Avanté a něco šeptem řešili. Alduin však k němu pár chvilinek zpátky kývl hlavou na pozdrav. On však byl otočený k Rhyss a Dalliusovi. "Tohle je další z Bet Chaosu, Hlídač. Jako Společenstvo se občas najdou situace, kdy jeden potřebuje pomoc od druhého. A proto nyní nejspíše svolávala." Vysvětlil svým dětem. Pak se však ujala slov právě Veanna. Ušklíbl se. Takže po nemoci se usídlili nějací parazitický vlci poblíž ní. Pochopitelné. Taky není moc nadšený když se jiní vlci dlouhodobě osídlují při Zátoce. Rohatá a Avanté se mezi prvními drali dopředu, podíval se na Rhyss a Dalliuse, "Konečně bude dokonalá příležitost ukázat, že jste dětmi svých rodičů." Ušklíbl se a následoval dvě vlčice v popředí. A konec konců, i on sám si mohl připomenout tu sladkou eufórii bolesti ostatních.

Hlídač, Ikari - 1

Od lesa a kousek přes luku, už to bylo jak kdyby kamenem dohodil. V ten moment uslyšel vytí z místa kde mířil. Ale to vytí.. To rozhodně nepatřilo Avanté a už vůbec Scarovi. Někdo se rozhodl svolat Chaos. Přimhouřil oči a v ten flek své tempo o něco zrychlil a tak se stalo, že brzy byl u jezera. Stála tam šedivá vlčice, tu Alduin ještě zatím neznal. A černá vlčice s maskou. Tu a tam ji zahlédl na srazu. Byla to jeho, Strayina a Zeiranova společnice v postu Bety. Něco se asi muselo stát, když Beta svolávala Chaos.
Došel poklusem k vlčicím. K šedivé přikývl, nejspíše byla jedna z nových. Pak pohlédl na Hlídač a pozvedl obočí. ''Vskutku to se mohu ptát i já. Většinou se držíš mimo, stalo se něco Hlídači?'' Oslovil ji samozřejmě formálně. Ohlédl se okolo. Scar ani Avanté nebyly v dohledu a to ani po čuchu. No, možná cítil z šedivé přítomnost Scara, ale prozatím byla středem pozornosti vlčice v masce.

<- Pichl

A tak z pouště přešel do Temného lesa. Přes něj už cestu k mostu znal poměrně bezpečně, většinou totiž si vybíral trasu přes most, místo aby to vzal přes portál, když tak často na ten most nadával. Ale co si budem, když je někdo Alduin, vždycky si to udělá po Alduinovsku.
A tak když se dostal k němu, tak už jej se zkušenou odborností proběhl na druhou stranu o něco světlejšího lesa. Jeden měl pocit že i tady vždycky proběhl do jiného světa. Tímhle lesem také už kráčel poměrně znale a věděl, že místo na které mířil už nebylo kdovíjak extra daleko.

-> Křišťálové jezero (Přes Luku)

<- Modrák (Květoucí, Poušť)

Mířil si to stálým tempem a rozhodně byl písek v poušti vítanou změnou oproti Začarovanému lesu. Držel se však kousek od hor a tak se dostal k místu ve kterém ještě v poušti nebyl. Pláň byla plná kaktusů a jeden rozhodně věděl, že se o ně rozhodně nechtěl jen tak vůbec opřít. Měl co dělat aby se všem tak nějak úspěšně vyhýbal a nepocuchal si tak svou krásnou srst. Ještě to by tak scházelo.
Opatrnost si vyžádala čas a tak se tu chvíli zdržel, ale nakonec úspěšně pokračoval dál a dál a věděl, že brzy se blížilo další z jeho velmi oblíbených míst. Aneb ten most u kterého se jeden divil, že už dávno nespadl.

-> Les u Mostu (Temný les, Most)

<- Oblouky bohů

Mlhu nechal za sebou a kráčel tím prokletým lesem. Občas byl v něm tolik paranoidní, že se v něm ohlížel stále za sebe, zda by se neobjevil zase lahodně vypadající peřičník, který byl předzvěstí obrovskýho hada, který Alduina málem slupnul jako pouhou jednohubku! Ah, ošil se při vzpomínce na tento zážitek.
Z lesa se dostal k jakésimu zvláštnímu stromu, nepamatoval si, že by ho vlastně někdy viděl. Nebo ho jenom přehlížel?
Každopádně ani tenhle strom si jeho pozornost dlouhodobě neudržel a tak po krátké chvíli civění se vydal zase dál. Snad teda litoval, že nezůstal s Ávou dál? Možná, každopádně mířil ke Křišťalovému jezeru, snad by tam mohl být dřív, než ona sama?

-> Pichl (Květoucí, Poušť)

<- Tichá Zátoka

Mlžné pláně Alduin vskutku nesnášel. Dokonce se v nich i zamotal tak, že objevil místo ve kterém nikdy předtím nebyl. Zvláštní útvary vysoko dosahujících kamenů, které se zde nacházeli. Alduin si zvědavě prošel každé z nich a pořádně si je prohlédl. Viděl někdy tyhle symboly? Nebo ne? Těžko říct, ale zajímavost brzy přešla a on se tak vydal zpět do mlh.
Netrvalo to dlouho a on vylezl v místě, které měl rád o něco víc než tuhle mlhu, samozřejmě v opačném smyslu myšleno. Les ve kterém se mu stalo tolik nepříjemných zážitků, to by jeden radši zapomněl.

-> Modrák

Avanté zmínila své plány. ''Já zkusím se poohlédnout po okolí. Uvidíme se na srazu.'' Řekl k ní a ač nerad ji viděl znovu odcházet, přece k ní nemohl být pořád připoutaný jako pejsek. Teda, vesměs byl k ní připoutaný pořád, ale musel taky pro jednou ukázat, že tahle domluva mu pomohla, žejo.
A tak se vydal na opačnou stranu, než jeho drahá polovička a vydal se směrem, kterým se vydali i dva vlci. Do mlžných plání, které tak neměl rád, ale co se dalo dělat.
Mlha byla jako obvykle hustá a otravná, jeden se v ní ztratil velmi snadno, ale ničím se nijak nevzrušoval a prostě si neúnavně kráčel tímto místem.

-> Oblouky bohů (Přes Mlžné)