Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk se mu i poměrně zamlouval. Vypadal jako dost nadějný jedinec. Takový, který neprozradí nic cenného, protože nedůvěřuje jen tak někomu. ''Tháté a Tuwa? Ty musíš být hodně zdaleka. Tady na Ostrovech jsou Iris a Nero. Bývali to matka a syn. Stále jsou a kolikrát, když se děje něco hodně divného, může se většinou poděkovat jim. Asi abychom se nenudili.'' Kývl rameny a rozhlédl se. Pak opět zakotvil pohled na Morpha. ''Hele, můžeš se uvolnit mladej. Kdybych ti chtěl ublížit, ublížil bych ti už dávno.'' Alduinovi přišlo jeho stále trvající zježení dosti komické. Už dávno jej mohl držet ve svých spárech, ale Alduin jen klidně seděl a vlka si měřil. Jeho poslední slova byla pravdivá. Jen málokdo z hlouposti a naivity procitne. ''Vypadáš jako vlk, kterému by se dalo věřit. Možná bych dokázal dát tvému životu nějaký smysl. Takoví vlci jako jsi ty jsou ve Společenstvu dost ceněni a máš šanci to dotáhnout daleko.'' Pozvedl obočí. Čekal zda ho to zaujme, či se se stáhnutým ocasem stáhne.

Alduinovi se stále držel výraz v úšklebku. Takového vlka, nedůvěřivého, již dlouho nepoznal. A to si myslel, že už ho nemůže nic překvapit, většina vlků, co znal, byla tak důvěřivá a nudná stvoření.
''Vypadáš, že ve tvé palici i něco bude.'' Vlastně byl Alduin celkem i milý, ale holt jeho výraz mluvil i za něco jiného. Ale mu to nevadilo, buďto to mohlo být na cestě, že si trochu protáhne svaly, nebo bude moct o vlkovi toho zjistit dostatek.
''Jsem na cestě ke své rodině, ke svým bratrům a sestrám ve společenstvu, jsem také na cestě za zdejším rostlinstvem co rostou na ostrovech. Nemyslím si, že máš důvod myslet si opak toho, že bych měl ti vyrvat hrdlo z krku. I když by mohl. Ach, to byly časy, kdy Daén připravil o jednoho z jeho členů, zničil ho. ''Chválím tvou nedůvěřivost Morpheusi, většina vlků je v tomhle hrozně hloupá a naivní.''

Alduinovi se skutečně líbilo, že vlk mu chladné pohledy odhodlaně vracel. Stejně jako stál za tím, že společnou řeč nenajdou. Alduin se musel skutečně ušklibnout, neboť věděl že s každým vlkem byla řeč a jak sám řekl dobrou i zlou.
"Vypadáš, že svým slovům dost věříš. Možná nejsi tak marný jak vypadáš." Řekl jednoduše. "Jsem na těchto Ostrovech už dlouho a vždy jsem si dokázal najít společnou řeč s každým, nevidím jediný důvod toho, proč bys měl, drahý Morpheusi být, ty zrovna, výjimkou." Dodal pobaveně dál.
On byl Alduin i na poměry Chaosu dost mírným, své jednání vždycky prošlo nejdříve jeho hlavou.

Vlk se k němu otočil, pohled mu vrátil. S jeho slovy v otázce se pak škodolibě pousmál. ''Mě? To ty vypadáš jako ztracená ovečka.'' Řekl. Vlka si prohlédl od špičky uší a díky tomu, že mu udělal kolečko jako na výstavě, tak i po špičku ocasu. Vlk nebyl na první pohled k zahození. A Alduin chtěl zahnat nudu.
''Třeba najdeme společného slova. Dva vlci v Temném lese, zajímavá známost. Zda-li však bude dobrá, či zlá..'' Hlesl tichým hlasem a pomalými kroky, uhýbajíc stromům si udělal kolem vlka půlkruh a poté si kecl na zadek. ''Můžeš mě nazývat Alduin.'' Každý začátek nového příběhu začínal tím, že svým společníkům, ať už ve zlém, či dobrém smyslu, sdělil své jméno. Ano, měl přezdívku, ale používal ji pouze v případech spojených s léčitelstvím, či Chaosem. Tuláci.. S tuláky mohla být zábava a bylo zábavnější, když znali jeho skutečný jméno. Ani jeho matka nepotřebovala přezdívky, každý ji znal. Jako Niru, stinnou vlčici.

<- Poušť (Přes Duny)

Neznat již nějaké ty zkratky a cestičky, nejspíše by cesta pouští trvala dlouho. Jenže ne, Šaman znal už nějaký ten kus ostrovů a tak si vždycky uměl najít co nejrychlejší cestu. Chtěl si to zamířil rovnou k jezeru, ale když vstoupil do lesa, pocítil pach. Pach tuláka. Uznal už předtím, že by měl poznávat nové duše, uznat které by si zasloužili být členi Chaosu, případně Chaos sám dál roznášet. Ano, přesně to by měl udělat. Tento Chaosan totiž usnul na vavřínech a když si takovouhle věc uvědomil, rozhodně to chtěl změnit. Byl líným dost dlouho a to stačilo.
Šel tedy za pachem vlka. Zastavil se až když měl vlka pěkně na dohled, oba ve svých tmavých srstí v lese celkem zapadali, ale díky tomu že byl den, stále na sebe poměrně dobře viděli. Prozatím jen svýma očima na vlka hleděl, nemluvil, nehýbal se. Hleděl na něj s chladným pohledem.

<- Bašta (Přes Zlatý les)

Z louky se vrátil do lesa se Zlatými stromy. Tam se kvůli zlatý smečce zrovna dvakrát nezdržoval a prostě kráčel dál až došel k jednomu z těch vod, které se dali pěkně přebrodit. Ne, že by mu to dělalo nějaký problém, vodu ovládal za ty roky na výbornou a dokázal by si poradit snadno.
Dostal se tak do pouště. Bylo zvláštní jak zde se zima tak často neobjevovala, stejně jako na severu nebylo nikdy teplo. Jeden ostrov a tolik klimat se tu nacházelo. Ve všem měla prsty magie. Ta magie, která měla být v ohrožení.
Jeho mohutné tlapy se bořili do písku. Uvažoval nad svými plány. Měl by nejspíše najít Avanté? Určitě měl, naposledy ji viděl jen po návratu kdy měla jít do úkrytu a nabrat síly a když tam byl, nebyla tam a ani stopy po jejím pachu.

-> Temný les (Přes Duny)

Vlčice mu odpověděla, stejně tak pocítil chladný pohled žlutého s černými odznaky. Ale neřešil je. Proč by taky měl, že? Strayina odpověď a ani odpověď černé se bohužel nedočkal. No což, měl ztrácet čas? Ne.
Jen hnědá mu odpovídala a pak poslouchal i další věci, které říkala. On však mlčel. Možná se něco mohl dozvědět, ale nějak už ho to nezajímalo. Nebo spíš zajímalo, ale ve společnosti méně vlků. Navíc tahle i celkem vypadala, že by se v pár rostlinách mohla vyznat a jeho uvést trochu do děje, protože on byl tak dlouho zalezlý na těch samých místech, že nic moc o aktuálním chodu nevěděl.
Kněžka která dokázala upoutat svou mocí, takových bylo. Pamatoval si jeden příběh své matky kdy se matčina bývalá Alfa představovala jako princezna pekelská a všechno dokazovala silou. Prý byla i moudrá a spravedlivá, ale prvotní respekt si získávala svými temnými kouzly. A pak záhadně zmizela.
**
/edit:
Jenže dlouho poté bylo ticho a již se nic nového nedozvěděl. A tak se otočil na patě a začal z louky odcházet pryč. Možná by měl se zase zajít podívat k jezeru? Třeba by tam narazil na Avanté.

-> Poušť (Přes Zlatý les)

Pár vlků poodcházelo, pár z nich zase přišlo a kupodivu i jedna známá tvář. ''Nazdárek, Šedá dámo, zrovinka jsem na tebe myslel při téhle rostlině.'' Ušklíbl se, oslovil ji tak, jak ji oslovoval když ji poprvé poznal a jméno mu tehdy neřekla. Samozřejmě ji jménem už dávno znal, stejně tak Chaosským přízviskem, přišla s jakousi černou vlčicí, která se o květinu také zajímala. Tu viděl prvně, ale dost mu připomínala tu, kterou tehdy viděl se Zinkem, ale místo modrých odznaků, tamta měla zlaté. Pokud jej však paměť nešálila, mohla, žejo. Koneckonců, nezahlédl ji i před chvílí? ''Pozdrav i vám.'' Řekl tedy k druhé.
Pak se do slov dala hnědá vlčice, která černé odpovídala na dotaz o téhle rostlině. Jeho odposlechnutá teorie o tom, že měla magické léčivé účinky byly tedy pravdivé a ten šedý to nejspíše slyšel právě od téhle. ''Takže Kiiho slzy.'' Zopakoval si název, aby jej nezapomněl, ale byl si poměrně jistý, že k takovému vzhledu květiny název zcela jistě nezapomene.
Všiml si poté pohledu hnědé vlčice, která na něj přímo koukala. Možná se cítila dotčeně, že ji pozdrav nevěnoval? Přece nemohl věnovat pozornost tolika vlčicím najednou, ne? Nakonec si pro sebe zakroutil očima a popošel k hnědé blíž. ''I tobě tedy věnuji svůj pozdrav. Takže říkáš, že je z jiného světa, jo?'' Pozvedl obočí, snad aby nadhodil téma. Co se týkalo rostlin, nepotřeboval ukazovat svůj Chaos, tohle bylo něco, co měli vlci, kteří se zde sešli společné nejspíše. Nezáleželo teď na tom kdo odkud pocházel. Vždyť koneckonců z té černé také cítil smečku a přišla spolu se Stray.

<- Zlatý les

Z lesa se objevil na louce. Když se rozhlédl zjistil, že na téhle nikdy předtím vlastně nebyl. Jeden vystrčí čumák z míst, které tak důvěrně znal a konečně se mu i podařilo najít něco, co neznal. Stejně tak jako viděl velký houf vlků na jednom místě. Takovou sešlost si pamatoval jen z jediného místa. Když se zkoumala Paloučnatka u Vlčího jezera v horách. A to nenechal tedy jen tak na náhodě.

Vlků, kteří zde byly si nějak více nevšímal. Zajímalo ho skutečně jen to jediné co se taky nacházelo. Velmi barevná, ne příliš typická rostlina. Prošel už kus ostrovů, viděl již spousty rostlin, které zde rostly (ačkoliv o většině prozatím neměl moc vědomostí), ale tuhle ještě nikdy neviděl a to ani z míst kde se narodil a kde se svému víceméně povolání učil.
Nejvíce ho nejspíš fascinovaly ty okvětní lístky, které byly každou vteřinou jiné. Z čeho vyrostla? Kde se tady objevila? Nad tou fascinací však mohl jediné.. Kecl si na zadek a dělal to, co již dlouho nedělal. Začal přemýšlet o této bylině.
S jeho štěstím mohla být opět s jedovatými účinky, možná proto byla tak nádherná a barevná? Aby lákala zvědavé k vyzkoušení? Nebo taky přesně naopak. Těmito myšlenkami mohla být právě léčivá a její krása měla způsobovat Alduinovu první myšlenku? Její vůně však naznačovala něco speciálního.
Taky bylo možné, že jen nad tím příliš přemýšlel, konec konců vůbec nemusela být jedovatá, ani léčivá. Mohla být jen na okrasu, bez nějakých dalších účinků.
Odkud se tu taková květina vůbec vzala? Chtěli zdejší bohové, aby si nad tím obyčejní vlci jako byl on sám, lámali hlavu nad novými věcmi? Inu, sice si stěžoval na nudný chvíle poslední dobu, ale že by tak zaujatě pozoroval rostlinu a snažil se přijít na to, k čemu je dobrá a jak se tu objevila? To nečekal, ale rozhodně, když už se tu objevil to nehodlal nechat jen tak nazmar.
Jeho oči stále byly přikotvené k barevným okvětním lístkům, ale pak si uvědomil, že ne vždy lístky bývají účinné, ty skutečně mohli být jen na parádu, ale měl takový neblahý pocit, že právě ty, budou mít nějaké skryté překvapení svých účinků. Přesunul však zrak i na stonek a listy, pomalu očima sjížděl až k půdě ve které byla vykvetla. Z čeho asi vyrosla? Měla cibulku, nebo obyčejné kořínky a začne se na jaře pomalu šířit? Ale na druhou stranu, kdyby měla kvést na jaře, určitě se tu neobjeví teď, teď když podzim byl v plné síle. Nejradši by ji celou z půdy vytrhl a vzal si ji na průzkum do svého doupěte, ale něco uvnitř mu našeptávalo, že by to dělat neměl. A tak hlavu od květiny zase vzdálil a začal ji zkoumat z více úhlů.
Barvy na lístcích se měnili stále, je jedno ze kterého směru na ní pokukoval, protože pořád se měnili. Byl to snad nějaký kouzelný efekt její magické moci? Byla něčím kouzelná o tom nebylo pochyb, ale proč měnila barvy? Když by utrhl jeden lístek, stále by měnila barvu? Nebo kdyby jich utrhl víc, zastavilo by se měnění barev na té barvě na které byla poslední a měl by tak pak hromadu různě barevných lístečků? Nebo by se barvy přestali měnit a ukázala svou skutečnou barvu? Možná ano, možná ne. Zjišťovat to teď však mohlo být příliš riskantní a proto mohl jenom tiše hádat. Po chvíli se rozhlédl. Snažil se zaslechnout teorie ostatních, snad by mu v něčem poradili. Zaslechl jen pár slov, ale ty mu nějak užitečné nepřišli.
Když se podíval zpět, rostlina byla tmavá a zvadlá. Povytáhl nad tím obočí, protože doslova jen pár minut hleděl jinde. Nechápal to a znovu se tedy zahleděl do okolí. Těhle duhových květin tu bylo víc a i na jedno oko se mu podařilo spatřit zrovna jednu, která začala rychle umírat a o pár chvil na tom místě se zrodila květina nová. To bylo skutečně zvláštní, protože ještě v životě neviděl květinu, která by tak rychle zvadla a brzy se na tom místě objevila květina nová. Začal si být jistý jedinou věcí, a to tou, která byla očividná. Tahle květina byla plná magie. Ovšem proč měla tak zrychlený růst. Jak se jmenovala? Znovu se chtěl zaposlouchat do slov ostatních, ale tím jak začal procházet místem kde květiny zvadly a znovu rostly, toho moc nezaslechl. Prozatím se jí tedy rozhodl říkal Duhovka, minimálně vnitřně.
Tohle byly ty chvíle kdy litoval, že se přestal tolik vídat se Stray, věděl že ona totiž těmhle věcem rozumněla také, dost možná víc, než on sám. Znal jen šamanské triky, znal jen rostliny, které rostly všude jinde po světě. Tohle byla jedna z těch, které ho přesvědčili o tom, že bylo na čase se více starat a naučit se o zdejších rostlinách. Možná by mohl spolnout i svou pýchu pro jednou a vyhledat Zinka? Tam co zaslechl také věděl, že se v léčitelství vyznal a dost možná něco o květinách věděl. Ale tahle vypadala, že se objevila snad na ostrovech prvně. Bylo tu víc vlků i pachů, než když tehdy našli Paloučnatku.
Znovu ho to tedy nutilo přemýšlet jaké mohla mít tahle květina účinky? Uměla zrychlit čas, když tak rychle umírala a rychle se zrodila? Nebo by se z ní dal uvařit odvar takový, aby jeden mohl vidět do budoucnosti? Ne, to bylo přece nemožné. I když.. ve světě magií a magických předmětů bylo víceméně snad možné všechno.
Pak konečně zaslechl něco, co mu bylo po chuti. Šedivý vlk nedaleko něj prohlásil, že mu někdo říkal že je nejspíše z jiného světa. A měla být s léčivými účinky pro tuto půdu a magii.
To bylo vskutku zajímavé, minimálně by se tím potvrdila teorie o tom, že jsou magické. Možná proto tak rychle umírali? Že by vypouštěli magii do půdy? Ale to by nevysvětlovalo proč tak rychle zase květli. Alduinovi se otázky jenom hromadili místo toho, aby na ně nacházel odpověď. Bylo to tak strašně frustrující.
Takže aby si to ujasnil, květina byla nejspíše magická a léčivá, kvetla a umírala dost rychle, nikdy předtím tu nebyla a nejspíše je společně s těmito vlky mezi prvními kdo tuhle květinu viděl. Protože nejspíš byla z jiného světa. Otázkou bylo, proč si s nimi bohové tolik hráli a dělali všechno složitějším, než mohlo být?
Znovu se rozhlédl po okolí, minimálně základní otázky si zodpověděl. Respektive je postupně vyposlechl od ostatních. Ještě že se v průběhu toho rozhodl je úplně neignorovat. Rozhodl se však ještě nikam neodcházet, Jeho zraky stále sledovali jak se postupně rodili nové a uši měl nasměrované všemi směry, že by se snad mohl dozvědět o této květině i víc, než jen, že se objevila z jiného světa a byla magicky léčivá. Možná by z ní dokázal připravit vývar, který by pomohl regeneraci jejich vlastních magií, při magickém vyčerpání?

<- Začarovaný les (Přes Tichou Zátoku)

Cesta zátokou byla rychlá. Zátoku snad znal každým coulem za tu dobu co na ostrovech se nacházel. Jo, to byly doby. Doby kdy zde přišel, znal jen své jméno a svou minulost a mluvit o sobě ve třetí osobě. Byly v něm stále ty dvě duše, které si propůjčovali jeho tělo kdykoliv se jim zachtělo? Již dávno ne, minimálně se to už naučil dávno ovládat. Už neřešil agresivní přebliky, či příliš přátelské. Byl neutrální, dokázal milovat, dokázal vychovat děti. Ale stále to byl Chaosan až do morků kostí, i když ho možná trochu svedlo na zcestí, že poznal Merlin. Ta vlčice mu zachránila syna a to hned dvakrát. Museli ji přesvědčit aby se přidala k Chaosu.
Když vstoupil na půdu Zlatých stromů, do čumáku mu udeřil pach Zlaté smečky. Zamračil se. Měl by naopak zakázat Iridanovi se s ní stýkat? Možná. Byl hrdou Betou Chaosu a nesměl strpět žádné zrádce a to ani v případě svého vlastního syna. Rozhodl se, musel si promluvit s Iridanem, vážně. Prozatím jen kráčel přímo za čumákem.

-> Bašta

Odpovědi od vlka, který hypnotizoval poslední doutnající uhlíky, se nedočkal. A tak se Alduin nechtěl více zdržovat. ''Mno, tak nic.'' Zamručel nespokojeně a vydal se pryč. Víceméně kráčel zpět do zátoky, ale do svého úkrytu nemířil. Šel se projít, šel nejspíš hledat Avanté, možná konečně zase dělat čest jménu Chaos. No a nebo si prohloubit znalosti léčitelství a šamanství co se týkalo rostlin Mois Grisu? Možná, znal pouze pár těch zdejších jedovatých..
Možná taky mohl najít svého druhého syna a svou dceru. Možná najít Stray? Bylo tolik možností a on tak zlenivěl, že si snad neuměl ani vybrat svůj další plán, své další kroky. ''Božínku, kdy se ze mě stal takový lenoch? To musím změnit a okamžitě!'' Zabručel si pod čumákem, snad aby se pořádně nakopl k tomu zase začít pořádně žít, ne se jen courat z místa na místo.

-> Zlatý les (Přes Tichou zátoku)

Tak pod dlouhý době si jdu taky jednou pro výplatu

Jméno vlka: Alduin
Počet postů: 16
Postavení: Beta
Aktivita pro smečku: x
Shrnutím: Alduin s Iridanem a Merlin ulovit pumu, která je napadla a společně ji zdolali, pak šel do hor kde potkal Gabriela. Poté odešel se projít do lesa, který tak strašně nesnáší, kde spálil na uhel několik mrtvých těl srn a potkal Apolla.
Bobříci: x

Černý sledoval jak se postupně těla rozkládají v prach a ze svého místa si všiml šedivého vlka, který se z druhé strany pozastavil nad tímto žhavicím kouskem. Vyšel z kouře a poslední uhlíky obešel, přece by si dobrovolně nepopálil tlapy že, a došel blíže k cizinci. ''Přilákal tě ten smrad, co?'' Na slušnosti při dospělých už tolik ohled nebral jako u vlčat. Byla tma a jediný zdroj světla byly momentálně jen ty poslední uhlíky, které postupně vyhasínali, ale i přesto si vlka zadumaně prohlížel. Jeho pach byl takový jiný. ''Ty budeš asi nový.'' Sic moc vlků nepoznal za poslední rok, ale dokázal se bezpečně neučit rozlišovat pachy zdejších tuláků od těch nových, tenhle byl jednoduše cítit jako cizinec. Někdo koho neznámá síla přitáhla jako kdysi jeho. Prozatím se však Alduin teda tvářil dosti neutrálně, jeho postoj byl klidný a i když patřil k jedním z nejmenších vlků na zdejším ostrově, sebejistý byl, to rozhodně.

<- Tiché útočiště

Alduin vyšel ze svého úkrytu a svou oblíbenou část Ostrova nechal za sebou. Dostal se do části, kterou naopak velmi nesnášel a tou byl Začarovaný les. Stalo se mu toho tady plno dobrého, ale i plno zlého. Ale nakonec tu stejně vždycky přišel. To byla ironie osudu, že?
Nakonec sebou plácnul u vody, kterou přešel od Zátoky. Měl výhled na všechny strany a prostě začal zase odpočívat. Přemýšlel a hleděl zadumaně na vodu. Vlny vždycky dokázali jeho starosti odnést pryč. Co se mu vlastně za celý rok stalo? Vlčata mu vyrostli, partnerka zmizela a pak se zase objevila. Jeho syn si našel partnerku z cizí smečky.. Život byl tak vyzpytatelný a on se na to všechno díval jen z povzdáli. Nejspíš si projde místa, která ještě nepoznal? Měl vy poznat nějaké nové duše, které po Ostrovech bloudili. Měl by ze svým životem začít něco dělat, neboť se brzy okouše nudou.
Když v tom poté jeho oči spatřili pár nehybných těl nedaleko. Vstal ze svého místa a došel k nehybným tělům srn. Zvědavě na ně hleděl, zkoumal je. Určitě nebyly staré a určitě nebyly zraněné. Že by nějaká nemoc? Kdo ví, každopádně tohle by neměl nechat jen tak ležel. A to ani mrchožroutům. Zasoustředil se a nechal těla vzplanout v plamenech. Ve vzduchu se rozprostřel smrad spáleného masa a srsti. Trvalo dlouho, než se těla proměnili v prach.

328 / 14

Gabriel se statečně rozhodl odejít domů sám. A tak nechal vlčka vlčkem a byl najednou ve svém úkrytu sám. Rozhlédl se a skutečně tu dlouho nebyl. A tak se černý vlk rozhodl dát do úklidu.
Když skončil tak se v nově upraveném pelechu rozhodl usnout. Nespal dlouho, možná jen pár hodin. A pak přemýšlel co dál. Nejspíš by měl najít Avanté, Rhys.. Celkově začít pro Chaos fungovat víc. Povzdechl si.
Protáhl své tělo a vydal se vstříc tmě.

-> Začarovaný les (Přes Tichou)