Příspěvky uživatele

< návrat zpět

327 / 13

<- Tichá Zátoka
Černý vešel zase dovnitř po delší době. Hned jeho pohled pochopil že by si tu měl někdy uklidit, nasbírat nové bylinky. Podíval se na mladého ve svém doprovodu. "Na to jsi asi ještě mladý aby jsi to pochopil. Zkráceně politika vůdců." Mihl rameny. Kdyby měl vysvětlovat jak si jeho vůdce chtěl vybít vztek na vůdci úplně jiné smečky, než je vlastně jeho.
"Každý element umí různé věci a když budeš šikovný tak se je všechny můžeš naučit, nebo kterékoliv jiné." Zkrátil to. Pak se podíval z úkrytu zase. Byla tma a tak se podíval na Gabriela. "Mám tě odprovodit domů, nebo to zvládneš? Je tma, určitě tě už rodiče hledají." Povytáhl obočí.

<- Zubří pláň

A tak se černý s vlčetem zatím dostali do Zátoky. Vlček měl plno otázek. Hlavně ho pak zaujalo jeho společenstvo. Alduin se ušklíbl. ''Jsme uskupení vlků, kteří si rádi říkají a dělají co chtějí. Bydlí kde chtějí a neposlouchají žádnou Alfu. Konkrétně máme vůdce, kteří rozhodnou další kroky, ale proberou to i s námi Betami. Máme mezi vlky přivádět jakýsi řád, jsme svobodní vlci, kteří jsou lepší, než ti, kteří se řídí pravidly smečky.'' Řekl. ''Protože tvoje Zlatá smečka a moje Společenstvo mělo určité neshody společně ještě s jednou Daénskou smečkou. Takové věci se nezapomínají.'' Alduin zabil člena Daénské smečky, tohle kdo si z války pamatoval, věděl. A neměl problém zabít znovu, kdyby na to mělo dojít.
Pak se pobaveně díval, jak se usilovně snažil cítit vítr, pak přišli další otázky. Co když nefouká. ''Co vím o elementu větru je, že když se ho naučíš ovládat můžeš vytvořit jak bezvětří, tak pořádný hurikán. Pro začátek ti bude stačit, když se naučíš toky větru a dokážeš i malé lehčí předměty zvednout ze země.'' A jak tak vysvětloval, mezitím došel ke svému úkrytu. ''Chceš se podívat dovnitř, nefouká tam vítr a tak budeš mít jistotu, že se ti povedlo... hm, tyhle dva malé kameny zvednout pomocí vzduchu do vzduchu.'' Při druhé části věty vzal tlapou dva kameny, které byly kousek od vchodu a vyšel dovnitř. Pak hodlal pokračovat, ale když už mu slíbil svou jeskyni ukázat..

-> Tiché útočiště

Alduin se usmál. Měl by být vážný, tu a tam krutý a roznášet Chaos, ale když těm dětským tvářičkám se tak těžko odolávalo. A pak ho jen něco ťuklo, vždyť by i tohohle mohl využít ve vlastní prospěch, ne? Uvidí se.
''Nemyslím si, že by někdo chtěl tolik sourozenců. Ne s každým bys potom dokázal vycházet.'' Mrkl na něj a mohl jen hádat co se vlčkovi honilo hlavou. ''Také mají zajímavé jména.'' Kývl a pak jen dál poslouchal.
''Ano, mám jeskyni.'' Ušklíbl se. A vlastně doslova jen pár kilometrů odtud. ''Můžu ti ji ukázat.'' Řekl a vydal se směrem do Zátoky a přitom nezapomněl plnou pozornost věnovat i Gabrielovi. ''No, ne tak úplně. Nejsme tuláci, patříme k jednomu takovému Společenstvu, ale to by asi nebyly tvojí rodiče příliš nadšení kdyby to věděli.'' Ušklíbl se. ''Dobře, takže čarovat, hm? Takže.. co si asi vzpomenu ke vzduchu..'' Začal uvažovat hlasitě. Vítr osobně ještě nezkoušel v praxi, měl jen jeho teorii, stejně tak zemi. Ale tohle byla dokonalá příležitost to vyzkoušet. ''Takže.. Začneme trochu jednodušeji a pak to zkusíme v praxi na pláži, jo?'' Navrhl a vlastně nečekal na jeho odpověď a hned pokračovat; ''Nejdříve zkus vnímat ten okolní vzduch, každý pohyb větru, každý sebemenší vánek, který se každou chvíli dotýká tvé srsti.'' Začal a sám si to lehce začal představovat.

-> Tichá Zátoka

Černý přikývl. ''Ano. Co mi je známo jen ojediněle se vlkům jako jsme my narodí jedináček. Dva a víc vlčat v jednom vrhu rodičů je běžné.'' Řekl, ne že by tedy malý vlček tomu ještě teď rozuměl, ale třeba až dospěje a najde si partnerku, mu tyto vědomosti budou užitečné. ''Jmenují se Iridan a Dallius. A jak se jmenují tví sourozenci?'' Pozvedl poměrně zvědavě obočí. Pak trochu se musel zamyslet. Byl ze Zlaté znepřátelené smečky. ''Vlastně bydlíme kousek odtud. Tedy alespoň já. Rhys, Dallius i Dan jsou dospělí a už si mohli najít vlastní doupata. Vlastně Iridan si už našel i partnerku.'' Rozpovídal se. Když by ho teď někdo z Chaosu viděl, asi by si poklepal na čelo, že tohle nemůže být Chaosská Beta, ale když ono jemu to vlče přišlo nehorázně roztomilé.. ''Nikdy by vlci jako já a moje děti nemohli bydlet u Zlatého lesa a tvé rodné smečky.'' Dodal pak nakonec.
Pak se zasmál. ''Ne, to opravdu nechci říct, že jsi starý. Ale že ti rodiče možná dáli na základě někoho slavného tvé jméno.'' Vysvětlil mu snad teď lépe význam jeho jména. Ale za boha si nemohl vzpomenout k čemu jméno Gabriel přiřadit, no možná si vzpomene časem.
''Tak to je skvělé. Takže lov zvládáš. A něco jiného, co by ses chtěl třeba naučit?'' Pozvedl obočí v otázce.

<- Sněžné tesáky

''Těžko říct. To pořádně nikdo neví. Možná se dají i někde najít, ale co jsem vypozoroval, vždy se tak nějak objeví.'' Nadtím se musel zamyslet i černý sám. Odkud se vlastně brali? Jen tak z nebe asi nepadali. Těžko říct. ''Až na to někdy přijdu, určitě budeš první vlček, kterého si najdu, abych mu to řekl, jo?'' Takový nevinný slib, třeba na to jednou přijde sám a mnohem dřív, než Alduin. ''Tak to jsi hodný bratr, který chce bránit své sourozence. Je dobré udržovat se sourozenci dobré vztahy. Vedl jsem k tomu i Rhys a její dva bratry, mé dva syny. Zda-li jim to vydrželo i do dospělosti, v to jsem mohl jenom doufat.'' Vlastně se mohl zeptat Iridana, když s ním nedávno byl, ale pro teď to asi bylo jedno.
Nadšeně souhlasil, když se rozhodli, že Wua půjdou hledat. A tak se vydali z hory dolů a mířili na louku. A zvědavost Gabriela nepřestala být menší. ''Jak bych ti to jen vysvětlil... Mytologie je něco jako dávné příběhy, jsou v ní zaznamenané slavné jména bohů. Někdy se to předává z generace na generaci a nemusí v tom být ani trochu pravdy, stejně jako že v tom může být pravdy spoustu. Jelikož tenhle Ostrov není to jediné co tady existuje je tu spousta míst, a každé mají svou mytologii. Já se třeba narodil v zemi kde bohem nebyl vlk, ale drak. Tady se nacházejí bohové Iris a Nero, a bůh v mojí zemi byl Drak Přírody.'' Snad to nebylo moc složité pro vysvětlení.
Pak se musel zasmát. ''Takže jídlo to skutečně není. A už si lovil a víš jak si ulovit vlastní jídlo, když už jsme u toho?'' Téměř mu to připomínalo to, co měl naučit vlastní děcka. Vynahrazoval si to nevědomky Alduin snad?

Musel se zasmát, vlček vypadal že myslel na jiné věci, než že by poslouchal co mu černý říkal. Ale nad pár slovíčky se zarazil a ptal se. Byl poměrně zvědavější, než byly jeho děti, tak zas tolik na to nebyl zvyklý, ale prozatím ochotně mu na vše odpovídal. ''Vozík je taková dřevěná budka na kolečkách. Upřímně, ale sám nechápu, že se mu to chce tahat po celých Ostrovech a nenajde si nějaké stálé místo.'' Vysvětlil mu. A ano, skutečně nechápal jak se s tím může tahat a nezůstat na jednom místě, takhle by aspoň každý věděl kde se nachází a nemusel by ho hledat po všech čertech.
Dále ho zajímali ty kameny, aneb jeho měna. ''Nebere obyčejné kameny, jako třeba vidíš tady, ale tyhle..'' Alduin odněkud vyhrabal ty drobné kameny, červené lesklé kameny a mince, které u sebe zrovna měl. Nikdy sám nechápal odkud je bere, ale měl je u sebe vždy a všude. Když nechal mladého si je prohlédnout, zase je schoval. ''Tímhle se u něj platí a těmi speciálními žlutými se platí i u Mistra, u toho u kterého můžeš podstoupit výcvik dovedností.'' Dodal mu tyhle informace a jestli dokázali sloužit i k něčemu jinému, než u Wua a u Mistra to nevěděl.
Pak ho celkem zaujal Wu celkově. Alduin švihl ocasem, postavil se zase na všechny čtyři a ohnivý kruh, který je doteď hřál nechal vyhasnout. ''Nikdo nikdy neví kde zrovna je, je to o náhodě. Ale je to takový zvláštní, občas se objeví přesně tam, když ho potřebuješ nejvíc.'' Odpověděl mu na otázku a otočil se od něj skal, které mladému naháněli hrůzu. A šel pryč a zpětně se otáčel jestli se mladej rozhodl ho následovat. ''Ale můžeme ho zkusit najít, třeba budeme mít štěstí.'' A poté se mu i konečně představit. ''Vskutku zajímavé jméno. Zní jako z mytologie.'' A tak si chtěl vzpomenout na to, co se učil, když se učil své kultuře. Ale prozatím celkem pouze matně. ''Mě můžeš říkat Alduin.'' Dodal během toho co scházel z hory dolů.

-> Zubří pláň

Alduina pobavilo jak najednou byl vlček nadšený a strach byl tatam. Ta dětská bezstarostnost bylo něco co Alduin těm prťatům poměrně záviděl. ''Vzduch bych měl umět také, stejně jako zemi. Ale tam mám ještě co dohánět. Vodu a oheň ovládám na nejvyšší úrovni. Vzduch a zemi ještě ne.'' Zareagoval. Dost možná byl na vyšší úrovni, než mladý vlček, ale rozhodně má co dohánět.
Zeptal se na obchodníka. ''Obchodník je jeden takový starší vlk, který jezdí s vozíkem plného různých předmětů. Za takové speciální kamení si u něj dokážeš koupit ledacos. Od magie, po změnu srsti, mazlíčky, ale ty dává jen některým, což trochu nechápu. Také má občas takové speciální předměty, které často mění. Třeba já mám od něj tenhle ten zub, ale od té doby jsem neviděl, že by to ve svém krámě měl. A jmenuje se Wu.'' Vysvětlil mu. ''A existuje i jeden další vlk, který tě může vytrénovat k dokonalosti v dovednostech, ale ten na rozdíl od Wua je pořád jen na jednom místě, ve své Svatyni v džungli.'' Dodal ještě pro zajímavost.
Když vlček znal jméno jeho dcery překvapeně zamrkal, a přikývl. ''Ano, má dcera je Rhys.'' Pak jen dychtivě poslouchal co se jí stalo. Pak mu to bylo hned jasné. Pokud byla alespoň trochu jako svá matka, vlčkovi něco nakecala a nechala ho se užírat. Usmál se. ''Jsem si jistý, že Rhys je v pořádku. A ty taky. Žádné zkamenění ti nehrozí.'' Když vlček přišel blíž dál od skal, položil vlčkovi tlapu na hlavu. ''Tak co jít od tohohle zkamenělého draka pryč, aby ses nemusel bát, že skončíme jako jedna ze skal?'' Ušklíbl se. ''Jak ti můžu říkat prcku?'' Pozvedl pak ještě zvědavě obočí.

Po chvíli vlček vypadal zaujatý tým ohněm okolo nich. Alduin se musel ušklíbnout. ''Ano, to dělám já.'' Odpověděl mu jednoduše a na otázku 'jak' se musel usmát také. ''Víš, každý z nás vlků, až na vyjímky, máme v sobě jeden určitý element, oheň, voda, země a vzduch. Postupem času se můžeme buď naučit, nebo dokoupit si u obchodníka další a taky prohlubovat jejich znalosti. A takhle jsem přišel k tomuhle ohni. Jinak jsem se narodil s elementem vody.'' Vysvětlil mu, hlavně protože si všiml jak mu vlček hledí do očí, snad jakoby někdy už slyšel o tom, že element se řadí dle barvy očí.
Pak se zeptal na jednu vlčici, jestli ji nepotkal. Zavrtěl hlavou. ''Krom tebe jsem tu na nikoho nenarazil.'' Odpověděl mu. ''Ale když už o tom mluvíš, zdálo se mi že jsem cítil svou dceru.'' Zamumlal si pod čumákem zamyšleně. ''Stalo se s ní něco?'' Přimhouřil oči.

Malé tělo se třáslo chladem a když do něj Alduin šťouchl čumákem, reagovalo skutečně vyjekaně a ba co víc, kníklo, že se jej nemá dotýkat, protože taky může zkamenět. Alduin nad tím překvapeně zamrkal a pak se musel zasmát. "Myslím, že to risknu." Dodal a už se nemohl déle koukat na promrzlé tělíčko. A tak se zasoustředil. Kolem dvojice se rozhořel ohnivý kruh a vydával příjemné teplo a zároveň vůbec nepálilo. "Už je ti tepleji?" Zeptal se. Měl by být lhostejný, ale od doby co měl svoje potomky se nedokázal dívat na trpící vlčata. U dospělého by se zasmál a ovládat led, možná by mu i k tomu přispěl, ale tohle stvoření bylo poměrně bezbranné a kdo ví, třeba to mohl kdykoliv stáhnout a rozšířit řady Chaosu. Kruh ohně udržoval, aby v téhle hoře jim bylo tepleji, ale věděl že do nekonečna to udržovat nebude a proto čím dřív se dá vlček dokupy, tím dřív ho může vzít dolů kde bylo stále tepleji i když se podzim probouzel do celé své krásy.

<- Rokle (Přes portál, Červenou louku a Rokli)

A tak prošel další horou a další loukou až vstoupil do portálu. Již dlouho tímto portálem neprošel a tak ho postihla tak minutová závrať. Však hned na to byl v pohodě a zimní chladný vítr mu to čumáku přinesl známý pach. Ten mu napověděl, že se snad zrovna se svou dcerou minuli. Ten osud byl vtipná věc to skutečně. Ale kromě jejího pachu tu byl ještě jeden. Takový který nedokázal k nikomu pořádně přiřadit.
A tak se zvědavě po něm vydal. A podařilo se. V závěji sněhu leželo malé vlče a když se zdálo že dýchalo, skoro jakoby cítil úlevu. Možná v něm viděl, že kdyby takhle našel jednoho ze svých dětí, asi by fo těžko rozdychal. Bylo to sice těžké zkloubit orcovskou lásku, která se v něm probudila s Chaosem, ale snažil se to nedávat poměrně najevo. A tak k vlčeti přišel a štouchl do něj čumákem. "Hej prcku, jsi v pohodě?" Řekl a pozvedl hlavu, aby se vyhnul případným lekavým podmětům vlčka.

<- Irisin ráj (přes horu a Ostříž)

A tak Alduin tiše kráčel dál a dál. Matně si vzpomínal kdy se jen tak sám procházel. Od doby co si začal s Avanté a od doby co měl potomky a zůstal na ně sám na dost dlouhou dobu moc toho po Ostrově nepochopil a stejně tak nepoznal příliš nových vlků. A tak nyní měl ru příležitost a on mířil jako chlap domů. Ale nikdo nevěděl co ho čekalo. Třeba ho čekalo nějaké osudové setkání? Ne, Avanté by nevymenol, ale třeba ho čekalo něco co by nečekal.
Tiše si nakračoval kolem skal a trochu zrychlil tempo, chtěl z dolního ostrova pro teď vypadnout a jít podniknout něco zajímavějšího. A tak se stálým tempem blížil pomalu a jistě k portálu na červené louce který mířil do zasněžených hor. V mysli mu přelétali různé myšlenky, ale aktuálně jim příliš nevěnoval pozornost. Jen když si vzpomněl i na Rhyss s Daliusem. I ty dva by měl najít a opět si s nimi promluvit.

-> Sněžné tesáky (přes Nejvyšší horu, Červenou louku a portál)

<- Křišťálové jezero (přes průsmyk)

A tak se Šaman Chaosu rozloučil se svým bratrem a sestrou ve společenstvu a vydal se směrem, který vedl k portálu. Mířil vesměs domů. Asi neměl co jiného na práci a tak ho napadlo, že by na podzim mohl urovnat svou sbírku bylinek.
A tak jeho tlapy se začali bořit do písku. Musel se rozhlednout, tak rychle doma určitě nebyl, ne od křišťálového jezera. Musel se rozkoukat, neboť si uvědomil že v téhle části ještě nikdy nebyl, což ho malinko i zaujalo. Chvíli jentak pohlížel na moře. "Zajímavé." Zabručel si pod čumákem a nakonec se vydal dál. Nechtěl se příliš zdržovat, čekala ho ještě dlouhá cesta a navíc dolní Ostrov byl místem kde se nacházela Daénská smečka a on věděl, že vztahy byly zlými. Aspoň on neměl jiný názor na tuhle smečku.

-> Rokle (přes Severní hory a Ostříž)

<- Les u mostu (Přes Luku)

Mládež nechal dávno za sebou a klidným tempem přecházel přes louku, známým směrem mířil ke Křišťalovému jezeru. Tušil, že by tam mohl najít Scara kterému musel sdělit návrat Avanté a tak nějak i oznámit, s kým se jeho syn rozhodl žít. Proti Merlin nic neměl, věděl že je silnou vlčicí, ale museli ji buďto dostat k Chaosu, nebo něco takového. Nechtěl si ani představovat, že by jeho vlastní krev Chaos zradila a ani to, jak bude zuřit Avanté. Vzdychl.
Nakonec se blížil k jezeru a ku jeho prospěchu tu pach Scara a kupodivu i Stray, druhé Bety, byl.
Zápis rychlohry
Setkal se Scarem a Stray. I Scar měl s nimi jakožto prozatím dvěma jedinými Betami co probrat. Mluvili spolu o Angelových vlčatech a všichni tři se shodli, že ze Zeirana bude třetí Beta, která se k nim přidá. Nakonec Alduin oznámil o návratu Avanté a stejně tak, že jeho syn se dal dohromady s dcerou Alfy Zlaté smečky. Padlo rozhodnutí a Alduin s tím souhlasil. Nakonec se všichni rozešli opět svými směry.
Konec zápisu
Šel neurčitým směrem a asi plánoval se vrátit do svého úkrytu, ale tentokrát z jiné strany, portálem, ne tím mostem. Tak moc ho nesnášel.

-> Irisin ráj (přes průsmyk)

Puma nakonec skončila pod tlapami všech jako mrtvola. Alduin se do ní bez ostychu pustil a nakrmil svůj žaludek. Mladým nechal jejich podíl ať se s tím poperou sami.
Pak se na ně podíval a narovnal se. Bylo komické, že jako Iridanův otec a Merliin tchán byl menším, než oni sami. Nad tím se pouze ušklíbl a pak se podíval okolo a znovu na ně. ''Iridane, budu rád když se později sejdeme a ukážu ti jak používat magii vody a jak bojovat. A budu rád, když tuhle věc přenecháte mě jako otci.'' Druhou větou směřoval hlavně k Merlin, neboť tušil, že i ona mu bude chtít předat ze svých zkušeností. ''Tak mládeži, tak se prozatím bavte a doufám Dane, že mi slíbíš že se později vyhledáme. Rád jsem vás viděl.'' A tím se se synem a snachou rozloučil a vydal se dál do lesa a postupně na Luku, měl určitou povinnost k Chaosu a tak mířil ke Křišťalovému jezeru.

-> Křišťálové jezero (přes Luku)

Predátoři 4 - konec?

Iridan se bezmyšlenkovitě vydal pronásledovat pumu. Merlin Alduina však předběhla a vydala se ho chránit. Protože se do něj puma chtěla pustit. V Alduinovi narůstal hněv, nehodlal přijít o svého syna a svojí novou snachu. Viděl to, že Merlin je schopnou vlčicí, ale taky viděl, že i ona má hranice a tak dokázala buď bránit, nebo bojovat. Chránila sebe a Iridana, útok teda zbýval na Alduinovi. A rozhodně neváhal.
Přiběhl k nim blíže. Mezi Merliným vodním štítem a pumou se rozhořel podlouhlý vysoký plamen o vysoké teploty. Postupně uzavřel ohnivý kruh kde se nacházeli jenom Alduin a puma. Ta se vztekle otočila na něj. Zařvala a Alduin nazpět zavrčel. Lehce ho unavovalo udržovat plamen pouze na místě ve kterém hořel a zároveň dost vysoko, aby nepodpálil stromy okolo, ale udržel pumu uvnitř, aniž by někudy vyskočila.
Puma po Alduinovi vystartovala, Alduin úspěšně uskočil, a pak i on po ní skočil a své tesáky zabořil do jejího zátylku. Puma zavřeštěla bolestí a snažila se vymanit. Házela sebou a Alduin ji vší silou držel. Snažil se ji převalit k zemi, po chvíli nechal ohnivý kruh vyhasnout a dvojici se mohl naskytnout pohled na ten boj. Očividně potřeboval pomoct pumu finálně převalit na zem a ukončit její život.