Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Predátoři 3

Iridan kočku šplouchl do obličeje, Merlin byla pohotovější. Uzavřela kočku do vodní bubliny. Snažila se ji udusit. Alduin neváhal také využít magii ve svůj prospěch. Pod pumou se začali objevovat první jiskry, které pomalu se začali zvětšovat v žár, který nemálo puminých chloupků na břiše popálil. V ten moment kočka vší silou trhla a z bubliny i s ohně pod sebou vyskočila pryč. Byla dezorientovaná a nesmírně vytošená. Její řev se rozhléhal lesem a Alduin opět neváhal, myšlenkou oheň ze země zformuloval do spoustu malých koulí, které jej pronásledovali a následně mířili na pumu. I o on sám po kočce skočil, ale byla pohotovější a uhnula, snažila se vylézt na strom, chtěla se dostat z dosahu vlků pryč.

Predátoři 2

Něco trojici pozorovalo, zvuky a kroky naznačovali co to mohlo být, ale brzy to utichlo. Alduin se sebevědomě rozhlížel a jeho oči těkali tam kde se i sebeméně pohnul list.
Netrvalo to dlouho a nakonec i Alduin dokázal zahlédnout kočku, která kolem nich hladově kouřila, pohyby očí přizpůsobil jejím pohybům a sám instuitivně začal napodobovat hladovou chůzi. Lesem se ozvalo její hlasité zamručení a Alduin cítil jak atmosféra stoupala. Velká šelma přemýšlela jak se dostat ke své kořisti, ale zároveň jistě chtěla být opatrná. Alduin nebyl hloupý, sám první útok nezačal, věděl že by to byla chyba a tak čekal na první krok šelmy. No a mladých.

Šaman na jejich slova kývl. Nebylo více co k řešení, neboť oba znali následky jejich vztahu. A on znal také pravidla. Vzdychl si tiše a pak se pořádně narovnal. Oba souhlasili s jeho návrhem lovu a tak přikývl. ''Výborně, to jsem rád.'' Věnoval jim jeden z jeho ojedinělých úsměvů. ''Mimochodem Iridane.. Tvá matka a vůdkyně žije. Avanté se vrátila mezi živé.'' Řekl, byl na to nejvyšší čas. Pak začal větřit.
**
Začátek - Predátoři 1
Netrvalo to dlouho a černý vlk zavětřil pach, který ho dost zaujal. Moc se zatím neohlížel zda ho mladí následují, ale on se rozhodl ten pach pronásledovat. Zatím nebyl schopen určit zda se jednalo o lišku či jiného tvora. Ale lehce mu možná připomínal kočkovitou šelmu. Na lišku už tato trojice měla vzpomínky posledně, když ostatní zvířata byla agresivnější co se týkalo svých území, která si chránili. Alduin každým pohybem ve stínu slyšel podivný zvuky, stejně tak jakoby se v něm cítil mnohem lépe, než když na něj dopadalo světlo. Bylo to zvláštní, takhle se ještě necítil, ale připomněla mu slova jedné vlčice v jeho minulosti, jeho matky. 'Stíny jsou mým královstvím a dodávají mi sílu.' Ozvalo se mu v myšlenkách jejím hlasem. Zavrtěl hlavou. Nebyl čas myslet na minulost, musel se soustředit na současnost. Hustým porostem se k trojici něco nejspíš blížilo...
(//Si můžete vybrat, klasika liška, či procenty máme i na ->Síla 83+7+35=125, Vytrvalost 56+16+46=118, Rychlost 45+7+32=84, Obratnost 35+15+33=83, Lov 42+14+32=88<- pumu či ryse (u pumy bychom ztráceli jenom pár % u obratnosti=což by se dalo vyvážit magií. U ryse jsme v předstihu... můžete si vybrat jak chcete i vy návrhy jsem podala..)

Vyslechl si synova slova. Moc dobře znal zákony, které ho vázali. Šaman byl za to rád. "No. Měl by to vědět. Dřív či později, by se to stejně dozvěděl." Pravděpodobně od Alduina, potřeboval připravit se na všechny možnosti, které mohou nastat. Povzdechl si tiše.
Pak poslouchal Merlin. Zůstal lehce překvapen, hrdá Chaosská beta dala právě na radost a štěstí svého syna a stejně dostal seřváno. V Alduinově jindy ledově klidných oči se něco zablýsklo. "Merlin, myslím že by ses měla naučit poslouchat i jiná slova více, zvlášť když jsem řekl že jako otec to schvaluji bez ohledu na vaše původy." Dal na svá slova zřetel více a i když byl vzrůstově menší, než ona i syn, svým hrdým postavením dával najevo, že není dobrý nápad příliš provokovat. Ale Merlin se následně omluvila a tak se zase uvolnil, a byl to zase ten pohodovej Alduin. "Na to jednoho dne přijdeš, že s některými se dá mluvit i klidně." Zamumlal a pak se podíval na Iridana. "Tak děti. Co máte teď v plánu? Zrovna jsem se chystal něco ulovit." Jeden návrh, zbytek je na nich.

Alduin tam stál a přemýšlel k čemu se vrhne, tolik skvělých pachů se tu střídalo a mu už začínala téct slina.
Ale když v tom se předním objevil jeho syn i s Merlin. Syn ho oslovil 'tati', to byl vskutku nevídaný jev. Zvlášť když se tak dlouho neviděli.. A pak to oznámení. Lehce přimhouřil oči, když se k nim přidala i Merlin.
Chvíli mlčel, prohlížel si oba. Nakonec se usmál, moc dobře si Merlin pamatoval a byl ji vděčný, že zachránila Iridana. ''Zdravím vás.'' Nezdravil příliš často, moc mu to přes ústa nešlo.
''Synu, Merlin musím vám říct, že jako členovi a Betě Chaosu se mi ani trochu nelíbí, že jste spolu.'' Vydal ze sebe první větu, která dost možná nebyla to co mladý pár chtěl slyšet. ''Ale vím, že Merlin dokázala, že je silnou osobností. Zachránila mi tě a já ji za to budu do smrti vděčný.'' Nejdřív mluvil k Iridanovi, i když tady Merlin byla. Pak se teda podíval na ní. ''Jiným by naopak záleželo na tvém původu, ale mě si dokázala, že ti je jedno kdo je z jaký smečky. Jsi silná a odhodlaná, taková jakou bych si představoval vedle svých dětí.'' Pověděl směrem k ní. ''Jako tvůj otec Iridane mohu říct jen jednu věc... Přeji vám to děti a jsem za Vás rád.'' Dodal teda už lepší verzi jejich partnerství.
''Iridane, ale nezapomeň, že tě už od narození vážou zákony Společenství. Nesmíš nijak pošpinit jméno Chaosu, že bys chtěl zběhnout do Zlatý smečky. Bohužel jako narození mě a Alfě a vůbec v Chaosu Vás od narození váže tenhle zákon s tvým bratrem a sestrou.'' Sic věděl že ani jednomu nedal úplně podrobný znalosti o Chaosu, věděli jen základy, základy že za zrádcovství se trestá od vyhnanství až po smrt a neuměl si představit, že by to byl právě někdo z jeho potomků.
''Merlin, tobě naopak můžu říct, že kdykoliv se rozhodneš můžu tebe oficiálně přijmout do Chaosu, ale nutit tě k tomu nebudu. Jen chci, aby sis to nechala projít hlavou. Vím, že jsi schopná, silná a inteligentní.'' Přikývl hlavou. Nenutil ji, dával ji možnost se rozmyslet, že tahle možnost tu pro oba vždycky bude.
Pak se na ně podíval, čekal co mu poví. ''Každopádně. Jako otec tě vítám v rodině Merlin.'' Dodal nakonec.

<- Most
Ach, konečně les ve kterém se dalo lovit. Žaludek se mi nepříjemně přihlašoval o pozornost. Jen co mé packy dopadli na tu mýtinu před lesíkem, neváhal jsem a přidal jsem na tempu. Mé tempo bylo hladové, dravé. Jediné co mne zastavilo byl pach, celkem nedávný. Někoho mi připomínal. Avšak zavrtěl jsem hlavou. Kolik vlků jsem na tomto ostrově mohl znát? Tuny, nejméně. Někoho z těch co tu šli jsem jistě v minulosti už potkal a nemusel to být ani někdo významný.
Přesto jsem se ohlédl zpět. Někde tam byla moje partnerka, nechal jsem jí samotnou. Zase jsem si to lehce vyčítal. Mohl jsem na ní počkat a vzít si jí sebou, ale ne, já jsem se místo toho jako tupec vydal na výpravu. Povzdechl jsem si, snad to za to bude stát. Začal jsem se tedy dívat po něčem k snědku, co by se dalo sežrat. A nemusel bych čekat na další vlky, prostě bych to mohl skolit sám.

<- Jezero Smrti(přes temný les)
A tak jsem se ocitl zde. Na tom viklavém nechutném masakru, co se nazýval hrdě mostem. Mnoho vlkům vadil, mnoho vlkům dokonce připadalo nepříjemné po něm kráčet, ale já jsem Alduin, beta smečky Chaosu a partner jeho alfy! Tento most by se měl spíše bát mne. Prvních pár kroků mi sice udělali zle od mého prázdného žaludku, ale nic co bych nezvládl. Zvládl jsem i horší věci, přežít celou tu válku proti té smečce, která se nazývala Daén a ještě zplodit tři úžasné potomky.
Další moje kroky byli již jistější, most se ani tam směrem ke středu nepohupoval, takže to bylo něco jako kráčet nebem. Jaké by to bylo míti křídla? Nemusel bych tohle všechno řešit a v klidu své duše bych si jen tak poletoval. Byl tu někdo přede mnou kdo měl vlastně křídla? Ach, Angel. Ten, který byl třetí alfou chaosu. Zamručel jsem si něco pro sebe, nadávku. Vydal jsem se raději dál, pociťujíc žluč v krku.
-> Les u Mostu

<- Začarovaný les
Bylo to dlouho od toho, co jsem se naposled hýbal. I když jsem jí miloval, musel jsem se zase dát do pohybu. Pořád tu byli naše děti, naše milované děti, kterých jsem se nehodlal vzdát. Kde jim byl asi konec? Pomalu jsem se toulal neznámým směrem, nebo spíš ne úplně neznámým, jen pouze jsem měl hlavu plnou myšlenek, které mi nedali pokoj. Kde byla Rhys? Kde byl Dalius? Kde byl Iridan? Své děti jsem již dlouho neviděl a tak jsem byl lehce na pochybách o tom, zdali žijí, ale oni jistě žijí. Jsou to silné děti chaosu, ty které si umí jistě pohrát se svým osudem.
Z myšlenek jsem se probral až u jezera smrti. To které mělo tak slanou vodu, že zde nic nerostlo ani nežilo. Podíval jsem se na vodní hladinu a na chvíli spatřil svůj odraz, leč jsem se dal zase rychle do pohybu. Žaludek se mi ozýval o slovo a já věděl, že musím něco ulovit. A nejbližší možnost byla až v lese za mostem. Už jen kvůli tomu, že v tom temném nic nerostlo.
-> Most (přes temný les)

Byl s Avanté, to bylo všechno co mu ke štěstí stačilo. A vědomí, že jeho potomstvo žije. Nepotřeboval více k životu, možná víc času s Avanté a teď ho měl, byla myšlenky sice u Chaosu, ale přece se ji nemohl divit, muselonse dát na vědomí smečce, že žije. "Věřím, že zbyl. Přiznám, že lehce pochybovali o tom, že bys žila dál. Dal jsem jim pádné důvody o tom, že jistě žiješ dál a nyní.. nyní se jim má slova potvrdí až se ukážeš u nich živá a zdravá. Respekt k tobě jako k Alfě a matce mít jistě budou." Řekl dost přesvědčivě.
Pak se vydali směrem k Zátoce, k místu kde byl jejich domov, jejich Tiché útočiště. "Ale proteď jsou důležitější věci na vyřešení." Možná kousek chtíče, a pak Chaos a děcka.

-> Jezero smrti (přes Kvetoucí louku)

Přívětivé pohledy Avanté byly stejně tak vzácné jako byla ona sama. A teď když se mu vrátila, bylo mu zase mnohem lépe, co se týkalo psychického uvažování. ''Ano a kromě jídla a všeho by sis zasloužila opět pořádně odpočinout.'' Zdůraznil, jistě odpočinek ocení stejně jako vidět jej, jejich děti a následně Scara a zbytek společenstva. ''No, řekněme, že děti se nám už dost osamostatnili, těsně než ses objevila jsem byl s Rhys, je to už velká slečna, stejně krásná jako ty a dřímá v ní velká moc, kterou se jistě postupně doučí ovládat.'' Moc, kterou ji předali démoni, když byla ještě v lůně Avanté. ''Iridana jsem viděl naposledy na srazu Chaosu, silný vlk, který jistě dokáže dost do všeho zapojit hlavu. A Dallius.. Toho.. Toho jsem upřímně neviděl už delší dobu. Chtěl jsem ho hledat, ale jako náš potomek se o sebe dokáže taktéž sám dobře postarat, teď si musíš odpočinout hlavně ty a pak je můžeme najít společně a ukázat že jsi zpět.'' Nejspíš byl spíš vlk samotář, ale věděl že členem společenstva byl stále.
Na její další slova musel jen zavrtět hlavou, ''Nevím má královno, ale sám pokud najdu toho, kdo ti to způsobil, tak ho čeká trest mnohem horší.'' V jeho, většinou klidně ledových očí zaplál jakýsi plamen, který značil hněv k neznámé entitě, která mu Avanté na dlouhý rok odnesla.

Ty chvíle kdy mlčela se zdáli pro Alduina dosti nekonečně. Víc a víc v něm rostla zvědavost zjistit o co přišel. Co prožívala, kde trpěla a koho si bude muset najít, aby mu způsobil stejné peklo, které musela prožívat ona.
Jeho myšlenky přerušil však její hlas a její následné otření se. Nezaváhal, stejně láskyplně ji ho opětoval. ''Nikdy bych na tebe nezapomněl Avanté. Nikdy.'' Prvně odpověděl co se týkalo tebe. ''Děti... Určitě nezapomněli. Hrdě se pyšní svou matkou, Alfou Chaosu. Všichni jsme věřili, že nám zase vrátíš. Nikdy bych tě nepřestal hledat.'' Hledal ji, každé místo, jenž procházel minimálně stokrát proletěl očima, jen aby našel náznak toho, že by mohl její stopy najít. A teď ji našel. Když vyslovila peklo, lehce se mu zježila srst na zátylku. Nedokázal si byť jen ani trochu představit co vlastně Avanté celou tu dobu prožívala. ''Ale už jsi doma.'' Měli by jít za Scarem, mělo by se svolat společenstvo a tato novina se oznámit.. Měli by se najít jejich děti a ukázat, že jejich matka je skutečně na živu a jen tak ji něco nezabije, přesně jak jim říkal. Ale teď.. teď ji chtěl jen pro sebe.

Pořád nemohl uvěřit vlastním očím. Skutečně stála Avanté před ním? Skutečně to byla jeho Avanté? Na její první slova pouze němě přikývl a když se k němu začala blížit měl co dělat, aby zůstal stát a neucukl. Opravdu tu byla? Zhluboka se nadechl. Byl to její pach, musela to být ona. ''Avanté..'' Konečně vydechl její jméno, tolik úlevy v něm bylo slyšet. ''Vítej zpět doma. Chaos, děti.. budou jistě nadšení, že se královna vrátila domů.'' Měl na jazyku mnohem láskyplnější přívítaní, ale věděl že na tohle nikdy nebyla. Byla živá a zdravá a konečně zpět u něj a to bylo něco na čem mu opravdu záleželo. Tolik ji chtěl teď obejmout, ale jeho vnitřní boj nakonec rozhodl, že tento krok nechá na jejím rozhodnutí. Vlastně nikdy si nebyl jistý jejími city vůči němu, zatímco ona jeho city k ní znala až moc dobře. Stal se takovou citlivkou... ''Kde jsi byla?'' Nakonec tato otázka musela padnout, ale to ještě netušil, že vlastně se přesnou odpověď nikdy nedozví.

<- Tajga

Alduin vstoupil na půdu toho pro něj Prokletého lesa. Nesnášel to místo, když se nad tím zamyslel, bydlel u něj celkem blízko. Možná by se mohl přestěhovat? Stejně to doupě měl původně s Avanté a ta... ta tu nebyla.
Šel poměrně rychle a když foukl vítr jeho směrem, zastavil se. Nemohl uvěřit tomu co cítí a proto musel zavětřit znovu. Skutečně se tolik podobal pachu, který tolik chtěl opět cítit ve své blízkosti. Vydal se po stopě. Po chvíli slyšel i hlas. Důvěrně známý hlas vzteku a možná něčeho dalšího. Moment sledoval tu zrzavou srst, jenž se předtím najednou zjevila. Několikrát zamrkal, zda se mu to nezdá. Ne, nezdá se že by to mělo zmizet jako pouhá představa. Nakonec ze svého úkrytu ve stínech vyšel, rovnou k zrzavé vlčici. Na tváři měl nedůvěřivý pohled, ovšem v očích mu skákali jakési jiskřičky naděje. Byla to ona? Byla to jeho Avanté, či si někdo hodlal hrát s jeho zdrclým srdcem, které přišlo o to, do koho se vůbec poprvé zamiloval a přiznal si nějaké pocity. Své potomky miloval také, ale to víte pokaždé to je jiný druh lásky k partnerovi a k dětem. Ovšem velmi silný a když ho něco přetrhne, je těžké se z něj vzpamatovat, ba dokonce snad nemožné.

Lov proběhl přesně tak jak si domluvili. Postarší srnu zahnali do kouta a ukončili její život. Společně se najedli a pak si ještě chvíli povídali. Pak Rhys zmínila, že se půjde podívat ještě dál. Chcili váhal, ale tímto společným lovem si uvěřil, že už je to velká silná vlčice a může ji plně věřit. A když řekla, že se později sejdou doma, tak se taky později sejdou.. "Dobře. Pak mi zase povyprávíš co jsi nového prožila." Mrkla na ní a pár minut sledoval jak mizí mezi stromy pryč.
Teď už jen zbývalo co bude mít na plánu dal. Asi si zajde na chvíli odpočinout a poté se vydá najít Dalliuse s Iridanem. Od srazu je neviděl a chtěl s nimi strávit čas stejně jako se Rhys. Ovšem to ještě netušil co ho čeká v tom Prokletém lese, který aktuálně plánoval co nejrychleji pouze projít, protože to byla nejrychlejší cesta do Zátoky.

-> Začarovaný les

Švihl ocasem, když jej dohnala a už nekráčela za ním, ale vedle něj. Všiml si nadšeného pohledu, ale nekomentoval jej. Nakonec se zeptala nad možným plánem, či improvizací. Musel se zamyslet, byla to dobrá otázka i pro něj samotného. ''Někdy věci nejdou podle plánu a improvizovat se musí, ale možná si můžeme něco připravit, nějakou past nebo tak, ale to by bylo asi zdlouhavý. Nejlepší plán je ji většinou obklíčit a dostat do slepého bodu odkud by neměla kam utéct. Bez rozmyslu se na ní vrhnout každopádně nepřichází v úvahu, utekla by.'' Snažil se ji odpovědět. Tolik mu Avanté chyběla, byla na učení vhodnější. ''A taky se musíš dobře rozmyslet která srna se stane tvou lovnou kořistí. Nejlepší jsou staří, nebo jinak nemocní, zranění jedinci. Mladé a zdravé by se měli nechávat žít, neboť jsou potřební do koloběhu života, bez nich by nebyly jejich další generace, které jsou potřeba do budoucna.'' I přesto se snažil ji aspoň vštípit tento základ, který by měl každý mladý vlk, který začíná s lovem znát.
''A dostala tedy od tebe nafrak, nebo sis odnesla zranění stejně jak tvůj bratr?'' Zeptal se zvědavě s povytaženým obočím.
Po chvíli se zaměřil na jeden strom, přišel k němu blíž a všiml si, že je z něj ožraná kůra. Pořádně zavětřil, aby se ujistil nad pachem. Vypadalo to, že nebyl úplně starý. Možná pár hodin zpátky. Ale i tak to nebylo úplně určitelné, vítr byl silný i když byly někde uprostřed lesa. Podíval se na Rhys. ''Ožraná kůra stromu je jedna ze stop, které srny, nebo i jiní býložravci mohou zanechat, ale je to ožrané poměrně vysoko, takže zcela jistě srna.'' Poukázal na ožrané místo. Mezitím se začal rozhlížet okolo stromu, jestli v okolí nenajde stopu, jenž déšť, bláto a sníh úplně nesmyl.