Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Tichá Zátoka

Dlouho Rhys neviděl tak nadšenou, možná ještě nikdy. To by snad nejednoho rodiče nenechalo chladným. Se spokojeným úšklebkem si to kráčel dál k Tajze. Mohli sice lovit v tom Začarovaném, ale řekněme, když tam jeden málem přijde o svůj vlastní život, zmizí mu tam partnerka a prostě celkově to byl prokletej les, nechce tam trávit času více, než bylo nutno. A tak ho jen rychle prošel.
Rhys se mezitím rozhodla, že by chtěla zkusit ulovit vysokou. Na její otázku o jejich výšce musel zakroutit hlavou v neurčitou odpověď. ''Pro jednoho vlka ano, zvlášť kdybychom třeba narazili na celé stádo a to by se nesplašilo a začalo by se ohánět v sebeobranně, což se naštěstí nějak často nestává. Ve dvou bychom jednu srnu skolit měli bez nějakých potíží.'' Co si budeme, Alduin nikdy moc výřečný nebyl, ale snažil se. ''Nejlepší bude ji zahnat asi do nějakého kouta, bývají dost obratné.'' Dodal po chvíli, už přemýšlel nad strategií lovu s téměř dospělou dcerou.
Když zmínila lišku, pořádně napřímil uši. Musel se pousmát, Iridanovi a té Merlin s jednou liškou pomohl. ''I ty si měla potyčku s liškou? Byly nějaké agresivnější přes léto, že?'' Zeptal se spíš sám sebe, ale pak ji věnoval pozornost. ''Nepovídala si mi to, ale věřím že od tebe dostala pořádně na frak.'' Viděl ve Rhys Avanté, rozhodně by se kvůli pár šrámům nevzdala.
Mezitím co si s ní povídal se také zkoušel zachytit očima, sluchem i čichem první náznak stop, pak by mohli přejít ke společnému stopování.

<- Tiché útočiště

V kroku se otočil na svou dceru aby ji odpověděl, když se ptala o by mohli ulovit. ''Mm, jestli si troufáš, můžem zkusit vystopovat nějakou vysokou, případně jen vybílit zaječí noru. Záleží na co máš chuť. Zvířata co jsou zazimovaní ještě nejspíš nějakou chvíli nevystopujeme, ale takové zajíce a srny ti tu jsou celoročně.'' Chtěl ať si vybere na co má chuť. Lov s dcerou byl jedinečný v tom, že se mohli více sblížit a jak ji mohl něco málo přiučit. Již vypadala skoro dospěle, čas letěl a jeden by nevěřil že už to bude za chvíli rok co se narodila i se svými bratry. Což mu připomnělo že by měl později Iridana s Dalliusem taky najít a také s nimi strávit nějaký čas. Byly to jediní co momentálně měl. Mezitím si to mířil rovnou do lesa, tam očekával nejvíce stop, které by se dali jednoduše najít a odpíchnout se od nich.

-> Tajga (Přes Začarovaný les)

(296/1)

Alduin na Rhys viděl, že uvažovala. Nakonec se jej zeptala k čemu mu vlastně ty bylinky jsou. Ušklíbl se. ''Buďto k něčí pomoci, či škodě. Některé bylinky jsou perfektní na hojivé masti. Některé zase na jedy. Hodí se na všechno. Roste spousta druhů, spousta z nich jen za určitých podmínek, nebo jen na nějakých místech. Třeba tady na Moisu jsem narazil na houbu, kterou jsem nikde neviděl a má zvláštní halucidní účinky a také na pampelišku podobnou rostlinu, ale snězení jejich listů má riziko otravy a tedy následné smrti.'' Popsal v rychlosti dvě byliny, na které narazil pouze tady, jestli se o nich bude chtít dozvědět více, může ji podat informace které o nich věděl. ''Ovšem ne vždy sladce voní, některé mohou i pěkně smrdět. Nebo mají takovou neurčitou vůni, některé které visí z našeho stropu jsou však jen na ozdobu, sušené bylinky jsou nejlepší přírodní vůně. Jednou za čas je to třeba obměnit, dlouho seschlé bylinky, které se při jemném poryvu větru drolí už moc toho neovoní.'' Zjednodušeně prostě miloval jejich vůni a jeho doupě, když si jej našel, muselo mít jejich pach. Tiché útočiště viditelně i pachově patřilo Šamanovi, jednou bude patřit jeho dětem.
Když se zeptala na jídlo, pohlédl směrem ke vchodu, blížila se noc. Noční lov dlouho neměl a vůbec celkově si dlouho pořádně nezalovil. ''Klidně hned. Ulovíme něco na zub.'' Navrhl, sám se vydal ven a naznačil Rhys ať ho následuje.

-> Tichá Zátoka

(295/5)

Po chvíli třízení bylinek nechal úplně a už se věnoval jenom Rhys. Vyslechl si co dělali s Dalliem a malinko povytáhl obočí. Nějak měl pocit, že mu neříká úplně všechno, nějaký hlásek uvnitř jeho hlavy. Většinou takový pocity neměl, ale když se navzájem v tom malém objetí dotýkali, tenhle pocit prostě měl. Jakoby neměl vědět všechno. Ale nakonec to potlačil a rozhodl se, že ji prostě věřit bude. ''Pěkné.'' Kývl tedy nakonec a pohlédl na ní. Šíleně rostla a za chvíli se Alduin ani nenaděje a bude dospělá. Ne jen ona, ale i Iridan s Dalliusem. Když Rhys zmínila také, že Dall ulovil zajíce, něco v Alduinovi uvnitř hrklo. Snad hrdost?
Pak se s povytaženým obočím podíval na Rhys a ušklíbl se. ''A nebylo by tu něco, co bys chtěla znát, nebo umět? Co by tě tvůj milovaný otec mohl naučit?'' Při slově 'milovaný' se řádně zašklebil, ale pak se lehce zasmál. To slovo šlo přes tlamu těžko, ale city vůči jeho potomkům mu cizí jednoduše nebyly. Chtěl však strávit tenhle nabízený čas s Rhys a chtěl být i užitečný. Základní věci už zvládali, ovšem být vůdci, to je úplně nedokázal naučit sám, na to bude muset nejspíš někdy zajít za Scarem.

(294/4)

Zepár bylin prostě pomačkal a vyhodil stranou a ty, které si ponechal ty jednoduše seřadil u kamenné misky. Než se nadál slyšel za sebou zvuky pohybující se ho těla. ''Dobré odpoledne drahá.'' Ušklíbl se směrem k ní, malinko ho překvapilo, že se mu opřela o rameno, ale zároveň ho to zahřálo tam někde uvnitř. Otřel svou hlavu o tu její a pak se zase narovnal, ale koukal už jejím směrem a ne sobě pod tlapy. ''Řekl jsem si, že už tu byl bordel se starými bylinami, které už bych nijak nevyužil, tak jsem je chtěl vyhodit.'' Odpověděl prostě a pak k ní hlavu natočil úplně. ''Kdepak jste se vytratili s Dalliusem po srazu?'' Zeptal se. Ne nijak přísně, či naštvaně. Prostě jej zajímalo malé dobrodružství svých potomků.

(293/3)
<- Poušť (přes Tichou)

Když se konečně dostal z pouště, dostal se na důvěrně známou zátoku kde víceméně trávil většinu času svého života na Moisu. Zátoka byla jeho domovem. Prošel pláži úplně dozadu kde se skrýval dokonalý půlkruh, jenž byl vchodem do jeho jeskyně.
Uvnitř spatřil tmavou chlupatou kouli. Sám pro sebe se usmál, protože původně čekal že bude úkryt prázdný, ale pro jeho potěchu tam byla jeho dcera.
Prozatím ji ze spánku nebudil. Jen se postavil ke svému rádoby pracovišti a něco tam hrabal v bylinkách, které už by nevyužil a čekal zda se jeho dcera probudí ze svého odpočinku.

<- Temný les (přes Jezero Smrti)

Jeden by ani nevěřil kolik času zabere se dostat do pouště a pak ji ještě přejít. Měl tedy čas zatím přemýšlet nad vším. Puberta s jeho potomky jistě trošku pohýbala co se týkalo myšlení vůči životu. A jak mu chyběla Avanté, ta by jejich přípravu na vůdcovství Chaosu zvládla mnohem lépe, než on. Ovšem nemohl zklamat ani památku Avanté, ani důvěru Scara a společenství.
Všechny tyhle myšlenky mu proudili myslí zatímco suchý vzduch pouště naplňoval jeho plíce. Dokonce ho na moment zastavil pach, který tady ještě necítil, skupinu vlků, která nepřipomínala ani Daénské ani Zlaté vlky. "Že by vznikla další smečka?" Řekl si sám pro sebe. Jindy by to asi prozkoumal, ale nyní chtěl jít prostě do úkrytu. A tak šel...

-> Úkryt (přes Tichou zátoku)

S vlčicí si povídal dlouho, ale bylo na čase, aby se vydal zase na cestu domů. S úsměvem se rozloučil s vlčicí a nechtěl ji dále zdržovat.
Vydal se hloubkou lesa na místo, jenž tam důvěrně znal, směrem k tiché zátoce. Doufal, že za tu dobu co se tady zdržel (/já zdržovala, omlouvám se), někdo mezitím se do úkrytu vrátil. Neměl příliš hluboké vztahy se svými potomky a chtěl to ještě trošku napravit, než úplně dospějí a do úkrytu už se mu vracet nebudou. Dřív než se nadál tak procházel kolem mrtvého jezera. Tady se jeden nechtěl dlouho zdržovat a tak ještě víc přidal směrem na poušť.

-> Poušť (Jezero smrti)

Nejdřív by ho skoro až urazilo, když vlčice začala mít z pohledu na něj strach. Většinou to sice Chaosany potěšilo, ale on nebyl přece jen dokonalý Chaosan, měl tu čest být přezdíván divným. Ovšem byl spolehlivý. Vždyť přece tak hrozně nevypadal. Ale po chvíli otočila o 360° a byla z ní přátelská vlčice. Těžko říct jestli však jen naoko, nebo přátelskou zůstane. Alduin si nechal neutrální výraz prozatím, ještě nevěděl co si o vlčici myslet. ''Nejspíš bych se měl cítit uražen, ale prozatím to tedy hodíme na atmosféru zdejšího lesa.'' Promluvil konečně a vylezl ze stínů a vlčici se mohl naskytnout úplný pohled na malého, avšak mohutného vlka s bílými a červenými znaky. ''Slepá stopa, nebo ti svačina utekla?'' Pozvedl obočí směrem ke keři kde ještě pár vteřin zpátky se snažila něco vylovit. ''Taková dáma sama v Temném lese, typoval bych tě na jiná místa kde se budeš zdržovat.'' Pěkně si ji prohlížel, avšak stále s neutrálním výrazem. Celkem ho zaujala ta korunka na hlavě. ''Jsem Alduin.'' Představil se nakonec.

<- Most

Po chvíli nechal most za sebou úplně a ztratil se v pachu, který následoval. Chvílemi se rozmýšlel jestli vůbec o nějakou společnost stojí, chvílemi si říkal, že by mohl potkat někoho nového. Tolik měsíců strávil s Avou a vlčaty a teď kráčel lesem sám. Stejně jako tehdy, když poprvé na Ostrovy dorazil. Tolik se toho od té chvíle změnilo. Naučil se mluvit pořádně v první osobě. Dokázal se postarat o ty, na kterých mu záleželo. Měl zde víceméně už dost zážitků.
Nakonec ho naposledy vytrhl z myšlenek pach, který se blížil úplně a teď už tedy neměl možnost couvnout (tedy měl, ale rozhodl se, že prostě udělá první krok). Spatřil hnědou vlčici, jenž něco čichala v křoví. Nakonec ji však jen pozoroval, třeba zrovna měla dobrou stopu něčeho a nechtěl ji vyrušit, protože se pak svačina těžko shání, když ji druhý náhodný kolemjdoucí vystraší.

<- Luka (Les u mostu)

Alduin pokračoval dál ve svých myšlenkách, protože ty jediné mu momentálně zbývali. Mohl také místo bezduchého chození třeba hledat kytky a naučit se nějaké nové? Mohl, ale... mezitím se dostal k mostu, který tak nesnášel a během dnešního dne jej procházel už po druhé a proto se nad tím nějak víc nepozastavoval a prostě na chvíli vypl chod myšlenek a dával si pozor kam jeho mohutné tlapy dopadají, aby se náhodou nezhroutil a nezmizel ze života všech on sám. Na konci mostu si povzdechl a opět se ocitl v lese. Tentokráte v temném a prostě šel dál. Za pachem, který pochytil, třeba se s někým mohl dostat na kus řeči, protože doma by mohl strávit jinak další měsíce..

-> Temný les

<- Křišťálové jezero

Po chvíli úplně ztratil z dohledu ostatní členy Chaosu, stejně jako své potomky. Přemýšlel jak by mohl mít dobrý vztah s nimi nadále, aniž by jim musel přikazovat co by měli dělat. Nakonec zavrtěl nad tím hlavou a snažil se představit si jak bude probíhat ona aréna, kterou chtěla Avanté uskutečnit. Mohl jen doufat, že za ten rok co na Ostrovech je zesílil natolik, aby svému jménu, svému postavení, své ztracené partnerce a Alfě a svým potomkům neudělal ostudu. Určitě byl dostatečně silným i zdatným v magiích, ale musel doufat, že to bude dokázat prodat. Minimálně určitě ještě předtím navštíví Wua a podívá se po zlepšení svých magických dovedností. Dokázal užívat všechny čtyři základní elementy, ale ve vzduchu a zemi měl ještě co dohánět a nejlepší by bylo pomoct si odvary Wuem.
Nakonec jeho cesta s těmito myšlenkami utíkala rychleji.

-> Most (přes Les u Mostu)

(286 / 9)

Alduin si vyslechl Scarovi slova o aréně, kterou plánovala Avanté. ''Když s ní budeš chtít pomoci, stačí říct.'' Prohlásil ještě, než se Scar pobral za Zeiranem. Také si vyslechl slova Stray a rozsudek o Dobrodruhovi. Pak se ostatní už dostávali pryč. Stejně jako jeho potomci. Pohledem koukl na Rhys a Dalliuse, i na Iridana, který už se také tlačil pryč. ''Doufám, že se neztratíte a dojdete brzy domů.'' Prohlásil.. Ne příliš ochotně je tedy pouštěl samotné, ale už byly dost staří a musel jim ukázat, že jim věří.. I když v něm byl momentálně stejný strach, že se vypaří stejně jako Avanté...
Se zatnutými zuby vyrazil z úkrytu po vzoru všech. Posledních pár minut měl ještě apoň přehled o tom kam se jeho potomci vydávají, aby se měl od čeho případně odpíchnout a našel je. Pak se vydal sám směrem k Mostu.

-> Luka (Přes Křišťálové jezero)

(285 / 8)
<- Křišťalové jezero
Reakce na: Všichni

Na odpověď Scara jednoduše kývl. ''Dobrá.'' Spokojil se s touto odpovědí. Víc rozebírat to nebyl čas. Zaslechl slova svého syna Iridana a věnoval mu nenápadný úsměv, podobný úšklebku, který poměrně odkoukal od Avanté za ty měsíce co s ní strávil čas.. A teď byla pryč. Chvíli pozoroval jak vlci kráčí dovnitř a postupně se pozastavují na místa, které jim vyhovovali. Nakonec věnoval poslední pohled Scarovi, než do plic vtáhl vzduch. Mezitím přemýšlel jak začít. Nebyl stavěný na monology před tolika vlky.
''Mnozí z vás už možná tuší, proč Milost nechal tenhle sraz svolat.'' Začal, snažil se držet svůj pevný hlas, aby se tu nesesypal jak domeček z karet a ukázal, že není Betou pro nic za nic. A zatím se mu to celkem dařilo.
''Chaos postihlo neštěstí, které si nedokážeme vysvětlit. Naše vůdkyně, Allavanté, alias Usměvavá beze stopy zmizela. Byl jsem s ní naposledy, nedokážu pochopit co se stalo a které síly zasáhli, jestli nějaká vyšší moc, či to bylo naplánované jinou smečkou. Vír ji vtáhl do sebe a po chvíli jsem stopu vytratil úplně. Stalo se to v Začarovaném lese, v blízkém okolí nebyla k nalezení.'' Dostal ze sebe.
Pověděl co věděl. Pohledem sjel všechny přítomné a byl připraven odpovídat na případné dotazy, ale s těmi doufal, že mu Scar pomůže. To nejhorší však už měl za sebou, znovu vyprávět to, co se stalo. Stále si však držel kamennou tvář a rozhodně se před celým společenstvem nehodlal sesypat a už vůbec ne před svými vlčaty. Když tu Avanté nebyla, byla jeho povinnost je ochránit dokud nedospějí, rozhodně je nemínil opustit a nechat je růst samotné.

Scar, vlčata

Na poslední Iridanovu otázku Alduin musel pokrčit rameny. "Nejspíš ne. Možná." Nedokázal být v tomhle více přímý. Od Dalliuse už se větší reakce nedočkal.
Pak si vyslechl Scarova slova u kterých si musel Alduin tiše vzdychnout. Tušil, že se ocitne v této situaci, že nejspíš dá slovo přímo jemu. Nakonec po asi půl minutě ticha kývl. "Dobrá, řeknu to jen co se usídlime uvnitř." Zareagoval a sám se vydal ve Scarových stopách do Podzemního úkrytu, které co pochopil, oficiálně patřilo Zeiranovi. Po očku sledoval jak Rhys za sebou, tak Iridana s Dalliem před sebou. Také po očku občas koukl na všechny ostatní, docela hodně vlků mu nic neříkala. Ovšem jedna známá tvář zde chyběla. "Neměla by zde být i Moudrá?" Houkl ještě na Scara. Ta by to jako jedna z Bet měla vědět taky určitě. Poté za doprovodu deště ťukajícího o skálu vstoupil dovnitř do úkrytu kde si vybral své místo u Scara. Jeho oči byly mířené ke vchodu, kterým ještě chodili vlci dovnitř.

-> Zeiranův úkryt