Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Kvílivec (přes Květoucí louku)

Kouzlo Amorka skončilo definitivně a Avanté byla zase stejná jako vždy. Tedy, víceméně, pořád měla za pár porod. Už byla pěknou chodící koulí. Alduin byl na to víceméně hrdý, jeho krev bude zase o generaci mladší. Nenápadně se pousmál a pak zase podíval na ní, když promluvila. ''V mluvení se náhodou lepším.'' Skutečně, celou dobu s Avanté mluvil v první, ač mu pár slovíček občas ještě ujede. Pak jen zastřihal ouškem nad jejími dalšími slovy a chvíli mlčel, načež prohlásil; ''To řekne čas.'' Alduin vlastně na to neměl moc co říct, jen toto, nebo mlčet, ale rozhodně je plánoval vychovat v dobrém duchu Chaosu, nebo spíš.. zlém duchu? Ke Scarovi už pouze kývl a na čtvrtou Alfu reagoval tedy prostě; ''Když se zdejchl už při založení, vlastně nebyl ani pořádně Alfou, takže škoda tohoto slova pro něj?'' Povytáhl obočí, možná byl u založení, ale narozdíl od Angela, který aspoň chvíli pobil se Společenstvem, vyplívá, že s Chaosem příliš času nestrávil.

-> Temný les (Přes jezero smrti)

Jméno, postavení: Alduin, Sigma
Počet postů: 10
Krátké shrnutí: V jejich cestě za Scarem (k zapsání rychlohry) se jim do cesty připletl Amorek a společně s Avanté se dali párově dohromady i přesto, že ví že z nich nebude ukázkový pár. Pomalu se budou připravovat na příchod vlčat.
Bobříci: -

<- Květoucí louka

Prostředí se měnilo, už šli dlouho. Nejradši by už šel zase zpátky, když viděl jak se kulatá bambelí, ale věděl, že rozkazovat ji nemůže. Ať už by jejich partnerství brala vážně, či ne, pořád byla jeho Alfou. Sklopil lehce uši, jen na malý moment, spíš to vypadalo jak kdyby si je prostě protáhl. ''To vskutku jsem. Snad to budou i vlčata a možná jednou i ostatní členi vidět a na mě brát jako.. podivína.'' Ačkoliv to měl většinou na háku, někdy nebavilo ani jej poslouchat jaký byl divný. Byl prostě svůj, jednoduché. ''Možná se narodí.. nějaká černá ovce.. To se také může stát, co pak s takovým?'' I on měl sestru, jenž byla pro matkou požehnáním a on byl.. no.. on. O části se Scarem se uchechtl, ''Ty ses taky množit nechtěla, a stalo se. Může se stát i jemu.'' Byly samci, ať se mohli tomuhle vyhýbat sebevíc, jednou se ozve ten gen, který chce zůstat ve světě, čest výjimkám. ''Čtyři? Vím jen o třech. Ty, Scar.. ten co zmizel těm prckům. A ten čtvrtý?'' Mohl znát i historii svého působiště, ne?

-> Poušť, přes louku

<- Hraniční pohoří
Amorek 10

Už z jejího pohledu bylo znát, že to zvláštní oblouznění, které ji dostalo brzy skončí. Na jednu stranu to bylo dobře, ale na tu druhou, to byla škoda. Byla svým způsobem na něj o dost milejší, ne tak chladná. Nejspíš se opět blížil čas vyhledat opět Scara a potom už jen pomalu čas vydat se nejspíš zpět do Alduinova úkrytu. Tedy pokud nechtěla vrhnout někde v lese. Což doufal že ne, ještě několik dní bude půda poměrně studená a u něj mech byl příjemný. Ušklíbl se nad její poznámkou, musel ještě ty poslední chvíle kouzla využít, ''Ale stejně je Avanté krásná.'' Lichotky ji lichotili, ne? U vlčic bylo narozdíl od dvounohých bezsrstých samic nádherné to, že porod jim nezničí tělo, brzy po porodu bude Avanté mít klid s úpravou své postavy, opět do své svalnaté vychrtlé postavy. Na jinou stranu doufal, že nebudou všichni jako Avanté, že někdo bude mírnější jako on. Nechtěl být jednou pro svou vlastní krev... no, to co pro ostatní. Nad touto myšlenkou si musel tichoučce povzdychnout. Momentálně byl ve stavu kdy si nedokázal představit, že by jej jeho potomci nebrali vůbec v potaz a nechtěl, aby jeho děti si mysleli, že nemají rodiče jako někteří jiní. ''I kdyby se jich narodilo deset, vždy se dali vést už od narození, že jen jeden, či dva, by byly vybráni jako další vůdci a ostatní by byly důležití v jiných funcích.'' Pamatoval si z rodného území rozšířený rod svého učitele léčitelství, Diega, ten měl se svými potomky vždy nádherný vztah a i když byl jednu chvíli Alfou, nikdy nemusel vybrat jednoho z nich, Alfování se totiž ujal původní Niwatský rod, Virentem. Jak asi mladý Azrael vedl tu smečku? Dařilo se mu? A co jeho matka? Ta už byla poměrně starou, žila ještě? Zavrtěl hlavou a opět se vrátil do reality, ''A co Scar? Nebude mít třeba i on jednou potomky? Potom by byla volba dalších vůdců o něco komplikovanější, ne?'' Možná mu do toho nic nebylo, ale bylo to k zamyšlení. Nakonec, i Avanté si nemyslela, že bude mít potomky a nakonec je má, jednou by takto mohl přijít i Scar.

-> Kvílivec

<- Slané jezero
Amorek 9

Šli opět přes pohoří a Alduin vidět že z toho není nadšená. Po jejich slovech se na ní ušklíbl, "Nikdo netvrdí že jsi malomocná. A naštvat tě v této době by bylo ještě horší, než obvykle." Co na to říct, hormony byly hormony. Na Avanté už šlo pěkně vidět bříško. Bylo to takové zvláštní, jindy poměrně hubená, až vychrtlá vlčice měla pomalu a jistě břicho jak balón. A to díky němu. Teď byla nadšená, jejich genetika se uvnitř ní se spojila v jednu a vytváří jejich výsledek. "Ale jistě Avanté, je to úžasné, budou silní a... nezávislý... Po tobě." Rozhodně věděl už teď, že by se možná i rád dožil vnoučat, ale jestli je Avantina povaha dominantnější, než ta od Alduina, nejspíš se jich nedočká. Pokud však nebudou mít takové štěstí v neštěstí jako Alduin s Avanté a ten dominantnější si nenajde svou malou hračku na hraní se kterou by se mohla stát ta stejná nehoda. Bylo to, zvláštní. On se těšil a jí to přijde jako nehoda, život umí být nevyzpytatelný.

-> Kvetoucí louka

Amorek 8

Kdo ví jestli takhle s ledovým klidem mluvila o vlčatech jen díky kouzlu a kdo ví jak bude reagovat až kouzlo skončí. Inu, každopádně věděl že nedopustí, aby neznali své rodiče dost dobře. Avšak narozdíl od Avanté by jim dal možnost se rozhodnout jak chtějí. Vychoval by je ve jmenu Chaosu, ale když by se necítili na to, být Chaosu prospěšní jak by správně měli, aby nedělali své matce, Alfě, ostudu. Také Alduin by se měl podle toho chovat, i když.. když se nad tím zamyslí, on sice to roztrubovat nebude, ale ani Avanté o něm nikdy nebude mluvit jinak, než "Alduin? Jo, toho znám". Vzdychl si, byl příliš zamýšlený na to, aby Avanté dal další odpověď. Tak moc si představoval co, jak a proč takhle... Mohl ji říct teď jak se cítí, nezakousla by jej za to, ale stejně věděl že by to nemělo význam. Nevadilo mu to, ale nelíbilo se mu, že byl jen mazlíček na hraní. Další věta jej konečně vrátila do reality, "Skutečně? Tak to abychom vyrazili, abychom jej našli." Zamručel.

-> Hraniční pohoří

<- Nížina hojnosti

Amorek 7

Alduin moc dobře poznal, že teda nadšená z jeho odporující odpovědi nebyla. Ale vzhledem ke kouzlu Amorka však mu neřekla nic, navíc věděla, že před ostatními by ji neodporoval, ale ačkoliv byla Avanté jeho nadřízená a stále silnější, měl nějakou hrdost jako samec. Byl jejím ocáskem, ale dokázal přikyvovat i v soukromí na vše. Pak si to konečně uvědomila, že bude mít malé. Dokonce se svěřovala se svými myšlenkami, víceméně, ale stejně až Alduin vytrénuje svou mysl, uslyší všechny myšlenky neustále, jednoho dne... ''Klidně je vychovám ve jménu Chaosu já. Budou mít ke své matce stejný respekt jako Alduin k tobě.'' Stále míchal první a třetí osobu, už se mu to však stávalo víc přírozenější. Ale další ukáže zase až čas. Věděl, že Avanté k nim něco jako mateřskou lásku chovat nebude, ale Alduin byl něco jiného. Tohle měl po své matce, ač podporoval stranu temna, nějaké city ke své vlastní krvi měl, takové, jenž se nedali ničím popřít. Pokud by je měl vychovat sám, vychová. A taky věděl, že udělá všechno proto, aby nepokoušela potratit až skončí kouzlo. ''Naše krev bude dělat Chaosu čest, musí. Nesmí skončit jak ti někteří caparti, kteří se narodili v Chaosu, ale neví o tom.'' Věděl že někde běhají potomci té ztracené Alfy. Zamyslel se, ''Neměli by se tihle najít a vyzkoušet zda dokáží žít jako vlci Chaosu? Jestli někde nedělají Společenstvu jen ostudu..'' Chtěl pro Společenstvo to nejlepší. A jelikož jeho nesužovalo Amorkovo kouzlo, dokázal myslet úplně jasně...

Amorek 6

Chvíli bylo ticho, bylo to úmorné a nejspíš už to vypadalo, že to kouzlo ze sebe vyblila, ale následující věta byla pořád tím jiným hlasem. Místem ho to potěšilo, na druhou stranu to bylo stále svým způsobem děsivé a až si konečně přizná že vlčata čeká a čeká je s Alduinem, br. Alduinovi se na chvíli zježila srst. Ale tak nějak tušil, že když už, tak je jen odrodí a výchova zůstane na něm. Přežije je, ale něco jako mateřskou lásku nejspíš nikdy neucítí. Stejně jako nikdy nepocítí to co Alduin k Avanté. Tedy, možná to cítila, ale rozhodně to nehodlala dávat nějak najevo. ''Inu, i toho zajíce co jsem měl v úkrytu jsi odmítla, z přejezení ro určitě není.'' Většinou ji na vše jen přikyvoval, ale tohle zamlčet nemohl. Příliš dlouho nejedla, možná dokonce ji velmi brzy zajde i něco ulovit. Ale ona si nedala říct, šlo se dál. ''Avanté, ty se nezměníš a to Alduin na tobě miluje.'' Bylo to jednodušší říct takto, než prostě 'Miluji tě', jako obyčejní vlci. Inu, nebyly obyčejní, byly svým způsobem jiní a to je k sobě prostě přitahovalo.

-> Slané jezero

Amorek 5

Avanté to věděla, věděla že je Alduin dávno její. Nebyl k ní tedy připoután jako dítě k matce, byl vázán jiným druhém citů, ale byl její. Potřeboval ji k životu a kdyby mohl, klidně by udělal celou smečku další, která by sloužila jen ji. Jen kdyby měl tu možnost a vybíral by do ní vlky jen co jsou ochotni poslouchat rozkazy tak jak měli. Ne se vybavovat v nejméně vhodné chvíli. Když z něj slezla, pocítil vlnu smutku, ale pořád se tvářil jako.. no, jako Alduin. Zasmál se, ''To ano, a tou Alduinovou specialitou je ta, se objevit vždy u tebe, aby tě uklidnil.'' Něco na tom bylo, když se v Zátoce vzteká, on se objeví jako poslušný pejsek co ji přišel uklidnit a spláchnout negativní náladu, byla přece Usměvavá, nemohla se věčně mračit. Další se mu jen skoro dostalo úžasného komplimentu... Jenže Avanté se najednou pozvracela, jeho první myšlenkou bylo zda si vnitřně Amorkovo kouzlo uvědomuje a z toho co její tlama vypouští se jí chtělo prostě zvracet, inu.. druhá myšlenka byla víc správnější. Ale poznámku spolkl, nakonec Avanté přece jen neplodná nebyla. ''Avanté by si měla nejspíš na chvíli odpočinout.'' Nic jiného na nevolnost většinou nepomáhalo.

Amorek 4

Hleděl ji stále do očí, dokonce měl pocit, že slyšel jak ji proudili myšlenky, ale tím si nebyl jist. Pak to navrhla, to co chtěl on. Mluvila jen díky kouzlu, ale jemu se to líbilo. "Ale Alduin je už dávno tvůj." Uculil se a převalil se na bok. Avanté se mu sice nahoře líbila, ale půda pod sněhem jej tlačila do zad a to už mu příjemné nebylo. Ušklíbl se, "Ale Avanté nikdy nebude chtít být jen a jen Alduinova." Nemohl změnit její povahu, ani nechtěl. Miloval na ní naprosto vše, i její povahu, jenž nebyla stálou jen pro jedno srdce. Čím víc toho měla, tím byla šťastnější. Ale i mocná alfa si mohla dovolit mít přece někoho, kdo ji vždy přijme zpět, vždy ji bude milovat i bez svůdných pokusů. Prostě s ním mohla být skutečně pravou Avanté. "Jindy bych ti to neřekl, nerada bys to poslouchala, ale.. jsi pro mě důležitá.." Jakoby dostal šípem do zadku i on..

Amorek 3

Díval se na ní jak na osmý div světa. Chvíle předtím, chvíle tato. Alduin je nejšťastnějším vlkem na planetě. Věděl, že tento stav ji nezůstane, ale tak moc si přál, aby ji to zůstalo. Tedy minimálně když jsou sami. Zasmál se a neudržel se od příležitosti ji olíznout tvář, ''Představa toho, že budu mít svou Královnu pořád po boku? Skoro by se malému Alduinovi splnil sen.'' Nemyslel tím svůj věk, myslel tím skutečně svou výšku, ale ačkoliv nebyl zrovna nejvyšším vlkem, měl talenty v různých oblastech, i když byl kapku... jiný. I když si po chvíli uvědomil, že je to pouhý žertík kouzelného Amorka, nehodlal tedy marnit svou příležitostí ani sekundu. Takhle Avanté vidět a mít ji skutečně jen pro sebe se nepoštěstí každý den. ''Proto jsou tvé oči tak zajímavé. Když do nich pohlédne někdo se slabou myslí, proběhne se mu v nich celý život a dost možná by byly i to poslední co uvidí, kromě tvého krásného úsměvu.'' Byla přeci Usměvavá a ačkoliv svůj typický úsměv měla jen za ušklebek, on to obdivoval. Patřil k ní, její zubatý úšklebek. A co by si Alduin přál? ''Něco, co by mi Avanté nikdy neodpustila.'' Zazubil se, nevinně. Rozhodně by mu po svém probuzení neodpustila, nechtěla se vázat a Alduin věděl že je svým způsobem pro Avanté již součást života, ale nikdy by nesouhlasila s tím, co on by si přál. Jen nyní, poblázněná kouzlem Amorka.

Amorek 2

I ve hlase měla značně něco nového. Pochválila jej prvně slovně, byl to pocit plný naprostého zděšení a nadšení poprvé, ale co si budem, rozpalovalo ho to. Když byl zhozen k zemi a přilehnut její výhodou, stejně jako ona začal jeho ocas neposedně metat ze strany na stranu. "Neudeřila ses při tom pádu do hlavy? Musel se zasmát, taková Avanté by ho však nejspíš nezaujala, kdyby byla taková už od začátku. Přísná a nepřístupná Avanté měla něco svým způsobem do sebe. Kdyby tak věděl, že dostala do zadku Amorkovým šípem. Každopádně ale na druhou stranu se mu ta náhlá viditelná náklonnost i dosti líbila. "Skutečně? Avantiny oči jsou jak rubíny položené mezi žhavými uhlíky. Jsou mnohem krásnější, než Alduinovo moře v očích." Ano, jí tančily v očích plamínky, on v nich měl klid a ač se to nezdálo, i jistou inteligenci. Avšak jak je voda klidná, může kdykoliv přijít bouře a vodu rozběhnit a může se tak stát velmi smrtelnou. Ale teď ne, teď se koukali na Avanté jak na anděla… možná spíš na ďábla, ale tak jako tak, líbil se mu její náhlý zájem. Určitě se nejspíš udeřila do hlavy a chvilkové oblouznění přijde stejně tak, jako rychle přišlo. Avšak přál si, aby tato chvíle trvala věčnost. Teď konečně mohl nahlas prohlásit že je jeho, ale neudělal to. Co když si to bude pamatovat a pak mu pěkně vypráší kožich? Bylo to k pomyšlení, nadšení smíšené ze strachem.

Amorek 1, Alďa+Avanté

Dostal odpověď na svou otázku a ušklíbl se. ''To je dobře. Aspoň Avanté nemusí namáhat ani své hlasivky, protože neslyšela sama sebe.'' Pověděl a zakroutil hlavou, přičemž mu v krku pěkně pokřupalo, místem možná i nepříjemně. Něco zaslechl, o lásce.. Nad tím se musel uchechtnout. On dostat šípem lásky nepotřeboval, měl ji pro ni dost, jen nebyla opětována tak, jak by si nejspíš přál. On si dávno sám sobě přiznal, že Avanté má víc, než rád. Miloval ji. Avšak, když se vrátil myšlenkami zase k zemi, viděl Avanté na zemi. Okamžitě k ní přiskočil a když otevřela oči.. Nestačil se divit. Měla najednou jiný pohled, což Alduina svým způsobem poměrně děsilo a zároveň vzrušovalo. ''Zatočila se snad princezně hlava?'' Povytáhl obočí, své zděšení nedával vůbec znát, byl ji po tlapce ať se dělo cokoliv, kdykoliv a jakkoliv. Krása v jejich rudých očích se nedala popřít, zrzavá srst ačkoliv byla nepříjemná zima, byla krásná a lesklá. Milovala svůj vzhled, milovala pouze sebe a on to na ní obdivoval. Avšak i přes tento problém mu nebylo zatěžko stát po jejím boku. Byl tu jen pro ní, navždy.

<- Tundra

Zmrzlou zemi nechali konečně za sebou a na Avanté bylo vidět, že to už bylo na čase. Nesnášela sníh. No a Alduinovi to bylo jednoduše fuk. V Nížinách už bylo sněhu poměrně méně, což ale udělalo malou radost i jemu. Konečně bude moct brzy zase sbírat rostlinky. Pravda, bylo jich pár které najde pouze v zimě, ale prozatím se chtěl zdokonalit v těch jarních a letních. Její slova ho vrátila do reality. Potřebovali probrat tolik věcí... "Když už byla nadnesena řeč o těch cizincích. Jak je na tom Avantin sluch?" Už byly dlouho poměrně na cestě, věřil že už je to naprosto v pořádku, ale třeba ještě místy s tím problém měla, kdo ví? Hlavně, že už na sebe nemuseli křičet. Na další slova kývl. "Už bylo na čase." Taky neměl zimu až příliš rád, ale nedělalo mu problém ji bez nějakého stěhování si vydržet. Na jednu stranu mohl být rád, že Avantiny myšlenky neslyšel. Občas by ho to nejspíš mrzelo a takhle... Takhle má stále pro ní slabost toho nejvyššího kalibru. Občas uvažoval nad tím zda jej to nebrzdí od většího vývinu. Avanté měl víc, než rád a už si všiml, že víc než vášeň mu nikdy nebude víc oplacená a to jednomu umí pokazit den.

Jméno, postavení: Alduin, sigma
Počet postů: 9
Shrnutí: Cestuje společně s Avanté a prozkoumavají ostrov. Mezitím stihla Avanté nadhodit, že by mohl Alduin povýšit, ale musí nejdřív najít Scara. Za kruté vánice skončili spolu v jeskyni a jak víme jakou slabost ti dva pro sebe mají.. Chaos se rozroste o malé uzlíčky radosti. Ráno zase vyrazili na cestu s prozkoumáváním.
Bobříci: none