Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Ledovcové pláně

Alduin se cpal naproti sněhové závěje, jenž se náhle vynořila. Allavanté kdyby mohla tak vzteky nejspíš začne soptit. Tedy, ne že by nemohla. Také uznala, že průzkum mohl být zajímavý, mimoto bylo zajímavé i tímto způsobem zkoumat. Sníh, vítr, Allavanté. Bylo snad štěstím, že Avanté byla zrzavého kožichu a tak, i když mu sníh letěl do očí a měl spíš oči tedy přivřené, stále ji měl na očích, v rámci možností.
A pak přišla na půl očekávaná a na půl neočekávaná odpověď, rozhodně si chtěla odpočinout, minimálně kvůli počasí. Alduin kývl, ačkoliv to dost možná Avanté neviděla. Jen brzy ucítil rychlý závan tepla, kdy Avanté použila element a udělala dobrou cestičku.
Nakonec skončili v jeskyni. Alduin ve snaze sundat ze sebe asi 50% neroztopeného sněhu se pořádně oklepal, ale dost daleko od Avanté, aby ji náhodou nezaprasil kožich ještě víc, než byl. Pak se rozhlédl, snad jak kdyby měl kontrolovat zda nemají nějakého jiného společníka, který se schovával před vánici a přitom zaslechl její slova a úšklebek, "Pokud tu bude Alduin s Avanté uvězněn o chvíli déle, než chvíli, vůbec by mu to nevadilo." Vrátil ji úšklebek i s hravým pohledem. Jiný by možná váhal, ale on ne. Posadil se a následně ulehl vedle ní. Stále se stejným pohledem, jeho klidně ledové oči, hleděli do těch jejich plných žáru. Jindy mohlo být takové chování, zvlášť Sigma k Alfě, mohlo být trestané tvrdým trestem a byl si toho vědom, ale měli mezi sebou pouto, z jedné strany možná i s tichým velkým kouskem citu, z druhé strany jenom obyčejný chtíč, ale věděl, nebo spíš chtěl věřit, tomu že mezi nimi něco bylo, ačkoliv ona by to nepřiznala a už vůbec ne před někým jiným, natož předtím samotným. "Ač jsi tvrdila že pomoc nepotřebuješ, neuděláš radost mi v povolení tě trošku zahřát?" Řekl, sic už to pomalu dělal a díky elementu ohně se Avanté dokázala zahřát sama, ale.. vždyť byl Alduin tak roztomilý Chaosan, který byl oddán pouze jí. Byl jejím hlupáčkem.

<- Rozbitý sever

Už přišli snad všechny zimní území, možná jich pár scházelo. Nasražil uši na její slova. "Copak Alduin řekl, že válka byla špatná? Alduin řekl jen, že by některé vlky průzkum bavil víc." Obhájil se jednoduše. "Alduina bavila válka, ale bavil by se i u průzkumu." Dodal a pak ji opět dohnal v chůzi, snad o něco málo víc se šibalským úsměvem. "Avanté, jsi sice Alfou Chaosu, ale ani ona by neměla zvládnout projít celý Ostrov za jeden den. Nechce si na chvíli odpočinout?" Povytáhl obočí. Ne že by byl unavený. Držel celou dobu přijatelné tempo, které příliš neunavovalo, ale... Jsou občas i přijatelnější věci na práci, než jen neúnavný průzkum. Švihl ocasem. Moc dobře si pamatoval po válce když se jí chlubil zabitím vlka tak její pohled. Také mu chybělo to uklidňování, které bylo poprvé, když ji teď našel naštvánou. Chybělo mu její tělo bez toho, aby se bránila. Podíval se na oblohu. Chlad, který poletoval ve vzduchu mu pomáhal chladit myšlenky, aby nad tím tak nemyslel. Z čumáku mu vyletěl obláček páry hned se rozplynul, stejně jako všechny myšlenky na to.. tedy, minimálně většina z nich.

-> Tundra

<- Dvojčata

Hory konečně překonali a teď kráčeli na jezeru. Teda, alespoň to tak na první pohled Alduinovi připadalo. Led se zdál odolným, ale bohužel brzy na to zaslechl pod Avantinou tlapou lehké zakřupání. Avanté měla dost pudu sebezáchovy a proto se jen podívala do dálky a on s ní. ''Zajímavé.'' Přikývl na mlhotavou věc v dálce. Už jeden portál na zdejších ostrovech viděl i použil. Tento byl jakýmsi způsobem jiný, ale zároveň stejný. Kdo ví kam vedl. On by asi zvědav byl, ale Avanté se rozhodla, že jestli by se měl prozkoumat tak jedině ze Společenstvem. ''Možná by několik vlků z takové průzkumné mise byly mnohem nadšenější, než z té války. Alduina by to také zaujalo.'' Přikývl a pak se Avanté opět rozhodla jít jinudy. Alduinovi to nevadilo, jednoduše ji následoval, byla to i poměrně zábava být konečně na průzkumu celého Ostrova. Viděl jen určité části a teď konečně poznává i jemu doposud neznámá místa.

-> Ledové pláně

<- Ledovcové jezero

Jezero nechali tedy za sebou a začali se blížit k téměř na chlup, tedy možná spíš skálu, podobné hory. Vlk se zapovídá a najednou chodí po místech, které přeci jen ještě nikdy neviděl. Tlapku na mysl, přeci jen chodit většinou v kruzích. Koutkem oka spatřil jak Avanté do sněhu zapadávala a musíme přiznat, o pár centimetrů menší Alduin na tom nebyl o moc lépe. Avanté sic byla, podle jeho výšky, vysokou a dost svalnatou vlčicí i když ji místy i žebra šli vidět. On byl mohutným a přesto snad o něco těžším vlkem a řekněme. Sníh studil i v místech, kde opravdu studit nemusel. Přechod přes tyto hory opravdu nebyly zrovna dvakrát příjemné, ale přes Avanté neřekl ani slovo. Tedy do doby, než sama začala nadávat. Něco na sníh si pod čumákem zabrblal i on. Když to nejhorší měli zdánlivě za sebou, natočil ouško za uchechtnutím. ''Pokud by pouze Alduin zachraňoval, to ano, moc by se mu to líbilo.'' Mlaskl slastně a olízl si pysky. Mimo to určitě nad nějakou nemravnou představou a taky že mu teplý jazyk na pár malých chvilek osvěžil zmrzlou tlamu. Pak tedy i hory překročili a posunuli se zase o kus dále.

-> Rozbitý sever

<- Mokřady (Přes Tajgu)

Prvně vůbec nereagovala na jeho slova. Nebo na ně nechtěla reagovat. To už bylo v její režii, jako poslušný psík (se skvělým sestřihem) kráčel vedle ní. Koutkem oka na ní občas pohlédl, snad aby zjistil jak se tváří. Dost možná nad něčím uvažovala. Nebo prostě jen mlčky kráčela. Podíval se opět s plnou pozorností před sebe. On dost možná cítil mnohem víc k ní, než Avanté k němu, ale neprosil se ji. Chtěl by ji jen pro sebe, mít s ní všechno na co vlkovi samotáři ani sny nestačí. Ale ona byla ona. Nepotřebovala něco jako partnera. Dávala to najevo často a jasně. Ale byl tu pro ní, na její vztek, na její radost. Na cokoliv co si bude přát. Zhluboka vydechl a od tlamy mu vyletěl obláček, který se ve vzduchu rozplynul stejně jako další myšlenky, které mu chtěli kroužit hlavou. Nebyl čas a ani prostor myslet na věci, které nemůže mít. Podíval se opět na ní a ušklíbl se. ''Mm, Alfa v nesnázích, to by bylo něco... rozpalujícího.'' Mrkl a opět se díval před sebe. Dorazili k zmrzlé vodě, ovšem ani tady se Avanté příliš nezdržovala a už kráčeli dál.

-> Dvojčata

<- Tajga

Přikývl, když zmínila její jméno. Tak se aspoň dozvěděl i její jméno. Byla o ''stupeň'' výš, než on, měl by znát její jméno. Ale jeho víceméně zajímal ve smečce jen Scar, Allavanté a Stray. Ze zbytkem stejně nikdy ani nemluvil. Ale měl by to nejspíš změnit. Společenstvo o sobě tvrdí že duší mohou být stále tuláci, ale přeci jen by měli členové o sobě alespoň vědět. ''Stejně tak si rozumí Avanté s Alduinem.'' Mrkl a vyplázl lehounce a provokativně jazyk. Pak Avanté zapadla do bahna. Spolkl uchechnutí a tvářil se kamenitě, na její příkaz zastavil a otočil se. Chvíli čekal, že si řekne o pomoc, ale hned na to dokázala, že skutečně u sebe nikoho nepotřebuje, dostala se z toho sama. Což Alduina, i přesto že se tvářil jakoby nad ničím vůbec neuvažoval, píchlo u srdce. ''Souhlas. Tady by asi nebylo to správné místo na projití. Ale Alduin by Avanté nenechal utopit v bahně.'' Mrkl znovu na ní a v jejich stopách se vydal zpět do lesa a v lese zahnuli zase jiným směrem.

-> Ledovcové jezero (Přes Tajgu)

Jméno, postavení: Alduin, Sigma
Počet postů: 20
Shrnutí: Potkal opět Avanté, ta však byla unavená a pořád usínala mikrospánkem. Mezitím co spala stihl nakoupit magie u Wua, pak ho vyhledal ještě jednou a koupil od něj Léčivou mast, kterou použil na Avanté, aby se jí vrátil rychleji sluch. Pak se šel ještě projít a potkal Favoriho od kterého se nedozvěděl jeho jméno. Už mluví mnohem lépe v první osobě, i když se mu tam jeho jinak přirozená třetí osoba plete. Teď míří opět s Avanté ke starému území Daénu a povídají si o Chaosu.
Bobříci: Miluj (Koupil léčivou mast a snížil herní postih Allavanté) (10KŠM + 5% do Vytrvalosti)

15 kšm + 1% (+ bobřík)

<- Začarovaný les

Spatřil její krátký pohled a ušklíbl se. Slunce pomalu vycházelo a tak jim bude nejspíš brzy svítit na cestu. Les se změnil k druhému a oni nekompromisně kráčeli dál a dál. Nevěděl úplně co se jí honilo hlavou, i když by to už dokázal za velkého soustředění, ale to on ještě nevěděl a nejspíš by ho momentálně ani nenapadlo, lézt zrovna Avanté do hlavy. Pak Avanté zase mluvila a tak ji vnímal. Souhlasně kývl. "A co ta křišťálka? Ta při válce předtím upadla do bezvědomí." nepamatoval si její jméno a vlastně si nebyl jistý jestli její jméno vůbec někdy slyšel. Pak pověděla, že by se musela o jeho povýšení poradit se Scarem, i na tohle chápavě kývl. Osobně si myslel, že dokázal udělat dojem i na Scara, takže se možná na tom s povýšením viděl pozitivně, ale nevsázel na to. "Chápu." Řekl jen a dál kráčel. Okolí se rychle měnilo, zcela jistě kráčeli bez delšího přemýšlení z jedné části ostrova do druhé. Ačkoliv říkala že by si chtěla zmapovat okolí, nikde nestála dlouho a hned se vydala dál a nezdálo se ani že se rozhlížela. Ale on jo, sice kráčel stejnou rychlostí jako ona, vedle ní, ale vyjma toho, že občas koukl na ní, koukal i po okolí.

-> Mokřady

<- Tichá zátoka

Alduin následoval Avanté tak, že s ní držel krok. Nebyl za ní, nebyl před ní, byl jednoduše vedle ní. Po jejich slovech se musel uchechtnout. ''Skutečně. V tom je výhoda slabých. Sami utečou. Onen vlk, nevěřím, že už se ukáže.'' Podpořil její slova o odpadech, které se sami vynesou. Bylo na nich škoda námahy. Byl vnitřně rád, že mezi takové vlky nepatřil, že se za dobu co byl tady naučil toho poměrně hodně. Neovládá už jen vodu, nýbrž všechny elementy a nemůže se dočkat až je jednoho dne ovládne na mistrovské umění. I kdyby malým podvodem a to koupením si lektvaru od Wua. Vždyť to koneckocnů dělal každý druhý vlk na Ostrově. Alespoň mu to pomáhalo se postupně vypracovat mezi ty lepší a jednoho dne, věří si, mezi ty nejlepší. Do světa na zemi jej vrátila další slova, která Avanté vynesla ze svých úst. Ačkoliv ona se na něj nepodívala, on se podíval na ní. Naznačila snad povýšení a že sigmy pro ní nejsou pořádně ani členi Chaosu? Povytáhl obočí. ''Pokud tedy Avanté uznává že by si to Alduin již zasloužil.'' Řekl nakonec a podíval se opět před sebe. ''Alduin by nezklamal ani Avanté, ani Společenstvo.'' Dodal ještě, než se fialový les, změnil ve spící, tedy jindy zelený les.

-> Tajga

Alduin se ušklíbl. Ani hodiny spánku ji nevyvedou byť jen na chvíli od přemýšlení nad tím co udělá se slabými. ''Takoví stejně to sami poznají ještě chvíli po setkaní s tebou, či se Scarem.'' Kývl rameny. Pár jich po válce samo někde zmizelo. Určitě už se ve Společenstvu jen tak neukážou, jestli vůbec někdy ještě. Když zmínila Stray a Azraela zamyslel se. ''Stray ještě možná má nějakou malou úctu k tomu k čemu by mělo Společenstvo vést. Ale mladej.. Toho neznám, kdo ví co dokáže s postem Bety natropit.'' Řekl zamyšleně, ne že by svému kolegovi nějak něco zazlíval, ale prostě jej neznal. ''Sníh se dá ještě nějak zkousnout.'' Řekl z úšklebkem. ''Ve prospěch Chaosu.'' Dodal, samotného ho zajímalo co vlastně nového Společenstvo stihlo udělat. Teda, nejspíš. Jen trávil rád čas s Avanté.

-> Začarovaný les

Vyslechl si ji. Potřebovala vyhledat Scara. Nebo.. No prostě spolu potřebovali zase si dát vědět o novinkách Společenstva. ''Mhm.'' Kývl poměrně chápavě. Zasmál se. ''Hádám, že tentokrát je Avanté vynese osobně v zubech.'' Opět zamíchal první a tří osobu. A zároveň si představil jak slabé a k ničemu dobré vlky Avanté sama pošle z prachem v tlapkách hodně daleko a způsobí jim pocity se kterými by si říkali, že neměli nikdy přiblížit ke Společenstvu. ''Ale něco Alduinovi říká, že Scar už se o to také spálil. Spíš Bety, které mohou přijímat by měli mít na zřetel, že nemohou přijmout kde koho, bez toho, aby si jich vyzkoušeli jestli mezi nás zapadnou.'' Zauvažoval, sic mu do toho zase tolik jako Sigmě nebylo. Šlo mu jen o prospěch Společenstva. Avanté pověděla, že hlad nemá, inu, Alduin byl jiného názoru, ale věděl, že nutit ji by nebylo dobré pro něj. Povytáhl obočí na její slova. ''S radostí.'' Ušklíbl se a naznačil ji že ji bude následovat. A sám by rád konečně vidět všechny místa na Ostrově, zná jen okolí této Zátoky a jen pár výjimečných míst. ''Pokud se Daén přesunul, což by byly hlupáci kdyby tam zůstali, dalo by se to místo využít pro tebe a Scara a případně Bety aby si sdělili o nových přijatých členech.'' Řekl jen tak mimochodem. Ačkoliv se mu to občas komolilo, mluvit v první osobě už mnohem lépe, než když na Ostrovy přišel. Kdo ví, třeba jednoho dne?

Probudila se. Byl za to tak nějak rád. Ušklíbl se, poměrně hrdě když uznala, že mast pomohla. ''To je Alduin rád.'' Pověděl jednoduše a švihl ocasem. Byla posetá sněhem, který se pomalu měnil v kapky vody, které pokrývali její srst. Taktéž spatřil její úšklebek. Už ji poznal dost na to, aby pochopil, že to byl jediný projev vděčnosti, tedy minimálně takhle viditelný, který se mu dostane. V duchu se musel usmát, tuhle chladnost měl na ní rád. Povytáhl obočí. ''A to se královna ptá obyčejného blázínka?'' Ušklíbl se, možná už mohla i uznat, že její ušklebek dokonale okopíroval, i přesto že nikdy nebude tak pravý jako byl ten její, to ona byla ta s přízviskem Úsměvavá. V jeho očích byl však pořád ten ledový klid klidně tekoucí řeky, ''Avanté se zrovna probrala, měla by si ona vybrat. Pokud má hlad v úkrytu by měl mít Alduin ještě nějaký kus zajíce.'' Nabídl ji a střihl ouškem.

<- Tajga (Přes Začarovaný les)

Všechny lesy nechal ze sebou a jeho tlapky vstoupili do ledové vody. Nebyl úplně chlad a proto voda nezamrzla úplně. Ale mu voda nevadila, byl s ní zpřízněný víc, než dokonale. Spatřil na jiné části zátoky, kterou jenom procházel další dva vlky. Zavrtěl hlavou, Zátoka byla kouzelným místem, která podivně spojovala vlky, a vzzhledem k tomu, že na sobě ve sněhu ležěli, bylo mu to jasné. On však se u nich nijak nezastavoval, obešel je, aby měli svůj klid a mířil směrem ke svému úkrytu. Tam stále ležela Avanté. Opatrně do ní strčil čumákem. ''Nebude v úkrytu Avanté větší teplo, či už se vyspala?'' Pořád lehce zvyšoval hlas, ale už tušil že to nebude takové extrémní, aby křičel úplně. Doufal, že ta kouzelná mast ji trošku pomohla, bylo to to nejmenší co pro ni mohl udělat.

Tak. Po chvíli kdy se podíval na oblohu a spatřil poletující záři po nebi. ''Páni.'' Vydechl. ''Tohle musí Avanté vidět.'' Zamumlal. A podíval se na vlka. ''Tak, omluv mě tedy. Musím jít zkontrolovat svou mil.. Alfu.'' Řekl mu. Chtěl říct svou milou. Vlk stejně o jejich vztahu houby věděl, ale vlastně Avanté by se jeho milou nikdy nenazvala. Neměla to v povaze a mohl být rád, že s ním dobrovolně a celkem nadšeně trávila spoustu času. A proto bylo na čase se opět za ní vrátit. ''Kdyby náhodou ses po tom citrónu cítil divně a myslel si, že jsem tě otrávil, tak bydlím směrem tamhle, Zátoku bys nepřehlédl.'' Kývl rameny a se smíchem na tváři z toho trumbery se otočil a klusem mířil do toho Začarovaného lesa. Moc směr neměnil, kolem Zátoky už znal ty místa perfektně a stejně tak tedy i ty nejrychlejší cesty ke svému úkrytu.

-> Tichá Zátoka (Přes Začarovaný les)

Děkuji pěkně :3

Takže bodů mám 44 (42+2)
Za to si vybírám 4x 10% (40% - 40 bodů)
a ty si přeji rozdělit následovně:
11% do Rychlosti (34% -> 45%)
19% do Obratnosti (16% -> 35%)
10% do Vytrvalosti (30% -> 40%)
a 4x 3KŠM - 12 KŠM (4 body)
a jako bonus za celý kalendář si vybírám Mysl

Doufám, že příští rok bude zase :3

Zapsáno