Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stále na div magie reagoval nedůvěřivě. Místy se choval jako rozumný vlk a ve vteřině se choval opět jako cvok. "Já bych tě pomocí jednoho tvého chloupku ze srsti dokázal ovládat přes takovou zvláštní panenku. Tedy, ne přímo ovládat, ale způsobit ti různé bolesti. Říká se tomu Woodoo. Pak znám vlčici, která dokáže vyvolat fénixe, ten mi tehdá pomohl zacelit rány." Opět mu trpělivě vysvětlil, skutečně sám sebe šokoval tou náhlou trpělivostí, kterou vůči tomuto cizinci měl. Ze zamyšlení ho vytrhl pohyb, citrón se dotkl jeho tlapy, pak jen stihl vlastně uhnout, když se po něm vlk ohnal jako po míči. Nic na jeho omluvu neřekl, jen střihl ouškem. Dokonce byl sám sebou fascinován jak mu mluvení v první osobě už jde. Možná jednoho dne už nebude muset mluvit ve třetí? Nejspíš ne, líbilo se mu jak zněla Avanté, když se snažila mluvit jako on. Byla s tím nebezpečně roztomilá.. Citrón se najednou rozprskl všude kolem a pak jej vlk začal olizovat a xichtit se u toho. "Vidíš? Je to maximálně jen kyselé, nic jiného." Ušklíbl se. Ulehl, a hleděl upřeně na vlka, s přimhouřenýma očima. "Tak jo, tak už to vyklop, nevěřím, že jsi tak hloupý jak předvádíš. Hlupák by mi své jméno už dávno prozradil a rozhodně by nebyl tak podezřívavý vůči cizincům. Takže se tě ještě jednou ptám.. kdo jsi? A aby ti nebylo líto, představím se ti první. Jsem nějakej Alduin. Alduin ze Společenstva." Nasadil vážný pohled. Nevěřil tomu divadlu vlka který vůbec nic netuší. Spíš mu začal soudit jen o kolečko navíc.

Beznadějně zavrtěl hlavou. ''Ne, chápeš to špatně, ale to je jedno.'' Očividně měl jen omezené mozkové buňky. Imaginárně nad tím v mysli mávl tlapkou. Už se o tom nebude bavit. Na magii nevěřil ani po ukázce. Alduin povytáhl obočí. ''Nejsem iluzionista. Každý vlk až na pár vyjímek na tomto ostrově umí ovládat nějaký element.'' Kdo ví kde se v něm vzala všechna ta trpělivost to vysvětlit. ''Někteří vybraní umí i více, než jen elementy, speciální magii.'' Dodal ještě. Sám tehdy našel tu panenku. Ještě neměl možnost ji vyzkoušet. Umění Woodoo nebylo zrovna něco co někdo dokáže používat pomocí mysli. ''Z elementem vody, to je můj vrozený element, toho dokážu nejvíce, a ačkoliv je okolo nás sníh nejsilnější je přímo zdroj, tedy řeky, nějaké tůňky.'' Dodal. Pak pokračoval v nedůvěřivosti vůči citrónu. ''Našel jsem ho, klidně si ho dám s tebou na půl, aby sis nemyslel, že tě chci otrávit. Mimoto, kdybych ti chtěl něco udělat, tak už jsem to dávno udělal. A znám na to tedy účinnější plody, než citron po kterém se jen zaxichtíš.'' Ušklíbl se.

Musel se uchechnout. ''Upřímně málokdo z nás přímo bojoval. Spíš to byla řečnická válka, víc se mluvilo, než bojovalo.'' Kývl ramenem. Vlastně on byl rád, že si zabojoval, vyzkoušel si zabití. ''Kdysi dávno, ještě spíš jako vlče jsem zažil mnohem zajímavější válku, než byla tato.'' Dodal a pak mu skočil do věty, avšak mu speciální kamínky mu vysvětlil až po skončení; ''To jsou takové kamínky, které se ti různě objeví, když něco speciálního prožiješ.'' A ukázal mu jeden takový jako příklad. Pak si jej zase uschoval a musel se nad jeho vážným nedůvěřivým pohledem zasmát. ''Tyto ostrovy jsou protkané magií skrz na skrz.'' Mrkl. ''Koukej.'' Zvedl tlapku a ze sněhu vystoupla kapka vody, po chvíli soustředění se vedle něj ukázala stejně velká koule ohně. Od Alduinových tlapek ze sněhu vyšla i hnědá koule- země a kolem nich se zvedl vítr. Všechny čtyři elementy, pak vše však jakoby někdo luskl prstem a voda spadla zpět do sněhu, oheň zmizel jako pára, koule země po dopadu na zem se změnila v prach, vítr opět byl přirozený. Použití čtyř magií, ačkoliv dvě z nich měl již na vysoké úrovni, vzali dost energie a proto dost únavně zavrávoral. Po chviličce se nadechl a opět narovnal, jakoby nic. Ale vysílení přesto cítil i když se snažil, úspěšně, tak netrvářit. ''Ano, je to k jídlu, ale je to prej pěkně kyselý.'' Mikl opět rameny. Nechápal jeho podezřívavost, kdyby něco Alduin chtěl mu provést, už by to udělal.

Vlk byl skutečně jako vlče. Zvědavý a energetický. ''To se vl... ti jen zdá.'' Zatřepal hlavou. Prej že to tu je mrtvé. ''Jsou tu dokonce i smečky mladej Válka proběhla mezi smečkami.'' Opět mu podal jednoduchou odpověď. Pak byl chvíli zticha, proto byl zticha i Alduin. Ale pak to zase pokračovalo. ''Věř. Je tu vlků víc, než máš drápů.'' Mrkl na něj. ''Jen prostě někdy narazíš na celou skupinu a někdy prostě, jako teď, jen na vlka co se zrovna chystal ulovit oběd.'' Ušklíbl se a ukázal zubatý úsměv. Pak chtěl dovést za Wuem, hm. ''Nevím kde zrovna je. Je to takový potulný kouzelný obchodník, který je jen pár dní na jednom místě a pak se dokáže přesunout i přes celý ostrov na jiný místo. Mimoto hádám, že jsi zrovna na ostrovy dorazil, takže nejspíš nebudeš mít tolik speciálních kamínků, které jako jediné bere za úplatu za své věci i kouzla.'' Vysvětlil. A až Alduina šokovalo, jak najednou změnil tón hlasu ve své následující otázce. Alduin pozvedl obočí, vlček nejspíš nebude zase tak vyšinutý... A nebo byl a jen občas vystřelila světlá chvilka, kdo ví? ''Já? Nic, Nemyslím si, že máš něco co by Ald.. mi můžeš nabídnout a už bych to neměl.'' Zasmál se, ne takovým typickým smíchem, takovým tím, kterým se prostě rýpalisti smáli, a ještě se ušklíbnul tak, jak okoukal od své drahé Avanté. Vytáhl koutky, v úsměvu ukázal zoubky a z hrdla vyznělo hrdelné 'hehe'. A když se pak zase tvářil neutrálně vytáhl odněkud citron. ''Dáš si?''

Jo, Alduinovi následující myšlenky se poměrně potvrdili. Byl to na jeho gusto příliš energetický vlk a rozhodně Alduinovi nebylo příjemné tak blízké okoukávaní jeho těla. ''Zegzi?'' To fakt nevěděl co znamená. Nejspíš tenhle vlk přišel hodně zdaleka. V duchu si zavrtěl hlavou. ''Jo, kdysi jsem zabil jednoho vlka, ve válce, ale tohle fakt krev není. S bílou jsem se už narodil a červenou mi přičaroval jeden kouzelný strejda za úplatu.'' Vysvětlil mu ve zkratce, ale zda to jeho mysl pobere, to už byla věc druhá. Možná byl inteligentnější, než tak jak se choval. Ale rozhodně by někoho takového asi do Společenstva nenaverboval, ale kdo ví? Třeba by z něj byl dobrej otroček? Hm, takovou myšlenku si později pořádně probere sám ze sebou. ''Ty jizvy jsem vzal v tý válce.'' Odpověděl mu na další dotaz. ''A teď já. Kdo vlastně seš?'' Povytáhl obočí, taková energie, tu by potřebovala většina vlků, a občas i on sám. A navíc zblízka se nezdál, že by byl zase o tolik mladší jak byl Alduin. ''Ten kouzelnej strejček by za úplatu dokázal barvami oživit i tvoje tělo.'' Mrkl na něj.

Ani se tento vlk nenadál a už mu někdo za zády řval. S nic neříkajícím výrazem se k němu otočil. Vypadal jako sotva odrostlé vlče, ale co on věděl? Možná byl jen hyperaktivní? Než cokoliv řekl, počkal si až k němu doběhne. První, nebo třetí osoba? To je to oč tu běží.. ''Nazdar vlku.'' Zatím neutrálně. ''Tišeji by to nešlo? Snaží..m se najít něco k jídlu.'' Řekl. Zatím tedy v první osobě, no co, už dlouho to neměl na kom trénovat a se členy Společenstva mluvil jen ve třetí, ať ho znají ze vším všudy. ''Vypadáš jako někdo novej.'' Posadil se prozatím, nejspíš stejně právě všechno vyplašil a proto musel stejně počkat až se to vrátí zpátky což možná nějakou chvíli zabere, on byl totiž trpělivý. Vždy si dokázal počkat na to, co chce.

< Tichá Zátoka (Přes Zauberwald)

Zauberwald nechal za sebou a kráčel mezi kmeny Commonského lesa. Necítil zatím žádnou přítomnost něčeho dalšího živého. Inu, tedy možná jo, ale už to byly starý pachy. Protáhl své tělo až mu zakřupalo v zádech. Pomocí tlapky si upravil ofinu, jenž mu pár pramenů spadlo do očí. Za dobu co je tady mu háro na hlavě pěkně porostlo. Vlastně to do teď nevěděl, ale líbilo se mu to. Spravil to tak, aby konečky mířili pěkně dozadu. Uchechtl se a zavrtěl hlavou. Pak se rozhlédl, byl tu sám. Možná až Avanté se probudí, třeba ocení dobrou snídani? Nebo večeři? Záleží kdy se její tělo dostatečně zotaví. Zívl si, možná i on sám měl zkusit si nejdříve trošku odpočinout. Použil element ohně aby zahřál své tělo, nebylo tu aktuálně zrovna nejtepleji ani pro zvíře s hustým kožichem jako měl Alduin. Teplo které teď šlo z Alduinova těla zapříčinilo, že sníh okolo něj začal pomalu roztávat. Byla to taková malá mýtinka, to místo kde právě stál a nejspíš přemýšlel, kterým směrem se vydá hledat nějakou kořist.

Balíček poté nechal balíčkem a vrátil se blíž k Avanté, ta však mezitím opět usnula. Tedy nechal Avanté odpočívat a sám se vydal se projít. Asi lepší, než kdyby si tu povídal sám ze sebou, no ne? Zamířil směrem k lesům, kdo ví. Třeba se mu i podaří něco ulovit? Možná, v této zimě bylo neznámo téměř všechno. Tlapky se mu bořili ve sněhu. Jaro bylo ještě v nedohlednu. Tlapka střídala tlapku a nechával za sebou pěknou cestičku tam, kam mířil.
Nakonec s tichou myslí, jakožto byla sama Tichá Zátoka, nechal Zátoku za sebou a i své doupě. Brzy se jeho stín ztratil ve stínu nedalekého lesa. Nejdřív jeden kde kdysi málem přišel o vlastní kožich a pak druhý, který mu byl přeci jen o něco příjemnější.

-> Common Forest (Přes Zauberwald)

(Účast za Alďu, ne Solf)

• Tlapka do tý nový magie
• Sleva do svatyně
• Volím si magii z poukazu - Zvěd

Děkuju týmu, i Aetce, i pomocníkům za fajn akci. Padlé hvězdy byla ale i tak přeci jen víc... o nervy, takže já jsem asi víceméně spokojená

Zapsáno

Alduin nechal na Avanté působit mast, sám se rozhlédl pak okolo. Spatřil pohybující se ocas malé hnědé tečkované vlčky. Odfrkl si. ''Nebezpečné, toulat se bez ochrany dospělých.'' Zahuhňal si pod čumákem a nakonec nad tím jen mávl tlapkou. Nebylo to z jeho krve a tak ho to nějak moc vlastně nezajímalo co se tomu může stát v blízký, či vzdálený budoucnosti. Nakonec se rozhlédl, zaujal ho nedaleký strom, jakoby tam viděl ducha, či co. Rozešel se k němu a začal ho zaujatě zkoumat když k němu dorazil. Cítil něčí přítomnost, ale rozhodně to nebyl úplně vlk, nebo jo? Nakonec z mezikořenů vyskočil snad po Alduinovi lopatky malý šedý vlček oděn v zeleném. Alduin na něj hleděl s povytaženým obočím. ''Huh?'' Vydechl, když mu před tlapky položil nějaký balíček a puf! zmizel. S povytaženým obočím krabičku pomocí drápků roztrhal a nahlédl dovniř, ''U Nerova ocasů, to je...'' Kdo ví co?

//Mám povolení lehce manipulovat s Ávou, Ath může když tak pak potvrdit, nebo já částí z msg//

Avanté souhlasila s tím, nejspíš už neměla co ztratit a proto Alduin vytáhl mastičku. Vlastně chvíli přemýšlel jak ji použít, protože na uši by nejspíš očekával spíš nějaký lektvar na vypití, nebo na nakapaní přímo do uší. Proto nakonec nabral kousek na své tlapky a přiblížil se k Avanté, jenž se k němu trošku sklonila. Začal ji pomalu mast nanášet kolem uší a lehce dovnitř uší. Nějak doufal, že se to k místu postižení trošku dostane, aniž by ji nějak nemusel ublížit. Když skončil prohlásil; ''Alduin ví, že Avanté to bere spíš jak pouhé věci od blázna, ale toto je Alduinův dar pro královnu. Měl by být teď sluch navrácen, ne úplně, ale o něco rychleji, než by se nejspíš navrácel normálně.'' Řekl, už tolik moc nezvyšoval hlas, pořád musela být nejspíš nedoslýchavá, ale už by mohla nejspíš slyšet, alespoň trochu i vlastního slova. Pak následně mastičku schoval a opět čekal zda se Avanté rozhýbe víc. Měl však chuď ji při její malátnosti čapnout a na zádech ji posadit na záda a dotáhnout do doupěte a nechat ji tam spát, ale nakonec se rozhodl ještě počkat.

Zdá se, že Avanté usnula při čekání na něj. Sice nechápal, proč si nešla lehnout do úkrytu, tam mohla spát v měkkém a teplém pelechu, nemusela svůj kožíšek trápit na ledové zmrzlé půdě, ale tohle ji vlastně ani nepřipomínal. Víceméně její odpověď dopředu znal. Nebyla to kdovíjak měkká vlčice, aby si nechala radit v takovýhle situacích, byla tvrdohlavá. Nejspíš to se mu na ní velice líbilo. Na moment se podíval na oblohu, malá hvězdička se už pomalu na nebi objevovala. Byl to možná náznak toho, že se blíží noc a ona byla ta, která se jako první na nebi ukáže. Nebo ta, která by mohla splnit nějaké přání když se rozhodně že z oblohy spadne. Kam vlastně hvězdy padali, když se rozhodli sestoupit z nebe? A co by si přál vlastně Alduin? Podíval se nad vlčici před sebou, usmívala se. Tak, jak se nejspíš dokázala usmát jen na něj. Nikdy netušil, že by vlčice mohla být i na víc, než na zplození vlčat. Jenže nevěděl jak ho bere Avanté, on ji však nebral jen jako svou Alfu, nýbrž i jako... nejspíš by si ji představil i jako svou životní partnerku, ale... nevnucoval ji to. Na její otázku se usmál vlídně i on, tak jak jeho úsměv zná jen ona. ''Dárek pro Avanté od Alduina. Pokud je Avantin sluch kletbou, toto by mělo zkrátit její účinky!'' Vysvětlil. Vlastně doufal, že ta mast je skutečně tak účinná, ale rozhodně zatím neměl prozrazovat pravdu o tom jak se k tomu dostal. To jen pokud to nezabere, heh. A tak si malý sympatický chaosan zahrál na Ježíška, pro vlčici která city neprojevovala. Vzpomněl si na vyprávění své matky, na zvyky lidských dvounožců o těchto zimních časech. Jak stojí ve svých doupětech a svýma divnýma tlapama pečí nějaké cukroví, u stromku, který ukradou lesu se slovy 'ozdobíme si ho', zpívají jakési Vánoční koledy. Jak jakýsi Ježíšek, možná i Santa, každý jej nazýval jinak leze do doupat něčím co se nazývá komín. Něco co není zajíc nebo srna zabijí, má to peří a z toho udělají nějaký nejeden řízek. Vlastně by si to představoval celé dál a dál, jak mu o těchto časech vánočních matka nejednou vyprávěla, ačkoliv s nimi nikdy nebyla zadobře, pozorovaním se jejich zvykům dost přiučila. A jakmile na Alduina začali padat z nebe vločky probudil se do reálného světa, vřelý pohled zabodl do Avanté, ''Chce to Avanté vyzkoušet tady, nebo v úkrytu?'' Tedy, lepší otázka by byla jestli to vůbec chce vyzkoušet, ale... nějak tušil že možná ano. Určitě to bylo dost otravné, nechat na sebe křičet, aby vůbec něco slyšela a Alduinovi to taky nebylo zrovna příjemné, pořád zvedat hlas, zrovna na ní.

< Common forest (přes Zauber)

A jak si skutečně řekl, tak konečně i sám sobě splnil. Došel zpět do zátoky. Byla tak tichá jak o ní jméno vyprávělo. Tedy... alespoň většinou. Tedy, teď to nejspíš patřilo k těm většinou. Klusem mířil ke svému úkrytu, K jeho překvapení a také uspokojení byla Avanté stále tam, kde ji řekl, že něco musí rychle zařídit. Nejspíš to nezařídil úplně rychle jak jen chtěl, ale.. měl něco co by ji mohlo pomoci a proto se rozhodl, že to nebude nějak zdlouhavě omlouvat. Stejně to nepatřilo k jeho povaze, prosit se o odpuštění za malé zdržení a to ani, když se jednalo o Avanté. A ta nerada čeká. ''Možná má Alduin něco, co Avanté může pomoci s tím problémem se sluchem!'' Křikl, dobře, možná tam šance o trošku té obhajoby k onomu zdržení bylo. Přeci jen, takovou vlčici by si nejeden nerad znesvářil, a tenhle mladý sympatický chaosan obzvláště. Čekal zda trošku poleví svému egu a nechá tohoto hlupáčka ji zkusit pomoci.

<- Zauberwald

Ano, jeho šestý smysl, nebo přílišná zvědavost, jej skutečně opět dovedla k obchodníkovi. Ten se nejspíš na něj nepodíval kdo ví jak nadšeně, zvlášť, když vlastně právě od něj tento barevný zákazník odešel. Ale on měl prostě pocit, že se už předtím mohl vyptat zda-li tento vlk nemá něco na prokletí jeho... co vlastně kromě vůdkyně pro něj Avanté byla? Určitě byla víc, než jen jeho vůdkyně a sestra ve společenstvu. Cítila tak i ona něco podobného? No, jestli ano, určitě to nikdy nedá najevo, rozhodně ne před dalšími. Vzdychl si, nakonec se na svou otázku Wua poptal a ten mu ukázal jakousi mast. Dostal i malé naznačení o tom, že zcela jistě to jeho problému, Avantinému problému pomůže, i když ne úplně. Alduin kývl a jeden kousek té masti si vzal. Bylo ji tam však dost na víc použití, což se mu mohlo třeba hodit i na jiné časy, no ne?
Opět, stejně jako snad před několika hodinami, nechal mu svou platbu, vzal mast a tentokrát si skutečně šel svou cestou. Tentokrát doopravdy mířil zpět a hodlal už být jen s Avanté. Tedy pokud neodešla.. Snad nebyl až příliš dlouho pryč.
-> Tichá Zátoka (Přes Zauber)

1) Po schválení převodu stav- 177 KŠM
2) Nákup- Hojivá mast 1x- 150 KŠM
3) Stav po nákupu- 27 KŠM

Schváleno

Avšak vlk se těsně přes hranicí ke svému úkrytu rozmyslel. Otočil se a zamířil si to zpátky k proslulému obchodníkovi, ale ten.. už byl pryč. ''Hm.'' Zabručel, zkusil zachytit jeho pach, ale to bylo u takového kouzelného vlka zřejmě zcela nemožné. Nakonec však se vydal možným směrem. Totiž, k jednomu směru bylo moře, k druhému proslulé mlžné pláně. A dalším by si ho jistě všiml, kdyby šel, protože sám tamtudy přece kráčel. Nevěřil tomu, že by se vydal k mlze a proto důvěrně šel tam kde jej nohy vedli. Netrvalo to dlouho a prošel lesem až na jeho úplný konec. Nějak na chvíli zaváhal, protože Avanté na něj jistě čekala, tedy... pokud neodešla s tím, že na něj čekat nebude. Každopádně musel si pospíšit. Krok se změnil v poklus a šel tam, kde by snad Wua mohl opět naleznout.
-> Common Forest