Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno, postavení: Alduin, Sigma
Počet příspěvků: 6
Shrnutí: Potkal opět svou Avanté, ačkoliv zjistil, že neslyší. Tedy ne úplně. Mezitím co ji nechal kráčet k jeho úkrytu on se na moment vypařil k Wuovi, kde od něj vypil lektvary a naučil se tak dva nové elementy, která snad jednou zase využije v praxi. Je na cestě, velmi velmi rychle, zpět za Avanté.
Bobříci: -

6 kšm

< Tichá Zátoka

A než by kdokoliv stihl říct 'vlk', Alduin najednou stál na kraji lesa. Na prázdno polkl, vybavila se mu vzpomínka na onen den, kdy málem poznal vnitřek té potvory, která se ho chystala požít. Nakonec však do lesa vstoupil. Chvíli kličkoval mezi stromy až nakonec.. narazil na toho kouzelně podivného vlka! Vypadal, že pomalu svůj malý obchůdek zavírá a proto nijak dále nečekal, neváhal ani chvíli. Starý vlk jen odevzdaně, nejspíš, kývl a ukázal mu svou nabídku. Alduin chvíli koukal, nakonec se však rozhodl domluvit s ním o vypití lektvaru ohledně elementů. Již dlouho přemýšlel nad tím ovládat všechny čtyři elementy. Vytáhl odněkud platbu za namíchané lekvary a následně je vypil.. Teď už se je mohl jen postupně učit...
Následně se, poměrně spokojen, vysokou rychlostí řítil zpět za Avanté. Kdo ví, třeba to na ní udělá alespoň malý dojem?
-> Tichá Zátoka

1) Stav prasátka: 367 KŠM, 2 rubíny, 5 mincí
2) Převod: 5 mincí -> 200 KŠM, 2 rubíny -> 20 KŠM
3) Stav prasátka po převodu: 587 KŠM, 0 rub, 0 min
4) Nákup:
- Element země - 180 KŠM
- Čtvrtý slot magie - 100 KŠM
- Element vzduchu - 180 KŠM
- 2x druhý level magie- jeden do země, druhý do vzduchu - 50 KŠM + 50 KŠM
5) Podtrženo sečteno: 560 KŠM
6) Chudému Alduinovi zbývá: 27 KŠM, 0 rubínů, 0 mincí

Schváleno

Allavanté se vydala za ním, což on se najednou otočil. ''Alduin zkusí ještě něco zařídit, hned bude zpátky!'' Křikl, aby jej slyšela, pak se hned sprintem vydal na první pohled magickému milému lesíku, na které však on sám měl vzpomínky hrozné. Ale cítil, že by tam mohlo být něco, co jej může velmi zajímat. Kdo ví. Nerad však zahálel. Běžel co mu síly stačili, pomalu ani nevnímal chlad vody, kterou chvílemi běžel. Schylovalo se k zimě, dalším obdobím bylo jaro. což mohlo znamenat ve většině smečkách pouze jednu věc. Inu, ačkoliv by to možná do tohoto podívína nikdo neřekl... Zatoužil už teď nad něčím život spojujícím a kdo ví proč zrovna s Avanté. Cítí vůbec ona to stejné, či ho prostě jen respektuje jako svého bratra ve Společenstvu, s občasnými hrátky? Inu, až se jí vrátí sluch, jestli se jí vrátí, zkusí si s ní narovinu o tom promluvit. Kdo ví, jak pak však v oné situaci dokáže být tento sympatickej chaosan upřímný ohledně svých citů.

-> Zauberwald

Jméno: Alduin
Počet přihlášení: Ani jednou, naposledy jen jako porota
Preference: Chci v týmu Taylor a Xandera, prosím pěkně, smutně koukám
Výběr: Ty! :D

Tak jo, musel znovu lehce sklopit uši. Upřímně, komu by bylo příjemné když vám někdo kousek od ucha křičí, že jo? Dozvěděl se tedy, že se Stray byla, byly obě u toho kdo Avanté proklel. Zadumaně hleděl do moře. Tenhle problém vlny daleko neodnesou. Vlastně je neodnesou vůbec. Pak se podíval na Avanté, v moment, kdy řekla že někomu hrdlo roztrhala. Zhluboka se nadechl, ''Myslí Avanté, že to samo odezní!?'' Zvýšil znovu hlas, snad aby jej slyšela. Mocná vlčice, vůdkyně vzrůstajícího Společenstva a byla ukradena o normální sluch. Bylo by to k zbláznění, ale věřil že to bude v pořádku a on byl připraven stát ji u boku, a o to raději, když si to bude sama přát. Možná, možná k ní cítil víc, než úctu? Inu, sám byl ještě místy svými pocity dost zmatený, takové věci začal pociťovat prvně až po setkání s touto vlčicí. Byla dost výjimečná. Jeden by si řekl, že možná i ta pravá, ale toto bylo něco co si asi by měl nechat pro sebe, tušil, že Avanté byla jedna z těch co to nejspíše neuznávají, něco podobného lásce. Vzdychl a přivřel oči, ''Nechce Avanté jít k Alduinovi?!'' Opět zvýšil hlas. Myslel tím samozřejmě úkryt, který měl téměř za rohem.

Avanté si jej všimla. Dokonce měl pocit y že mu hledí spíš na rty, ale přesto jakoby nerozuměla co říká. Chtěl nechápavě naklonit hlavu, ale následující chvíle jej spíš donutila uši stáhnout dozadu. Tím, že stál od ní sotva tak dva metry, bylo její náhle zvýšení hlasu poměrně nečekané, stejně jako to, že si někdo dovolil uvést kletbu na tuto vlčici. Otázka byla zda mu dokázala za oplátku rozthnout hrdlo? Každopádně i když se tento vlk vyznal v bylinách, na ohlušení neznal nic. Ale možná? "A byla Avanté s tím za Stray?" Zvýšil hlas, docela dost, tímpádem doufal, že tentokrát jej slyšela. Věděl, že Stray nemá příliš v lásce, ale znalost léčitelství se jí nemohla odepřít, možná by mu jednou pár triků, co neznal snad ani těm co učil jeho, mohla naučit? "Alduin doufá, že Avanté dala tomu vlkovi co proto!" Opět zařval tak, snad aby to slyšela. A pohyby tlamy jasně naznačil: "A naštvaná Avanté se stává v této zátoce Alduinovou tradicí?" Pokud to však dokázala odezřít pořádně, možná mohla zahlédnout i jeho malý úšklebek. Tak nějak se mu líbila situace co nastala i tehdy, když ji tady našel naštvanou a zřejmě by mu takové příjemné opakování nevadilo.

<< Sněžné tesáky (Mlžné pláně)

Skutečně, povedlo se mu nechat opět Mlžnou část ostrovů za sebou a neztratit se v ní. Spatřil malý ostrůvek a k ní si našel malé přebrození přes vodu, aniž by musel nějak víc plavat. Vodu sice miloval, byla jeho součástí, ale mohl přeci jen najít vždycky tu cestu, kterou mohl pošetřit své síly, no ne? Když kráčel po písku, jenž lemoval Zátoku mířil směrem na východ ke svému úkrytu, ale vítr k němu donesl pach, ten známý pach, který byl pro něj omamný a donutilo ho jej vždy se tak hezky usmát. A proč? Patřil Usměvavé. Místo aby tedy mířil směrem k úkrytu, otočil svůj čumák a mířil po tak známém pachu. Spatřil ji, hleděla směrem k vodě a zdála se být opět nahněvaná. Alduina to celkem pobavilo, i předtím byla naštvaná. Začínal se z toho snad stávat zvyk? Kdo ví.
Prokřupnul si krk a vydal se k ní blíž. ''Snad není Avanté zase vytočená.'' Zazubil se, ale to, že na něj teď nereagovala (//když je ještě nahluchlá, tak to neslyší, takže tohle si můžu dovolit napsat hned, ni?), jej celkem podivilo, snad ho ignoruje? To snad ne! Došel blíž, tak, že už si jej určitě musela všimnout.. ''Provedl Alduin něco?'' Pozvedl obočí. Bohužel nevěděl, že Avanté byla zřejmě prokleta nějakým kouzlem a neslyší jej, neslyší nic z toho co právě řekl.

<< Zlatý les (přes Bull Meadow)

Les i louku nechal za sebou a pod jeho tlapkami se začal objevovat celoroční sníh. Tam se příliš dlouho nezdržel a nakonec to otočil někde na sever. Bylo na čase dojít zpátky. Sníh mu lehce pod tlapkami klouzal, ale nakonec to zvládl. Cesta netrvala příliš dlouho a i když se sníh zase měnil v normální půdu, okolní prostor se začal zahalovat mlhou. Mlžné pláně neměl rád, vždycky stačila jen sekunda nepozornosti a mohl se vlk jednoduše ztratit. Naštěstí v něm byl už tolikrát, že věděl kde přesně bylo dobré místo k zorientování se a zahnutí k jeho milované Tiché zátoce kde byl jeho úkryt. Dost možná tam bloudil jen chvíli, než na to místo došel a zamířil si to přímo domů.

-> Tichá Zátoka (Přes Mlžné pláně)

Jméno, postavení: Alduin, sigma
Počet postů: 9
Shrnutí:
Poté co se oddělit v Táboře od své skupinky se všechno shrnulo tak rychle a on odtamtud zmizel. V lese kde si chtěl odpočinout jej vyrušila nějaká vlčice, ale pak už na nic nereagovala a tak se vzdálil. Teď míří asi do svého úkrytu kde doufajíc konečně uvidí po dlouhé době určitou vlčici.

10 kšm

Vlčice mu neodpovídala a tak si odfrknul. ''Tse, spolkla vlčice jazyk?'' Řekl a postavil se, protáhl své tělo, ''Začíná tu být nuda.'' Řekl a vydal se kdesi dál do lesa. Stromy už víceméně poztráceli své koruny úplně, čekal už je jen zimní spánek. Stromy byly jako jeden. Alduin nesnášel se toulat po lesích, ale přesto se mu po pár hodinách kroužení podařilo najít cestu ven. ''Že Alduin do nich pořád leze..'' Vzdychl si a vydal se loukou dál. Už kdysi na ní byl, nejspíš. Připadali mu vlastně všechny stejné. Pokračoval dál, protože.. vlastně ani nevěděl proč. Myšlenky se mu tentokrát samotou nepohybovali. Věděl jen jednu věc, měl by zajít zase za Avanté, vrátila už se do jeho úkrytu? Z touhle myšlenkou však ani tak nezahnul na louce směrem k Zátoce, nýbrž k horám.

-> Sněžné tesáky (přes Bull Meadow)

Jeho odpočinek o samotě moc dlouho netrval, někdo se k němu přiblížil. Byl unaven, že měl sílu akorát tak jen zvednout hlavu a zjistit kdo se přibližuje k unavenému vlku z Chaosu. ''Nazdar.'' Řekl na její nesmělý pozdrav a dal ji nestál ani na pořádné prokouknutí. Věřil, že to je jen slabá vlčice, což tak od pohledu už i vypadala. Pořád se na něj koukala a proto se odevzdaně zvedl do sedu. ''Může snad vlk samotář pomoci této zbloudilé duši?'' Zeptal se, v hlase neměl ani kousek citu, že by její ztracenou duši litoval? To těžko, litoval vůbec někdy někoho? Možná, ale už si to nepamatoval. Teď má v jeho myšlenkách místo jen jedna jediná bytost, ale o tom jindy. Čekal tiše, tajemně na její odpověď, protože to ticho které tu přerušovali snad jen ptáci, co na zimu neodlétají, začínalo být trapné.

< Bažiny

Louku, bažiny nechal za sebou a přiblížil se k lesu, kde snad i v létě byly koruny stromů žluté.. Ale to nemohl posoudit, v létě tu snad nebyl a teď má polovina stromů vypadané své koruny. Vlastně byl z té cesty unavený, proto se někde na mýtině posadil a začal sbírat nové síly na další chůzi. Po chvíli si dovolil dokonce i lehnout a začal pociťovat jak bahno na jeho srsti začíná tvrdnout, inu, o koupeli nebyla ani řeč, hodila se mu, protože mimo to bažinami pořád smrděl. Takže takhle si v lese Zlaté smečky ležel vlk Chaosu nedbajíc že to není zase tak dávno co válčili i proti nim, když se spojili s Daénem. Inu, ale to stranou... ''Alduin prostě odpočívá..'' Řekl sám sobě sám v reakci na své myšlení, protože když už byl dle většiny cvokem, co je špatného na tom si povídat sám ze sebou? Je pro sebe sám přece ten nejlepší terapeut, zvlášť uprostřed lesa cizí smečky.

< Camp

Je to celkem ironické, stále byl v bažinách, ale přesto se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, bažiny nebyly tak zatuchlé, jako bylo to místo. Jistě věřil, že to místo neviděl naposledy, ale rozhodně se tam dlouhou dobu nevrátí. Začal se loudat bahnem, už se nemohl dočkat až se bahno změní v normální hlínu, i když podzimní počasí spíš naznačovalo, že teď bude bahno všude, ale na druhou stranu, nebude se do něj jeden tolik bořit, že. Trvalo to dlouho, než se dokázal z bažin vybrodit, přesto pokračovat bez přestání, než došel na jakousi louku. Vzduch bez bažinného smradu do na pár minut štípal v čumáku, ale jakmile si na něj zase zvykl, věděl hned, že si bude těchto chvil vážit. Dále pokračoval do lesa...

-> Zlatý les (Přes Baštu)

Dřív, než se Alduin nadál už byl neměl po svém boku ani zjizvenou, ani pískovitého. Nikdo si ho nevšímal a tak využil šance. Rychlým svižným tempem se otočil a mířil směrem, kterým přišel. Vlastně tu původně ani neměl být, vždyť se tu dostal úplnou náhodou! Proto se přes spoustu bojujících vlků prostě odplížil a hodlal nechat tuto smrdtou záležitost tatam, využije šance někomu 'přiskřípnout' křídla někdy jindy. Pokud najde Avanaté, měl teda na plánu mnohem lepší věci, než se tu snažit dostat k vůdcům a bezúspěšně. Už, už nechal za sebou celou skupinu vlků, smrad z bažin, pach krve a smrad spálených těl, to všechno chtěl zase nechat odejít spolu s mořskými vlnami. Už dlouho neudělal svůj nejcennější rituál...
-> Bažiny (Přes Mangrovy)

Solf - do lovu
Alduinovi - do rychlosti
Wyianovi - do síly

Děkuju :33
A obrázky úžasné! :3

ZAPSNÁNO