Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Alduin se asi taky teda přihlásí!

Alduin udělal pouhých pár kroků, než si všiml něčeho ve větvích. Natočil hlavu a když se snažil identifikovat co to je, tak mu to spadlo přímo před tlapy. Hleděl na jeho přímo vyšívané rysy. Srnečka se zeptala co to je. Alduin to zvedl jednou tlapkou a pořádně si to prohlížel. Kdysi dávno něco takového viděl. ''Vypadá to jako panenka. Vlčí panenka.'' Odpověděl Srnečce na dotaz. ''Alduin myslí, že je kouzelná. Na to bude muset přijít však později.'' Řekl a schoval si ji. Pak zavětřil, využil svůj element vody a chtěl najít co nejbližší řídlo vody kde jsou ryby. ''Klidně může jít vlčka svou cestou, pokud nechce jít dál s Alduinem.'' Kývl a sám se vydal pryč.
-> Laica Mar

Chci se přihlásit o třetí postavu, mladší charakter, všechny podmínky pro to splňuji.
Pokud ne... Tak aspoň ten starší ale mladšímu bych dávala prosím přednost :)
Solfatara - 200+ postů Alduin 150+ postů.
Akcí se účastním teď poměrně aktivně.
Děkuji za případné schválení jedné či druhé možnosti ^^

Akce byla super, opravdu to udrželo v napětí celou dobu a pořád jsem se bála, že vypadnu :D
Všechny 3% do Rychlosti a tlapku do ohně. Zbytek do prasátka Děkuji c:

Přidala se k nim hodně rychle Srnečka ve chvíli kdy se Alduin dostal ze země. Malý vlk s silným pachem podobnému Šedé dámě však beze slova odešel. ''Drzost.'' Sykl si a podíval se na Srnečku. ''Alduin se omlouvá, skoro ho měl.'' Koho měl? Zajíce měl, slíbil ji to a nedodržel to. Nakonec si povzdechl. Poté se podíval na ni pořádně a byl dost překvapen, na zádech viděl mech. Posbírala mu to? Ušklíbl se nakonec, teď se rozhodl tedy nevzdávat, tady je a může ji pomoct. Čekala ho dřina, která mu mohla vynést ovoce ve smečce.. Možná zapůsobit na jednu vlčici. Bude muset povstat nad těmi lepšími, než byl on. Zazubil se, přesně tým zubatým úšklebkem který od ní okoukal, podíval se na Srnečku. ''Hele, nemá vlčice opravdu radši chuť na ty ryby? To bude pro Alduina jednodušší.'' Řekl.

Jméno, postavení: Alduin, sigma
Počet postů: 28
Shrnutí: Po válce došel zpátky ke Křišťálovému jezeru, kde si ''olízal'' rány získané bojem, našel kamínek co připomínal trochu diamant a věnoval ho Avanté. Avanté a Scarovi opět navrhl, že by kvůli přehlednosti měli dělat s Betami pravidelné setkání. Poté oznámil Avanté, že ví kde ho najde potom a odešel do úkrytu vyspat svou únavu,cestou narazil na Wua. Spal možná několik hodin a po probuzení zjistil, že Avanté stále nedošla a proto se vydal najít do svého úkrytu vhodné 'vybavení', narazil na Asairu, které slíbil pomoct s úlovkem, protože má celkem taky hlad, ale jeho kořist mu díky náhlému objevení se Noira o chlup utekla.
Bobříci: Miluj(?) Nabídl se a vážně chtěl ulovit zajíce pro Asairu.
--- Pokud ne, protože mu to uteklo, tak nic..

15 KŠM + 10 KŠM a 5% ´25 KŠM a 5%

ZAPSÁNO

Na její odpověď přikývl. Tušil, že zrovna v tomto lese bude možná trošku obtížné, ale ne nemožné najít jednoho či dva ušáky. Byl to les, který celkem dravce odrazoval, až na ně, na vlky. Proto se mlčky vydal lesem a pohled měl víceméně zaražen k zemi, aby mu neutekla byť jen jediná stopa, či pach. Možná pět minut kráčel bez účelně, když vtom narazil na stopy které hledal a kus od nich malé výkaly ve tvaru lentilek. Pach okolo nebyl starý, ačkoliv ty výkaly ho celkem rozptylovali.. Nechal bobky, bobkama a kráčel za pachem, blížil se, blížil se a...skutečně, zajíc před ním najednou začal utíkat, Alduin okamžitě se rozběhl za ním, byl už opravdu kousíček od toho ho chňapnout, když tu se najednou objevilo nějaké vlče přímo v Alduinově dráze, tak tak ho stihl víceméně přeskočit, nebylo už zrovna nejmenší a tak mu jen zadními tlapami lehce projel po zádech, ale černý vlček to mohl spíš pocítit jako kdyby se do něj opřel spíš vítr, tudíž vůbec nemusel případně ztratit rovnováhu. Za to Alduin to kvůli nečekanému manévru na nohy úplně nezvládl a tak se objevil přímo na čumáku, všechen posbíraný mech byl najednou všude, že to nemělo ani cenu zkoušet znovu posbírat, ale rovnou natrhat nový. Netrvalo to ani pár vteřin a už zase stál, zajíc byl pryč a jen zamračeně hleděl na tu černou kouli chlupů. Jistě, asi za to úplně nemohl, ale utekl mu a Srnečce oběd. ''Mlaďoch si teda umí najít pěkně místo na hraní.'' Utrousil, stále ze zamračeným pohledem.

Když se zrovna nedívala, lehce protočil očima, zábava s ní teda asi v tomto stavu příliš nebude. Nakonec se ušklíbl a na tváři mu pořád hrál ten zubatý úšklebek. Rozhodla se přijmout jeho nabídku... Jak nečekané, a stejně tak nečekané byla ta další otázka. Kdyby to byl tulák, nebo někdo jiný, řekl by to stejné co řekl předním Wissovi... Jednou mu to splatí. Ale že byla Srnečka součást Společenstva, jen mihl rameny. ''Vlčice je sestra ze Společenstva. Jednou mu to může vlčice vrátit o dost jednodušeji, než nějakému cizinci.'' Odpověděl, poprvé ani neprozradil hned, že se jmenuje Alduin, dokázal ve třetí osobě složit větu, bez toho aby zmínil hned své jméno. Rozhodně však to byla pro něj přirozenější mluva, než ta první. Občas by bylo jednodušší, kdyby si už také mohl vyvolit svou přezdívku, bylo těžké zase mluvit tak, aby neprozradil své jméno každému na potkání.. Vzdychl si jen tak pro sebe a pak se znovu podíval na Srnečku. ''Má vlčice chuť na rybu, zajíce, či srnu. Při srně by však musela trochu pomoci.'' Řekl, ale když znovu zhodnotil její stav, neřekl by, že dokáží společně skolit srnu, sám to ještě nezvládne určitě. Mezitím co nechal vlčici se rozmýšlet začal trhat ten mech. Teď by nejradši ho první odnesl do úkrytu, ale holt, bude to muset tahat, ještě že i když byl jedním z nejmenších vlků na Ostrovech, na jeho záda se mu mechu vlezlo dostatek. Jen bude muset opatrně, aby nepoztrácel úplně všechen.

Ušklíbl se. ''Pokud si někdo zasloužil vyjít z bitvy v takovém stavu, tak to jen ten vlk, kvůli kterému Sc...Milost vůbec tuto bitvu naplánoval.'' Řekl a sledoval jak kráčí přímo před něj. Srnečka byla pár chvil ticho a protože ani Alduin nebyl zrovna dostatečně výřečný k tomu, aby zahájil konverzaci s jinak úplně cizí vlčicí, bylo ticho úplně. Nakonec se zdálo, že svůj jazyk nepolkla, protože promluvila znovu, jestli náhodou neviděl mršinu prý. ''Ale jistě, válí se jich tu pár desítek.'' Utrousil s úsměvem, který odkoukal od Avanté, od Usměvavé. Nakonec jen zavrtěl hlavou, možná by měl ji pomoci, už jen z důvodu, že před několika hodinami si řekl, že se chce ukázat jako léčitel... ale když se nad tím zamyslí, lovec a léčitel jsou dvě naprosto rozdílné funkce, že jo. Vzdychl a podíval se Srnečce přímo do jejích zelenomodrých očí. ''Možná můž..u vlčici pomoct něco ulovit, vyjímečně. Já už jsem si celkem odpočinul z boje.''

Užíval si pohodlí na tom mechu, nerušeně, spokojeně a skoro by zapomněl proč se vlastně vydal mimo úkryt hned po vyspání se. Ještě chvíli chtěl být nerušen, když v tom na něj něco promluvilo. Nenuceně zvedl pohled o něco výš, za strom, hleděla na něj hnědobílá vlčice. Srnečka buď věděla, nebo nevěděla s kým má tu čest teď mluvit. Její slova však potvrzovala, že ví a Alduin tedy tušil, že ona bude z Chaosu také, její stav to taky potvrzoval, že se 'řádně pobila'. Uchechtl se. ''Že to zrovna říká..š ty.'' Ušklíbl se, dal si pozor, zase se rozhodl pár vět říct v první osobě, ale dlouho mu to pravděpodobně opět nevydrží, snažil se to naučit, ale bylo to něj tak strašně nepřirozený. ''Kouká.m, že vlčici pěkně zřídili.'' Musel se zasmát, netušil co od ní čekat, ale podle pachu ji mohl minimálně zařadit do Společenstva.

< Jezero Smrti

Alduin zmizel ve stínech stromů a poušť i jezero nechal za sebou. Možná kráčel několik hodin, už se teď opravdu musel zastavit a na moment si odpočinout. Položil se pod jedním ze stromů, na mechu a jen ostražitě pozoroval své okolí, sic už lépe snášel svou přítomnost v lese, pořád mu nevěřil, pořád si myslel, že když jen na chvíli poleví ve své pozornosti, opět jej nějaká příšera bude chtít sežrat. Ležel a cítil se celkem pohodlně. ''Dobrý mech, hodně dobrý mech, ten si Alduin musí natrhat a odnést do úkrytu na pelech.'' Mumlal si pod čumákem, možná byl pro ostatní podivín, ale nikomu to necpal, nikomu to nebral, ať si o něm každý myslel co chtěl, mohl tak, alespoň vždy překvapit s tím, že i když je jiný, není hloupý.

<- Poušť

Ačkoliv se mu čím dál víc zdálo, že se jednalo pouze o přelud, opak byl pravdou. I jeho element vody to vycítil a tak i Alduin se díky tomu vrátil do reality. Písek se pomalu měnil opět v trávu. Voda byla jiná, vypadala tak mrtvě.. Nějak se rozhodl tu neotálet, i když mu něco uvnitř říkalo, že tu mohou být rostliny které ještě neviděl, ale radši pokračoval dál. Blížil se k stromům, k lesu. Ten les si už dokázal přiřadit hned, protože byl v něm několikrát a vyšel z něj snad všemi směry, byl to ten les o toho starého mostu, avšak tlapky se mu nezastavili a kráčel dál a dál.

-> Temný les

<- Tichá Zátoka

Nikdo neví jak dlouho to trvalo, ale krásné místo plné vody a přírody nechal dávno za sebou a jeho tlapky se bořili do rozpáleného písku. Bylo to celkem únavné, ale nešel jen za čumákem kupředu, hleděl i v této horké planině zda se tu nenajde něco užitečného. Ale ačkoliv kráčel už tak dlouho, nenašel nic, co by ho zaujalo.
Po několika dalších hodinách však se zdálo, že poušť nechá za sebou... Ale těžko říct zda se jen kvůli sluníčka neblížil jenom k oné slavné Fata Morgáně.
-> Jezero Smrti

< Tiché útočiště

Několikrát zamrkal, když se jeho oči střetli z hladinou vody. Miloval ten pocit a opravdu si nemohl vybrat lepší místo, než bylo toto. Ale čekal ho úkol, musel si ulovit nějaké malé zásoby, najít pár užitečných bylin, které může začít sušit a připravit si něco do zásoby, natrhat nějaký mech a trávu na vytvoření měkkého pelechu.. Chtěl, aby jeho nový domov nebyl jen díra ve skále, ale utvořeno přesně pro něj. Pro někoho kdo se chtěl ukázat jako někdo, kdo může také zaujmout místo léčitele ve společenstvu, stejně jako Stray. Protáhl se a vydal se na průzkum. Třeba najde ty správné podměty.

-> Poušť

Spal dost možná několik hodin, pomalu otevřel oči a spatřil, že Avanté ještě nedorazila, proto se jen zklamaně protáhl. Doufal však, že ho jen tak nenechá, asi by ho to... bolelo? Kdo ví, vzdychl a pohlédl po svém úkrytu. ''Měl.. bych.. najít pár věcí a začít to tady dávat do toho správného domova. Možná by se tu Alduinovi... mě.. hodil nějaký koutek na je.. mé přípravy různých mastí a odvarů.'' Uvažoval, hodil se mu element země, mohl tak téměř bez námahy vytvořit pár potřebných misek, ale když měl tu možnost u Wua, oheň mu připadal jako lepší nápad. Příště až ho potká se bude muset na element Země zeptat. Prozatím bude muset stačit jenom jeho případná zručnost. ''V prvé řadě využije ten úžasný chladný koutek v té zadní části a uloví si tam nějakou zásobu, chvíli mu tam to maso totiž i vydrží.'' S těmito hlasitými myšlenkami vyšel z úkrytu ven.

-> Tichá Zátoka