Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Tichá Zátoka

Hned co za sebou nechal venkovní svět, rozhlédl se po svém úkrytu. Hned ho do čumáku praštila vůně květin, které si tu předtím nechal schnout. Ještě v sobě našel dost síly, aby ji připevnil ke stropu. ''Takhle nebude hnít, už jen schnout.'' Řekl si sám pro sebe, napil se z pramene, který mu tady tekl, poprvé spatřil, že mu v zadním koutě úkrytu svítí i zvláštní barvy, jen sám pro sebe přikývl, věděl že tohle bude správná volba a byl si tím každým vracením se jistější. Nakonec konečně mohl bez okolků lehnout si do svého vychlazeného rohu a upadnout do říše snů, tiše doufal, že až se probudí, bude Avanté zase s ním. Čas strávený s ní, byl pro něj každým dnem důležitější.

<- Small

Kráčel dlouho, než konečně spatřil známou zátoku a to znamenalo, že jeho doupě už bylo blízko. Zívl si a půda pod jeho nohama se pomalu měnila v písek. Pohlédl na moře, miloval ten čerstvý vánek, který tady byl cítit. Vlezl do moře, chtěl nechat odplout všechny negativní pocity, a špínu ze své srsti. Netrvalo to dlouho a pak se zase vydal po písku dal ke skalním útvarům. Netrvalo to dlouho a našel ten svůj téměř dokonalý půlkruhovitý vchod, vešel dovnitř.

-> Tiché útočiště

<- Salt

S lepším pocitem kráčel dál, cítil se o něco lépe, protože při čekání u Wua než namíchá ty své odvary si stihl trošku odpočinout, ale stále to nebylo ono a proto tentokrát opravdu mířil do svého doupěte kde si hodlal konečně odpočinout. Prošel kolem dalšího jezera, ale tentokrát se moc nezastavoval. Neměl z tohohle jezera dobrý pocit a proto se pokusil trošku přidat do kroku, což se mu i z části povedlo.

-> Tichá Zátoka

(5/5)

Jeho zamyšlení a únava ho dostali na místo, které neznal. ''Alduin musel špatně otočit v tom lese...'' Přimhouřil oči a spatřil vodu, už ze vzduchu poznal, že se jednalo o vodu plnou soli, z té by se teda nenapil, ani kdyby chtěl, ale koho tady neviděl! Šedivý vlk se svými věcmi seděl u jezera. ''Jak to, že se pan Wu objeví vždycky, když ho vlk nejméně čeká?'' Pozvedl obočí a když už tady byl, asi toho zkusí využít. Starý vlk jen kývl rameny a poukázal na své věci. Alduinovi se zalíbil jeden takový přívěšek ve tvaru medvědího tesáku. Ukázal na něj a zdálo se, že si kvůli tomu Alduina pěkně prohlíží, nakonec když spatřil ránu na stehnu a přikývl. Alduin si ho nasadil na krk a zazubil se. Pak s ním mluvil ještě o magiích, chtěl ovládat víc, než vodu a proto mu připravil lektvar a dal mu ho vypít i s pár radami do začátku.
Když už se Alduinovi zdálo, že by to mohlo být vše, tentokrát se skutečně snažil dojít do svého úkrytu a dával si pozor, aby se tentokrát trefil na správnou cestu.
-> Small (Laica Mar)

1. Aktuální stav prasátka - 215 KŠM, 0 rub, 3 min
2. Nákup - Medvědí požehnání - Za získání viditelné jizvy v akci, chci nechat zakreslit(Válka- Barn víš)
- Smečková tlapka Vody - 140 KŠM
- Element Ohně -180 KŠM
- 3 tlapky magie do ohně - 50, 60, 70 KŠM
3. Sčítám slevy 30% a 10% a uplatňuji ji na tento nákup
4. Místo tedy 500, platím 200 KŠM
5. Nový stav prasátka - 15 KŠM, 0 rub, 3 min
/ Oprava
1. Stav 215KŠM, 0 rub, 3 min
2. Převod 3 mincí, 120KŠM (335KŠM)
3. Nákup stejný
4. Slevy uplatňuji
5. Tak tedy platím 300 KŠM
6. A zůstává 35KŠM

SCHVÁLENO

(4/5)
<- Most

Les nechal za sebou, už mu nepřišli tak otravné jak prvních pár dní, když ho chtěl sežrat ten divný had. Ušklíbl se nad vzpomínkou, kdy potkal Stray. Taky nad těmi myšlenkami, že se dostal na špatný ostrov, že tu byly jen samé vlčice, ale díky tomu, že ať už se tu dostal jakýmkoliv způsobem, poznal Avanté. Ta vlčice, ačkoliv znala jen utrpění ostatních, se mu zakořenila v mysli a místy tušil, minimálně si přál, aby to byla pravda, on zakořenil v té její. Zavrtěl hlavou, takové myšlenky ho tak akorát nutili usnout za chůze ještě víc. Kráčel loukou, nedaleko zacítil pach srnky a to potvrdilo i zakručení v jeho žaludku. Chvíli tím směrem koukal, ale nakonec jen zavrtěl hlavou, musel první dojít do úkrytu a musel se vyspat. Třeba až se probudí, uvidí tam i ji.

-> Salt

(3/5)

<- Křišťálové jezero

Často ztratil rovnováhu, tedy spíš rovnou chůzi a jestli ho někdo viděl mohl si říct, že je jak ožralý jedinec, co se vrací z nočního flamu, skoro to byla pravda, vždyť se skoro s šedým přizabil. Protáhl se, když jeho oči spočinuli na mostě. Ten starý předmět ze shnilých kusů dřeva a lan neměl rád. A teď když byl unavený, zvlášť. Stačilo aby v ten moment ho lapil mikrospánek a čekal by ho asi hodně nepříjemný let dolů! Nadechl se a vydechl.. ''Tohle přece Alduina nevyděsí, právě zabil svého prvního vlka!'' Uklidnil se pár slovy a začal pokládat jednu tlapku za druhou na dřevěná prkna. Vrzání dřeva ho nutilo být víc, než vzhůru.. Po chvíli se však úspěšně dostal na druhou stranu, do druhého lesa za mostem, tak se vydal zase dál, už se blížil..
-> Laica Mar (Temný les)

(2/5)

V momentech kdy jeho víčka nebyla těžší a sami padali k tomu, aby je zavřel, hleděl na Avanté se Scarem, měl radost, že se oběma jeho nápad líbil a očekával, že se tak zřejmě brzy i stane. Ale teď byl unavený. Když přišla Stray, podíval se na ní, mluvila bez jakýkoliv zábran. Měl by se o to zajímat, měl by ještě chvíli zůstat, ale dokázal si představit, že je ještě úplný klidný dny na zotavení asi úplně nečekali a on se rozhodl, že tentokrát nebude se ničit v první linii, ukáže že může být v Chaosu prospěšný i jinak, než-li jako bojovník a to se svými znalostmi bylin. Vždyť i jen pouhým bahnem a vodou dokázal ztlumit tu štiplavou bolest té obrovské rány na jeho stehně. Ještě musel o svých znalostech přesvědčit o ostatní. Zívl si a podíval se na Avanté zpříma. ''Usměvavá pak ví, kde případně najde Alduina. Alduin si musí jít odpočinout.'' Řekl, řekl to tiše, slova patřila jenom jí, otočil se na Scara ke kterému kývl, byl také jeho vůdcem, ke Stray jenom kývl na pozdrav a odešel. Mířil směrem kde se nacházel jeho úkryt.

-> Most (Les u mostu)

(1/5)
Byl unaven, cítil to na sobě a bylo v plánu brzy si jít lehnout, nejradši by odešel už nyní do svého úkrytu a Avanté by vzal sebou. Na moment přivřel oči, snad by v sedě i usnul, kdyby Avanté znovu nepromluvila. ''Zábava je o něco jiného, než tady čekat a zkoušet čekat na ostatní, kteří se možná nedostaví.'' Zauvažoval, ani náhodou ji neodporoval, jen prostě nahlas přemýšlel. Pak se v jejich blízkosti objevil Scar, zřejmě je poslouchal, ale začal mluvit spíš o Stray, Alduin ani nevěděl, že byla Betou. Nějak už tu nebyli ostatní a proto si dovolil promluvit, byl tu sám Sigma na dvě Alfy, ale to však neznamenalo, že nedokáže občas navrhnout dobré nápady, předtím se jeho nápad Scarovi líbil, ne? ''Stále si Alduin myslí, že by nebylo špatné aby Milost a Usměvavá dělali jednou za čas nějaké setkání i s Betami a ujasnili si vlastně kdo je ve Společentvu.'' Využil chvíle kdy byly oba zticha, jednalo se hlavně o to, že si tak mohli ujasnit koho která Alfa povýšila pokud dobře pochopil, bylo jich víc, ale ti další zmizeli. Neměl by se zřejmě plést do věcí Alf, jen chtěl být aspoň trošku prospěšný, možná by zněl i vážněji, kdyby co chvíli neupadal do mikrospánku. ''A hádám, že Alduin by tu teď zbytečně čekal, pokud chcete čekat ještě na Šedou.'' Dotaz otočil hlavně na Avanté, chtěl odejít s ní, ale zároveň mu nepřipadalo zrovna dobré usnout na otevřeném prostranství.

Po její poznámce se musel ještě jednou zazubit. Co dodal, Alduin byl až příliš sladký. Švihl ocasem a pak se posadil, přece jen nebude pořád stát, ještě se dost nastojí za tu dobu. "Co by na to Alduin ještě řekl?" Nahnul hlavu na stranu a zamyslel se. "Ale takový úžasný pocit zažil naposledy s Avanté. Cítil se na víc, než jen obyčejného vlka." Řekl švihl ocasem. Sledoval jak si s kamínkem hraje, možná se jí líbil, jen to nedávala najevo?

Když barevný dokončil ošetřovaní svých ran a měl je všechny potřené bahnem, konečně se i rozhlédl a neposlouchal jen na půl ucha. Slyšel povyšení a pojmenovaní toho hnědého, nepamatoval si ho jménem, tedy spíš neznal, proto si k jeho vzhledu zapamatoval pouze vybranou přezdívku 'Dobrodruh'. Zastřihal uchem a vydal se blíže k jezeru, docela měl vyprahlo. Napil se z něj a fascinoval se tou křišťálově čistou hladinou. Takovou viděl jen ve svém úkrytu, které bylo kouzelným místem už tak jak ho našel, natož jak jisetě bude vypadat i po pár úpravách, které si naplánoval. Protáhl se a poté se pomalými doušky napil, přičemž mu do očka něco blýsklo. Bylo to docela iritující a tak se rozhodl zjistit co jej tak provokuje. Popošel k tomu místu a hrábl do vody tlapkou, bohužel na to nedosáhl. Proto využil svůj element vody, na takový malý trik mu ještě pár sil zbylo. V bublině vody vytáhl onu věc na břeh a pořádně si ji prohlédl. Nebyl příliš velký, nebyl ale ani malý, snad na jeden polštářek Alduinovi tlapky. Leskl se, po lidsku zdá se nebyl ani ořezaný, ale připomínal něco jako diamant. Nevěděl jistě jestli je pravý nebo ne, nehodlal to zjišťovat. Proč by měl? Otočil se, že ho tam nechá jak je a pak spatřil Avanté jak si lehá na kámen, očividně chtěla ještě čekat na nějaké opozdilce a mu se pod představou, že mu později ukáže jak je pyšná, odcházet od ní zrovna teď opravdu nechtělo. Proto se otočil zpět pro onu lesklou věc, vzal ji do tlamy a vydal se ke kameni kde Avanté ležela. Chtěl ji aspoň zvednout náladu, aby zapomněla jak příšerně nudný den zažila. Položil ji ho k tlapkám a svýma klidně ledovýma očkama se zahleděl do těch jejích. ''Když Alduin viděl krásu tohoto kamene, vzpomněl si na princeznu.'' Zazubil se a pohledem neuhýbal, za tu dobu co s ní stihl strávit ani neváhal se ji podívat do očí, cítil že mezi nimi byl trošku jiný vztah, než-li byl mezi Alfou a Sigmou normálně. ''Ale když se teď na ní zase tak kouká, říká si, že se její kráse taková cetka nemůže rovnat.''

< Ostříží zrak

Polil ho zvláštní pocit, ale znatelně se cítil lépe,než poprvé cestoval portálem. Avanté přicestovala o něco rychleji a tak už ji spatřil jak mluví se Scarem. Udělal o pár kroků blíž. Zaslechl něco o tom, že si budou muset promluvit o samotě. To Alduin se rozhodl respektovat, na rozdíl od toho šedého slepce. Něco si tiše zamumlal a posadil se o kus dál. Něco vyváděl s kapkou vody a hrál si s ní v blátě. Následně si to začal nanášet na rány. Do reality jej vrátil Avantin hlas co k sobě volal hnědého mladého. Alduin jen švihl ocasem a poslouchal na půl ucha. Aby mu případně nic důležitého neuteklo, jinak se věnoval svým ranám.

Odpověděla mu na otázku, kývl a naposledy se rozhlédl. ''Plno z nich nedojde, buď už se rozutekli, nebo je Šedá odnesla do svého úkrytu s nějakým svým přítelíčkem.'' Řekl, nebo spíš teda uvažoval. Konkrétně věděl teda jen o Azzip, kterou odnesli, ale třeba našli v zuboženém stavu i někoho dalšího. To věděli asi jen Bohové. Nakonec se otočil za pomalu odcházející Avanté a šel za ní. Tiše doufal, aby vlci tentokrát její vytí slyšeli a reagovali na něj, že byl čas se tentokrát zase stáhnout. Aby se on mohl stáhnout do úkrytu, i s ní. Strávil s ní za poslední dobu tolik času, že si teď nedokázal představit, že by odešel domů bez ní. ''Alduin je zvědav co, nebo kdo jsou ti CIZÁCI..'' Řekl spíše i pro sebe, nakonec.
-> Křišťálové jezero

36. Avanté

'Jen silnější'' nebo nejzbabělejší ''přežije.'' Řekl, to bylo tím čím se řídil většinou on. Pohlédl směrem k území odkud odešli a švihl několikrát ocasem. Vlastně ani tak neměl teď co jiného říct, Avanté byla zklamaná z toho, že nenašla vhodného soupeře, Alduin zase těmi svými nadšen. Nebála se o to, že by se ji jizva neschovala, minimálně pořádně nezahojila. Po chvíli pohlédl směrem k jejím očím plných žáru ve kterých se tak rád s těmi svými ledovými ztrácel. ''Co teď?'' Zeptal se nakonec jednoduše, nechtěl tu úplně postávat a na její vytí nikdo nereagoval. Jen se k němu dostal pach Lissandry a ještě někoho. 'Ta protivná vlčice je snad všude.' Pomyslel si, jo nemohl ji upřít, že mu zastavila krvácení, ale to je vedlejší.. Pořád ji neměl díky její domýšlivosti rád.. Koho měl vlastně tento vlk rád..?

35. Avanté

Alduin skoro až tiše zavrtěl po jejím medovém hlásku. Dokonale si představil jak by ukázala, že je pyšná. Pak však zase zvážněla, když došla myšlenku na Azzip. Možná byla dobrou členkou a možná Milost ji povýšil.. Ale jeho moc nezaujala.''Avšak pokud nepřežije, neměla v Chaosu co dělat, ne?'' Naklonil hlavu na stranu. Věděl, že boj mohl přinést oběť i na jejich straně, ale přece jen.. Byl přímým svědkem toho, že téměř nebojovala a upadla do bezvědomí. Alduin se protáhl, tělo začínalo být ztuhlé, unavené. Boleli ho svaly a snad každá rána po těle, dokonce i štípala. ''Z toho asi Princezně zůstane velká jizva, pokud se to nebude chtít zahojit řádně.'' Poukázal na tu ránu po Daénské. Bojovat asi uměla, když se ji podařilo Avanté tak zasáhnout.

34. Avanté

<- Území Daénu

Alduin se zasmál. Její odpověď byla jasná. Její pohled směřoval k portálu. Stejně tak ten Alduinův až do chvíle, než se zeptala na válku z jeho pohledu. Měl se ji pochválit hned? Ale jo, nahodil si ledovou tvář a temně odhalil ostré perličky, dokonce tam měl snad i ještě kousek krve. ''Alduin se dobře bavil.'' Začal jednoduchou větou a koukl na rudou oblohu, bouřkové mračna už si to zamířila jinam. ''Alduin zabil jednoho z nich, bojoval dobře, to mu Alduin musel uznat, ale jen to nestačilo.'' Začal tím, co mu dělalo z celé této války ten opravdoví hrdý úsměv. ''Pak celkem zřídil i druhého jejich vlka. Nějaký mamlas, co se mrtvého snažil pomstít. Jo a pak viděl Azzip v bezvědomí, která snad skoro vůbec nebojovala, Stray ji odnesla potom někam.'' Kývl rameny, jasně že neřekne, že se zřídili oba navzájem. Proč by toho, který přežil měl dávat nějaký úspěch za to, že spolu drželi krok? Pak se podíval na svou zadní tlapu. ''Ale nechal Alduinovi dárek.'' Měl tam podlouhlou ránu od drápů, nevypadalo to, že by to zarostlo bez jizvy. Alduin si to bude muset pak vyčistit. Pak se zahleděl na Avantinu ránu. Měl nutkání ji na to pak ve svém úkrytu hodit nějakou mastičku, muselo to štípat i když si to sama vypálila. Avšak věděl, že teď na veřejnosti si od něj asi jen tak pomoct nenechá. Nad tím vším uvažoval mezitím co ona vyla a svolávala ostatní. Válka se zřejmě chýlila ke konci.