Příspěvky uživatele

< návrat zpět

33. Dail, Excelisor, Avanté

Takže vlčice chce chránit jenom kamarádku? Rozkošné, velice. On měl aspoň důvod se přidat ke společenstvu. Teda neměl, ale postupně si ho vytváří a to ne jen díky Avanté, ale i ohledně systému, kterým Společenstvo funguje, tou volností. Už nestihl nic víc říct, než se Avanté vložila do hovoru a pak přiklusal nějaký vlk. Už jen z Avantiny reakce poznal o koho asi šlo, o toho vlka co ji tak naštval, když se potkali v Tiché zátoce. Nakonec Avanté odešla s tím, že tři proti jedné není férový boj, tož nebyl. Stejně by už nejspíš nebojoval, aspoň né fyzicky. Avanté s pohledem na Alduina odešla a Alduin mířil za ní. O kus dál, když byly všichni z doslechu se na ní podíval. ''Že to byl ten vlk co tehdá Princeznu naštval?'' Pozvedl obočí, chtěl mít v tom pořádek a tak se prostě zeptal.

>> Ostříží zrak

32. Dail

Vlčici to nezajímalo, heh. A tak si jen z těchto pár slov udělal Alduin svůj obrázek. ''Jak strašpytel myslí.'' Nehodlal ji dál držet, pokud chtěla odejít, ať odejde. Pak však řekla něco co ho víceméně trošku zarazilo.. Nedal to však ve svém postoji najevo. Na co teda byla ve smečce, když ji členi nezajímali? ''Když vlčici smečka nezajímá, proč do té války lezla? Proč se neschovala někde hned?'' Zeptal se, sice dost řečnicky, ale nešlo to do hlavy ani někomu tak, občas blbému jak je Alduin, proč brání něco na čem ji nezáleží? Zavrtěl hlavou a po očku koukl na Avanté. On se útoku zúčastnil jen kvůli ní, ale na druhou stranu si užil zábavu, mělo to smysl, alespoň pro něj.. Ale ona? Byla snad tímto přístupem divnější, než on sám.

Jméno, postavení: Alduin, sigma
Počet příspěvků: 44 (uhu, Červenec se podařil)
Shrnutí: Zfetovali se na Zinkově akci pomocí bobulek, houbiček a kdo ví čím vším. Jeho halucinace způsobili neoblomnou lásku k Avanté, houbička způsobila barevný svět kde byla dokonce královnou. Poté usnuli a Avanté se vytratila, Alduin se vydal nejprve do svého úkrytu uložit květiny z červené louky na usušení, pak na pláži potkal skupinu několika vlků, kde se dostali do divného světa(Obrazy), tam vyřešili pár hádanek a dostali se zpátky domů. Na nic nečekal a vydal se opět hledat Avanté. Nakonec zaslechl její vytí společně se Scarovým. Začala válka s Daénem, Tam se utkal s Amorphisem, kterého následně zabil, ze vzteku k němu doběhl Zinek a bojovali spolu do úplného vyčerpání. Nakonec k nim došli lečitelé smeček, k Alduinovi Stray, předtím však mu Lissandra z Daénu zastavila krvácení z ran. Pak se postavil na nohy a vydal se hledat Avanté, kterou našel v boji s Dail, tak je sledoval.

Bobříci:
Vrah, zabil Amorphise (% do Síly)
Pěšák, účastnil se útoku na Daén (% do Vytrvalosti)
Tatér, Kousl Zinka hluboko na tlapě, pravděpodobně mu tam zůstane z jeho tesáků jizva (% do Rychlosti)

15 KŠM + 30 KŠM a 10% síly , 10 kšm + 10% vytrvalosti + 10 kšm a 5% do rychlosti = 65 kšm, 10 síla, 10 vytrv, 5 rych
ZAPSÁNO

31. Dail

Zasmál se, když vlčice zavrčela. ''Houhou. Vlk už má své boje za sebou, vlčice je princeznin boj.'' Řekl, reagoval na její vrčení i slova. ''Přesto se snaží vlčice právě zbaběle odejít. Chce žít, ale zbabělé utíká. Co dělá pro to, aby žila? Chce se schovat...'' Zasmál se zhluboka. Avšak vlčici nedržel. Na další boj už sílu neměl, hnědého zabil, šedého skoro přizabil. Přizabili se sice navzájem, ale to už přece nikdo nemusel vědět, i když on to asi bude vytrubovat, heh. ''Jo, a Daén má o člena méně!'' Ani nevěděl proč ji to říkal, možná k slovní provokaci? Pravděpodobně k slovní provokaci, vždyť jim to jejich milovaná Alfa stejně poví, až uvidí to tělo.

30. Dail a Avanté

Sledoval obě vlčice, jak Avanté, tak Daénskou. Na plno místech již boj končil, Stray dokonce chodila od skupinky ke skupince, aby našla případné raněné a bylo ji zřejmě jedno jestli se jednalo o tu nebo tu smečku. Vzdychl a spatřil jak Avanté tu druhou zavřela do nějaké své magie, aby si vypálila rány. Pak se na moment zastavila, druhá jen vrčela a něco si mumlala pod čumákem. Nemumlala, ale Alduin ji příliš neposlouchal. "Stojí to vlčici za to? Stejně nemá šanci." Houkl nakonec, už ho nebavilo jen sedět a nečinně koukat, proto zasáhl, ale jen slovně. Byl o dost slabší, než Avanté, zatím, takže jelikož vlčice s ní zatím ještě držela tempo asi by ji v boji jeden na jednoho neporazil.

29. Avanté, Dail

Prošel pomyslnou hranicí jejich smečky, na přední tlapu lehce nedošlapoval, stále ho bolela. Po těle se rýsovali různé šrámy, na krku byl samá zaschlá krev. Ze všech ran však jen jedna jediná vypadala, že se nezahojí úplně a zůstane tam nepěkně velká jizva, na stehně zadní tlapy. Spatřil nedalekou skupinu, která ještě bojovala, dokonce i Lissandu s šedým, ale nikdo z nich už ho nezajímal. Spatřil dokonce i tu, kterou hledal, avšak byla stále v zápalu boje. Inu, minimálně si alespoň odpočine, avšak zůstal stát a stále se měl na pozoru, i když už neměl moc síly se případnému útoku ubránit. Ale pohled měl nic neříkající, jen hleděl na Avanté bojující s vlčicí.

28. Bal, Stray

Tentokrát už se Alduin i postavil, ačkoliv se tlapky pořád třásly. Ukázala směrem kde je její doupě. "Díky, ale nebude třeba." Trval na svém a když řekla, že Avanté neviděla, kývl hlavou. Bude si princeznu muset najít sám... Otočil se směrem k území, bylo mu jedno že tam potká znovu Lissandru a šedého, musel projít bojiště, musel ji najít. Koukl ještě jednou směrem ke Stray. "Díky Dámo, Alduin už odchází." Kývl k ní a pohlédl směrem k obřímu vlkovi. "Díky i vlkovi, třeba příště se vlk s Alduinem víc neznámí." Řekl i k němu, ačkoliv určitě patřil k těm, kteří si o něm budou myslet, že je divný jen proto, že o sobě mluvil ve třetí osobě.. On se snažil mluvit v první, ale ukázal to jen málokterým... Chtěl se to naučit, ačkoliv to nedával najevo, nebyl tak blbý, rozhodně ne kvůli tomu, že mluvil jinak, bavili ho věci jinak, byl prostě jen jiný... Nakonec bez dalších okolků se pomalým, kulhavým krokem vydal na území nepřátelské smečky.

-> Daén

27. Stray, Bal, okrajově ten zbytek

Zaslechl připomínku šedého a musel znovu zabručet, neříkal to přece on, teda jo, byl to on, ale zároveň nebyl.. Kdo se v tom měl vyznat, že. Že on nedával šanci i těm co nepatří ke Společenstvu, neznamená, že to se nemohla Stray bavit s dalšími. Byla jeho kamarádka, teda alespoň on si to myslel, byla však skutečně? Pocítil, jak jej táhne blíž k vodě. Nějak nenamítal, stejně neměl sílu odporovat. Ten druhý dotáhl blíž k Azzip a spatřil jak Lissandra bere tělo hnědého sebou, škoda, Alduin si chtěl něco utrhnout a darovat to Avanté. Když se bavili o úkrytu, Alduin pomalu zvedl hlavu. ''Alduin je Dámě vděčný za pomoc.'' Zabručel. Skutečně byl vděčný, ale zrovna projevovaní vděčnosti nebyla jeho nejsilnější stránka. ''Alduin to pak zvládne k jeho úkrytu.'' Dodal k větě zda bude chtít odnést někam, jeho úkryt byl sice na druhém Ostrově, ale když by to vzal přes teleport, bude tam brzy. Pak se podíval směrem k území Daénu, tam kam šli Lissandra s tělem hnědého a šedým. Pomalu se odhodlal i posadit, tělo se mu pořád únavou a zimou klepalo, ale už alespoň dokázal sedět bez toho, aby mu obraz mizel před očima. Sledoval Azzip, ta na tom byla hůř. ''Neviděla Stray Usměvavou?'' Zeptal se po chvíli.

26. Zinek, Lissandra, Stray

S nic neříkajícím výrazem, hleděl jak se šedému zastavilo krvácení, všiml si jak si Lissandra něco zamumlala pod čumákem a pak se ohnivý pták přenesl k Alduinovi, nejdřív nepříjemně cukl, ale jakmile se zase uklidnil, mohl pocítit příjemné teplo, i on tedy pocítil jak se mu šrámy na krku, těle, zadku a břiše zacelili. Pak zaslechl další známý hlas se slovy jestli mu to za to stálo. Zamručel na slova Šedé dámy. Na krku měl rány největší, měl tam minimálně 3 rány od tesáků, zbytek těla měl doškrábané od drápů a přední levá tlapa, byla taktéž z hlubokou ránou, ovšem neměl ji zlomenou, ale zřejmě k tomu nebylo málo. Pohlédl na Stray a mlhavě spatřil i květiny, které sebou přinesla. Byl unavený, nechtěl přemýšlet nad tím co to všechno má a co bude dobré na kterou ránu. Věděl, že stejně se bude muset na všechny své zranění podívat sám, ne že by Stray nevěřil, to vůbec, ale není nad své vlastní zkušenosti. Po chvíli našel sílu se na Stray zazubit. ''Celkem stálo.'' Zachechtal se, měl až nezdravě dobrý pocit z toho, že hnědého vlka zabil, že se šedým se popral až jim nezbily síly. Ale očividně tahle zábava skončila. Pak pohledem zabloudil k Azzip. Ta vypadala víc mrtvě, než on. Jenže pro něj už válka skončila, stejně neměl už víc síly bojovat, udělal co mohl a teď se chtě-nechtě musel spolehnout na to, že mu jeho společníci pomohou. Ach, už se viděl ve svém úkrytu.

25. Zinek, Lissandra

Jeho tělo se stále třáslo, teď už bojoval jen z vlastní rovnováhou. Pohled se mu místy mlžil, zdálo se, že za chvíli skutečně odpadne, z jeho hrdla se s každým výdechem dralo zavrčení, jenže nebylo tak agresivní, jako spíš pasivní a hlavně téměř neslyšitelné. Šedý už také končil, jen se čekalo... Jenže najednou mezi ně dopadla odnikud hnědá vlčice.. Pamatoval si ji, byla to ta arogantní a povýšenecká Lissandra, Alduin neměl sílu ani zavrčet nahlas a to ani ve chvíli, kdy se z jejího ohně objevil nějaký pták a sedl Zinkovi na záda, jeho rány se pak začali hojit. Alduin se musel uchechtnout.. Tak tohle bude Alduinův konec? Tak tak zvládal držet krok s šedým, a teď když ho hnědá léčila a byly dva, to dále nezvládne. Ztěžka zvedl pohled k obloze a kapky deště dopadali na jeho obličej. ''Snad to Avanté Alduinovi odpustí.'' Zašeptal, díky dešti se to nemohlo dostat k uším Lissandry a šedého. Zavřel oči, měl závrať. Slova Lissandry téměř neslyšel, slyšel jen jméno Stray, zbytek se ztratil v kapkách deště. Před očima se mu objevila matka, která svým slepým výrazem zklamaně kroutí hlavou, otec, který se k němu otáčí zády, sestra, jenž se jeho selhání směje, Avanté, která jej pro jeho slabost opouští.. Bahno v okolí se rozletělo do všech stran, Alduin už neudržel rovnováhu, neomdlel, to ne.. Jen mu došli síly k tomu, aby se vůbec už držel na tlapách, krve měl v sobě už snad jen tolik, že by i komár ho zabil. Pohledem chladným a vybledlým sledoval Lissandru s šedým. Mohli to teď ukončit jediným pohybem. (//Nemohli!), mohli pomstít svého hnědého přítele, kterého před nějakou chvíli zabil.

24. Zinek

Alduin vyplivl srst z natrženého ucha šedého a sám musel polevit svůj postoj, když se šedý vzdálil. Už oba byly zřejmě na dně svých sil. Dokázal se jen postavit, tělo se třáslo pod náporem celkové ztráty krve, další útok či obranu by nezvládl, zřejmě by upadl do bezvědomí, ale šedý na tom byl podobně. Sykl, začal ho bolet každý pohyb, šťípala ho každá rána, kterou hnědý i šedý způsobily. Mysl mu opět utíkala k Avanté, nechtěl ji zklamat, chtěl ji ukázat, že je silným a zaslouží si být po jejím boku, ne jen nějaká chvilková záležitost. Co k ní vlastně cítil? To nevěděl ani sám. Cítila i ona k němu něco? To nevěděl snad ani sám Nero. Pohlédl k šedému. Řekl by teď něco jako, že jejich boj skončil remízou, ale tím by snad i zněl, jako by se vzdal a to nepřipadalo v úvahu. Před očima se mu mlžilo a vypadalo to, že každou chvíli spadne na zem.

23. Zinek

Víceméně na jeho větu o kytkách už nic neřekl, proč by měl? Sám sbíral květiny, byliny a všechno co se dalo vysušit a později použít. Jen se zašklebil. Když skončil na zemi, věnovali si asi vteřinový pohled, než šedý své tesáky zaryl do jeho krku, avšak i když to nebylo u tepny, šedý mohl pocítit železitou chuť Alduinovi krve, nebylo toho tolik, jak když Alduin pocítil, když prokousl tepnu hnědého. I přes nával bolesti, pocítil volné tlapy, zadními tlapy začal kopat břicho šedého, rozdrápal jej. Zuby se snažil dostat k jeho uchu ve snaze mu alespoň trošku ouška vytrhnout. I Alduinovi se trošku energie doplnilo, ne však tolik, aby dokázal používat znovu svůj element, musel se spolehnout jen na své tělo. Před očkami se mu občas objevila vidina jeho matky, která trhala své oběti na kusy bez sebemenšího zaváhání. Šedý však jistým způsobem Alduina zaujal, byl silný, vytrvalý a nebojoval jen kvůli vlastní cti.

22. Zinek

Šedý si mluvil stále své, ale vlastně nebyl jediný. Alduin si také mluvil své a skutečně, šedý do něj mluvil tak, jak kdyby do dubu mluvil. Proč by také měl nechat si radit od někoho z cizí smečky? ''Aspoň Chaos nemá nudný život, nechytají lelky na louce a dělají jak je jejich život úžasný.'' Sykl, tohle viděl v tomhle systému smečky, tohle viděl i ve smečce své matky. Tedy, matky ne. Ta takové smečky taky pustošila, ničila je a bez okolků zabíjela všechny kdo se jí postavili. Že by nakonec Alduinova zlá povaha nebyla jen nějakého ďábla, ale ona? Byla za ty roky takovou, že by snad i dokázala část sebe samé dát někomu dalšímu, aby mohla páchat to zlo. Ušklíbl se, když šedý znovu promluvil. ''Ah, skutečně? To musí být šedý velice osamělý vlček.'' Zasmál se. Najednou se šedý proti Alduinovi rozběhl, chtěl se opět postavil, ale... ale nešlo to, zmrzli mu tlapky. Alduin vztekle štěkl, ale v om ucítil váhu šedého, když ho srazil k zemi, ležel na něm. Alduin zavrčel, ale měl v koutcích i trochu pobavení. ''A Alduin myslel, že podle bojuje pouze Chaos.''

21. Zinek

Povytáhl obočí a pozor! Dokonce si dovolil tolik a hodil zadek do toho bahnitého hnusu, posadil se. V očích měl šedý vztek. Alduin jen kousek šílenství, pobavení. ''Heh.'' Ušklíbl se. ''Vše. Vše je nudné, pokud někdo netrpí.'' Odpověděl jednoduše, jako jo, bavilo ho víc věcí, ale mluvil z něj ten druhý Alduin, toho bavila jen bolest a utrpení ostatních, proto se teď v tom tak vyžíval. Bylo mu úplně jedno co si šedý o něm myslel, prostě to měl úplně pod ocasem, nějaké myšlenkové pochody ostatních. Pak se však musel zasmát, zhluboka zasmát. Tyto myšlenky, které šedý měl o Chaosu byly převelice vtipné. ''A i kdyby, šedému by to mohlo být u ocasu jestli se Chaos množí jak kralíci, nebo má jen plodné vlčice.'' Vlastně nezná žádné vlče z Chaosu, ale což. Pak se zeptal zda na něj čeká partnerka... Myšlenky mu hned utekly za Avanté, která však nebyla jeho partnerkou, jenže co vlastně pro sebe byly? Nedalo by se říct, že by byly jen Alfa a člen, na to si vytvořili o málo hlubší vztah, ale oficiálně spolu nebyly.. Těžko říct. ''Ne.'' Řekl jen nakonec. ''A i kdyby Alduin nějakou partnerku měl, bojovala by, neseděla by v úkrytu.'' Dodal a zahleděl se do očí šedého znovu. ''Pokud čeká však na šedého někdo, možná by ho Alduin mohl ušetřit, ale jen proto, že už na seznamu jednoho mrtvého vlka má.'' Ušklíbl se, provokace se asi prostě nemine.

20. Zinek, okrajově Loki

Zasmál se, když mu šedý umožnil pohled na ležící Azzip. Přišlo mu to komické. ''Jestli umřela, byla slabá a neměla v Chaosu co dělat.'' Tím jasně mohl poznat, že v Chaosu jede i víceméně každý sám za sebe, on sám by asi bránil jen Avanté.. Och, Avanté.. Jakpak se asi ve válce daří ji? Určitě skvěle, je silná, soběstačná. Kdyby tu teď umřel, jistě by si pomyslela, že byl Alduin jen slabý a neměla s ním ztrácet svůj čas.. Chtěl ji ukázat, že stojí za její čas, za její pozornost, kterou mu věnovala. ''Hm, Alduin neví co přesně stálo za tímto rozhodnutím útoku na Daén. Alduinovi to přišla jako zábava a nemýlil se, byla to zábava.'' Řekl s kapkou šílenství v očích a poukázal směrem k mrtvému vlkovi. Skutečně, neznal důvod toho proč se vlastně na tuto smečku útočilo, ale bylo mu to jedno, chtěl jen potěšit svou touhu po zábavě a chtěl potěšit Avanté. Svaly tím stáním trošku tuhly, byly unavené, on byl unavený, ale nedalo se co dělat. Chtěl ještě bojovat, chtěl přežít. Avšak jak jinak si zkrátit těch pár minut regenerace, než že si mohou prohodit pár slov? Tím už stejně nic neztratí. Pak spatřil pohled toho barevného od nich ze Společenstva. Nevěnoval mu déle než jednu vteřinu, pak zase jen sledoval Šedého, každý sebemenší pohyb.