Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno, postavení: Alduin, sigma
Počet postů za měsíc: 5 (málo, musím se víc snažit xd)
Shrnutí za měsíc: Stále je s Avanté a Belial od nich odešel pryč, Alduin ho shledal nudným vlkem a tak víc ho neřešil, pak se procházel s Avanté až na Kvetoucí louku na Zinkovu akci.
Bobříci: 0 :c

2% do vytrvalosti/zapsáno

3. Allavanté

Jeho tiché, úplně ne nucené vyznání k Avanté bylo úspěšně ignorováno, byla zaslepená sebou, svou silou, krásou, majestátností. Ale on se nehodlal vzdát. Vytáhl jednu tu rudou kytku, kterou si chtěl uschovat do úkrytu, a hodil k tlapkám Avanté. "Avanté je úžasná, vyhraje vše do čeho se pustí!" Se zamilovaným pohledem, a podporou v hlase ji jen utvrzoval v jejich slovech. Byla tak sebejistá, tak úžasná, tak krásná, tak skvělá a on hodlal ji mít jen pro sebe, zvlášť v té opilé náladě, která ho po bobulích dostala. "Avantéé." Zakňučel smutně snad pro získání nějaké pozornosti pro svou malou osobnost.

2. Allavanté

Říkala, že vypadají jako medvědí, ale on je viděl jako chameleona. Byl z toho na jednu stranu nešťastný, ale na druhou zase vtipný. "Ale Avanté je nejhezčí a nejlepší!" Křikl zvesela a začal švihat ocasem jako dvouměsíční vlče. Byl najednou tak šťastný a Avanté v jeho očích ještě o dost víc zkrásněla. Koukal na ní jako na obrázek, či osmý div. "Avanté už je jen Alduina!" Řekl celkem nekompromisně a užíval si, že je nad tím. "Alduinovi takhke zasekla Avanté vůbec nevadí." Zazubil se a opět začal švihat ocasem. Bylo to tak hezké, i když tu bylo spousta dalších, měl oči jen pro tu nejhezčí, nejlepší a nejkrásnější vlčici co chodí po tomto světě.

1. Avanté

I jeho popadla podivně veselá nálada a zorničky se mu zvesela rozšířily. I on okusil po vzoru Avanté pár těch zvláštních bobulek a... "Avantééé!" Křikl laškovně a vyvalil se vedle ní, tlapky natáhl stejně jak ona a zatvářil se najednou úplně smutně. "Alduin nemá hezoučké, Alduin je ošklivý." Zase se zvedl a smutně svěsil hlavu.
Po chvíli ji zvedl a na Avanté se zazubil, "Alduin si Avanté nechá, krása Avanté vedle něj vyniká ještě víc!" Vlastně nevěděl co za slova z něj vychází, nepřemýšlel nad nimi.

< Spáleniště

"Co by Alduin pro tuhle úžasnou princeznu neudělal." Zazubil se, prakticky řekl 'jestli si princezna přeje, klidně se bude snažit víc', ale o co víc? To věděla jen budoucnost. Oklepal se a protáhl, když konečně zastavili po dlouhé procházce v hrozném vedru. Když se jen tak naštvala, musel se zasmát, čímdál víc mu to přišlo spíš roztomilé. "Spíš doufá, že když bude mít náladu na pitvoření, že vyhledá Alduina." Mrkl na ní šibalsky, pořád na to musel myslet, pořád to bylo to nejlepší, co zažil ve svém životě kdy jen bojoval, či měnil místa, kdy nechtěl zůstávat dlouho na jednom místě, ale tu měl najednou důvod zůstávat, měl tu Společenstvo, měl tu už snad i kamarádku pokud by tak Stray mohl nazvat, měl tu ji. Nemá teď důvod odcházet a hledat místo jinde. Měl tu možnosti, možnosti rozvíjet sebe sama.

< Les u mostu

Alduin kráčel po boku Avanté v prašném prostředí, tady narazil naposledy na Wisse který mu dluží život, bylo mu jedno jestli mu to někdy nějak vrátí, ale tiše doufal, že by si třeba jednou na něj něčím vzpomněl. Koukl na Avanté a své oči plné uklidňující vody směřoval do těch jejích plných žáru. Jejich oči byly takové jiné symboliky jingu a jangu. Jeho bílé tlapky po chvíli byly černé jak úhel z prachu okolo. Když se na něj usmála, usmál se taktéž. "Copak Alduin nebyl na Avanté hodný?" Ušklíbl se taky, očividně si pořád měli o čem si povídal, dost mu její společnost vyhovovala. Už dokonce zapomněl na to jak seděl se Stray v zátoce a jakési kouzlo ho nutilo se pořád k ní tulit a ona mluvila zvláštně. "Snad ale nenajde Avanté ve svém úkrytu užívat si s jiným vlkem." Řekl, spíš dost laškovským hlasem a pak se vydali dál, přes další les a pak přes jakousi louku. Už v ní byl.

-> Květoucí louka (Temný les a Pityas)

< Rokle

Rokle se brzy zase změnilo v horu, byla lépe přístupná než ta první. Když procházeli zase lesem musel si vzdychnout, ale tentokrát už byl víc v klidu, teď už byl v klidu. "A nechala by Avanté jednoho dne Alduina starat se, o ní?" Vypadlo z něj, vlastně sám nevěděl proč, ale že se mu tato vlčice líbila popřít nemohl. Když zmínila jeho doupě, ušklíbl se. Hned se mu vrátila ta nejhezčí chvíle jeho života. "Alduinuv úkryt je pro Avanté kdykoliv k dispozici." Zazubil se a švihl ocasem.

-> Spáleniště (přes les u mostu a luka)

<- Nejvyšší hora

Horu nechali za sebou a v okolí se skály zvedali do výšin- rokle. Tu by se sice jeden asi neztratil, ale asi by ho něco mohlo zavalit, kdyby nedával pozor. Koukl na Avanté a švihl ocasem. "Možná Alduin zatím nepatří k nejsilnějším vlkům, ale věří že se o sebe dokáže postarat." Reagoval na její slova a pokračoval dál, přičemž často svůj pohled přesouval na Princeznu. "Třeba se taková situace někdy najde, a třeba bude Alduin poblíž, aby ji zachránil." Ušklíbl se. Když zmínila Scara a zřejmě sraz celého společenstva, napřímil uši. "Alduin půjde s Princeznou." Vlastně to stejně byla jeho povinnost jako člena Společenstva, ale.. musel to prostě říct.

-> Dračí průsmyk (Přes Ostříží zrak a Severní hory)

Takovou akci si nemůžu nechat ujít ani s jedním, ani s druhou :D

Vlk: Solfatara
Frakce : Daén
Čas : Od začátku
Rival : Náhodně, ale ať ji moc neublíží.. :D
---
Vlk: Alduin
Frakce : Chaos
Čas : od začátku, pokud Zinkova akce nebude moc dlouhá, případně na přelomu měsíce
Rival : náhodně, ale taky bych prosila někoho tak na stejné úrovni,, aby to bylo vyrovnané.

<- Červená louka

V úzkém prostoru cestičky zpomalil o něco a zařadil se za Avanté. Dával pozor na každý svůj krok, nechtěl by tedy zahučet tam dolů. "Třeba to bude někdo zábavnější, než byl ten vlk." Řekl jen tak mimo a spatřil jak se jeho oči občas potkali s těmi jejími, když ho snad kontrolovala. "Snad pak nemá mocná princezna strach o Alduina." Musel se ušklíbnout, i kdyby to byla pravda, stejně to asi nedá znát narovinu. Byla schopná vůbec takových pocitů jako strach o někoho jiného? Když se přiznala, že výšky příliš nemusí, zastřihal ušima a když nechali římsku za sebou, dorovnal rychlost a kráčel opět vedle ní. "Třeba by měl možnost Alduin zachránit princezně život." Ušklíbl se znovu, při představě, že by si ji tím mohl získat jen pro sebe.. Zatřepal hlavou čím dál častěji se začal přistihovat při myšlenkách, že by Avanté byla jen jeho. Kdo ví jakou moc ta vlčice má, má Alduina obmotaného tak moc, až to skoro jeho samotného děsilo. Konkrétně tedy to, že by se na něj jednoho dne vykašlala..

-> Rokle

Přihlašuji Alduina.
Herně i neherně
Zvíře - lev :D

Ušklíbl se. Skutečně byly dobré duo, že to neviděl ten hlupák, za to nemohl. Byl hlupák. Každý byl pro něj hlupák, kromě jeho nové rodiny. Rozběhl se za ní, za jejími dlouhými nohami, jenž svištěly přes rudé květiny. Běželi přes ně dlouho, než se prostředí měnilo v Kamený povrch a cesta se stupňovala nahoru. Poprvé zde cestoval přes horu od doby co je tady. "Najdou si princezna s Alduinem někoho nového, nebo to vezmou vycházkovou cestou na nějaké nové místo?" Zeptal se po chvíli běhu.

-> Nejvyšší hora

''Nudný vlk, ztráta času.'' Řekl jen a sledoval jak vlk mizí opět v portále, pak se podíval na Avanté a zavrtěl hlavou. ''Nebo princezna s Alduinem můžou dlouhou procházkou najít někoho mnohem zabávnějšího.'' Ušklíbl se a švihl ocasem. Cítil se s ní, že by mohl dosáhnout čehokoliv, ačkoliv jeho tvář stále zůstala nečitelně ledová. Popošel si na místě a pak se rozhlédl, vzal pár květin, jenž nespálil žár a některé zdravější, které vydrží o něco déle si uschoval. No co, mohli se hodit. ''Poctí princezna tohoto blázínka v další procházce?'' Ušklíbl se nakonec a čekal jak se vyjádří.

Alduin si musel zívnout, s vlkem nebyla vůbec žádná zábava. Zastřihal ušima a podíval se mu do bílých očí, pohledem by snad i propaloval jeho vnitřní já, ačkoliv ho to třebaže vůbec nemuselo rozhodit. Prostě měl takový pohled. "Nudný vlk, nudná situace." Konstatoval spíš ke své princezně, chtěl se bavit. Voda nad jejich hlavami už se vypařila, nestihl ji bohužel použít k tomu že by vlka okoupal, no což, květin bylo v okolí dostatek, ještě by se z vodou třeba mohl pohrát.

Poslechl si zřejmě urážku na svou, nebo své?, osobu a uchechtl se. Natočil pohled za hlasem, protože ačkoliv se pohyboval dobře, hlas nechat vytratit prostě neuměl. Jakmile Avantin oheň začal uhasínat, stále se nehnul, taky proč? Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Nakonec zvedl pohled a z půdy co ještě zůstala živá se vysála voda a začala se nad jejich hlavami tvořit pár vodních bublin. Prostor v jejich bezprostředním okolí byl již bez života, bez života těch rudých květů. V jejich blízkosti a doslechu už nebylo kde se plížit. ''Škoda, Alduin si mohl vzít na vysušení.. Mohli se hodit.'' Zamumlal si tak, že ho slyšela jen Avanté. ''Ubohý, Nepadla vlkova hlava na kámen, když neumí vymyslet lepší urážku?'' Pozvedl tón v posměšku. Pohled sklonil, protože ho pořád mrzel ten život květin v okolí. Jako někdo kdo se učil lečitelství měla pro něj každá rostlina význam.