Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Majitel: Alduin
Povolení vstupu: Allavanté + jejich potomstvo a zbytek s doprovodem jednoho z nich, či s vědomím Alduina.

Místo: Tichá Zátoka


Obrázek:


Popis:
Když zabloudíte k jedné ze skal lemujících Tichou zátoku, možná narazíte na téměř dokonalý půlkruhovitý otvor. Je to vchod do prostorné jeskyňky, kterou si přivlastnil jeden z Chaosanů, Alduin.
Když vejdete dovnitř, první, čeho si všimnete, bude příjemné aroma sušených bylinek, které visí z poměrně nízkého stropu. Alduin, jakožto vlk obeznámený s léčitelstvím, má u sebe širokou škálu usušeného rostlinstva, uklidňující mátou počínaje a pastuší tobolkou na zmírnění krvácení konče. Po levé straně možná vaši pozornost upoutá několik kamenných misek, sloužících převážně k připravování odvarů. O kus dál se povaluje pár starých kostí a nějaký ten paroh, otázkou je, zda jsou pouhými zbytky z oběda, nebo doplňkem interiéru. Naproti miskám, vpravo od vchodu, je umístěn Alduinův pelech, tvořený suchou trávou, listím a mechem.
Prozatím jsme se zaměřovali pouze na věci, které Alduin používá téměř denně. Nesmíme se ale zapomenout podívat do temné zadní části jeskyně. Ona vlastně není ani tolik temná, jako spíše tajemná - na stropě tam sídlí larvy arachnocampy, takzvaného „svítícího červa”, jejichž zadečky září zelenomodrým světlem. Vypadá to, jako by byl strop jeskyně poset hvězdami. Ze zadní stěny dokonce vytéká malý pramen pitné vody, který tvoří líbeznou lagunu jako stvořenou pro pozadí k romantickým zážitkům.
Vchod do Alduinovy jeskyně je orientován na východ, tudíž Chaosan a případní spolubydlící se mohou každé ráno kochat pohledem na moře zbarvené téměř do ruda. Úkryt je chráněn před chladným větrem a dostatečně vzdálený od moře, takže pokud nepřijde tsunami či hodně velká bouře, uvnitř by mělo být relativně sucho.

Schváleno - A

Jméno, postavení: Alduin, Sigma
Počet příspěvků: 33
Shrnutí: Potom co opustil Lissandru, protože jej nudila potkal Scara(zápis rychlohry), který mu vysvětlil pár věcí ohledně Společenstva a Alduin navrhl že by mohli mít nějaké místo kde by se Chaosani jednou za čas scházeli protože už se Společenstvo rozrůstá. Když šli každý svou cestou procházel se až na Spáleniště kde potkal Wisse, kterému předtím 'zachránil' život a řekl, že na oplátku mu může jednou vrátit život za život.
Když se vracel do Zátoky, že si tam najde pěkný úkryt, což se z části stalo, potkal Allavanté se kterou si užil trošku 18+ zábavy a poté společně šli zkusit rozsévat semínka Chaosu.

25 KŠM + 5% do vytrvalosti
Zapsáno

Musel si znovu vzdychnout. Avanté teda trpělivá nebyla a začala pálit blízké okolí na popel. Takhle se mezi nimi už v tajnosti pohybovat nebude. Mohl to pak uhasit, ale to nebyla zábava, ale to jeho schovávání taky zrovna zábavné nebylo a proto si Alduin musel vzdychnout. ''Kdo by čekal, že narazí Avanté s Alduinem na takového sraba.'' Konečně promluvil. Možná to měla být taky provokace k tomu, aby se ukázal. Stejně kdyby s Avanté chtěli, neschoval by se jim. Ale tohle byla pro Avanté nejspíše zábava, proto se hodlal zapojit, ale ještě byl v klidu, nejednal. Zatím si hrál na tu tichou vodu, která na své velké vlny teprve čeká.

Pach cizince znovu zesílil, takže přestal hypnotizovat její oči a sám se rozhlédl okolo. V rudých květech jej však neviděl. Avanté vyštěkla, že není neviditelný. Viděla jej? Koukl směrem, kterým křikla a zjistila, že ne. Uchechtl se. Byla chytrá, protože se jistě rozhodla prostě naznačit, že ho vidí. Alduin švihl ocasem, protože cizinec mohl být zdrojem jejich zábavy tento den. Nenapadala ho žádná slova, mohl jen pomocí svého elementu vycucnout a tedy vzít život z těch rudých květin a tím skrytého odhalit, ale s tím se rozhodl nakonec ještě počkat. Času měli na hraní přece dost. Jeho pohled se změnil na kamenný, nečitelný a chladný. ''Zábava, eh? Mohli bychom si zase vyměnit řídící centrum tohoto vlka.'' Ozval se lstivý hlásek v jeho mysli. Občas si v myslích povídal sám ze sebou, ale co jiného by se dalo čekat od vlka s více, než jednou osobností.

<< Sněžné tesáky

Jeho tělem se po skoku se prohnal divný pocit a protože něčím takovým cestoval vůbec poprvé, dopadl přímo na Avanté. Musel se ušklíbnout nad tím, že by se jí tahle pozice nelíbila. Po včerejší noci se mu upřímně líbila tahle poloha také. "Zrada byla druhé jméno jeho matky." Odpověděl a vzpomněl si jak si zahrávala s Alfou svitské smečky a jakmile se mu dostala dost blízko, její magie ho zabila a strhl se boj. Bál se proto postupovat dál v hierarchii, bál se že by mu někdo také bodl kudlu do zad, když by někoho přijal.. Vzpomínky na minulost odvála hypnotizace její oči plné žáru. Úplné navrácení do reality způsobil její hlas a slova malého zklamání. "Ale pach celkem slábne, není úplně blízko." Zavětřil. Pak ji pustil ze svého něžného sevření a postavil se.

<< Tichá zátoka (přes Mlžné)

Prostředí se brzy změnilo v zimné místo. Měl poměrně hustou srst, ale i tak se mu dostala zima na kůži a musel se o třepat. Poslouchal její slova a pohled k ní občas posunul. "Avanté není slabá, i kdyby zemřela v boji." Řekl a zamyslel se. "Svojí sílu dokázala již mnohokrát. Alduin by radši zemřel v boji, než by byl někým komu věřil zrazen." Dodal a došli k zvláštnímu místu, v životě to neviděl a když tam Avanté vběhla, zmizela. Podíval se někde za to, neviděl ji. Ona tam vběhla dost odhodlaně, tak se rozhodl tomu věřit. Vběhl tam tedy také...
-> Červená louka

Byla ticho, teď už bylo těžko říct jestli jen nad něčím přemýšlí, nebo už mu jen nemá říct. Ještě jednou se ohlédl po svém novém úkrytu a pak pohlédl k Avanté ve chvíli kdy byl dotázán k tomu zda se bojí smrti on. Byl by hlupák kdyby se nebál. Zvedl pohled k obloze. "Alduin by byl pošetilý kdyby ne. Život není zadarmo." Kývl rameny, neznal k tomu jinou odpověď a nekromance? To mu příroda nenadělila, nadělila mu vodu... Základní element života, voda je všude. Kdyby zítra zmizela voda odevšad, zmizelo by i všechno živé během pár dní. Šel vedle Avanté, opět si nedovolil jako první přiblížit se k ní blíž, než by je měl kdekdo vidět.
-> Sněžné tesáky (Přes Mlžné)

Naklonil hlavu na stranu při jejich slovech. ''Chaos je jejím smyslem.'' Řekl, byl o tom přesvědčen. Nebyla tak bez smyslu života. Kromě toho může mít na každém drápu minimálně deset poskoků. ''Drahá Avanté, Alduin tuší, že Smrt se této princezny bojí víc, než ona smrti.'' Konstatoval. Asi právě zahodil myšlenku na to, že by ji zaujal i něčím jiným, než lichotkami.. Tiše vzdychl a taktéž se šel napít vody a ještě jednou se protáhl a vyšel před jeskyni. Nezapomene tuto, byla dost specifická. Nezapomněl si ji i označkovat, aby další případní zájemci už tuto jeskyni pěkně mazali o kus dál.
Otočil se pak zpátky k Avanté. ''Alfa povede.'' Řekl, asi o tom nechtěl nijak pochybovat.

Lehce zavrtěl hlavou nad jejími slovy. ''On neví jak by chtěl žít, nemá cíl a nemá ani smysl. Na začátku života o sobě ani neuvažoval, že je vůbec živým tvorem.'' Pověděl a koukl směrem ven z jeskyně. Dávalo to vůbec smysl? Přidal se do společenstva bez cílů a plánů. Snad jako pouhý nástroj se kterým si mohou dělat co chtějí. Její hlas ho vrátil do reality a podíval se do jejích očí v moment, když se otřela o jeho krk. Bylo to příliš skutečné na to, aby to nebyla pravda. ''Alduin je vděčný, Alduin bude společnost princezně dělat kdykoliv.'' Kývl a pak se konečně postavil a pořádně po spánku protáhl. ''A co by chtěla dělat princezna? Rozsévat někde semínka Chaosu?'' Povytáhl obočí zvídavě. Nádhernou noc si užili, možná nějaká společná akce by je opět dohnala k nějakému společnému pobavení se a ještě se k tomu mohl učit od té nejlepší.

Vůbec si neuvědomil že použil první osobu, možná to bylo znamením že jednoho dne se to možná opravdu naučí. Byl jako malé vlče, které se učilo znovu mluvit. Otřela se o něj a on o ní. "Heh, to ano. Princezna si žije jak se jí zlíbí." Odpověděl na zpátek a trošku se zavrtěl, přeci jen byl v jedné poloze už dlouho, trošku zvedl hlavu a dotkl se svým čumákem toho jejího. "Dobře." Odpověděl ji na otázku. "Alduin je rád, že se Avanté nevypařila." Pověděl a pak pohled otočil k východu, jeskyni osvítilo ranní slunce.

Ve svém snu jako v každém jiném viděl sebesama na hladině vody, malé vlnky si hráli z jeho nic neříkajícím odraze. Hleděl na sebe v tichosti snad spoustu hodin. Když však naposledy přivřel oči a zase je otevřel už nehleděl na svůj odraz v mořské hladině, ale jeho oči se spojili s těmi od Avanté, byly plné ohně. Teď se mu zdál že měla jiný pohled než usnuli, ale on se přesto musel usmát, protože to nebyl sen. "Vyspala ses dobře?" Bylo jediné na co se zmohl zeptat, zůstal ležet, jen ji v tichosti sledoval. Atmosféra, která tu s nimi z prvu přišla byla z části pryč. Kdo ví jestli ji ještě uvidí takhle.. nebo snad jen při formálnostech Společenstva? Kdo ví, ale určitě si chtěl tuto vzpomínku uchovat.

Kdyby pravděpodobně teď někdo přišel do této jeskyně, na první pohled se mohli zdát jako spokojený pár, i když tomu tak nebylo. Pouze dva vlci, jenž si trošku užili zábavy, kterou mu mohl snad závidět každý člen Společenstva. Musel se usmát, když tiše zašeptala ty slova a opřela se o jeho hruď. Kdyby to celé jen hrála asi už by chtěla pomalu odcházet, ale ona mu teď usínala v náručí. Podíval se na ní a poté sám pomalu přivíral oči. Zavíral je tak pomalu a zorničky neposunul jinde. Před spánkem byla tou poslední kterou viděl. A jestli ji uvidí i když vstane? To sám neví. ''Záhada.'' Zamumlal velmi tiše a poté se vydal na moře plné snů.

Nechal se hladit a spokojeně oddechoval když i ona hypnotizovala jeho. On se usmát u měl a tak ji věnoval již po druhé svůj nejhezčí úsměv. ''Princezna se tak tváří také.'' Odpověděl a po dlouhém tichém přemlouvání musel přivřít své oči. ''Takový vývoj upřímně Alduin nečekal. Bojí se teď snad i usnout jestli to není sen ze kterého by se teď měl probudit.'' Zašeptal a oči zase otevřel. Svou mohutnou tlapu položil na její bok a jemně projížděl její srstí. Snad se opravdu bál, že se mu obrys Avanté rozplyne a jestli ho při prvním setkání jen neočarovala natolik, aby se mu teď zdál takový sen. Opět přivřel oči a znovu se usmál. Kdo by se po nejlepším zážitku v životě neusmíval? Byl by hlupák a zřejmě se nebránil myšlence, že by tohle muselo být naposledy. Tiše si představoval že tohle nemusí být jednotná záležitost.. navzájem si zlepšovat občas náladu.

18+

Nad ironií, že se znali sotva pár dní byly jak jedno tělo a užívali si to oba. Najednou s tím Avanté přestala a začala si hrát jinak, což Alduina příjemně dráždilo ještě víc a proto se jeho začalo pomalu třást, až nakonec... celé vzrušení, celá ta vášeň odešla s tím. Nahlas spokojeně vydechl. Sic mu to skončilo na jeho vlastním bříšku, ale bylo to lepší, než kdyby se náhodou stala nehoda. Spokojeně se obránil na bok a podíval se na Avanté. Lepší chvíli snad ještě nezažil a on ji prožil právě s ní. Jestli si s ním jen hrála? To si nebyl jistý a i kdyby, rozhodně to uměla. Opět ji svým modrým pohledem hypnotizoval, teď mu kdo ví proč připadala ještě hezčí.

18+

Pocítil když její dotyk, i ten, když mu něžně zajela tlapou do srsti. Netrvalo to dlouho a najednou se ocitl pod ní. Dokonce i on si dovolil pár slastných vzdechů, užíval si to. Tehdy jí řekl, že má radši, když je nahoře, ale tohle... Tohle bylo něco co ještě nezažil. Zase si spolu hráli, ale tentokrát trošku jiným způsobem. Když dala hlavu k jeho hrudi, začal on ji lehce olizovat po tváři, až se dostal ke špičce jejího ouška, kterou jemně uchopil mezi své tesáky. Byl ve stavu kdy mohl opravdu říct, že se cítí jak v sedmém nebi, tohle nebylo něco co se dělo každý den. Jejich těla byly jedním, ovšem byla tu jedna zásadní věc. Moc dlouho to asi nevydrží~