Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děti už doufám spí / 18+

Usmál se, než zvedl pohled. Čas se pro něj zastavil. Opět spojil jeho pohled s tím jejím, když mu tlapou projela po tváři. Uvolnil se. Tuhle chvíli snad teď nemohlo nic zkazit. Inu, možná se to nezdálo, ale on byl i celkem romantickou duší a proto, když se tato příležitost naskytla... chtěl tuto svou citlivou stranu zrovna ji pořádně ukázat. Začal ji něžně olizovat na krku. Nebylo třeba slov, teď stačil jeden jediný čin, snad k spokojenosti obou. Tesáky ji lehce štípal, až nakonec po chvíli.. vnikl do ní, když už stačilo této malé předehry. Bylo i dost znát, že skutečně Avanté byla jeho první, ale instinkt a zvláštní nepopsatelné pocity ho vedli dostatečně. Chvíli si s ní hrál on, možná čekal, že se taky nějak připojí, nebo nechá všechnu práci na něm a bude si užívat svou malou trofej, pokud by se tak mohl vůbec nazvat nahlas?

Podíval se na ní, jak přivřela oči. Jak se teď tahle silná vlčice zdála bezbranná. Mohl si s ní snad teď dělat cokoliv se mu zachtělo. Zašeptala mu ty slůvka, které snad s ním úplně otřásli. Musel odevzdaně položit hlavu na její jemnou hruď. ''Abych řekl pravdu, docela i ano.'' Přiznal šeptem do její hrudi. Čeho se vlastně bál? A nebyl to teď všechno jen nepopsatelně krásný sen? Co konkrétně ho na Avanté přitahovalo? To nevěděl, ale určitě pro něj začínala být důležitější, nebo si to jen myslel? To věděl ten co si hrál z jeho myšlenkami. Pak se na Avanté podíval znovu. ''Pokud by teď Alduin udělal něco... zlobila by se na něj Avanté? A zlepšílo by ji to náladu, tu ve které ji našel?'' Snad jakoby se ptal na povolení. Jiný by asi využil příležitosti, on musel vědět z jistotou.

Hleděl ji tak hluboko do očí, snad jakoby ji mohl pohlédnout až do té vnitřní svatyně, ale viděl jen mlhu. Otevře se mu vůbec?Bude mu někdy věřit?
Do reality ho vrátil její hlas. ''Možná si tu Alduin bude vodit občas nějakou, když se bude cítit osaměle.'' Pověděl. Schválně tentokrát nezmínil ji, celkem ho i zajímala reakce. Ale proč ho zajímala? Proč ho tak přitahovala? Najednou díky šeptavým slovům princezny byly zase o kus blíž. Nakonec to udělal.. Shodil ji k zemi a stál přímo nad ní a stále ji hleděl do očí ve kterém ji šlehali plameny. ''Sám neví...'' Odpověděl jí. Dokonce si dovolil to co by si asi jiný vlk k téhle vlčici nedovolil bez toho, aby jej zmanipulovala, aby si s ní hrál tak jak chce ona.. Položil svůj čumák na ten její, byl tak chladný jako byla ona sama. Byl v rozpacích i když se to nesnažil dávat příliš najevo. Shodil ji k zemi, dal hlavu tak blízko k té její, jak jen to šlo.. a dál byl v koncích. Mohl si tohle ke svému vůdci nad dovolit? Nebo je to celou dobu to, co ona chtěla a tak ji hraje do karet? Najednou bylo tak těžké se vyznat i ve vlastní hlavě, začínalo ho to dost deprimovat.

Ještě jednou se rozhlédl. ''Říká se, že by se nemělo dát na první pohled, ale asi se Alduin s princeznou trefili do té pravé. Zhodnotil i on. Když se na ní podíval skoro jakoby vypadala, že i jí samotné vířilo hlavou spousta myšlenek. Přivřel oči a zhluboka vydechl nahromaděný vzduch. Atmosféra okolo by se dala krájet, ale atmosféra čeho tu stoupala? Musel se nadechnout a vydechnout znovu. Ačkoliv seděl zdála se mu teď blíž, než předtím. ''Je tu celkem horko.'' Řekl, sice nebylo z vlčího hlediska možné se potit a kdyby nebyl pokryt srstí, možná by se začal dosti červenat. Proč jen má takový zvláštní pocit, nikdy to necítil, nemůže si ho přiřadit. Dokonce si začínal tiše myslet, že jestli by náhodou zjistil, že si s ním jen hraje.. možná by ho to i bolelo. Ne, nemiloval ji, tedy nemohl to říct, jistým způsobem ho přitahovala, o tom není sebemenší pochyba. Podíval se na ní. Zajímalo by mě, co by na mém místě dělal někdo jiný...'' Zamumlal, zřetelně to měla být jen tichá myšlenka, která však cestu přes ústa našla a nebylo možné, že by je Princezna přeslechla.

Znovu se usmál a zvedl pohled, to už opět stála těsně blízko něj. Musel se posadit. Jaksi.. byl to takový silnější pocit, než když měl v těsné blízkosti Stray. Ne, na prázdno polkl, když se zahleděl do jejího obličeje, nějak došli slova. Musel se víc ovládat, vždyť to byla jeho Alfa.. Pak nakonec pohledem uhnul úplně, avšak zůstal stát. Je něco co by měl říct? Copak asi v téhle chvíli by řekla jeho matka? Heh, možná by byla na jednu stranu hrdá, nepřidal se k 'sviťákům' jak je na jednu stranu vždycky nazývala, ale co by udělala? Vždycky měla nějakou poznámku připravenou, nenechala by se zahanbit mlčením. Kým mohl být teď kdyby po válce zůstal? Jenže on.. utekl... Bál se sám sebe, bál se své budoucnosti a tak prostě utekl. Jenže co teď? Bude se pořád tvářit jako by byl jen obyčejný blázen bez cílů a motivace zkusit něco víc? Měl sílu dokázat, že je něco víc, ale proč by se měl pokoušet? Nakonec pomalu pohled vrátil k Avanté, jeden pohled bylo více, než tisíc slov. Musel se posadit. Tolik myšlenek a jeho už z toho začínala bolet hlava, ale pořád se tvářil stejně. Byl na pohled tak otevřený i uzavřený, že jeho myšlenky z pohledu prostě vyčíst nešli. ''Co si myslí Princezna o téhle?'' Myslel jeskyni.

Nad její odpověď tiše vzdychl. ''Promiň, Alduin překročil svou mez.'' Řekl na omluvu, uznal že se ptal už na příliš osobní věci, ale byl překvapen, odpovídala mu, dokonce se mu na moment zdálo, že je v rozpacích... ale asi se mu to opravdu jen zdálo. ''Kdyby Alduin mluvil normálně připadal by Princezně pořád jiný, než ostatní?'' Na tohle se ještě zeptat musel, přeci jen pochyboval že by tu bylo víc vlků, kteří mluvili ve třetí osobě. Poté vešel dovnitř jeskyně. Nebyla úplně velká, ale nebyla ani nejmenší. Podle pachu.. snad jen malý hlodavci, kteří by nebyly nijakou těžkou škodnou k vyhození. Nejvíc zvláštní na té jeskyni, byla ta díra ze které vytékala voda. Možná tam nebyla přirozeně, ale mělo to jisté kouzlo. ''Alduin neví jestli by mu mohla princezna někdy věřit úplně, ale u něj bude vždycky vítanou společností, ať už jako vůdce společenstva co něco potřebuje, nebo vlčice co...'' Ani nedokončil, byla chytrá nějak si to domyslí, ani on vlastně nevěděl jak to chce dokončit a proto došel k minivodopádu a napil se z něj. Byla to čistá voda, snad přímo z vnitřních zdrojů.

''Alduina by zajímalo jestli své osobní kouzlo má odjakživa, nebo se ho naučila používat v průběhu života.'' Řekl zamyšleně a koukl na oblohu. Jeden by řekl, když se tváří takhle že by v chaosu neměl co dělat, ale měl své důvody, možná teď vypadal jako citlivý vlk, i když to na jednu stranu byl, ale vždycky byl sám přímo střediskem chaosu, společenstvo je tudíž pro něj tou nejlepší volbou, kterou snad kdy učinil. Vrátil pohled na ní. ''A jak Avanté bere Alduina? Takový rozhovor by přece nevedla například s takovým vlkem jako byl ten hlupák.'' Otázka z něj vypadla celkem intuitivně, ale chtěl skutečně vědět co si o něm myslela? Řekla by mu pravdu? Další z mnoha otázek.''Ach, ale není přece lepší, když by i tak měla místo kde se vrátí vždy? Může si žít kde chce, ale vždycky by mohla mít něco do zálohy.'' Kývl rameny v odpověď. ''Přesto by se asi Scarovi nelíbilo kdyby si někdo jako Alduin, náhodou nárokoval být po princezniném boku, ať už jakkoliv. Je sotva pár týdnů členem a Princezna s ním tráví čas. Který jiný vlk by tohle mohl říct.'' Jo, teď se fakt choval jak někdo se světlými úmysly, ale.. koho by to nešokovalo? Musel se zastavit, když se o něj otřela. Dokonce se mu na tváři poprvé objevilo něco čemu se dalo říkat skutečný úsměv, ale hned téměř po vteřině ho zamaskoval pohledem někde za Avanté. ''Tam to vypadá, že by mohlo něco být.'' Rychle ''nenápadně'' změnil téma, protože zahlédl první otvor někde do srdce skalky.

Musel se zasmát, její snaha o omluvu mu připadala snad i roztomilá.. ale zas tak moc to najevo nedal, nerad by přišel o hrdlo. ''Není zač se omlouvat, Princeznin krásný krk taky utrpěl škodu.'' Zlehčil ji to, přece jen když ji zachytil, vyrvala se mu a mu zůstala její srst v tlamě. ''Pokud Avanté jeho přítomnost snese, klidně se Alduin u ní bude držet. Ale není otrokem, i když by stačilo princezně málo a dokázala by i tohohle blázna k tomu přesvědčit, jen kdyby chtěla.'' Možná ji pořád lichotil, ale tak nějak to z něj šlo přirozeně. Kdo ví čím jej tahle vlčice tak zaujala, nebo to bylo její osobní kouzlo a on patří k těm co by ji splnili co ji na očích vidí? Ne, dokázal by jí odmítnout, tím si byl jistý, zvlášť když osobnost nemá jednu, ale hned dvě. Ten druhý by to určitě dokázal. Podíval se ji do očí, ve kterém snad postřehl jiskřičky, možná přímo plameny. ''Alduin by navrhl, že by tam klidně mohla mí plnohodnotný přístup, pokud své doupě Princezna ještě nemá, ale určitě ano. Kdo ví jestli zjizvený Alfa nepřijde stáhnout z kůže, za takové návrhy velectěné Princezně. A proboha, svému vůdci. ALduin se diví, že mu Princezna za toto stále neskočila po krku.'' Musel se znovu zasmát, předstírala, nebo i ona má něco co předstírat nedokáže? Tolik otázek ohledně této záhadné úžasné vlčici, a tak málo odpovědí. Zajímalo by ho, jestli se odpovědí někdy dočká, či stále bude tak tajemná, ale to je to co se mu na ní líbí.
Poprvé se rozhlédl jinam, ke skaliskům které se blížili. Tohle místo bylo jistým způsobem kouzelné a proto by tu opravdu mohl najít svou soukromou jeskyni..

''S pouhým blázínkem mluví tato princezna, ještě aby nebyl v rozpacích.'' Mrkl na ní šibalsky a stále z ní své modré oči nespouštěl. Pak se musel zasmát. ''Odvetu raději nechá na jindy, sotva mu začala růst nová srst na ocase.'' Poukázal na špičku ocasu, která v důsledku jejich hrátek Avanté ožehla. Musel se protáhnout, chvíli předtím, než se princezna postavila. ''To aby se Alduin u princezny držel častěji, aby ukázal takovému hlupákovi, že není dobré si s princeznou takhle zahrávat a myslet si že by ji kdy porazil.'' Možná to byl návrh, možná to řekl pouze očarován její krásou, možná to myslel doopravdy. To nikdo, kromě něj nevěděl. ''Copak, snad by Princezna pak jeho jeskyni nenavštěvovala, takové pocty by snad Alduin nebyl hoden.'' Řekl tak nějak ironicky. Po jejím boku se vydal kráčet po zátoce a spíš, než aby koukal okolo, měla Avanté jeho plnou pozornost a to i tedy pohledem. ''Proto je tento bláznivý vlk rád, že zase potkal tuto chytrou vlčici, díky které na tu nudnou dozajista zapomene.'' Ukázal svůj dokonale bílý chrup v zubatém úsměvu a tu a tam přeci jen musel kouknout aspoň koutkem oka před sebe. ''Alduin byl první den zmaten, když se tu objevil poprvé, proto narazil v lese na jednoho vlka, který se tam skoro dávil nějakým jedovatým svi*stvem.'' Kývl rameny a opět koukl na vlčici vedle něj. ''Celkem se Alduin v bylinách vyzná, tak mu pomohl, potkal jej znovu a prakticky mu dluží život. Takže kdo ví, jak by s tím časem naložil, když by třeba narazil naopak na umírajícího Alduina. Takový dlužníci někdy nejsou ke škodě.'' Odpověděl ji ve zkratce k záležitosti. Život za život.

O tom jak rychle se znovu přizpůsobila jeho mluvě byla tato vlčice zase o kus zajímavější, než předtím. ''Alduin by se měl cítit asi v rozpacích, že jeho přítomnost by náhodou mohla princeznu uklidnit.'' Ušklíbl se a když si sedla do trávy udělal okolo ní kolečko, snad jakoby si jí prohlížel a pak se posadil naproti ní. ''Snad aby Alduin nezačal žárlit, že si princezna užívala někde jinde.'' Řekl naoko uraženě a švihl ocasem. ''Ten vlk by byl opravdu bláhový hlupák, kdyby chtěl princeznu naštvat znovu.'' Kývl nevinně rameny. A když byl dotázán, pár vteřin mlčel. ''Kdo ví, když tu byl naposledy líbilo se mu tu, dokonce uvažoval, že by tu našel nějakou jeskyni pro sebe.'' Odpověděl nakonec a uchechtl se. ''Potkal nudnou vlčici, která si myslela jak je chytrá, pak odešla a vyřídil si záležitost, kterou stihl chvíli po příchodu na ostrovy. Jinak také nic.'' Odpověděl ji zastřihal ušima. Normálně by se často rozhlížel, ale na této vlčici mohl své oči v barvách sedmi moří nechal jenom na vlčici před ním.

< Pityas (Přes Květoucí louku)

Horu i louku za ní úspěšně zdolal a tříbarevný kožich mu zcela uschnul. Teď ho čekalo jen se přebrodit na druhý břeh, protože tam byl jeho cíl. Hlavně to bylo minimálně hezké místo a proto tam bylo fajn být sám a odpočívat. Možná, že kdyby prošel si celou zátoku podařilo by se mu najít nějakou hezkou jeskyni ve které by zůstával.
Nakonec došel ke kamenu kde před pár týdny strávil spoustu času s Šedou dámou. Dostal se po chvíli k němu pach a rozhlédl se, znal ho. Hlavně ta ozvěna, kterou spíš přiřadil k nějakému ptáku prvotně... No, každopádně se vydal podle pachu a zrovna spatřit určitou vlčici plnou vzteku jak vychází z vody. ''Nejprve ji Alduin najde vzteklou v lese a teď ji najde vztekat se ve vodě. Kdopak tuto krásnou Princeznu naštval tentokrát?'' Povytáhl obočí a chtě-nechtě... lehce se zasmát nad touto náhodou musel.

< Spáleniště (přes Temný les)
Les nechal nakonec za sebou a ocitl se před další překážkou, ale co ho zaujalo víc, byl malý potůček do kterého bez přemýšlení vlezl. Pomocí magie na sebe nechal víc polít vodou a jeho barvy začali být zase jasné. Po chvíli vyvalování vylezl a otřepal se. Nakonec vyrazil přes volnou cestičku mezi kopci a chůzi opět zrychlil do klusu. Rychleji mu tak usychala srst.
-> Tichá zátoka (přes Květoucí louka)

Protáhl se a rozhlédl. ''Inu, jistě má Wiss spoustu práce s přemýšlením. Třeba někdy mu alespoň vrátíš život za život. Není to věc co se vrací příliš snadno.'' Kývl rameny a otočil se. Prašné místo to bylo a jeho už z toho i dost pálili oči a tak se prostě vydal dál. Z chůze přešel do klusu a popel za nim jenom výřil. Jeho bílou a červenou plně schoval prach pod svou černotu. ''Nah, chtělo by to koupel.'' Zamručel a jakmile se blížil zase k lesu, otřepal se ve snaze alespoň něco ze sebe sundat.
Lesem proběhl celkem rychle, kdo ví proč ho to táhlo na místo kde strávil spoustu času s Šedou dámou, možná že by ji tam zase našel? Nebo možná temnou princeznu, která jej přijala do Společenstva? Kdo ví, možná mu jedna i druhá utkvěly v hlavě.
-> Pytias (Přes Temný les)

Zasmál se nad jeho jasným odmítnutím. "S Wissem musí být občas i zábava." Řekl se smíchem. Pak se najednou zatvářil úplně vážně. "Tuhle službu by Alduin po Wissovi ani nechtěl, je to věc spousty času, ne jedné službičky." Řekl vážným tónem a pohled ani neposunul, spíš jim Wisse úplně propichoval. "Nedůvěřivost ke všem může Wisse však dohnat do hrobu mnohem dřív, než by někdo čekal." Dodal, až nakonec vzdychl, věděl že tyhle řeči jsou jen do vzduchu, neměl žádné právo vnucovat mu svůj názor, měl svůj a i když to tak neznělo, respektoval ho. Pohled tedy zabodl do země. "Vážně Wiss nepotkal jediného komu by projevil trošku důvěry a úcty?" Zeptal se, trošku ho to přeci jen zajímalo. Jestli je to takový vlk samotář jak se tváří, nebo ne.

Alduin se zasmál a posadil se. Nahnul hlavu na stranu a nepříjemně mu v krku luplo, to stejné však udělal na druhou stranu. Když se opět narovnal, zaměřil své mořské oči na vlka stojícího předním. ''Co by tak Alduin mohl chtít?'' Podal řečnickou otázku a obmotal svůj ocas kolem tvých předních tlapek. ''Je ve společenstvu, jenž mu svými podmínkami víc, než vyhovuje. Našel vlčici, kterou by možná mohl nazývat kamarádkou.. Co by Alduinovi schází?'' Nadzvedl tón v otázce a koukl někde za Wisse. ''Možná jen někdo, koho může časem nazývat skutečným přítelem, ale Alduin má víc osobností, musel by poznat a vydržet všechny jeho osobnosti.. To Alduin pochybuje, že se takový 'dobrodějec' najde.'' Uchechtl se a kývl rameny.