Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vyšli jsme z jeskyně a mě osvěžil příjemný horský vítr. Podívala jsem se na Raziela při jeho slovech. "No to sice ano, ale skupina nemá určeného přímo vůdce.
Jsou si všichni rovni i s pravidly, jako ty s bratry." To byla skupina, která spolu byla silná. "A smecka má jednoho, možná dva vůdce, kteří i když melou úplně ho*na, tak se musí poslechnout." A že většinou Alfy vlastně si jen hráli na něco co nejsou. Dokonalý příklad byl můj strýc, vládl dobře, ale jestli ještě svými metodami nepřivedl Úsvit do záhuby, byl to zázrak. "V podstatě je to stejné jen v tom, že absolutní nekázeň dokáže přivést smečku, či skupinudo hrobu." Dodala jsem. Věděla jsem o sobě že já zrovna dvakrát ukázněná nebudu, ale dokázala jsem o sobě říct, že svými případnými činy bych smečku do záhuby nedostala. Takhle bych své jméno nepošpinila.
Na jeho další slova jsem kývla, "Nojo, ale ještě zatím nepotřebujeme být známí zrovna tím, že se po Ostrově potulují dva vlci co hledají smečku. Jméno si uděláme až budeme silnější." Tohle byl můj pohled na věc, ale stejně jsem věděla že tohle bude po Razielovo. Nakonec jsem se po jeho vzoru napila z vody a příjemně se mi osvěžilo v hrdle a ještě k tomu to zahnalo žízeň.

Bylo fajn vidět, že Raziel měl mnohem lepší náladu, což se ulevilo i mě, protože do něj budu moci zase rejt, aniž by byl víc naštvaný, než bývá normálně. Šlehla jsem ocasem a pomalu se opět rozhlédla. Byly jsme poměrně z kraje jeskyně a tak nebylo úplně těžký v případně nouze zmizet ještě rychleji, než jsme se k odchodu balili teď.
''Výborně.'' Přikývla jsem souhlasně na nás plán. Ale musela jsem se uchechtnout. Postupně jsem se začala trochu smát. ''Ne, promiň,'' Vyřkla jsem v mezi smíchu, ''Je vtipný zrovna od tebe slyšet, že najdeme smečku.'' Nesnášel být ve vlčím těle a teď, když jsme k tomu byly odsouzení na kdovíjak dlouho, protože se zdálo, že nás Jaina tady nenajde už začal myslet na smečky. Po krátké chvíli jsem se zase uklidnila a vyšla jsem z jeskyně hned za ním. ''Radši bych, ale stejně pak po té divné svatyni našla někoho kdo bude o smečkách dostatečně informován, ne jak ta sněhule. Vybrat si správnou smečku stojí kus času, jinak bychom tam mohli skončit jako odpad a to přece nechceme.'' Dodala jsem mezitím. On žil sice spoustu staletí, ale pořád jsem věděla víceméně o smečkových životech víc já.

-> Vlčí jezero

Noc byla nejspíš dlouhá, ale za to jsem si ji řádně užívala. Už to bylo dlouho co jsem spala v teplém kožíšku svého vlčího těla a bylo to jednoduše úžasné. Bohužel co přinesl spánek ve vlčím těle.. Nepříjemné vzpomínky na ty, které jsem opustila kvůli Razielovi. Zdálo se mi o strýci Azraelovi, o sestrách a bratrovi. Ne že bych měla vyčitky, kvůli tomu že jsem odešla někam kde jsem měla větší cíle, větší ambice, ale nějak mi připomněli... Že někde mám rodinu a já uvízla ve vlčím světě pěkně daleko a ani o mém návratu neví.
S dlouhým výdechem jsem otevřela oči, když na mě Raziel promluvil, že je načase vstávat. Jindy bych řekla ať se stará o sebe, že hodlám pokračovat, ale tentokrát jsem se opravdu probudila. Byly jsme v nějaké jeskyni, byly jsme neznámo kde a neměli jsme tolik sil se případně ubránit neznámemu. Protáhla jsem se, zívla jsem si a podívala se na svého drahého partnera. ''Jistě, jistě. Vymyslel si aspoň mezitím náš plán, když včera jsme ho neměli?'' Pozvedla jsem obočí a švihla uchem hlouběji do jeskyně. Dost možná dopadla jen kapka vody, ale můj pohled naznačil Razielovi, že je skutečně čas zase vypadnout, kdo ví co by tu na nás mohlo vyletět.

Na jeho slova jsem jednoduše přikývla. Mohli tu být netopýři, všelijaká havěť či možná něco většího, než jsme byly my. Myslela jsem si ovšem své, ale už jsem neměla sílu se s ním o něčem znovu dohadovat. Na jeho další otázku jsem jednoduše pokrčila rameny. ''Nemáme.'' Nebylo třeba to brát naokolo s kecičkami. Přivřela jsem oči a zhluboka jsem vydechla. ''Nevím co budeme dělat, možná se bezcílně loudat a možná na něco zajímavého narazíme.'' Dodala jsem nakonec a převalila jsem se na bok úplně, ukázat břicho na neznámém prostředí byla sice hloupá odvážnost, ale mohla jsem si to v blízkosti Raziela dovolit, ačkoliv jsme nebyly momentálně na tom zrovna nejlépe. Možná bychom mohli zajít do té džungle? Nebo najít první nějaké zázemí v nějaké smečce? Těžko se rozhodnout. Já jako narozená ve smečce jako vlk jsem přirozeně věděla, že ve smečce je každý jedinec hned silnější, ale jedna věc byla, kdy mě měli jako svou princeznu a druhá, že bych musela poslouchat někoho jiného, než učení strýce na to, abych se Alfou stala já. V duchu jsem zavrtěla hlavou. Byla to těžká představa. Nakonec jsem postupně svými myšlenkami usnula.

7.
<- Sněžné tesáky

Měla jsem ucho natočené k němu, abych jej poslouchala. "Jasný, chápu." Prohlásila jsem jednoduše po chvíli a dávála si pozor, aby se z mé elegantní chůze nestal pěkně elegantní držkopád. Netrvalo to dlouho a narazila jsem na pěkný výklenek, ne příliš daleko od vchodu, dostatečně osvětlený. Spokojeně jsem si přikývla. "Tu by to šlo." Olízla jsem si čumák a pak si lehla. Příjemné to tedy nebylo a chybělo mi mé místo v Razielovo světě, ale takhle jsem spala předtím, než jsem poprvé vlčí tělo opustila, zase si zvyknu. Chvíli jsem pozorovala Raziela a potom si položila hlavu na tlapy. Nespala jsem ještě, čekala jsem na svého partnera, než se ulehne i on a neusne. Zároveň jsem už uvažovala nad následujícím plánem. Najdeme smečku? Najdeme víc informovaného jedince? Zkusíme najít tu džungli o které se zmínil obchodník? Kdo ví, ale úplně bezcílně se loudat? To by nebavilo ani mě, natož nejspíš Raziela.

6.
<- Tichá Zátoka

Od Zátoky jsme se pomalu vzdalovali a hora se poměrně přibližovala. Na předchozí Razielovu poznámku k Sisi jsem už nereagovala. Byl podrážděný a tudíž čímdál protivnější a to tedy nebyla žádná zábava tu něco pokoušet se zjistit! Šli jsme dlouho, protože jsme šli pomalejším tempem, aby se můj drahý někde bolestí úplně nezhroutil. Na jeho slova jsem zavrtěla hlavou. "Símtebe. To tě bude štvát naprosto všechno? Pokud vím ty nejsi hřích vztekua nevrlosti." Už mě to vytáčelo, ale naštěstí jsem zahlédla nějakou větší díru ve skále. Což vypadalo nadějně. "Podívej, tam si možná odpočineme." Ukázala jsem tím směrem a sama se tam pomalu vydala. Po bližším prozkoumání to skutečně jeskyně byla, tak jsem tam vešla. Věděla jsem, že Raziel nesnáší když všude vcházím bezhlavě, ale tušila jsem, že tentokrát bude vděčný když tohle bude bezpečný nocleh.

-> Krapníková jeskyně

5.

Přikyvovala jsem na znak pochopení. ''Takže dvě smečky, možná víc. Chápu.'' Zamumlala jsem si spíše pro sebe a pak se podívala na Raziela, jenž otrousil své o bozích a následně nám sněhová sdělila i jejich jména. Nero a Iris, Iris je ta lepší, Nero dělá skopičiny. Avšak.. Nepředpokládala jsem, že by tu mohli proklínat vlky a proto jsem nečekala, že by zrovna svou nesmrtelnost získal zpět. Vše ostatní, možná. Nesmrtelnost je na tomto ostrově pasé. Ale ani mi to nevadilo. Po chvíli se na mě Raziel podíval svým pohledem 'prosím, změň téma'. A já se prostě musela uchechnout. ''Ale to je jedno. Tady jsou jiní bohové, než u nás.'' Skočila jsem jim tedy do řeči o bozích. To by mi přece jinak neodpustil, kdybych ho v tom nechala dál vařit. Kdyby nebyl tak podrážděný, nechala bych. Ale já jsem ta, co s ním musí žít, a opravdu už se dále nemíním koukat jak se ničí. Musel jít jednoduše co nejdřív spát. Podívala jsem se na Sisi. ''Myslím, že už jsi nám řekla, že všechno co víme. Pokud nás nyní omluvíš, my si najdeme nějaký to místečko k odpočinku. Děkujeme ti za.. pomoc.'' Řekla jsem s úsměvem. Byl falešný, ale byla jsem v tom dobrá, takže to nikdo nemohl poznat. Podívala jsem se na Raziela. ''Drahý, viděla bych to tedy dojít k tý hoře a tam si odpočineme.'' Na les bych to teď neviděla, bylo vedro a kdo ví o všechno tam nyní bylo a mi neměli tolik síly se pořádně ubránit. Vydala jsem se tedy směrem, kterým jsem horu viděla. ''Možná se ještě někdy setkáme, Sisi. Přeji ti krásný zbytek dne.''

-> Vlčí tesáky (Přes Mlžnou)

4.

Na znak, že sněhovou poslouchám jsem kývala hlavou, ale toho jsem se moc nedozvěděla. ''Zeptat se bohů, jistě. Že mě to nenapadlo.'' Řekla jsem s pozdviženým obočím. To i Draka bylo jednodušší najít, protože sídlil v pyramidě, horší teda bylo najít pyramidu, heh... ''No, nejspíš se budeme muset smířit, že naše podoba už nebude jako dřív.'' Zamumlala jsem si pod čumákem. Já se jako vlk narodila, narodila jsem se s křídly, cítila jsem se jako kdyby mi právě usekli ocas, nebo tak. Mou přirozenost. Posadila jsem se a ocas obmotala elegantně kolem tlap. Alespoň dost jídla a míst na přespání tu bylo. ''A co smečky?'' Zeptala jsem se nakonec.
Když se zeptala na Razielovo prokletí, musela jsem se ušklíbnout, ale nakonec. Co si navařil, to si taky sní. Po chvíli, ať už mluvil, či ne, jsem se rozhodla prohlásit. ''Víš, Sněh.. eh. Sisi. Nevíš, kde by tu bylo dostatečně bezpečné místo pro odpočinek? Asi bychom jej potřebovali.'' Respektive já jsem byla poměrně v pohodě, návrat do vlčího těla jsem zvládla skvěle. Pro mě bylo toto tělo přirozené, ale pro Raziela ne. Taky mi přece nebylo první chvíle zrovna nejlépe, když jsem přišla do jeho světa, takže jsem si dokázala představit co prožíval a to ještě ke všemu jsme ztratili plno naší původní moci.

3.

Raziel byl každou chvílí příjemnější stejně jako vřed v pr.. vy víte kde. Potřebovali jsme si odpočinout. Sisi nám odpovídala na otázky celkem ochotně, což bylo pozitivní. ''Zajímavé.'' Znovu jsem si zamumlala a byla trošku překvapená nad jejím zaskočením, ohledně čarodějů. ''Čarodějové, mágové.. Tady nic takového není?'' Povytáhla jsem obočí zaskočeně já. Magii prodával obchodník, tak jsem opravdu nečekala, že by tohle slovo nikdy neslyšela, nebo neznala jeho význam. Odpovědí na mou otázku jsem spokojená nebyla. Vzdychla jsem. ''A je šance to někdy získat zpět?'' Zeptala jsem se tedy jinak. Dost mě zaujali její péřové cetky. Proč je ona měla, my ne? Jaké mocné síly si tady asi s námi hrají?
Když se Raziel představil celým jménem, tak jsem musela protočit jednoduše očima. V jednu chvíli říká jak tomu nechápe význam a v té druhé se pevně tak představil úplně. Já už se neopravovala. ''Díky.. Taky ho máš.. netypické.'' Nevím jestli bylo zajímavé její jméno, ale rozhodně jsem tak obyčejné jméno ještě nikde neslyšela. Ohledně třetího Ostrova jsem se nestarala, byla to otázka Raziela. ''A co ještě o Ostrovech bys nám mohla povědět jiného?'' Detaily, detaily sněhová, prosím. Čím víc toho budeme vědět, tím víc budeme připraveni na zdejší život. A víte co se říká, štěstí přeje připraveným.

2.

Byl ticho a já si tak nějak dokázala říct na co asi myslel a jeho slova mi to následně potvrdila. ''Já se jako vlk zase narodila. Chvíli mi trvalo si na lidské tělo zvyknout.'' Připomněla jsem mu kdo se jako první vzdal své rodné podoby. Vlastně bych skoro ani nepostřehla, že jsem zase vlk, tolik jsem byla v té podobě přirozená.
I když Raziel mě před sněhovou shodil, neztrácela jsem na svém šarmu, prostě jsem nad tím opět mávla v duchu tlapkou. ''Ostrov.. Zajímavé.'' Řekla jsem si spíše pro sebe. ''A je odsud cesta pryč? Malou chybkou jsme se tu dostali portálem na srazu čarodějů v našem světě.'' A jestli cesta pryč nebyla, holt jsme si museli zvyknout. ''Všechno co si zamaneme'? Heh, a nevíš prosím kde zmizeli tedy naše křídla a věci pro nás nějak trošku hodnotné?'' Když mi nedokázal to říct ten obchodník, možná mi řekne ona jak získám strýcův náhrdelník a svá milovaná křídla zpět. Přece nemohli jen tak zmizet.
Nakonec se ještě představila. ''Já jsem Allari, tohle můj partner Raziel.'' Vynechala jsem naše rody a nedala na nich nijak zřetel, to jsem ale pozorná, že? Navíc nikdy jsem před cizími neměla potřebu se skrývat pod tajemnými jmény, na to jsem byla až příliš hrdá a když už, ať mě i v novém světě poznají pod mým skutečným jménem.

1.
<- Kvílivec

Věděla jsem, že Raziel neměl rád, že jsem se tak upínala na svůj rod, ale to jsem tak nějak za svých dob princeznování odkoukala od svého strýce Azraela, ale tak co už. Nemluvila jsem o něm tak často jako mluvil o něm Azrael, což bylo pozitivní, ne? ''Možná už ano. Vždyť jsem je už dva roky neviděla. Navíc i Azrael měl své potomky.'' Řekla jsem. Ve skutečnosti ani já ještě nevykonala nic velkého, abych přiznala, že jsem se neprokázala. Na to jsem byla příliš pyšná, abych přiznala vlastní neúspěchy. ''Rody jsou něco jako příjmení ve světě lidí, řekla bych. Když už se to s tebou táhne celé generace příliš se toho nezbavíš. Vždyť zas tak na něj upnutá nejsem, jen prostě drak je znak Virentemů, nic jinýho neříkám.'' Kývla jsem rameny a rozhlédla se. Bylo tu.. poměrně klidně na Zátoku.
Na jeho reakce, že je zabiju už jsem v duchu mávla tlapou. ''No tak nás zabiju, ale aspoň se dozvíme kde jsme.'' Sykla už jsem lehce podrážděně z jeho nálady. Další negativizmus mi zachránilo to, že jsem spatřila přímo před námi vlčici. ''Hele, ta nevypadá jako, že by nás měla roztrhat.'' Ukázala jsem neslušně přímo na ní a dřív, než by mě Raziel stihl zastavit tak jsem si to namířila přímo k ní. ''Nazdárek sněhová. Smíme tě se svým partnerem na pár minut obtěžovat? Nějak nevíme v jakým světě jsme se ocitli.'' Přešla jsem rovnou na věc. Nechtěla jsem se tu s cizinkou pro nás příliš dlouho zdržovat.

<- Květoucí louka

Vzdychla jsem nad jeho slovy. Tohle nedokázal pochopit, protože tisíce let byla smrt ze stáří jen pouhou věcí, které se mohl se svými bratry smát a teď je nejspíš smrtelník také a prostě ten fakt nedokázal přijmout. Už jsem mu tedy neodpovídala.
Ohledně znaku rodu, v tom se také nikdy neshodneme nejspíš. "Neovlivním to co mají Virentemové. Je to už za doby praděda Rellema. Vždyť to víš." Připomněla jsem. Znak rodu jsem nevybrala já a byl už v něm několik let. "A navíc já nemám žádné prokletí, nemůžu přijmout tvůj rod, nedávalo by to smysl." Řekla jsem víceméně pro sebe.
"To jsi už dlouho asi nebyl na tržišti. Slevy, slevy, přijďte si prohlédnout tento krásný přívěšek za skvělou cenu!" To jsem si u obchodníků prostě vybavovala já. Ale mávla jsem nad tím tlapou. "To je fuk. Kdo ví jestli na potulného obchodníka se nám porazí ještě narazit." To jsem tedy nevěděla, že je zdejším jediným a že je zvláštní v tom, že má zvláštní moc ukázat se, když jej jeden hledal.
Když mě začal poučovat jako typicky jsem tlamou naznačila 'bla,bla,bla.' A poté jsem zvážněla. "Nebuď takový ošklivko. Když nás zabiju, tak mě potom můžeš zabít." Drcla jsem do něj. Nesnášela jsem když byl rozzuřený na mě, dělal hustou atmosféru. Ale přesto jsme vždycky stáli věrně vedle sebe a i když jsem udělala sebevětší koninu, byl tu. Byl můj. Se vším všudy.
U jezera jsem se napila z vody, následně se zase vypadala dál. Tu nikdo nebyl.

-> Tichá Zátoka

Byl mimo. Respektive poznala jsem, že se odmítal na tohle téma nějak extra víc bavit. Protočila jsem očima. ''To si představ, že my smrtelníci na ní umíráme běžně, když nás někdo speciální nevytáhne z nudného území.'' Jistě by mě čekala jen samá nuda, zůstat v rezervaci kdyby se můj drahý partner neobjevil.
O draku pochyboval, znal jiné druhy, než toho jenž zasahoval v mém světě. ''Drak byl jediný bůh už x-let u nás. Možná není nejsilnějším bohem, ale Virentemové jej nemáme ve znaku jen tak.'' Chtěla jsem poukázat na svůj náhrdelník od strýce, ale... ''ÁÁh. Snad ho brzy najdu!'' Sykla jsem naštvaně. Bylo pro mě pramálo důležitého, co pro mě mnohé znamenalo. Rodinný přívěšek Virentemů byl ovšem jeden z pramála.
Ohledně pravidel se mi rozhodl už neodpovídat, což nedivila jsem se mu. Já pravidla porušovala a on je často za mě musel potom vyřešit. Jeden by se skutečně divil, že jsem ještě mezi živými, ale kdo by odolal tak krásné tvářičce, že?
''Tenhle stařík.. Něco na něm je, něco co mi na něm prostě nesedí.'' Musela jsem říct zadumaně. Proč je obchodník, když téměř nedokázal říct jediné slovo? Vždyť tam u nás každý obchodník mluvil tak moc, jen aby dokázal za co nejvíc vydělat prachy. Dokonce i ta malá ještěrka v rezervaci byla víc upovídaná, když se jednomu snažila vloudit své schopnosti.
Opět pochyboval, že by nám někdo vysvětlil co a jak a já tím pádem musela protočit očima, opět. Byl tak strašně skeptický v tomhle! ''Ty jsi hrozný, víš to? Holt ani jeden momentálně nemůžeme vyletět vysoko, abychom zjistili kde jsme, proto se musíme jako dva cizinci někde zeptat.'' Trvala jsem na svém a rovnou tedy vyrazila vpřed. Nevěděla jsem kam, nevěděla jsem proč, ale prostě bylo to lepší, než stát na jednom místě.

-> Kvílivec

Na jeho slova jsem se opět zakřenila. "Vždyť já vím. Nejdřív se stejně nezdálo, že by ti hrozila někdy smrt na stáří." Velmi uklidňující slova milující partnerky, že? Co vlastně teď bylo na něm to perfektní, když byl obyčejný smrtelník? Já s tím žila celý život. On po tisíci letech tak je donucen vyzkoušet žít.
"Tak víš co, já byla celý život vychována na Draku. A navíc.. pořád jsem nic neudělala dost důležitého, aby nás rozsoudili stejně a já nikomu nedovolím, aby nás po smrti rozdělil." Řekla jsem. Nic mě od Raziela neoddělí. Ani smrt.
Nad jeho naštvaným pohledem jsem mávla tlapkou. Na mě se stejně nedalo zlobit dlouho, hehe.
I co se týče pravidel jsem nad tím mávla tlapou. "Vždyť mě znáš. Pravidla a já si příliš nerozumíme." Odpověděla jsem mu na to jednoduše.
Musela jsem souhlasně přikývnout. "To jo, ale možnáto bude svět jako Niwatská rezervace a pravidelně tu přicházejí noví vlci." Zauvažovala jsem. Takže možná za úplný idioty nebudeme.
"Třeba tu někde bude pevný obchod a tenhle je jen potulný." Řekla jsem stále netušíc, že kromě Mistra ve svatyni tu široko daleko jiný obchodník nebyl, než pan Wu. Ale kdo mi tuhle nevědomost mohl mít za zlé, že? Byla jsem tu sotva pár hodin.
Nakonec jsem počkala na Raziela, který si kromě barev vzal i něco na silnější magii. "Hm. Dobrýnápad, ale třeba příště. " Zauvažovala jsem. Ještě jsem nevěděla že to nebyl třeba nějaký jed, takže Raziel byl pokusný zajda.
"Takže jdeme najít někoho kdo nás uvede do správných mezí kde to jsme?" Navrhla jsem.

Musela jsem se uculit. Jaký romantik to byl! ''Jestli tvá kletba přestala fungovat tak jak fungovala doposud alespoň se sejdeme ve Věčných lovištích.'' Ušklíbla jsem se. Příběhy o tom, kam se dostaneme po smrti, byly různých rázů. Jedná z mála vír starého domova mi však zůstala v tom, že mou duši dovede Drak Osudu na Věčné loviště. I když jsem žila jinde a teď opět budu nejspíš pár let jinde. Chtěla jsem věřit tomu, že nás tu Jaina nenechá, ale Raziel měl recht. Nebude riskovat, že ztratí svou rodinu tím, že by nás odtud dostala na vzdor nejsilnějšího mága o kterém se vyprávěli všemožné legendy. ''Máš pravdu, škoda o té si drápky lámat.'' Ušklíbla jsem se.
''Stejně ti to nikdy nepomohlo, bát se o nás.'' Jemně jsem kývla rameny. Vždy jsme se s Aaventin dostali do kdejakého průšvihu, které za nás musel Raziel a jeho bratři vyřešit. Ale.. byla to vždycky zábava, ne?
Sledovala jsem Razielovo počínání si a z konečného výsledku jsem se začala nekontrolovatelně smát, i když on se cítil z výsledku hrozně. ''To víme i bez toho, aby sis rozbíjel tlamu.'' Dodala jsem k jeho zhrožené poznámce mezitím co jsem se smála. ''Možná teď nás propad do nového světa vysál na nulu, ale určitě až zjistíme co je to za místo už bude lehké získat zpět sílu.'' Uvažovala jsem. ''Třeba je to zkouška jak bychom dokázali přežít bez všeho co nám Isc nabízel.'' Doslova jsem přemýšlela nahlas.
Mezitím co se Raziel rozhlížel na jednu stranu, já se rozhlížela na druhou. Žel jsem nic neviděla. Ale nakonec Raziel někoho spatřil, což upoutalo mou pozornost. Starý šedý vlk, jenž stál u povozu na kterém byla spousta věcí. ''No skvělé! Aspoň ti dobrý zrak zůstal.'' Opětovné ušklíbnutí a švihnutí ocasem. ''Že se vůbec ptáš.'' Pozvedla jsem obočí a zakroutila očima ve znaku, že na tohle se vůbec nemělo cenu ptát.
Jako první jsem se vydala k prošedivělému vlku. ''Nazdárek!'' Vůbec jsem se neostýchala a čekala jsem plno keců ohledně nabídky a skvělých cen. Jenže kromě přikývnutí a jen pohledu, jenž doslova lákal si něco vybrat, vlk neřekl ani slovo. ''Tady snad obchodníci neumí mluvit?'' Podezřele jsem povytáhla obočí. Šedivý vlk se jen usmíval. Podrážděně jsem se podívala na Raziela. ''No chápeš to?'' Zamračený pohled jsem otočila zpět k šedivákovi. Nějak z něco přece půjde dostat ne? ''Nabízíte mágie?'' Přikývnutí. ''Kouzelné předměty?'' Další přikývnutí. ''Umíte Vy čarovat, a něco provést s tímto?'' Poukázala jsem na své, i Razielovo tělo. Další přikývnutí. ''Dokážete vrátit mě křídla a jemu rohy?'' Skoro by mi až jiskřička v očích se mihla. Jenže bohužel přišlo tentokrát zavrtění hlavou. Což mě zklamalo. ''Hm..'' Vyšlo ze mě z mého zamyšlení. ''Dobrá. Stačí mi prozatím aspoň přestat vypadat tak nudně. Jak získat zpět křídla na to přijdu později.'' Řekla jsem nakonec.
Ani jsem si to pořádně neuvědomila a mé tělo postupně zase začali zdobit barvy a to dokonce ve skoro stejném provedení s jakými jsem žila celý život! ''No to se podívejme! Skvělé!'' Konečně jsem se v téhle podobě cítila mnohem lépe. ''Co jsem dlužná?'' Pozvedla jsem obočí. Zadarmo to jistě nebylo. Jeho šedivá tlapa ukázala na kamínky před mýma tlapama. No teda, kde se tu vzali? Udiveně jsem je pozvedla a položila před obchodníka, který je spokojeně shrábnul. ''Zajímavé.'' Zamumlala jsem si a odstoupila. Čekala jsem na Raziela.

1) Penízky: 20kšm, 5rubínů, 3 mince (základ, ne?)
2) Znaky: Barňa vypočítala na 50kšm
3) Rozměňuji 1 minci na 40kšm.. tedy bude 60kšm
4) Zaplatím 50kšm
5) Ve výsledku zbyde jen 10 kšm, 5 rubínů, 2 mince

Schváleno