Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dail

,,Já ale strach předstírat nepotřebuju." Ukázala jí svůj typický úsměv, ústa se jí rozšířily a na Dail vykoukly zuby. Proč by měla někomu ukazovat, že se bojí? Ano, možná v některých situacích a hrách by mohla, ale ve válce musela ukázat své nejlepší já, své silné já, své neporazitelné já. Alespoň ona si myslela, že je neporazitelná. Švihla ocasem. ,,Nikdo tě o to neprosí." Ušklíbla se znovu. Sic měla ráda, když vlci škemrali o svůj život, ale s touhle vlčicí prostě chtěla jen rychle skončit a posunout se někam, kde to bude zábavnější. Vlčice se dostala z jejích zubů a zavrčela. Když se Dail rozběhla a udeřila drápy Avanté na nos, zrzka uskočila a zasyčela bolestí. Z čumáku jí tekla krev, kterou slízla. Stála teď od Dail dál, takže mohla promyslet další krok. Vytvořila velkou vlnu ohně, kterou vypálila proti Daénské vlčici.

VÝPLATY ZA ČERVENEC
Opět prosím vyplnit:

Jméno, postavení:
Počet postů za celý předchozí měsíc:
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete):
(získaní bobříci, nejlépe s odkazem na post kde byl bobřík získán):

O výplaty si můžete říkat od 26.7 - 8.8

Dail

Avanté tu vlčici absolutně nechápala. ,,Proč by někdo hrál to, že se bojí? Strach nejde předstírat. Jde cítit." Zrzka dokázala strach vycítit. I u zvířat, i u vlků. Avanté si připadala docela zmatená. Vlčice mluvila vždy něco, co následně změnila. Ávanté nevěděla, co si o tom má myslet, ale raději nic víc nekomentovala. ,,Divila by ses, kolik vlků prosí o milost, když s nimi skončím," zazubila se. Nebyl již čas na tlachání. Její poznámku o alfování přešla s tím, že jí ukáže, proti komu se rozhodla stát. Dail se jí zakousla do nohy, přičemž se zpod ní stačila vymanit. Avanté ignorujíc veškerou bolest se snažila dostat Daéňance ke krku, což se jí docela povedlo. Zakousla se do kůže, ale tohle byla dost blbá pozice.

Dail

Avanté nadzvedla obočí. Předtím říkala, že se budou klanět a prosit o milost a teď najednou se klanět nemusí? Avanté se nakrčila a zazubila. ,,Nevypadali tak," odvětila Avanté na pokec ohledně strachu. Bude pořád mlít to svoje, ale Avanté věděla, co cítí. ,,Sama si řekla, že se budeme klanět a prosit o milost. Každopádně to si nemyslím. V Chaosu nikdo o milost neprosi. Všichni ví, že jediná cesta ze souboje, je smrt," zazubila se Avanté.
,,Mluvení zbytečně vlky nutí myslet a hledat odpovědi... a pak se nesoustředí na to.... že jim někdo skočí po krku," zazubila se Avanté a sama vyskočila, přičemž vlčici povalila na zem pomocí váhy celého těla. Nezakousla se, pouze ji držela pod sebou, jako králíka, kterého chce zabít. ,,Jsem připravená zemřít. Ale to se nestane. Co bych byla za Alfu, kdybych měla zemřít proti někomu jako ty?" Zasmála se.

DAIL

Ávanté se ušklíbla. Tohle se jí líbilo. Konečně někdo kdo jen netlachal o blbostech, jako ten vlk o galaxii a všech možných kravinách, které byly Avanté naprosto šumák. Doufala, že to Srnečka zvládne, možná ji neměla nechávat jen tak. Tahle vlčice však byla mnohem silnější a pro Avanté výzva. Tamty chudáčky by zlomila ráda, ale neměla čas se postarat o celou smečku - ač by to teda alespoň byla velká zábava. ,,Oh, tys přemýšlela? To vlci z vaší smečky umí? Zatím jsem slyšela jen kupou keců, ale skutek utek," zazubila se Áva a švihla ocasem. Možná by si tuhle měla vychutnat, než se zase rozhodne přijít někdo jinej. ,,Tvoji kamarádi, zvlášť ta vlčice, smrdí jako pytel strachu. Já se mám klanět?" Avanté se strašlivě zasmála, od plných plic. V dáli zase zněla bouřka, déšť však utichl a vzduch byl nějaký plný, nedýchatelný. Jako by houstla i atmosféra. ,,Radši se nechám zabít, mučit či vykuchat zaživa, než se poklonit před nějakým z těch slabochů z vaší smečky," Avanté ukázala svůj široký úsměv. S těmito slovy začala vlčici obcházet v kruzích a hledala její slabiny

Reakce na Taylora, Asairu

,,Je hrozně vtipné, jak se mi tady snažíš objasňovat jevy, které mě absolutně nezajímají. Co je mi po nějaké galaxii? Komentovala jsem tvoje odporné zbarvení, které je absolutně nechutné a proti přírodě. Nezajímá mě nic z těchto věcí," odfrkla si Avanté s úšklebkem a švihla ocasem. Jako by snad měla vděčit nějaké galaxii, že se narodila. Vlk si hrál na chytrého, ale byl to pitomý idiot, co nedokázal ani pochopit její proudy myšlenek. Nikdy galaxii neviděla, jak by taky mohla, tak proč by se o to měla zajímat?
,,Je roztomilé, že se staráš o mé psychické zdraví. To nic nemění na tom, že tě ráda uvidím roztrhaného na kusy," odvětila a nadzvedla obočí. Jeho pobavení číšilo z toho, že jí nazval psychicky nemocnou? Tohle jí mělo urazit? V duši se smála. Proč ztrácela čas s někým tak nechutně tupým?
,,Oh, ano ,máme slabší vlky. Ale ti jsou alespoň připraveni bojovat a rvát každý kus masa, natož vy jste jen skupinka plná ukecaných budižkničemů," zazubila se na něj Avanté. Opravdu nečekala, proč ztrácela čas s takovými idioty. ,,I kdybych milovala všechny členy Společenstva," pronesla se zazubením ,,tak věděli do čeho jdou. A pokud zemřou, byli jen slabé kusy, které ve Společenstvu nemají co dělat a tím pádem ztratili všechnu mou úctu a nebo lásku k nim." Ušklíbla se Avanté. Vnitru doufala, že Alduin nezemře. A kdyby ano? Truchlila by? Nejspíše by to nedala znát. nejspíše by si asi řekla, že to byl slabý vlk a ona se neměla zahazovat se slabými.
Podívala se na Asairu. Poté se rozešla. otočila se, když ten barevný vlk promluvil. ,,Nenech se rozhodit jeho kecy. Jsi pro něj nepřítel. Do Společenstva jsi šla dobrovolně a do války také. Pokud jsi slabá a nechceš do něj patřit, můžeš hned vypadnout," procedila Avanté skrz zuby. Pak její pozornost upoutala slova druhé vlčice.

Reakce na Dail.

Otočila se popošla. ,,Oh, někdo se nám tady probudil z tranzu!" Zzaubila se Avanté. Vlčice vrčela. ,,Alespoň nejsi slabá jak tví kamarádíčci. Konečně nějaká dobrá výzva," Avanté vycenila zuby.

Reakce na SOlf, taye a ke konci i Asu

Avanté se prvně zadívala na toho duhového vlka. Neměla ani tušení, co je to galaxie. Logicky se nikdy ve vesmíru proletět nebyla, takže neměla tušení, jestli něco takového existuje - a upřímně jí to bylo jedno. ,,Duha, galaxie, divný a odporný zbarvení, je jedno jak to nazvu. Duha je fajn přezdívka, buď rád že sis nějakou vysloužil," vysmála se mu vlčice, jako by jí snad na názoru nějakého barevného imbecila záleželo. Jeho urážkami se nenechala rozhodit. Znovu se ušklíbla, tentokrát ještě zlověstněji. ,,Oh, nic lepšího, než trapné urážky na psychickou nemoc nemáš?" Vysmála se mu s pozvednutým obočím. Jak patetické. Jak slabé. Jak zbytečné - minimálně život tohohle vlka zbytečný byl. Mohla ho prostě zabít, ale chtěla si to vychutnat se vším všudy. Narazit do štítu? Když ho poslouchala, slyšela i jeho slabiny. Zatím co on mluvil, ona jej supíma očima sledovala. jeho nohy, postoj, oči - hlavně kvůli magie - dále jeho slabiny. Na vlčici se moc nedívala. Ta byla podělaná strachy, což si Avanté náramně užívala.
Ač vlk neprojevoval žádné emoce, Avanté přesně věděla co dělá. Ona měla milion tváří, psychicky deptat a provokovat uměla také. A stoprocentně tohle dokázala zjistit. ,,Oh, myslíš, že budu panáčkovat, jak pískáš, jen proto, že na mě zkoušíš nějaké svoje psychologické hry? Tvoje kamenná tvář je stejně falešná jako její postoj, kterým říká, že není vystrašená, ač se chvěje a strach z ní jde cítit na míle daleko," zazubila se Avanté. Opravdu si mysleli, že dokáží přechytračit alfu Chaosu? Na to o alfách nereagovala, přeci jen, ten post opravdu získala snadno - ale zaslouženě. Kdo jiný by měl Chaos vést, když ne ona? Jestli ty urážky vlkovi připadaly vtipné či trapné, trapnější byly jeho pitomé kecy. Možná by ho měla naučit CO JE ONA ZAČ.
Prvně se však ještě otočila k vlčici. ,,Ale mě nic nechybí. Za mnou stojí armáda vlků, co právě teď nejspíše bojuje s těmi vašimi slabými kusy. Mám vše co potřebuji - sílu, moc, radost z toho, že mi něčí krev protéká mezi zuby," ušklíbla se. Možná jí chyběla láska. Možná teď v koutku mysli na chvíli zamyslela na Alduina. Možná se trochu bála, že by mu teď někdo mohl ublížit. Vlčice se trefila do černého. Má někoho, koho chce ochránit? ,,Ale ano, mám jednoho vlka, kterého miluji a chci pro něj to nejlepší," pronesla vlčice hluboce a vydechla.,,A ten vlk jsem já," zazubila se. A možná Alduin. Ale to nepřizná. Už jen proto, že by zjistili, že je její slabinou a to nesmí dovolit. ,,Ale ty to nechápeš, Diplomatko," pronesla s úšklebkem. ,,Já chci aby krev tekla. A poteče. U jezera, Tady i na té louce! Všude bude krev, Chaosanů a Daéňanů!" Vyprskla ze sebe.
Poté si vzadu všimla Asairy. Srnečka... Nevypadalo to, že by své alfě věnovala jakoukoliv pozornost. ,,Hmm, proč se vůbec zaobírat vámi, nudnými slabochy." Zazubila se. ,,Srnečko! Ukaž že jsi hodná místa v Chaosu!" Zahřměla někde do dálky. S těmi slovy trochu popošla. Ta poslední vícebarvná vlčice (Dail) vzadu stále stála a nic nedělala. Možná ta bude silnější a zábavnější než tihle dva.

Sol, tay

Avanté se podívala na vlka, který vystoupil před vlčici. Byla jeho partnerka? Co kdyby jí Avanté rozkousla krk? Jak moc by ten duhový parchant brečel? Nebo co kdyby prvně zabila jeho? Nebo by je oba nechala umírat vedle sebe? Tolik možností, jak někomu zničit naděje, sny, lásku a život. Nad touhle myšlenkou se ušklíbla znovu.
Vlk něco řekl, ale ona to přes hluk deště neslyšela. ,,Nezkoušej na mě žádné své plány, Duho," zasmála se vlčice medovým, leč děsivým a mrazivým hlasem. Možná byli v převaze, ale ona byla silná (už počítám se svatyní haha, Aet mi to snad zítra zapíše, meh). A nebyla blbá. Útočit na vlka by se nevyplatilo - ne. Ona musela najít slabý článek. Vlčice vzadu zatím nic neříkala a nedělala a tak ji nechala být. Možná ta černá bude lepší cíl, taky z ní cítila ten strach. Ten nádherný závan strachu, který se rozprostřel kolem těla té vlčice. Bála se jí. Za Avanté znovu udeřil blesk. Nad slovy vlčice se zrzka zasmála. ,,Krev, strach, bolest. To všechno je radost. Vidět někoho trpět v mukách!" Zazubila se Avanté. ,,Mám ti tvého milého Romea zabít před očima? Nebo vás nechat raději vykrvácet vedle sebe, abyste mohli žadonit a prosit o život?" Vlčice natočila hlavu, líce se jí zvedly a na tváři měla ten stejný šílený úsměv. Najednou se zarazila a zase se zasmála. ,,Ach ano, já hloupá! Kde je mé vychování!" zahřměla v šíleném křiku. ,,Jsem Usměvavá! Alfa Chaosu," řekla a na chvíli se utišila ,,a jsem to poslední, co vaše oči na tomhle světě zřou!"

-> Portálem z KJ

Reakce na Dail, Solf a Tay -> bojuji proti Dail

Avanté po skočení do portálu neslyšela nic. Neslyšela už žádné kecy ostatních, jen z dálky vnímala něco, co řekla ještě šedá vlčice, než hlasy úplně utichly. Nyní se cítila jako v pračce. Házelo to s ní na strany. Možná vytvořili nestabilní portál? Možná jí to vyhodí v jiné alternativě? Vzpomněla si na Alduina a jejich noc. Proč zrovna vzpomínala na tohle? Myšlenky byly jako na kolotoči, míhla se jí myšlenka na matku, která zešílela, na silného bratra, co šikanoval druhého bratra, na sestru, co jí naučila být liškou, jakou je. A pak jí to vyhodilo na mokrou trávu. Spadla na bok, přistání bylo tvrdé. Zabořila čumák do bláta, kapky deště bičovaly její kostnatý hrudník. Jak dlouho nejedla? Necítila, že by se jí obracel žaludek - nemělo co se v něm obrátit.
Avanté vstala, za ní hřměly blesky. Její oči v přítmí, které vytvořily tmavé mraky, zahlédla černou vlčici se zářícími znaky, vedle ní vlka, co vypadal jako nechutná divná duha a vzadu vlčici, ze které cítila strach. Roztáhla svoje zuby do úšklebu - ta byla její kořist! Pohlédla na oblohu, kterou rozbíjely blesky a začala se děsivě smát - tak, že jistě přitáhla pozornost všech tří vlků. Kdyby proti ní byl jen jeden, začala by jej obcházet. Nyná však jen stála - promoklá, její promočená srst jí dělala vyhublejší, ale nebyla žádná kost a kůže. Léta boje jí vypracovaly svaly, vypadala tedy děsivě. Zuby se jí blýskly v jejím známém úsměvu. ,,Zdá se, že jsem našla svoji večeři," zazubila se na vlky. Netrápilo ji, že byla sama. Měla ráda takové boje.

HLAVNÍ POST

Vlčice vypálila poslední záblesk magie a zdálo se, že portál byl vytvořen. Modrá, formující se věc v éteru, do které mohli všichni skočit. zazubila se. Konečně bylo jejich dílo zhotoveno a oni mohli drancovat a plenit.
Poté se ještě zrzka otočila na Stray a hlouček vlků kolem. Seskočila tedy znova, nechala portál portálem a prošla kolem nich. Ta vlčice se vyznala v bylinkách. A očividně měla i ostrý jazyk. Ne že by se Avanté nelíbila. Možná mohla usoudit, že by ji i ráda měla. ,,Jak jsem již řekla - jak vyřešíme náš malý smečkový problém, vrhneme se na cizáky," odvětila nahlas Avanté do skupiny, ,,Tak či onak, napadli pouze jednoho našeho člena. Což jim neprojde. Nejdříve však máme jiné plány. Poté jim můžeme ukázat, že na ostrově vládne Chaos, nikoliv cizáci!" Křikla, ne nijak agresivně, spíše proto, aby ji všichni slyšeli. ,,Nevíme kolik jich je, nevíme co jsou zač a proč přišli. Mnohem inteligentnější je tedy vypořádat se s odpadem, který je uzavřený u jezera Rest a poté, až budeme vědět více, vypořádat se s dalším nepřítele," tímhle to celé uzavřela. ,,A pokud už nikdo nemá žádné námitky, vzhůru do boje," zavyla vlčice a skočila do portálu.

NYNÍ JIŽ MŮŽETE HRÁT SAMI BEZ POŘADÍ. PROSÍM VÁS O TO, ABYSTE PORTÁLEM VYSTOUPILI NA MÍSTĚ, KDE SE MÁ ODEHRÁVAT VAŠE BITVA A MŮŽETE ROVNOU ZAČÍT BOJOVAT

-> ÚZEMÍ DAÉNU

HLAVNÍ POST

Avanté se ušklíbla a mávla ocasem. Líbilo se jí, jak ji všichni sledují a neodvažují se nic říct. Podívala se na Scara a švihla ocasem, přičemž ukázala všem svůj šílený úsměv. Každý věděl, proč se tak nazývala. Scar povýšil Azzip, což Avanté nějak čekala. Zbytek si musel teprve jejich uznání zasloužit. Kývla na Zippu a nic více neřekla. Scar očividně zaujal tím, že hodlal povyšovat. Přeci jen, ocenění zde chtěla většina. Být uznaný? To byl chytrý tah!
Sledovala dvoubarevného vlka (Loki) který se šklebil. Poté hlavou sjela k Alduinovi, ale nedala nic znát. Dokonce se ušklíbila i na Srnečku, která stála opodál. Ani možná neznala její jméno, nebo jej prostě odignorovala, jak měla ve zvyku.
Když Stray promluvila, Avanté nadzvedla jedno obočí. Seskočila z šutru a pomalým krokem s epřiblížila k našedlé vlčici. Bude z ní mít strach? Nemyslela si. Došla k ní, chvíli jí hleděla do očí a pak se ušklíbla. ,,Je mi to úplně šumák," špitla jí do ouška v odpověď, tak, aby to slyšela jen ona. Poté jí obešla ze zadu a zamířila si to zpět ke kameni. ,,O cizácích jsem neslyšela, a jsou mi naprosto volní," křikla do éteru. ,,Pokud nikdo nezačne ohrožovat vlky Chaosu, můžou si tady pobíhat a plenit slabé kusy. To nám hraje do karet," pronesla rázně a v dálce duněly blesky. *Dokud nikdo neohrozí mne tak mi jsou fuk* pomyslela si. ,,Jakmile se vypořádáme s bandou plnou ňoumů," zazubila se na Stray, ,,tak se potom můžeme vypořádat s těmi neznámými. A ti, pokud pobijou pár ňoumů také, nebude zde skoro nikdo, kdo by nám bránil v ovládnutí celého ostrova," zahřměla a s vítězným úsměvem si sedla opět na kámen.
,,Pokud zde není nikdo, kdo by rád opustil tuto sešlost, prosím, věnujte mi maličko své pozornosti - a také maličko své magie." Zasmála se Avanté. ,,Pro to, abychom mohli ihned zaútočit a vyhnuli se přepadení z hor či lesa, využijeme portál. Ten vytvoříme pomocí našich magií. Proto prosím, pozvedněte své tlapy," zazubila se Avanté. Sama vpálila čáru červeného světla díky své ohnivé magie do země. Taková síla by měla vytvořit trhlinu v prostoru a umožnit tvorbu portálu.

HLAVNÍ POST

Avanté se podívala na všechny přítomné. Poslechla si ještě to, co jí řekl tiše Scar a jen na něj kývla. Všichni se začali slézat, viděla tady Alduina, který na ni kývnul a ona se jen lehce ušklíbla. Poté tu byla Azzip, která se jí docela zamlouvala a další vlci. A také ta vlčice, co prvně naháněli s Angelem a Dereckem. Malá myšička. Jak se jen jmenovala, Ayshi? Avanté se s výsměchem podívala na Scara, ale neříkala nic. Také přišla ta nová vlčice, Srnečka. Zbytek nějak extra neznala, ale všichni smrděli jako Chaos.

Avanté si odkašlala a poté ukázala svůj typický úšklebek. Vyšla na menší stupínek, tvořený s kamene a rozhlédla se po přítomných. ,,Drazí Chaosané!" Křikla do větru, vznešeně a vyzývavě. Nečekala, že by se snad ještě objevil někdo jiný a kdyby ano, přidá se k této seanci později. ,,Mé jméno je Usměvavá a toto je Milost." Kývla na Scara. "Je docela pravděpodobné, že znáte jednoho z nás, nebo další alfy, Angela a Derecka. Vzhledem k tomu že tihle dva nedorazili, je možná pravděpodobné že na ně někde spadl šutr, nebo tak něco, ale to necháme stranou." Znovu se rozhlédla a déšť ji bil do čela. ,,Svolali jsme vás zde, abychom vyřešili některé záležitosti Chaosu. Možná někteří z vás neví, jak to tady u nás funguje, proto bych vám ráda, řekla následující - jakmile se prokážete jako důvěryhodní členové, můžete být Betou a verbovat další členy Chaosu. Nějaké to povyšování nechám na Milosti," mrkla na Scara a ušklíbla se. ,,Znám jen pár z vás, ač tedy myslím, že nás spojuje to, že rádi šíříme Chaos. Díky tomuto bych vám ráda představila náš dokonalý plán," zazubila se na vlky a posadila se, déšť se jí dostal mezi srst. ,,U Restu existuje smečka a v rámci šíření Chaosu bychom se tam rádi vydali a nějaké vlčky trochu poškádlili. Pokud jste zbabělci, nemusíte chodit, nebo raději vysmahněte rychle pryč. Zbytek se doufám ukáže v pravém světle a bude rozsévat Chaos s námi, od toho existuje naše Společenstvo," zahřměla. ,,Chaos tady není na šikanování slabých vlků!" Zvedla hlas a seskočila ze stupínku, přičemž začala procházet mezi vlky a prohlížet si je. ,,Chaos tady není, aby si hrál s vlčaty malé hry!" Podívala se na Alduina a prošla kolem něj. ,,Chaos tady není od toho, aby jsme si pořádali dýchánky při západu slunce a hráli si na nějakou slabou sektu!" Zazubila se a podívala se na všechny přítomné, poté zas vyskočila na svůj stupínek. ,,Jsme Společenstvo Chaosu a měli bysme konečně naše jméno vykřičet do světa!" Zavrčela a ukázala svůj démonický úsměv.http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=kristalove-jezero&page=1#post-47558 ,,Ať se každé vlče před námi třese! Ať matky schovávají mláďata, když se blíží noc! Ať vlci hledají úkryt, když slyší dunění našich tlap a slyší naše vrčení!" Křikla a nad ní se obloha rozdělila bleskem. ,,Jdeme do války, ať se vám to líbí, nebo ne!"

-> Mlžná džungle

Vlčice se objevila u jezera, kde okamžitě šla osvěžit své hrdlo. Pršelo, obloha byla temná.

1. Zápis rychlohry: S ASAIROU
-> Potkala se s Asairou, ta se jí poměrně líbila, zprvu se jí zdála dosti ustrašená, ale po nějaké chvíli se z ní vyklubala poměrně bojovná vlčice a to se zrzce zdálo jako ideální adept do Chaosu. Nabídla jí tedy členství, které Asaira přijala. Avanté se poté znovu šla vydat hledat Scara, se kteýrm původně potřebovala mluvit.

2. Zápis rychlohry se Scarem
Avanté našla Scara. Zrzka mu pověděla o tom, že by ráda svolala společenstvo a vyřešila přijetí, vyhození či povýšení všech členů. Dále Scar vymyslel plán, kdy by se rád zbavil zdejší smečky a napadl ji. Neřekl však Avanté, že v této smečce je jeho starý sok, kvůli kterému vede celý Chaos do války. Avanté se nápad líbil, ráda zabíjela a tohle byla zábavná příležitost. Svolali tedy Chaos.

Avanté zavyla, poté se ještě otočila ke Scarovi. ,,Když jsem byla v horách, u Restu jsem viděla nějakou smečku. To možná bude ona." Oba spolu táhle vyli a doufali, že je Chaosané uslyší a přijdou za nimi.

-> Les u Mostu, Džungle

Avanté prošla tmavou džunglí. V korunách stromů slyšela smích. Zajímavý, leč trochu děsivý. Ne tak děsivý jako ten její, přesto se Allavanté začala dívat všude kolem, když tu najednou se před ní zjevil starší vlk, přesto mu však svalová hmota nechyběla. Zajímavý stařík. Vlk jí divně sledoval a jeho očí jakoby naznačovaly, co jí chce nabídnout. Menší vlk dupl do země. Kolem obou vlků se objevil velký kruh.
Avanté se blýsklo v očích, ring z dřeva a kamení vyzvedl oba vlky a vytvořil jim bojovné pole. Zrzka se zasmála a vrhla se na vlka první. Ten vyskočil tak vysoko, že Avanté dopadla na zem a pod ní nebylo nic než jen kamení. Vlčice vytvořila ohnivou kouli a vrhla ji na Mistra, ten ji však otočil zpět na ní. Pak záporně zakýval hlavou, jako by snad nechtěl bojovat s pomocí elementů. Ona se děsivě zasmála. ,,Tak to mám nejradši, starče!" Pomalu se k němu přiblížila a začala vlka obcházet. Ten však od vlčice odběhl a Avanté naklonila hlavu. Vyběhla na vlka a skočila na něj. Tentokrát stál a také vyskočil. Vlčice to nečekala, on ji strhl na zem a zakousl se jí do tlapy. Avanté zavrčela a otočila hlavu tak, aby chytla jeho bok, přičemž se vyškubla z jeho sevření a zakousla se mu do kůže na hrudníku. Trhla, vlkovi se objevila rána. Odskočil od ní. Jeho oči mluvily za něj, nemyslel si, že by byla slabou. Avanté vyplivla kus jeho chlupů a kůže. Vlk však ránu zahojil pouhým mávnutím ruky. ,,To je podvod!" Zavrčela, sama na nohu moc nemohla došlápnout, vlk jí asi poškodil šlachu. Mistr se zasmál a mávl tlapou, Avanté najednou necítila žádnou bolest.
Avanté se na něj podívala se zájmem. Už teď se cítila silnější, jako by mávnutí tlapy způsobilo i její zesílení.
Ring zmizel, jako by tam nebyl. Místo toho se před Avanté objevila myš. Vlk k ní posunekm ukázal. Zrzka se na Mistra podívala, jakože jestli mu hrabe na maják. Myš mezitím zatím odběhla do nedalekého křoví. Vlčice neuměla lovit, zajíc by byl jednodušší, ale myš? Nasála pach a začala čmuchat. Myš z křoví utekla dávno a vlčice následovala její stopu. Uviděla malou kořist nedaleko stromu a vyskočila. Myš však rychle vzala roha a začala utíkat po cestě. Vlčice běžela za ní, s nenávistí v očích. Myš však vzala čáru přes džungli a vlčice ji neviděla, běžela rovně snažila se malou mrchu najít, bylo však jasné, že ji ztratila. Nasála však její pach a hledala. Hledala dlouho, když myš ucítila v nějaké díře. Malá dírka, nepřístupná pro velkou vlčici, ale zrzka tam myš viděla, jak se krčí v rohu. Mohla počkat. A nebo... Avanté přiložila tlapu k díře a vprskla do ní oheň, který myš usmažil. Avanté potom díru vyhrabala a myš donesla vlkovi. Ten nevěřícně kroutil hlavou, ale poté se jen pousmál.
Nyní se ocitli na skalách.Vlk se se smíchem teleportoval se na vrchol. Takže on podvádí, a já mám tohle šlapat?! Naštvaně se jí blesklo v očích a vydala se na cestu. Přeci ji neporazí žádný stařík! Allavanté se docela bála výšek, proto když se dostala na úzkou cestičku, snažila se nedívat dolů. Co si budem, fyzicky to pro ni náročné nebylo, ale její psychika docela utrpěla. Šlapala asi hodinu a zdálo se jí, že se neblíží k vrcholu, avšak už byla za polovinou a to nebylo špatné, další hodina a bude nahoře, to jí běhalo hlavou. Cítila bolest nohou, ale spíše znovu vyšla na štěrkovitou cestu, která byla úzká a dalo se tudy sotva protáhnout. Najednou jí noha sklouzla po kameni a její zadní noha přepadla přes okraj, následována druhou nohou. Avanté křikla, ne snad hrůzou ze smrti, ale toho, že se lekla. Zabrala do předních noh a vyškrábala se zpátky na skálu do bezpečí. Když prošla úsekem, dostala se na stezku, vedoucí na vrchol. Mistr tam seděl a smál se. ,,Mohla jsem zdechnout," vyčetla mu, vlk však mávl rukou. Posunkem jí ukázal na výhled kolem. Řekl, a ignoroval její nadávky. Vlčice vyšla na vrchol a rozhlídla se. Ironicky, zahlédla Rest a kupičku vlků. ,,Smečka?" Vlk, jako by snad četl její úmysly se zasmál a shodil ji z útesu. Avanté s křikem padala, poté se však oba ocitli zase v džungli. Vlčice nic neříkala, jen popadala dech.
Vlk se rozběhl pryč a hlavou ukázal, aby jeje následovala. Avanté se blýsklo v očích a rychlostí blesku upalovala za vlkem. AŽ ho chytí, tak mu opravdu asi něco udělá! Připadalo jí, jako by hrál nějaké hry, pořád dokola. Běžela rychle, mistr byl však stále o kus před ní, viděla jeho ohon, ale už jej skoro doháněla. Cítila se vytrvalejší a to bylo u běhu docela důležité. když už byla asi tři metry od něj, najednou před ní vzrostl velký kámen, překážka. ,,To je podvod!" Řvala po něm a přeskočila kámen. [Vlčice zavrčela a zdolala jeden kámen. Běžela nějakou chvíli dál, Mistr byl zase o kus před ní. Když mu však byla na blízku, spadl před ní strom. Ten ladně přeskočila a zasmála se. [b],,Nic lepšího nemáš?" [/b] Asi to prostě neměla říkat. Dýchala rychle, takovou rychlost nikdy příliš nevyužívala, bolely jí plíce a být u toho obratná, bylo pro vlčici prostě hrozné. Před ní se objevila velká zeď, co ji uzavřela. Na sobě měla malé rysky, takže se po ní dalo vyškrábat, trvalo to však asi 5 minut, než vlčice zdolala velkou překážku. Mistr tam stál venku a smál se.Vlčice zavrčela, seskočila tak, že byla vedle něj a běžela. Držela s ním tentokrát krok a on jí žádné překážky do cesty nepostavil. Doběhli spolu k vodě, kde oba osvěžili krky. Vlčice vzdychla a mávla ocasem. Když chtěla poděkovat, Mistr byl už pryč.

14 mincí (jedna ze zeleniny) = 112 % + 50% sleva = 56
168%

Síla -46%
Obratnost - 47%
Rychlost - 39%
Vytrvalost - + 22%
Lov - + 14 %

-> Křišťálové jezero (přes luka)

4% do schopnosti lovu