Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Temný les a Pityas

Vlčice prošla přes hory, nějak věděla, kudy se vydat. Cítila ve vzduchu starý Scarův pach, tudíž by mohl být možná i někde poblíž. Mrskla ocasem a přidala do kroku. Proběhla Temným lesem a vyšla zase na to známé spáleniště, kde smrděl prach a ohořelé stromy. Ne že by se jí tu nelíbilo, ale měla naspěch. Znovu přidala do kroku, tentokrát rychlým krokem přeběhla starý most.

-> Svatyně (Přes Les u Mostu, Mlžnou džungli)

Avanté usnula. Probudila se až pozdě v noci, kdy její hlavu začal smývat déšť. Vedle ní spal Alduin. Bolela ji hlava, cítila se jako by ji někdo praštil něčím po hlavě. ,,Co jsem to tady sakra vyváděla?" Řekla si sama pro sebe, docela sebekriticky, cítila se poměrně pošpiněná, jako by nebyla sama sebou a chtěla na celou tuhle aféru zapomenout. Nahodila neutrální výraz. Byl čas něco dělat, nějak tuhle trapárnu odčinit. Musela najít Scara, aby s ním probrala svolání společenstva. přeci jen, bylo tady mnoho nových lidí. Nechala Alduina spát, však on ji bude v patách hned.

-> Spáleniště (Pityas a temný les)

8. Alduin

Avanté by se i nad jeho odpovědí uculila, ale pořád měla pocit, že je vše špatně. Tlapy jakoby se jí motaly dohromady, cítila, že vidí Alduina na levé straně, ač reálně byl na pravé a tedy hlavu otáčela od něj a ne k němu. Cítila se jako by padala a tak mávala tlapkama ve vzduchu, ve snaze nějak zastavit pád. ,,Co když teď umřeme?!" Křikla na něj. Ne že by se smrti bála, ale ta divná nervozita, bobulky a omamné účinky, které by záviděl asi kdejaký feťák, způsobovaly docela depresivní náladu a pocit jakéhosi sebepudu a sebezáchovy. Což tedy bylo u Avanté jedinečné.

7. Alduin

Avanté se podívala na Alduina, který se zase zvláštně proměnil. Vypadal najednou mnohem nadšeněji než kdy dříve a ona ho sledovala se smíchem. Reálně se začala smát, ačkoliv její smích byl.. no... šla po něm husina. ,,Avantéééé je nynííí už krrááááálovna?" protáhla svým zfetovaným tónem a nechala si vzít packu. Když však vzal její pravou packu, myslela že to je levá packa. I svět se nějak divně obrátil. Než jí stihl políbit, tak začala řvát ,,My padáme z nebe!" Všechno měla obráceně a myslela, že brzy spadne. ,,Musíš se otočit na záda, abychom zůstali pevně na zemi!" Rychle si lehla a natáhla tlapky k nebi.

Jméno, postavení: Allavanté, Alfa
Počet postů za celý předchozí měsíc: 5
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete): Potkali s Alduinem Beliala, který následně odešel, oba se z toho znudili a tak chtěli jít prozkoumat další území, došli na Zinkovu fetovací akci

2% do vytrvalosti/zapsáno

6. Alduin

,,Jo, trochu!" Křikla na Alduina, který se mezitím vyprostil z jejího sevření a popošel dále. Najednou začal něco přežvykovat. Avanté, v jakémsi opiátovém opojení bobulek vyskočila, jako pravý a nefalšovaný feťák, protože kdo okusil jednou, chce více - a přihopskala k Alduinovi, který už přežvýkal celou houbu a jen se na ní usmál. ,,Tys mi nic nenechal!" Pronesla lehce ublíženě a tak popošla zpátky ke keři s bobulkami a ochutnala jiné, ty byly tentokrát divně zelené. ,,Nom nom nom" žvýkala hrst bobulí v tlamě a sledovala Alduina.

5. Alduin

Ležela na Alduinovi. Kdyby byla při svých smyslech, jistě by možná následovalo něco jiného, než momentálně předváděla. Zaslepena svou novou mocí, kterou však nikdo jiný neviděl, ale po Alduinových slovech byla utvrzená, že je on také vidí, mohla jen přemýšlet, co vše by chtěla zničit a nějak se teď nechtěla věnovat čemukoliv jinému. ,,Avanté je silná, Avanté se jen tak nezraní," zamumlala a lehce se k němu přitulila, bobulky jí očividně vlezly trochu víc na maják a cítila se docela unavená. Přeci jen, zkolila celej strom! Ne že by to teda nedokázala předtím, ale nová síla a máchání tlapama bylo značně vyčerpávající (nebo spíš byla už tak přefetovaná, že potřebovala oraz). ,,Avanté nemůže být ničí, Avanté není přeci věc," vymluvila mu laškovně a začala se vedle něj válet na zemi, aniž by nějak řešila, že strom co skolila, neviděla.

4. Alduin

Allavanté pořád skákala, ve značném opojení po oněch bobulkách a Alduinovi začala věnovat pozornost až v době, kdy se ozval jeho hlas. Otočila se na něj, pohrávající si stále s divným světlem, které tvořila mácháním tlapama. Světlo jí pálilo a zároveň bylo tak silně, že když jej vyslala do keříku s bobulkama, keř se rozprskl a bobulky popadaly všude na zem. ,,Avanté to ví! Ale Alduin je taky úžasný!" Mrkla na něj a pak začala pobíhat kolem něj. ,,Koukej, Avanté umí ničit vše kolem pomocí světla!" A začala máchat zase prapodivně rukama, ač z jejího pohledu světlo ničilo stromy kolem. Jeden ze stromů však v její vizi začal padat na Alduina. ,,Pozor!" křikla na něj a skočila po něm, aby jej strhla stranou. Strom spadl na zem vedle nich.

3. Alduin

Avanté se zadívala na Alduina, který byl rozdvojený, podivně zkroucený v jejích očích. ,,Avanté to ví!" Zubila se a mávala ocasem, ačkoliv byla stále svým způsobem zaseklá vedle Alduina. Najednou Avanté viděla, že z jejích tlapek jde zvláštní světlo. ,,Hele, Avanté svítí!" Křikla na Alduina a vyprostila se z jeho sevření, naprosto ignorujíc, co jí právě řekl a začala máchat tlapkama. Nad ní se začaly tvořit divná světla, která se hýbala kolem. Avanté pohla tlapkami dopředu a světla rozpůlily ve dví strom, který spadl vedle ní. ,,Avanté je nejsilnější na světě!" Skákala, opravdu se tedy tak minimálně cítila. ,,Avanté teď povede Chaos ke slávě a zničí všechny své nepřátele!" Vískala na všechny kola, snad jí teda vlci okolo v jejím oblouznění neslyšeli.

2. Alduin

Když se Alduin vyvalil vedle ní, na tváři se jí objevil její typický úsměv a pozorovala, jak černý společník zvedl tlapky do vzduchu. Začala mu do nich drkat. ,,Alduin má medvědí pacištyyy," odvětila mu na to zrzka a natočila hlavu, když se zvedl a zatvářil se smutně. ,,Alduin přece není ošklivý!" Pronesla naoko uraženě. ,,Avanté nemluví s ošklivými vlky!" Posadila se vedle něj a sledovala jeho smutný obličej. Když z něj vyšly ta slova, Avanté se ušklíbla a skočila na vlka, přičemž jej povalila na zem. ,,Avanté si nechá Alduina!" Rozplácla se na něm a zamotala se do jeho tlapek, přičemž při pokusu vstát spadla na bok. ,,Avanté uvízla," pronesla tragickým hlasem, jako by snad byla dvouměsíční vlče. Ač mohla pouze jen zvednout tlapy a vstát, zůstala ležet, tlapy mezi těmi Alduinovými.

1. Alduin

Avanté se podívala na Alduina a sledovala vlky kolem. Ani se jí nechtělo na ně útočit, či vůbec k nim chodit. Všichni kolem byli veselí. Nasála okolní vzduch a ucítila bobulky. Už jen vzduch jí vnesl jakousi podivnou náladu. ,,Heeeeleeee Alďooooo! Bobulkyyyy!" Pronesla dlouze, ani sama nevěděla proč a rychle přicupitala ke keříku a aniž by se nadála, dvě či tři bobulky začala mlít mezi zuby. Měly trpkou chuť, ale to Avanté nevadilo. Opravdu se neuměla smát, proto ukázala svému společníkovi svůj zvláštní, veselý až možná lehce vražedný škleb a začala se smát. Povalila se na zem, jako by měla dvojku v krvi a začala si prohlížet svoje tlapky. ,,Avantééé mááá tak hezkéé paciškyyyy," zubila se a mávala s tlapkami ve vzduchu. Možná žrát tolik bobulek nebyl nejlepší nápad, ale Avanté pořádně nevěděla, co se děje. Viděla rozdvojeně, skoro roztrojeně.

-> Spáleniště

,,Alduin byl hodný, ale musí se více snažit," mrskla ocasem se zazubením a nechala se unášet pohledem jeho očí. Pomalu se zase rozhoupala dopředu. Prošli oním temným lesem, ve kterém byla již několikrát a dále se dostali do hor. Ty prošli malou stezkou a vyšli na louce. Už se stmívalo, ačkoliv bylo léto tak slunce zapadlo hodně pozdě a stále bylo velké teplo ,,Avanté má přeci úroveň! Nebude se pitcořit s jiným vlkem v Alduinově jeskyni!" zahučela naoko naštvaně.

-> Les u Mostu

Prošli přes nějaká luka a lesík, přičemž se dostali a jakési spáleniště. Allavanté tady již jednou byla, ale nějak tomuto místu nevěnovala značnou pozornost. Konečně si to však mohla prohlédnout lépe, jelikož výprava za velkou neznámou s Alduinem jí umožnila vidět všelijaká místa. Poohlédla se zde a procházela mezi spálenými stromy. Konečně měli oba čas na chvíli vydechnout, když se hnali dlouhou dobu. ,,Možná, to se uvidí, pokud Alduin bude hodný," ušklíbla se na něj a ukázala mu typický úsměv. To, že jeho úkryt jí bude k dispozici, o tom nepochybovala.

-> Kvetoucí louka (temný les a Pityas)

-> Rokle

Prošli roklí a zase se dostali do hor. Tudy však zase vedla malá cestička, kdy vyšli na menší pláň a před nimi se rozrostl velký průsmyk. ,,Hmm, tohle je divné místo," pronesla. Všude byly jen hory, rokliny a málo luk. Ne že by jí to vadilo. Bylo opravdu velké vedro. ,,Věřím že oba se dokáží postarat sami o sebe, a když bude potřeba, možná i jeden o druhého." Pokrčila rameny, nevěděla, jestli to pro něj něco znamenalo, pro ni nějak extra ne. Ne že by se teda kdykoliv o někoho starala, ale u Alduina by asi udělala výjimku. Na to že půjde s ní, jen přikývla. ,,Potom by se snad mohli i vrátit do Alduinova úkrytu." Mrkla na něj a mávla ocasem.

-> Spáleniště (přes les u mostu a luka)

-> Nejvyšší hora

,,Možná o něj má strach, možná věří, že se o sebe dokáže postarat sám," usklíbla se. Prošli pomalu rozšířenější stezkou do nějaké rokle. Byla velká, skoro jaky by zde nesvítilo slunce. Sice měla ráda teplo, ale nynější léto bylo obvzlášť horké. Na horách byla zima, v nížinách zase nechutné teplo. ,,Avanté většinou nemá moc před čím zachraňovat." Pokrčila rameny a odmlčela se- ,,Taky by se měla pomalu vydat najít Scara. Celkově potřebují trochu zorganizovat členy." Mávla ocasem a vydala se danou roklí vpřed. Bylo tu trochu trávy, ale nic moc tady nežilo.

-> Dračí průsmyk (přes ostříží zrak a Severní hory) ať se rychle dostenm na akci :D