Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Alduin otevřel oči. Hypnotizovala ho od chvíle, co se probudila. Byl docela roztomilý, když spal. Proč se jen nechtěla vzdálit pryč? Proč neodešla hned pot tom, co se objevilo slunce na obloze? Měla tolik možností se vypařit, ale stejně zůstala v téhle jeskyni, s tímhle vlkem a to co se večer stalo bylo jen hezkou vzpomínkou. Ale stále jí tu něco drželo. Zase se usmál. Ten úsměv který měl včera... Nemohla ho vybít z hlavy.
Jeho hlas jí vytrhl z myšlenek a z transu. Ušklíbla se a jemně mu tlapkou přejížděla po boku, přičemž hlavu otřela o tu jeho. ,,Každý by v mé kůži spal dobře," špitla mu do ucha a pak hlavu dala zase na jeho hrudník. Ten sen jí otravoval. Tyhle vzpomínky vytěsnila už dávno. Proč se objevily zrovna teď? ,,A co Alduin? Spalo se mu dobře v nové jeskyni?"

Najednou se ocitla na zelné trávě. Mladá, ani ne roční vlčice, dívající se do dálky. Její ohnivé oči spatřily malého srnečka, který se také toulal po louce. Allavanté se přikrčila, přičemž se hodlala vyskočit srnci po krku. ,,Avanté!" Slyšela křik své matky Essonté. ,,Allavanté, kolikrát jsem ti říkala, že nemáš opouštět jeskyni? Co kdyby sis ublížila? Já pro tebe ulovím, běž. Běž zpátky do jeskyně," pronesla její matka a mladá vlčice jí sledovala ohnivýma očima. ,,Mami, už nejsem malé vlče! Dokážu se o sebe postarat sama." Sledovala svou matku. ,,Ne, ne, ne, jsi moje malá dceruška, tak slabá, tak jedinečná, jediná přeživší, maličká!" Hlas Essonté byl tak hysterický. ,,Nejsem slabá!" Avanté vycenila tesáky. Její matka ji povalila na zem a zavrčela, přičemž ji uvěznila do velké bubliny elementu, ze kterého se ryšavá vlčice snažila dostat. ,,Nemůžeš mě v jeskyni držet věčně! Chci žít!" Avanté svítily oči plamenem. ,,Jedině tak tě můžu ochránit zlatíčko. Jedině takhle zajistím, že se moje malá, slabá dceruška nezraní. Tohle je láska!" Avanté se na ni dívala s odporem. Jestli láska udělala z mé matky hysterickou a labilní vlčici, nikdy nechci pocítit nic, čemu se říká láska. Láska je slabost. Láska je slabost. Láska je slabost.

Avanté otevřela oči. Jemný letní vzduch jí česal srst. Už nebyla malá vlčice. Nebyla slabá vlčice. Její ohnivé oči se rozhlédly po jeskyni. Už dlouho neměla sen o matce, nebo o čemkoliv v její minulosti. Stále cítila teplo Alduina. Přitiskla se k němu, ale oči již nezavřela. Nemiluju nikoho. Jsem na vše sama, jako vždy. Jsem sama, silná, můžu se spolehnout jen na sebe a na své schopnosti.

Nevěděla proč se cítí tak zvláštně. Položila mu hlavu na jeho hrudník a tiše oddechovala. Tohle zažila už tolikrát a přesto to s ním bylo tak jiné. ,,Mhm," přitakala mu na jeho tezi a pomalu zavírala oči. ,,Pokud je to sen, tak jsou v něm oba, Blázínek i Princezna," pronesla tiše a spokojeně zavřela oči. Nechala se vískat v srsti jeho tlapou a užívala si každý jeho dotyk. Vždycky se po tomhle tiše vypařila, ale nyní cítila, že Alduina opravdu nechce opustit. Přitiskla se blíž k jeho hrudníku a zavřela oči, přičemž se nechala pomalu odvádět do říše snů.

18+

Cítila jak se pod ním třese, jak jeho nohy trpí křečí, v tom dobrém smyslu. A pak najednou vše skončilo. Alduin se přetočil na bok a ona v jeho očích viděla výraz naprosté spokojenosti. Uvelebila se vedle něj, spokojeně pohupovala ocasem a nechala se unášet pohledem jeho modrých očí. Poté se na něj zazubila. Usmát se totiž neuměla. ,,Alduin vypadá, že je spokojen," pronesla poté a jemně mu drápy projížděla po boku, hypnotizujíc jeho oči. Sama je jemně přivřela, cítila se docela unavená a možná by jí neškodilo lehce si zdřímnout.

18+

Poslouchala jeho občasné vzdychnutí. Užívala si jak jí jemně stiskl ouško, ona mu to oplatila víc, že zrychlila svůj pohyb. Drápky zaryla do jeho boků, přičemž atmosféru prořízlo pár jejích jemných vzdychů. Byla už docela vyčerpaná a cítila, že za chvíli všechna tahle neřest skončí. Odlepila se od něj a začala mu jazykem olizovat hrudník, přičemž její drápy sjížděly z boků až dolů. Hlavou se dostala až úplně dolů a potěšila černého vlka trochu jiným stylem. Hrála si s ním jazykem, přičemž drápky přejížděla Alduinovi po stehně a nohách, doufajíc, že si tuhle chvilku pořádně užije.

18+

Viděla jeho úsměv, skoro jí až zacukaly koutky, ale než se stačila usmát, ucítila, jak se dostal do ní. Jemně vzdychla vzrušením, celé její tělo se pod ním zachvělo. Užívala si každičký jeho pohyb, jeho tesáky jemně štípající na jejím krku a to, jak se harmonicky jejich těla spojila a hýbala spolu. Sama mu lehce zajela čumákem pod srst na krku, jemně kousala jeho krk i uši, tlapkou se zaryla jemně a něžně do jeho zad a pomáhala mu s pohybem, přičemž vydávala spokojené zvuky, něžné, přímo do jeho ucha. Poté se rychle vymrštila a převalila jej na záda, přičemž mu drápem projela přes hrudník. Olízla mu nos a posadila se na něj, přičemž se jemně a rytmicky pohybovala. Hlavu dala na jeho hrudník a jemně jej kousala. Jejich dech byl skoro až rytmicky stejný a ona čekala, jestli se mu tato pozice bude líbit víc, nebo jestli ji zase přehodí pod sebe.

Když položil svou hlavu na její hrudník, skoro jako by přestala dýchat. Sledovala jeho oči, jako by se v nich snad měla utopit. Přeci jen byla pravda že oheň se vždy uhasí vodou. Jako by její výbušnou a ohnivou povahu omývaly vlny vody a s nimi přicházel klid. Po dlouhé době od něj slyšela něco v první osobě. AŽ tak ho rozhodila? ,,Alduin se musí přestat strachovat a trochu se uvolnit," pronesla a tlapou mu jemně přejela od ucha k tlamě, kdy se zastavila drápem na jeho tlamě. Byla jeho první? Proč se zdál tak neklidný? Proč ona byla neklidná? ,,Ne... nezlobila by se. Alduin už její náladu dávno zlepšil." Vlastně na toho šedého vlka už dávno zapomněla, teď nebyl důležitý, teď tam byli jen oni dva, v mezičase, v jeskyni, šumění vody a atmosféra plná vášně.

Takovou odpověď nečekala, ale možná prostě jen chtěl vědět, jak bude reagovat. Měla by snad žárlit? Myslel to vážně? Odvrátila od něj hlavu, když se jeho modré oči vpíjely do těch jejích a pak ucítila, jak ji shodil na kamennou zem. Jemně vzdychla, jelikož to nečekala. Teď byla pod ním, dívala se mu do očí a cítila, že jim vůbec nerozumí. Proč byl tak jiný než všichni ostatní? Kdyby se zaposlouchal, slyšel by její srdce, bijící jako o závod. Tohle zažívala tolikrát, ale teď to bylo tak jiné. Když k ní přiblížil čumák, přivřela oči. Pak se chvíli nic nedělo. ,,Bojí se snad Alduin něčeho?" Špitla jemně a zvedla hlavu, ač byla stále pod ním a jemně mu zkousla ucho. Najednou se v téhle pozici cítila zranitelná. Ona byla většinou ta co se snažila dobývat, ale nyní to byl on, kdo stál nahoře a odhodlal se k činům.

Chvíli přemýšlela nad tím, jestli mluvil o ní, nebo o té jeskyni. A nebylo to jedno? Ona neznala city jako byla láska. Vždyť nemilovala ani vlastní rodiče. Vlastně ani sourozence. Nikdy nemilovala nikoho. Proč by to teď měla měnit? A byla to vůbec láska, nebo jen jakási zvláštní přitažlivost? ,,Nebude se zde Alduin v tak velké jeskyni cítit poněkud sám?" Ani nevěděla proč to řekla. Možná, aby jen přesekla to ticho a hustou atmosféru. Slyšela jak dýchá, jako by byl mnohem blíže. Jako by snad jeho teplý dech mohla cítit na svém nose. Slyšela jeho srdce. Když pronesl nějakou poznámku o horku, přešla to bez odpovědi. Dívala se pořád to těch modrých očích a hypnotizovala je.
Jeho poslední slova byla tichá, asi jako spíš myšlenka co neměla být vyřčena. V hlavě si přehrávala tisíce věcí, co by nejspíše udělal každý při téhle atmosféře. ,,A co bys chtěl dělat ty?" Špitla mu do ucha, až teď jí došlo že se přiblížila tak, že se jejich těla jemně dotýkaly.

Když se na ni znovu usmál, měla pocit, že se tentokrát chce usmát i ona. Ale neudělala to. Jako by její tvář tuhle mimiku neuměla. Smála se vůbec někdy? Usmívala se někdy? Vřele a přátelsky? Vždy se jen šklebila, ukazovala své zuby. Vše bylo vždy černé, sarkastické a zlé. Protože ona taková byla. Zajímalo ji, jestli mu vadilo, jaká ve skutečnosti je? Proč by jí to zajímalo? Od kdy jí zajímá, co si kdo myslí? Ona je dokonalá! Jako by na ní všechny myšlenky teď řvaly.
Vlk před ní se posadil. Atmosféra jako by houstla. Většinou tohle byla situace, kdy se na ní většina vlků vrhla a uvěznila ji pod svým tělem. Ne že by jí to někdy vadilo. Ráda si s vlky hrála a poddávala se neřestem. Jenže on byl jiný. Podívala se mu do očí, on uhýbal pohledem. Na jednu stranu jí to trochu štvalo. Proč se po ní prostě nevrhne? Z myšlenek jí vytrhl jeho hlas. ,,Hm?" Podívala se kolem sebe. Jeskyně byla docela útulná. ,,Je docela dobrá," zhodnotila.

,,To nevadí," odvětila, jako by to snad chtěla celé uzavřít. Ani jí nevadilo se mu tolik otevřít. Sama nevěděla proč. ,,Alduin není rozdílný od ostatních jen mluvou, ale vším," řekla mu na odpověď. Opravdu se s ním necítila tak jako s jinými vlky. Cítila se jako by mu mohla říci vše co chtěla, jako by se mu mohla svěřit. To snad nemohla ani své nejbližší rodině. Ona se navíc neměla nikdy moc o čem svěřit. Nikdy v sobě moc věcí nedusila. A když ano, vybila si to na někom. Řekla to někomu - a mrtví nemluví. Lehce se ušklíbla, jako by se všechno najednou v její hlavě resetovalo. Vlezla do potemnělé jeskyně a uvelebila se na kameni. Avanté na jeho slova kývla. ,,Avanté tady ráda bude občas dělat Alduinovi společnost," pronesla a vstala, přitom došla těsně vedle něj a také se napila.

,,Princezna se přeci narodila princeznou. Má svoje osobní kouzlo od malička," mávla ocasem, na tváři pořád stejný úšklebek. Od nepaměti byla taková. Uměla ostatní ošálit vzhledem, postavením či silou. Vždy dostala to co chtěla, proč by neměla?
Když se jí zeptal, jak ho bere, podívala se před sebe a zamyslela se. Kamarád? Ne... neměla kamarády, nikoho si moc nepouštěla k tělu. Bratr ze společenstva? Taky ne, nebrala ho jako někoho - ostatně, moc vlků ze společenstva nebrala jako sobě rovné, ona pořád byla přeci výše postavená!,,Avanté ani neví. Alduin ji příjde jako zajímavý vlk. Avanté se s Alduinem nenudí." Nevěděla co říci. Nebyl to vlk na klasický noční románek. Takoví vlci se našli, ale pořád je nebrala jako sobě rovné, brala je jen jako zábavu, nebo když něco potřebovala. Ne že by s tímhle noční románek nechtěla ale, bylo to jiné.
Pořád otázky. Na její tělo, osobní. Cítila jako by jí spalovala vnitřní bolest. ,,Avanté se nemá kam vrátit. Avanté nebyla zvyklá se vracet k ničemu a nikomu," možná tím řekla víc než chtěla. Zadívala se mu do očí. Proč jí tenhle vlk znervózňoval?! Proč mu říkala tyhle věci?
,,Scar takové starosti nemá. Je také svobodným Chaosanem, může si dělat, co chce." Viděla jeho úsměv, jen na chvíli. Sama byla však ráda, že změnil téma. Tyhle věci co se jí dotýkaly jí byly nepříjemné. Kývla na něj a otočila se, přičemž zamířili k otvoru.

Jeho smích ji nijak zvlášť nevyprovokoval, pouze se na něj ušklíbla. Více jejich minulý boj nerozebírala, oba se nějak bavili. Vždycky se při bitvě zranila. Její srst a maso bylo už zvyklé na vše.
,,Princezna nepotřebuje otroky, má přeci své osobní kouzlo," zazubila se na něj a švihla ocasem. Nebyla nejspíš daleko od pravdy, často měla dost způsobů, kterými přesvědčovat že práce pro ní se vyplatí. A být proti ní... no... moc takových nepřežilo. ,,Avanté nebere Alduina jako otroka. Je to svobodný vlk a člen společenstva." Nevyužívala své bratry a sestry. A většinou jim neublížila - pokud to nebyli otravné sigmy bez špetky úcty - jako ten nový vlk v Deumu. Proč ho vůbec přijala? Za jeho drzost? Nadechla se. Musela dát svoje osobní problémy stranou. Příště, jestli ji naštve, už tak hodná nebude. Pořád ji to vnitřně deptalo.
,,Princezna doupě nemá. Princezna žije volně a všude, kde se jí líbí," ušklíbla se, ač jí možnost ukrýt se u tohoto vlka nepřipadala nelibá. ,,Alduin už potkal Scara! Milost je další zakladatel Chaosu, stejně jako Avanté. Ale Scar a Avanté nejsou partneři. Avanté Milost nezajímá a Milost nezajímá co dělá Avanté v jejím volném čase," pronesla a jemně se o Alduina otřela, poté se ušklíbla.

Zazubila se a své ohnivé oči zarývala do těch jeho. ,,Za tvůj majestátní ocásek se Princezna dozajista neomluvila, tak by měla svou chybu napravit," pronesla naoko smutně a podřízeně. Mohl to brát jako omluvu. Měl by. Lepší asi neuměla. A ne že by se moc často omlouvala - spíš vůbec. Tenhle vlk v ní probouzel zvláštní věci. ,,Pokud Blázínek chce, může se u Avanté držet tak dlouho, jak se mu zlíbí. Avanté se docela líbí jeho společnost. Což se o moc vlcích říci nedá," mrkla na něj a klusala dále. Nikomu příliš moc nelichotila. ,,Možná by se tam Princezna občas ukázala," její oči teď tančily jako plamínky ohně. Mohl si přebrat tuhle odpověď jak chtěl. Na jeho poznámku o chytré vlčici mu oplatila ono zazubení, přičemž zastříhala oušky. Zátoka byla docela široká, avšak blížili se k menším skaliskům. Možná tam bude někdo provizorního, jako úkryt.
,,Takže kdyby Alduin potřeboval službičku, může využít svého dlužníka," pronesla s úšklebkem. Ona měla jiné způsoby, jak dostat to, co chce. Ale o tom se svému společníkovi nesvěřila. Přeci jen, byl trošičku jiný než všichni ostatní a to se jí líbilo.

Podívala se na modré nebe, které jí přišlo příjemnější než kdy dříve. Slunce jí bilo do zad a srst pomalu usychala. ,,Avanté dělá dobře,když je z ní Alduin v rozpacích," ukázala mu své bílé zoubky a nechala se obcházet, ač to byl spíše rituál, který dělala ona, než kdokoliv jiný. To se jí na vlkovi zalíbilo. ,,Jestli si chce Alduin odvetu s Princeznou, nebude se zlobit," pronesla svůdně a zamrkala na něj. ,,Princezna si myslí že vlk hlupák byl, když si myslel, že by proti Princezně vyhrál. Možná vlka zaslepila hladina testosteronu, když věděl, že ho porazila křehká Princezna," ušklíbla se a olízla si ránu na stehně. Srst jí usychala opravdu rychle. ,,Pokud Alduin chce, může se s ním princezna vydat hledat nějakou pěknou jeskyni." Zvedla vyzývavě obočí, jako by to snad znamenalo něco více než pouhé hledání jeskyně. ,,Blázínek by se neměl zahazovat s nudnými vlčicemi a zbytečně si zaplňovat jeho pěknou hlavičku názory a bláboly hloupých vlčic." Pronesla a vstala, přičemž švihla ocasem. ,,Zatímco budou Avanté a Alduin hledat pěknou jeskyni, může Blázínek povyprávět Princezně co za zajímavou záležitost vyřizoval."