Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Samael zmínil, že krev Amona pálí. I ostatní vlčata se jaksi divně chovala okolo jeho smrti. Že by? Neměla nad tím čas uvažovat.
Allavanté se podívala na Caina, její syn měl očividně lehce starost o její stav. Jen mírně přivřela oči a ušklíbla se. ,,Tvoje matka bojovala s velkým vlkem z cizí smečky. Taky měl křídla, jako váš otec," odpověděla jen a významně se podívala na Alduina. Jakmile pohřbil Amona, jen mu přikývla na znak a poté otočila komverzaci k jeho poznámce. Mrtvému synovi už nevěnovala pozornost. Jako by to byl jen malý zádrhel v životě. ,,To vaše řádění u hranic s Artume... mělo svoji dohru. Společenstvo se potkalo pod horami, zabíjeli Urana. Asi zradil, předpokládám... a poté na nás seběhli vlci z hor." Zrzka to vyprávěla s jistou v pachutí v ústech. Porážka? No, museli se stáhnout. Ale ona se cítila, že nad vlkem vyhrála. Částečně. Jakmile Alduin připravil odvar, samosebou jej vypila. Kývla na znak díků. Dýchání už bylo lepší. Žebra se snad brzy zahojí.

Cain upozornil na to, že už úkryt vypadá lépe. Zrzka přikývla. ,,Dobrá práce, všichni. A jak říká otec, už je na čase, abyste se osamostatnili. Ale ještě předtím bych si s některými z vás udělala menší výlet." Ale to počká.

Jméno vlka: Allavante
Počet postů:3
Postavení:alfa
Aktivita pro smečku: dělání Chaosu?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Ukončila souboj s Einarem.
Bobřík: souboj (11kšm)

-> Kvetoucí louka

Zrzka dýchala těžce, sem tam se musela zastavit, aby nabrala dech a energii. Doufala, že brzy bude doma. Ach, sladký domov. S přivřenýma očima pokračovala dál. Rána na břiše se díky magické náplasti hojila lépe a rychle, minimálně už teď vlčice příliš nekrvácela. Některé šrámy pálily, ač byly zašité nití pavučiny, i tak se kolem nich tvořily krevní sraženiny.
Zlomená žebra jí pořád nutila hlídat si dech a bolest vystřelovala snad až do zad. Nepříjemný pocit, velmi. Přesto zrzka s vidinou odpočinku pokračovala směrem k úkrytu.
Nebylo to příliš daleko. Už z dálky viděla Alduinovu siluetu a také siluety vlčat. Neuteklo zas tolik času. Rvačka přece netrvala měsíc, zrzka se přeci přenesla jako Fénix tam, porvala se a šla zas zpátky.
K úkrytu se však vlčice ani nedostala, avšak si byla jistá, že Alduin pracoval na jeho předělání, jelikož venku viděla spoustu haluzí a bordelu, který nejspíše do úkrytu přivalila voda. Allavante se však zastavila u svého druha. Byla totiž svědkem toho, jak její syn, Amon, bolestně umíral před Alduinovýma očima. Zrzka došla asi v moment, kdy vlček končil svůj život. Možná jí zaznamenal. Možná ne. Ale vydechl naposled. A zůstala po něm jen krvavá spoušť. Alfa Chaosu však nehla ani brvou. Možná se však něco v jejím nitru trochu pohnulo. Zlost. Jak ona mohla tohle porodit? Takového slabocha? Nehnula koutkem. ,,Slaboch." Konstatovala jen a otočila se k dětem. ,,Zvládli jste s otcem trochu upravit úkyt?" Jako by se nechumelilo. Jen svému manželovi věnovala pohled. Ať ho pohřbí. Někde bokem.

VYHODNOCENÍ ŠTVANICE

Prvně bych se ráda omluvila za zdržení s odměnami, díky že jste to vydrželi.
Co se týče hry, doufám, že jste si Štvanici i souboj po ní užili a snad vás příliš nezaskočilo či nenaštvalo finální přepadení. Své dojmy mi samozřejmě můžete napsat níže a dejte vědět, zda byste nějaký podobný lov či nájezd chtěli i v budoucnu :> (Bez překvapení, slibuju)

Co se týče vašich odměn - primárně jste nasbírali bobříky.
Konkrétně máte nárok na - Zachránce, Vojáka, Vraha a Souboj, případně také na Střelce, pokud jste trefili Urana nebo protivníka magií.
BOBŘÍKY PROSÍM ZAPIŠTE DO ÚNOROVÉ VÝPLATY! Pokud jste při souboji získali i jiné bobříky, napište si o ně také.

Odměna za štvanici jako takovou je: 3 tlapky NEBO 20% sleva do obchodu
Odměnu si vyberte a napište pod tento příspěvek. Ještě jednou, bobry prosím pište do výplaty v Únoru.

Akce byla herní, jelikož se účastnily dvě smečky, takže SE POČÍTÁ DO ODZNAKU.

Díky za účast a Chaosu zdar! :>

-> Nížina hojnosti

Náplast -1

Allavante byla vyčerpaná. Magie kterou užila během souboje si vybírala svou daň a fyzická síla, která musela být užita, jí taktéž mocně vyčerpala. Mimo jiné, okřídlený zrzek byl opravdu silný soupeř. Břicho měla potrhané a rozryté drápy do masa. Musí to ošetřit, než se to zanítí. Naštěstí si vzpomněla na chladivou náplast, kterou koupila u Wua. Použila tedy tento předmět, který obalil ránu, jako, no, náplast a pomalu jí začal zacelovat. To bylo to nejhorší zranění. Zbytek ran zašila pomocí pavučiny, avšak zůstala jí pěkná zraněné, jen co byla pravda. Dýchalo se jí opravdu špatně skrz zlomená žebra, ale ta se holt budou muset zahojit sama, to nejspíše nevyléčí jen tak ze dne na den. Vydechla studenou páru. Šla pomalu. Procházela horami a doufala, že jí nebudou vlci v patách. Otáčela se, ale nikoho neviděla ani necítila. Stáhli se domů. A ona musela taky. Přivřela oči, plýtce dýchala a s úšklebem na tváři mířila směrem k zátoce. Bolest byla veliká, teď, když pominul adrenalin. Ale šla. Doufala, že Alduin se postaral už o úkryt. Chtěla odpočívat.

-> Tichá zátoka

EINAR - konec

Poslední živá? Zasmála se. Jako by ji záleželo na někom jiném, než na ní samotné. I kdyby měla obětovat všechny své přísežníky, tohohle parchanta jednou zabije. Jen ne dnes. Kousla se do jazyka.
Jeho drápy vystřelily z ničeho nic a trefily jí po tlamě, kde nechaly šrám. To už ale na vlka začala působit iluze. Planul. Trpěl. Allavante se smála. ,,Vidíš." Mlaskla jen. Ohlédla se po okolí. Většina jí uposlechla, ti co zůstali, riskoval život dobrovolně. To už nebyla její starost. Privrela oči.
Dychalo se jí opravdu těžce, vzhledem k zlámaným žebrům. Zatímco se alfa Alatey zmítal v Iluzi, Usměvavá zmizela směrem k horám. Neměla v plánu se tu zdržovat. Bylo na čase jít domů.
Po cestě pomocí pavučiny šila rány. Po tlamě jí tekla krev. Zrzka se cítila jako vítěz. Ač se tedy takticky museli stáhnout. Bylo to cenné. A bylo důležité brzy svolat Společenstvo. Měli si co říct.
S tou myšlenkou se jen už z hor ohlížela, zda ji nesledují. Udělala pár stop, aby je svedla bokem.
Když uslyšela vytí, zdálo se, že se stahují. Ušklíbla se.

-> Kvetoucí louka (přes Hraniční)

E I N A R

Vlk hrozivě Zavrčel a ona se nad tím jen lehce uchechtla. Jak se zdálo, Faustův pach se vzdaloval a ostatní se zatím drželi ještě na Nížině. Vlčice se podívala směrem k horám, ale jen periferně, neměla pocit, že by k nim někdo běžel. Každopádně neměla v plánu ohrozit Společenstvo kvůli ničemu. Tento boj nebyl podstatný. Ničeho by tím nedosáhli. Uran byl mrtev.
Její pavučina jej zachytila, ale jen na chvíli, jelikož jeho plameny lepkavou síť spálily na prach. Zrzka se zamračila. ,,Můj osud?" Zvedla pobaveně obočí. ,,Budu stát na mrtvolách vaší smečky s úsměvem na tváři." Vylíčila mu svou představu o osudu a pobaveně se zasmála. ,,Neboj se, tohle není naposledy, co se vidíme, to ti garantuju, zrzečku."
Pavučinu, která proti ní vyletěla, bez problémů spálila (6), avšak biče, které vyvolal, jí několikrát švihly (3) přes hlavu a záda, přičemž nechaly krvavé šrámy. Vlčice zavrčela v bolesti. Proti vlkovi vystřelila ohnivou kouli (1), přičemž se snažila udržet na zemi, z ran jí tekla krev.
Ovládla iluzi, kterou měla už velmi dobře naučenou a promítla vlkovi to, že na něj skočila a zahryzla se mu do krku, přičemž z něj vyprchával život a cítil vlastní zoufalství (5).

E I N A R + SPOLEČENSTVO

Allavante se zakousla do srsti. Povolila tedy sevření, přičemž vlkovi možná vyrvala tak pár bílých chlupů ze spodní části krku, které mu [asi] flusla do obličeje, jako milé gesto. Pro její štěstí se jí podařilo vyklouznout zpoza jeho tlap, takže se na chvíli otočila zády a vlk vyjel po jejím ocase (3). Zuby zachytily možná trochu srsti, načež se zrzka otočila zase obličejem k němu, aby se případně mohla bránit.
Na jeho tváři visel úsměv. Allavante popošla dozadu, aby mezi nimi vytvořila trochu vzdálenosti. ,,Co se chechtáš, kuřátko?" Štěkla po něm, načež zasípala, jelikož její hrudník pohltila bolest zlomených žeber. Nato se jen blbě zasmála. Periferně sjela očima k horám. Proč se ten hňup skoro pousmál? Užíval si boj, nebo měl pocit, že má navrch? Možná přijdou z hor posily. Zrzka nebyla úplně blbá a ač si užívala jejich souboj, musela také trochu přemýšlet jako Alfa. Byli pořád prakticky u jejich území, kdykoliv ss mohlo zhůří vyřítit desítky jejich vlků a pobít je jak nějakou lůzu. Možná bylo načase udělat normální rozhodnutí a poslat jejich sebranku domů. Po očku zkontrolovala své druhy,
zdálo se, že všichni jsou tak nějak vyrovnaní. Faust chyběl, ale jeho pach cítila dál v lese. Zrzka zavyla, jen lehce. Měli se stáhnout, očekávala, že dorazí posily. Sama měla v plánu se zdejchnout, opravdu nechtěla bojovat v přesile. Proti vlkovi vyslala větší pavučinu (5)

E I N A R

Užívala si jeho bolestné sténání, když její drápy našly cíĺ a proťaly kůži na vlkově tlamě. Nebylo to tak ničivé, ale jistě si jí alespoň zrzek zapamtuje.
Snažila se vlkovi proklouznout mezi tlapami jak had, avšak on obratně uhnul jejímu plamenu i drápům a přichytil jí pod sebou tlapami. Allavante zalapala po dechu, protože tělo alfy na ní tlačilo a jí se skrz zlámaná žebra dýchalo dosti hůře. Na břiše cítila pálení, avšak nenechala se tím rozhodit.
Vlk jí prvně zaútočil na oči, avšak vlčice hlavou poměrně jednoduše uhnula (2) a sama se rozhodla vystartovat zuby tam, kam její hlava dosáhla (3 - vyber, pokud se trefim).
Jakmile však zaútočil plamenem po její tváři, bylo to nečekaně a tak nestihla udělat cokoliv (1), plamen jí tedy sežehl v obličeji, na chvíli ztratila vizi a cítila, jak se jí bolest rozlévá po ksichtě. Vydala zvuk, jakési bolestné a zároveň nasrané zavrčení, přičemž se opět že všech sil snažila vykroutit ze sevření (5).

E I N A R

Provokovat to ona skutečně chtěla. Kdo by se byl divil, Allavavante byla ráda, když mohla někoho uvést do rozpaků, rozhodit jeho myšlenky, nebo se alespoň zapsat do paměti. A také chtěla vědět, s kým má tu čest. Ač tedy nyní tipovala, že vlk byl nejspíše vysoce postavený. Avšak netušila, zda byl skutečně alfa. Působil tak, minimálně. Byl vyrovnaný a příliš se nenechal rozhodit. Zrzku to bavilo.
Jeho slova zaznamenala. Avšak jim nepřikládala váhu. Viděl jí i Společenstvo na Vyhlídce po tom, co Alduin s Artume zabili jednu z jejich řad. Bylo více než jasné, že to bude mít následky. Byli však chytří, že na ně nezaútočili už tehdá.
Zrzka byla oslepena světlem, vlk se snesl z nebe velkou rychlostí, avšak hradba jej naštěstí zpomalila natolik, že když dopadl svou velikostí na Allavante, neudělalo to tolik škody. Zrzka však ztratila dech, když jí velký vlk sejmul a přišpendlil pod sebe.
Když jí zaútočil po krku, proti jeho tlamě švihla drápy (6) - primárně se snažila mu nedovolil jí zasáhnout, ale možná mu tím takže způsobila nějaké poškození.
Když se však tlapami opíral o její žebra, luplo to - nejspíše nějaké níže usazené nalomil či zlomil - tlačil přeci jen silou proti jejímu hrudníku(2). Zrzkou projela bolest, avšak v zápalu adrenalinu se jen zasmála - trochu skřípavě, přeci jen, hrudník jí pálil jako by tam hořelo.
Z tlamy jí kromě smíchu vyšel taky plamen, mířící přímo do Einarovy tváře (2), spíše za cílem ho trochu zmást, přičemž se vlčice snažila vyklouznout z jeho sevření (3), máchala při tom drápy (3), aby měla únik snazší.

E I N A R

Z dálky asi mohli vypadat jako dvě ohnivé koule, které se zmítají v chuchvalci. Allavante se však opřela do jeho těla a vytrhla se z jeho sevření.
Zrzavá alfa odskočila dozadu. Dýchala hluboce, spíše proto, že se dostavila bolest zlomeného žebra, které ji prasko při jejich prvním střetu. Z krku jí stékala krev a lechtala ji mezi srstí na kůži. Allavante vyplivla krev se srstí, která patřila okřídlenému samci. ,,Tak slabý... cože seš vlastně zač, kuřátko?" Zvedla obočí a posměšně se uchechtla. Její tváře se opět vycukly do úšklebu. Olízla si pysky od krve. I jednu z tlap měla potřísněnou jeho krví. Zdálo se, že jsou dosti vyrovnání, přesto ho Allavante chtěla vyprovokovat. A hlavně chtěla vědět, s kým má tu čest. ,,Myslíš že proti mně máš šanci?" Odhrnula pysky a z hrdla se jí ozvalo vrčení a pak opět zase smích. ,,Ukážu ti co dovede Usměvavá, alfa Společenstva Chaosu," štěkla po něm a vyrazila. To však vlk vzlétl a začal zářit. Allavante přivřela oči (2), světlo však bylo dosti oslepující.
Allavante viděla jen obrys, který padal přímo na ní. Vlčice se pokusila vytvořit štít z hradby, aby předešla přímému nárazu (4 na tvou 4)

E I N A R

Zuby zrzavého samce se jí stále zarývaly do krku. Jakmile jí čapnul za srst a zaryl zuby do masa, cítila nápor jeho síly, snažil se jí vyvést z rovnováhy a trhnout o zem. Allavante zaryla drápy do země (5) a ač s ní Einar lomcoval, přicemž na krku způsoboval větší poškození, na zem jí nestrhnul. Ustála to a obratně prešla do útoku. Pro její štěstí však vlčice zvládla svými zuby trefit cíl a zakousla se Einarovi do horní části hlavy a ucha.
V ústech pocítila krev společně s kusy srsti, jelikož seveřan byl docela nasrstěný, tak příliš zničující její útok nebyl. Einarovi však z rány na hlavě vyteklo trochu krve. Držela se jej co to šlo.
Její útok bičem Einara sice na zem nesvalil - což byl původní účel, ale alespoň vlka lehce popálil, ne však moc. Jelikož vlk sám vzplál. Zrzka byla zakousnuta do jeho hlavy, avšak jakmile začal hořet, musela se pustit, jelikož jí plameny z jeho srsti pálily na jazyku (2 - proti tvojí 4 - vzplanutí).
Její drápy však našly svůj cíl a zabořily se do masa na jeho boku. Allavantin bič se rozplynul a druhá tlapa se pokusila škrábnout vlka po boku a lépe se tak zachytit o jeho tělo (1) a její srst také začala plápolat ohněm (4), přeci jen, oba měli stejnou magii a on nebyl jediný s tímto trikem v rukávu.
Allavante se jen zachechtala, na jazyku cítila brnění po popálení. Vlk se snažil se k ní přitisknout a držet jí na místě, což se mu částečně dařilo, zrzka se však bránila a snažila se vyprostit z jeho sevření tlakem svých tlap oproti jeho tělu (3 na tvojí 3), držel jí však stále blízko, pálili se vzájemně svými plameny. Zrzce z tlamy vyšel plamen, mířící k jeho krku (1), kdy se snažila alespoň jej vyvést z míry. Obratně se snažila konečně vysmeknout sevření jeho čelistí a těla, aby mohla odskočit více dozadu (5). Jestliže se jí to povedlo, udělala mezi nimi větší vzdálenost, pokusila se vydýchat a nabrat síly na další útok.

Díky moc!
Procenta Yrianovi do rychlosti :>

E I N A R

Jak se zdálo, zrzek si s ní povídat nechtěl. Allavante přešlápla, nebylo to nervózní přešlápnutí, nýbrž uvolnění svalstva a kalkulování dalšího útoku. Protáhl křídla a vycenil zuby. Allavante se zasmála. Byl to pronikavý, řezavý a dlouhý smích. ,,Jak myslíš, broučku. Tak si zatančíme!" Na tváři alfy Chaosu se objevil její typický skleb. Zuby odhalila do šíleného úsměvu, až ji bolely tváře.
On nechtěl, aby trpěla. Ale ona si hodlala zatančit na jeho vnitřnostech. Tohle nebyl starý Excelsior, pitomá mamina Ayshi nebo jakýkoliv jiný podobný pleb, se kterým měla možnost bojovat. Ne, tohle byl konečně silný soupeř a její plán byl ukázat, že je důvod, proč je ona Alfou Společenstva Chaosu.
Vystartoval. A ona nehla ani brvou. Pitomě se šklebila, jako bláznivá nána. Když už byl u ní, sama hrdelně zavrčela a vyrazila proti němu. Zkusila se jeho tesákům vyhnout (1, miss), avšak to se jí nepovedlo a vlk jí zasáhl do strany krku. Zuby se jí zaťaly do masa a on mohl ve svých uších slyšet jen její smích.
Střetli se těly na tělo a Allavante chňapla vlka po horní části hlavy a uchu, tam nyní měla přístup (4), přičemž z pravé tlapy jí vyšel ohnivý bič, který měl za cíl vlka švihnout a omotat se okolo jeho nohou (4). Levá tlapa mířila drápy po jeho krku (2).

Na záda zrzavé vlčice se snášel sníh. Cítila v nozdrách tu krásnou železitou vůni krve. Přivřela oči a vychutnávala si se zdviženými koutky závěr štvanice. Vlk padl na zem. Každý jeho bolestný zvuk v ní vyvolával absolutní pocit euforie. Tohle bylo jako droga. Naprosto úžasné kino. Trochu jí zklamalo, že nežádonil o život. Ale byl to vlk Chaosu. Čekala však možná trochu víc.
Oblízla si koutky tlamy. Před ní se odehrál naprosto dokonalý masakr. Z teplého masa a ostatků šla pára, vznášela se do vzduchu. Teplé maso bylo poházené do okolí, Uran už byl vlastně k nepoznání.
Allavante se sbíhaly sliny. Pomym krokem došla blíž pětici, která byla v zuřivém rauši. ,,Uran, že ano? Moc z něj už asi nezbylo," uchechtla se zrzka a projela pohledem po všech vlcích. ,,Co přesně se stalo? Tuším, že to mělo něco společného s voláním Blechy?" Pouze si domýšlela. Pochybovala, že by vlci zabili jednoho z nich jen tak pro nic.
Možná by následovala i pochvala. Viděla jak Riveneth dobře ovládá magii a jak všichni součinně pracovali. Než však stihla zabřednout do větší konverzace, koutkem oka zaměřila letící... cosi.
A pak následovala už jen bolest. Byla v chuchvalci. Nárazy o velké tělo, o křídla, o zem, cítila na hrudníku drápy, hlavu se snažila zarazit nepříteli do jeho hrudníku, aby se ochránila před otřesem. Křup. To bylo nejspíše její žebro.
Dva vlci se odkutáleli opravdu daleko. Mokří od sněhu, Allavante z huby tekla krev. Když se přestali kutálet, zůstala ležet na Einarově zrzavém těle. Nebyl však asi čas na láskyplné objetí. Zrzka se snažila rychle vzpamatovat, ač se jí motala hlava. Na hrudníku cítila bolest, dech byl nepravidelný, ale adrenalin se dostavil dosti rychle. Vlčice uskočila dozadu - tedy, pokud se tomu dalo říkat uskočení, spíše to bylo něco jak opilá chůze dozadu. Snažila si udělat odstup. Obnažila tesáky a vlka si prohlédla. ,,Tohle bylo pěkně debilní," poznamenala s uchechtnutím. ,,Co seš zač?" Zvedla obočí a oblízla si pysky. Vůně krve v ní probudila rauš.