Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ucítila bolest hlavy, ta však najednou přestala a vlk pod ní byl odtáhnut nějakou neznámou silou pryč. Zklamaně kňukla, pak se ušklíbila svým obvyklým způsobem a poté se přesunula za Scarem, který byl opodál. Pomalu došla k němu ,,zase mi někdo projednou zkazil zábavu," zazubila se vzhlédla k nebesům. ,,Cožpak se nemohu pro jednou bavit?!" pronese teatrálně a pak se podívá zpátky na Scara. ,,No, až se objeví zase na naší matičce zemi, mohli bychom ho přijmout. Nebylo to zlé. Byl to docela obřík, co si budem. Když bude trénovat, může nepřátele rozemlít už jen pod svou vahou," zašklebila se na Scara a prošla kolem něj zpět ke kamenům. ,,No.. kdepak jsme to skončili?" laškovně se na něj pousmála.

Vlk nevypadal příliš spokojeně s tím, co mu bylo řečeno. Nu, ani do boje se očividně moc tomuhle vlkovi nechtělo. Ávě se tohle znelíbilo. Jakožto člen chaosu měl mít z boje radost, no ne? Když vytvořil štít a nazval ji mrchou, spokojeně se ušklíbla. ,,Ano, takhle se mi to líbí," pronesla s úšklebkem. Podívala se na Scara s výrazem, aby se nezapojoval. Tohle byla prostě jen a jen její zábava. Liány, které ucítila na svých nohách se jí zaryly hluboko do kůže, až se objevily krvavé šrámy. Ani nepípla, pouze vzrušeně vydechla, jako by se jí ta bolest snad líbila. Celý tenhle souboj byl pro ni vzrušující! Liány ji táhly dál, ona se však zapřela o hlínu a jednou tlapou liány spálila. Čekal něco méně od alfy Chaosu?
Jakmile liány shořely na prach, vstala za země a rozběhla se proti němu pekelnou rychlostí a ač byli velikostně odlišní, ona byla na vyvýšeném prostranství a tak když na něj skočila, svalila jej na zem. Sama si při tom narazila tlapu, ale bolest necítila. Stála nad ním a ušklíbla se na něj. ,,Copak, nelíbí se ti tvůj příjimací pohovor?" Šeptla mu sladce do ouška a ukázala mu svůj široký úsměv.

Ušklíbla se, když jí Scar řekl, že začínají být známí. Už se nemohla dočkat, až potká všechny ty vlky, kteří se jim budou klanět a následovat je. Přeci jen, oni byli ti výše postavení. Ač možná Společenstvo hlásalo jakousi rovnost, nikdy tam nebyla. Oni byli ti, co byli na vrcholu. Nějaké vedení vždy být musí. Ač si to nejspíše mnozí neuvědomovali, skutečná moc byla pouze v jejich rukách. A to jí dávalo jisté zadostiučinění.
Stále vlka obcházela, pozorovala jeho rysy.
,,No pokud ti to Angel slíbil..." Zasmála se a mávla ocasem. ,,Tady ve společenstvu má každý své speciální jméno, Balrogu." Spustila prvně a olízla si tlamu. ,,Otázkou je, zasloužíš si místo mezi námi?" Zastavila se před ním, v jejích očích mohl vidět malé plamínky. ,,Ukaž se," šeptla k němu, vzrušeně a vyzývavě, přitom odskočila a z tlap se jí vynořil velký plamenný srp, který letěl přímo na Balroga.
Asi tolik k jeho šťastnému dni, že potkal zrovna tuto alfu.

,,Není to prostě jen tak ledajaký šutr. Každej má svůj znak, všiml sis?" Vydechla a oklepala se. Zkoumala všechny, chodila kolem nich, cítila jako by šeptaly, jen nevěděla co. ,,Jistě. Magie. Zem je jí přímo nasáklá." Odmlčela se a stále chodila dokola, obhlížejíc podivné balvany v zemi. I uprostřed v onom kruhu něco bylo. Místa byla lehce zarostlá mechem, ale i tak viděla na zemi jakýsi znak. ,,Možná by to šlo využít v náš prospěch. Jen nevím, jak," odvětila mu docela vážně, většinou takhle vážná nebývala. Jen jí to všechno...až ohromilo. Což se tedy, popravdě, málokdy stávalo.
Když mluvila o budoucnosti, viděla jeho úsměv. Sama se tomu usmívala, ba dokonce ji ta představa velice vzrušovala. ,,Je to nádherná budoucnost, kterou společně vytvoříme," šeptla sladce na oplátku, přičemž se zuby kousla do jazyku. Přiblížila se k němu. Když jí zavrněl do ucha, ušklíbla se a lehce jej kousla do ouška. ,,Jako boha?" špitla a na tváři měla stále svůj úsměv. Když jí řekl, že mají společnost, odtáhla se, zuřivě.
V hlavě jí probíhalo mnoho věcí, ale cítila zuřivost, když její vzrušující chvilku někdo přerušil. Otočila hlavu a viděla velkého vlka. Když ale vlk začal mluvit, nedala zuřivost najevo. Vydechla, na tváři se jí znovu objevil její normální úsměv. Pomalu se přiblížila k vlkovi a začala jej obcházet. ,,Ale ale. Chaos říkáš?" zazubila se a mávla ocasem. ,,Jestliže hledáš alfy, dneska máš šťastnej den. Právě si na dvě narazil."

Podívala se na něj vražedným pohledem, takovým jako občas nosila na své prolhané tváři. ,,Nekoušou. Tohle místo je prokleté. Když se zaposloucháš... uslyšíš je." Podívala se na něj vcelku vážně, poté se znovu přiblížila ke kameni a dala na něj tlapu. Projela jí neskutečná bolest. Zařvala, ale stále se tlapou držela onoho kamene. Intenzivněji cítila, jak bolest proplouvá celým jejím tělem, naplňuje ji a pomalu mizí. Ušklíbla se, jako by jí to snad ani nic neudělalo. Jako by si na bolest zvykla. Cítila se vzrušeně. ,,Na bohy? Možná. Bohové jsou jen synonymum pro někoho, kdo je silnější než všichni ostatní. Kdo ovládá lepší sílu než kdokoliv jiný." Zazubila se. ,,Jednou i Chaos bude plný bohů. Ti ale přinesou zkázu celému tomuhle ostrovu." Mrkla na něj spiklenecky. ,,Jen si představ, jaké by to bylo, sedět na vrcholu moci, kdy by za tebe ti hodňoučcí usoplenci bez schopnosti bojovat a vzdorovat lovili, pracovali," nadechla se a přistoupila k němu blíž, šeptajíc mu do ouška ,,udělali by pro tebe úplně všechno, uctívali tě... protože bys byl jejich bohem." Olízla mu provokativně ucho a pomalu jej obešla. ,,Chaos sice teď nemá pověst. Ale jednou tohle proklaté místo ovládneme."

-> Mlžné pláně

Pokračovali v chůzi, najednou se však před nimi vyrojila kamenitá cestička. Áva se protáhla a zamířila ke sloupcům z kamene, které jí skoro až šeptaly, aby je následovala. Mávla ocasem a zadívala se na Scara. ,,Ano, jít do věcí... jak říkáš, tvrdě," zazubila se na něj a oblízla si čenich.
Mířila výše. ,,Tohle je zajímavé místo," pronesla a přičemž se ohlížela kolem sebe, jako by měla pocit, že by jí mělo něco napadnout v každé chvíli. Vyšla na úpatíčko a začala obcházet všechny ty podivné kameny se znaky. ,,Co myslíš, že to je zač?" Najednou ve své hlavě uslyšela hlas. Jeden z kamenů ji k sobě přitahoval, až k němu došla a dotkla se ho tlapou. V tu chvíli ucítila palčivou bolest. Vydala zuřivý a bolestivý vzdych, přičemž odskočila od kamene.

post 9

,,Tady by to bylo perfektní místo pro sešlosti společenstva. Zahalené mlhou, odpudivé, lehce se zde vlci ztratí, lehce se tu dá najít nějaká ta roztomilá kořist." Ušklíbla se, bylo vidět, že se jí tohle místo opravdu zamlouvá, ačkoliv jí Scar přišel docela zamlklý a obezřetný. možná tady už byl a něco se zde stalo, netušila, neměla to v plánu.
,,To ano, ale není špatné předem vědět co chceš a chytit to doslova do zubů. Záleží asi vždy na situaci," pokrčila rameny a pokračovala dál v chůzi.
,,Tak jako tak, bude to zábava, až společenstvo bude pohromadě." Už už měla v hlavě několik představ a variant, jak asi takováhle selekce dopadne.
Když zmínil smečku, zavětřila. Necítila nic, všude bylo mrtvo. kdyby tu byla smečka, cítila by více pachů. ,,Myslím, že ta smečka je buď mrtvá, nebo se odstěhovala. Necítím tady nic." Stejně však učinila jak si přál a pokračovala v cestě.

-> Arcus deum

post 8

-> Zauber

Dostali se na pláně zahalené mlhou. Přišlo jí to tady jako docela pěkné místo, ponuré, záhadné, nebezpečné. Cítila lehké mražení v kostech. Och ano, jak ona taková místa milovala! Navíc tady nebylo takové proklaté teplo. Unaveně zívla a rozhlédla se po okolí. ,,Vidím, že nejsi vybíravý. To asi většina vlků ocení." Ona sama však měla ráda, když si někdo šel po tom, co chtěl. Koneckonců ale v tomhle to nebylo úplně nejjednodušší. Museli vzít co se naskytne. Už se těšila, až bude celé společenstvo pohromadě, ať může začít selekce.
,,Myslím, že pokud se někomu ze společenstva náš nápad líbit nebude, bude to docela jednoduchá selekce členů," zazubila se. Podívala se na nebe, už skoro panovala noc. Někdo by možná řekl, že je to i docela romantické.
,,Oh, jsem ráda že se ti mé nápady zamlouvají," zavrněla a provokativně se o něj otřela. Lehce se ušklíbla.

post 7

Vlčice se možná trochu divila, že vlkovi nedělá problém zabít nějakou vlčici. No, každopádně, byl to Chaos, tak ji to přišlo normální. A pro ostatní? To by byla ta pravá zkouška. Dokáží naši vlci zabít nějakého vlka? A právě třeba vlčici?
,,Mm, to máš asi pravdu. Vlci bojují, vzpírají se, snaží se. A když je zlomíš na malé kousky, zbyde jen malé, ubrečené vlče. A možná ne. Možná bude bojovat do posledního dechu. Ha!" Chvíli přemýšlela nad tím, co pro ni bylo lepší. Výhodnější. Zábavnější. Vůbec by nechtěla lovit pro vlčí maso. Ale pro tu krásu v zabíjení.
,,Kdyby byli pár - dva vlci, vlk i vlčice. To by bylo ještě lepší." Na tváři se jí objevil její typický úsměv. ,,Představ si, jak by každý škemral o život toho druhého.... a nebo! Možná by se proti sobě otočili! Víš jaká by byla zábava otočit proti sobě dva zamilované," už měla v hlavě tolik nápadů.
,,Nevím, svaly ztuhnou, možná se i pomočí strachy. Těžko říct."

-> MP

Post 6

Líbily se jí jeho úsměvy. Byly tak děsivé, jenže její byl nejspíše ze všech nejhorší. Proto jí, přeci jen, přezdívali Usměvavá. ,,To by nebylo na škodu. Smečkový lov! Trochu zajímavější, samozřejmě. Co by to byl za smečková lov bez nějaké pěkné oběti, viď?" Zasnila se, skoro až měla před očima tu úžasnou zábavu. ,,Doufám že to bude vlčice. Ty tak krásně křičí. A prosí. A brečí." Její úsměv naznačoval, že ji tohle opravdu baví. Ba co víc, přímo se v tom vyžívá. Vzrušuje jí to. ,,Doufám že to maso nebude hnusný, když bude mít strach. Každopádně by to asi za to stálo," pokrčila rameny. Neměla v plánu jíst vlka. teda, ne že by se jí to nechtělo zkusit, jen na druhou stranu jí to připadalo odporné, jíst něco, co se možná strachy až pomočí. Kdyby to byl nějaký velký vlk.. možná. Ale jíst vlčici? Už tak jsou odporné. Většina z nich. Následovala ho, šla vedle něj. ,,Hmmm, mohl by přinést nějakou obětinku."

Post 5

,,Nemám tušení, ale můžeme ho zkusit najít. Třeba při tom narazíme i na něco jiného, zábavného." Ukázala znovu svůj typický úsměv a zastříhala oušky. Byla navíc ráda, že si s tím černým alfou rozumí, přeci jen, byli v jednom společenstvu, docela i jedno těsto, zákeřné myšlenky. Zdalipak myslela ale i na něco jiného, než na zabíjení? Áva si olízla koutky a pousmála se. Tentokrát to nevypadalo až tak děsivě, ačkoliv to stále nebyl normální milý úsměv. Uměla takový vůbec?
,,Oh, říkáš, že bychom mohli nahánět nějakého vlka? Uštvat si kořist?!" Povyskočila, vzrušením. Oči se jí rozšířily, už teď se velmi těšila, jestli něco takového uskuteční!
,,Jo, nebude snad nikde daleko. Prcek možná hledá taky, koho přijmout. Kdo ví, je v něm i docela potenciál." Pokrčila rameny a zívla.

Post 4

V jeho hlase bylo znít něco, co se jí na jednu stranu nelíbilo, na druhou to v ní vyvolalo jakousi míru vzrušení z další akce. Bylo vidět, že Scar nad něčím přemýšlel a to ji poměrně dopalovalo. Portáhla se a podívala se kolem. tenhle kouzelný les byl zvláštní. Moc nevěřila na různé pověry, ale cítila se tady nesvá. Přeci jen, magická stvoření byla povětšinou hodná a hodná stvoření ráda hodné vlky. Dostala chuť celý tenhle divný les vypálit. Ušklíbla se.
,,No, nejlépe aby jsme se potkali s Angelem. Když zavyjeme všichni, možná vlci ze společenství dolezou za námi. Když už jsme u toho, bylo by to i příjemná chvíle na hostinu, jestli mi rozumíš," zazubila se. Přemýšlela nad tím, že kdyby někdo nevyhovoval... no, bylo by to přinejmenším zábavné.
,,Neviděla. Od té doby co jsme se rozdělili někde zmizel. Ne že by mi to dělalo starosti." Vždycky byla až nepříjemně upřímná.

Post 3

,,Když to říkáš ty. Přeci jen, je členka společenstva, mohla by s ní být i zábava," zazubila se tmavá vlčice lišácky. Neměla moc ráda vlčice a znepokojovalo ji, že jich tolik ve společenství přibylo. Každopádně věděla, že některé vlčice jsou větší mrchy než vlci, takže konec konců to byla výhra pro ni. Skoro až nadskočila, když jí řekl, že si může vybrat ze všech těch nových přijatých a zmrzačit ho. Do široka se usmála. ,,To bychom ale mohli svolat společenstvo. Alespoň se podívat kdo všechno je u nás nový." Vlků nejspíše bylo už mraky.
,,Večeře zní poměrně zajímavě," ušklíbla se a poté zasmála. ,,Ano, koneckonců... oba víme že rovnost všech ve společenstvu nebude nikdy stoprocentně fungovat." Mávla ocasem.
,,Scuru říkáš? Mhm, musíš mě představit," zazubila se. Teda, žádný zákon společenstva nekázal, že nemohla svádět vlky ve společenstvu. Škoda že Scar znal její pravou náturu. Tak ráda by se s ním... pobavila.

post 2

,,Podobná? Ale koloušku, já jsem jednoduše jedinečná. Každopádně mi to lichotí," pronesla s úšklebkem a zastavila se na místě, naproti němu. Ne že by ji to lichotilo teda nějak zvlášť, byla na takovou vlčici zvědavá - podobná? To buď bude velmi otravná, že ji bude muset prokousnout krk a nebo naopak to bude dobrá parťačka do rvačky. ,,Hmm, koukám, že společenstvo nabírá na síle. Doufám, že jste mi ale nechali práci, mám chuť někomu udělat pěknou jizvičku." Poohlídla se a s úsmě ,,Ahh, nějakou klasicky zbarvenou vlčici, u níž nemám šajna, jestli vůbec říkala jméno, ale byla to nějaká bylinkářka. Nevypadala teda nějak extra, že by patřila zrovna do společenstva."
Na to, jestli někoho přijala, záporně kývala hlavou. ,,Za tu dobu, co jsme se odpojili, jsem potkala jen jednoho vlka. A ten byl.. zvláštní."

Když se pach blížil, rozhodla se prostě stát jako tvrdý Y a ani se nehnout. Ona je dáma, proč by se měla namáhat někam chodit? Když se Scar objevil, nahodila svůj typický ryzí "úsměv". ,,No ahoj, koloušku," mrkla na něj a přiblížila se. Lehce se rozešla a začala jej obcházet, jako když lev obíhá srnku. Ocasem ho jemně pleskla po stehnech. ,,Ani nevím. Nic moc jsem poslední dobou nedělala. To teplo je příšerné. Ajo, vlastně... potkala jsem nějakou vlčici, která řekla že patří do chaosu. To bych asi ani nečekala. Kolik už máme probůh členů?"