Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala jej. Ten boj mezi dvěma vědomími, kdy jedno mělo očividně převahu nad druhým. Udržovala si stále tu pozici milé a hodné vlčice, která je naprosto mírumilovná. Ještě však nebyl čas tu masku sundat. ,,ale to vůbec nevadí," pronesla k jeho omluvě. Když však uviděla, že se jeho oči změnily a najednou viděla jakousi divokost. Tohle se jí líbilo, přitahovalo jí to. Ačkoliv Vlk asi nebyl její přítomnosti nakloněn, odradit se nenechala. Hodná Áva prostě bude naivně bojovat pro spásu zlého vlka. "Nemohu se na vás snad dívat? Udělala jsem vám něco zlého? OH, pokud ano, omlouvám se"

Zakoukala se do těch tmavě rudých očí. Opravdu to bylo, jako by se mísila jedna rudá barva s druhou. Na jeho omluvu kývla a stále si držela svůj příjemný úsměv. Ten "miloučký" vlk ji až nepříjemně iritoval, ale ta druhá stránka... ta se ji zamlouvala více a nemohla se dočkat až ji pozná v plné síle. ,,To je velmi zajímavé," pronesla a mávla ocasem. Nemohla se dočkat až se ten druhý dostane na povrch. Urážel ji. ON JI OPRAVDU URÁŽEL. Nemohla si nepřiznat, je ji tohle spíše vybídlo k tomu, aby si pohrála s jeho druhým já. Ano, ta naivní stránka byla milá, přívětivá, lehká na manipulaci. U té druhé si může ale hrát více. Provokovat. A možná ukázat své pravé já - ale ještě ne. nebyl ten čas. Teď byl čas si hrát. Hrát to, jak se říká, na obě strany. ,,Oh, děkuji. To vy také. Vůbec mi to nevadí, rozumím tomu," pronesla s tím naivním, nacvičeným úsměvem.

,,Ale ano, je tady spousta krásných míst." Pousmála se a mávla ocasem. Vstala a ač měla srst zašpiněnou od písku, s nelibostí to přešla. Oklepala se, trochu písku z ní spadlo, avšak ona neměla bohužel čas se zabývat svou krásnou srstí. Měla práci. Vlk jakoby měl snad nějakého temného ducha, nebo něco... Najednou vlk začal vrčet, hned po tom, co onen vlk řekl, že velí. Měla už tendenci reagovat tak, že by zaútočila. Ale držela se. Zaryla drápy do písku, vypadala jako by snad byla nervózní, avšak se pouze jen držela, aby mu neroztrhala jeho pěkný krček.
Musela uznat, že svou tělesnou stavbou, velkou jizvou přes hlavu a zbarvením se jí vlk docela líbil. S tímhle kouskem to bude ještě zábavička, pomyslela si. Prohlížela si jej. Jako by snad byl... posednutý? Pousmála se. ,,Takže ne duch, ale zlé já?" Vlastně se docela těšila, až uvidí to druhé já. Pokud bylo z poloviny stejné jako ona... nu... mohli si užít spousty zábavy.

Vlk, jakmile ji nejspíše uslyšel, leknutím odskočil. Měla chuť se smát, ale udržela si svůj neutrální výraz, ačkoliv tedy měla opravdu namále, aby se nezačala válet smíchy po zemi. Když uslyšela "buď zticha" lehce ji to zarazilo, ale došlo ji, že nejspíše mluví "s tím jiným".
,,Ale ano, tahle krajina je opravdu přenádherná. Měl byste se podívat na hory, tam se pokocháte úžasným výhledem na celý tento ostrov," a nebo při nejlepším spadnete a rozmlátíte si hlavu o špičatý kus skály a vaši mrtvolu rozežerou supi. Pokusila se o milý úsměv. ,,Když ne tedy duch, tak s kýmpak mluvíte?"

Užívala si naprostého klidu, když tu najednou uslyšela hlas. Otočila se na vlka, který byl naprosto zahleděn do okolí, že si ani nevšiml, že tam leží ona. To ji vnitřně poměrně vytočilo. Vždyť nevěnovat jí pozornost, to je přeci zločin! Zamračila se, avšak vlk ji stále neviděl, ač ona na něj upínala své rudé, propalující oči.
Rozhodla se změnit výraz. Najednou nahodila své neutrální já, jako by snad její rozhořčení ze sekundy na sekundu pominulo. Sledovala jej a přemýšlela, jestli se má ozvat. A jestli bude hrát hodnou Avanté, nebo zlou Usměvavou. Oblízla si čumák. Měla chuť si trochu pohrát. Jen vlk se jí zdál zvláštní. Mluvil, jako by tu s ním snad byl ještě někdo jiný. ,,Mluvíš snad s duchy?" Snažila se, aby její hlas byl co nejvíce přívětivý. ještě svůj šarm neztratila.

-> Zauberwald

Vyšla z kouzelného lesa a ocitla se u velkého jezera. Ocas měla svěšený, pomalým, avšak velice ladným krokem se přesunula k vodě. Sklonila svůj krk a napila se vody. Byla příjemně osvěžující. Ačkoliv bylo v noci docela jasněji než přes den, stále bylo velice chladno. Chtěla, aby už přišlo teplo. Neměla ráda chladná období.
Podívala se na nebe. Měsíc doslova bil do očí. A ona se, ač spala skoro celý dne, cítila unavená. Lehla si na břeh a přemýšlela. Musela jít najít své bratry. V bratrstvu byla větší zábava někoho trýznit. A možná se jí objeví nějaká oběť, která by za to stála.

Vstala ze země a otřepala se od prachu a špíny, co na zemi byl. Pohoršeně se prohlížela, zda na ni nezůstalo jakési smítko čehokoliv, co by hyzdilo její náramnou srst. Zastříhala ušima a rozhlédla se. Chvíli spala, jen chvíli! To ji nemohli její bratři vzbudit? Byla pohoršená. Oni jí utekli! Odešli bez ní. Ukázala své bílé tesáky a pohodila ocasem. Cítila pachy Scara i Angela, ale otočila se jiným směrem. Cítila vodu, dostala žízeň.

-> Long

Tahle situace byla dokonalá. Naprosto jsem si užívala celou tuhle hru, kdy ve výsledku ona špína skončí nejspíše rozmáznutá na zemi. Už jsem si představovala, jaké to bude, až si s ní budeme moct konečně pohrát. A hra pokračovala. ,,Nádherná? Nejen, že je to Kouhout, je i slepý!" Zazubím se na Scara a mávnu ocasem. Konečně se i Černý trochu předvedl. Nebo alespoň neshazoval reputaci celé naší partě.
Najednou ji Angel popadl a vznesl nahoru. Šla jsem rychlým krokem vedle Scara a sledovala Letce, který si to mířil dál a dál. Najendnou jsem uslyšela zavytí a jen následovala Scara. Naskytl se mi pohled na tu ohavku, zapletenou v lijánách. Asi velmi rychle spadla, protože vypadala, jako mrtvá strachy. Nedivila bych se, kdyby jí i něco... uteklo. Zazubím se a vzhlédu k Angelovi. ,,Nemyslíš, že by byla krásnější, kdyby ležela jako placka na zemi se střevy venku?" Ušklíbnu se.

Sledovala jsem počínání Černého. Nějak mě netrápilo jeho chování, přeci jen, byl ještě mladý, takové nedochůdče, co rodiče nejspíše neřešili a pořádně nevychovali. Prostě jak z divokých vajec, bez znalostí, hledající oporu v ostatních a učení se podle jiných. Potřeboval krapánek vedení, nic jiného. Mohl z něj být i užitečný kus vlka.
Zadívala s ena to, jak dal oné malé megeře facku a na jeho vyjadřování směrem k ní - nu, lepšil se, alespoň trochu. Otočila se na Milost a olízla si mordu. Najednou se z nebe snesl Okřídlenec a začal něco mlít o tom, jaká je ta malá hnědá ošklivka chudáček. Zprvu mne to zarazilo, nečekala jsem tohle chování - a to mne panečku moc věcí nepřekvapí - no avšak, po chvíli mi došlo, že je nejspíše jen skvělý herec - od začátku do konce. Což mi i potvrdil svými myšlenkami.
Ušklíbla jsem se na něj. ,,Hele, ty vlkoptáku, tohle je naše kořist, koukej si letět do teplejch krajin," zazubila jsem se a ukázala svůj zubatý úsměv. Scar se dal na ústup, tedy, alespoň hrál respekt a strach. Bylo mi do smíchu, ale nechtěla jsem to zkazit - byla to zábava!
Nakrčila jsem se, když Angel přišel blíž a zavrčela. ,,Tahle malá mrška, je moje," pronesu s úsklebkem a mávnu ocasem.

Pohledem jsem sjela Černého, který si očividně myslel, že slizký slimák je zebra. bylo mi do breku, zároveň jsem měla chuť smát se na celé kolo. Na tváři se mi objevil úšklebek. ,,Chtěl by sis vypíchnout očko? Proč ne mladej, alespoň se trochu zaučíš," všimnu si Scarova úsměvu, avšak neotáčím se a oblíznu si pysk. Na jeho slimákozebří poznámky jsem už nereagovala, to dělali jiní a vracet se k tomu by bylo jaksi.... potupné.
Usmála jsem se líbezně na vlčici a pak se zasmála. ,,Vlčata? Myslíš, že by vůbec někdo chtěl z bratrstva chtěl špinit svou čistou krev s tou tvojí?" Zazubila jsem se a otočila se od vlčice. ,,Nebuď naivní, maličká," pronesu povýšeně, teď už však hrubým a zlým hlasem. Otočím se na černého s pohledem, že má prostranství volné a trýznění té malé mršky je jen jeho. Ať se trochu zaučí, tohle bude jeho první subjekt. Mě stačilo dívat se. Dívat a cítit to utrpení.

Mrzoutek vypadal, že se snaží zdokonalit svůj mistrovský herecký výkon. Nevím, proč pořád pajdal na jednu nohu, avšak přišlo mi to zbytečné, když kořist už byla lapena a nemělo cenu hrát na ni divadýlko. Každopádně jsem ho při tom nechala a zadívala se na vlčici. Ta na mne otočila hlavu a věnovala mi pár pohledů. jednoduše jsem z nich vyčetla naprosto vše a můj úsměv se trochu prodloužil. Hodně vlků by jistě řeklo, že vypadám... šíleně.
Olízla jsem si horní pysk a projela jazykem po zubech, přičemž jsem se zadívala do hlubokých červených očí Milosti. ,,Oboje, říkáš? To by nemusel být špatný nápad." podívám se na Ošklivku, jejíž jméno jsem vypustila z hlavy. Černý se však naprosto předvedl, co se jeho "děsivosti" týkalo. možná by to nebylo trapné, kdyby se tak nerozkecal. Holt potřebuje trochu vycvičit, nic víc. Nadechla jsem se nozdrami a vydechla pomalu vzduch z plic. Ve vzduchu se objevila z mých úst vycházející pára, která stoupala do oblak. Opravdu byla docela zima, sníh jsem neměla v lásce - zvlášť proto, že trochu tlumil moje schopnosti. Neměla jsem takovou energii, jako třeba v létě.
Ošklivka zahlásila něco ve stylu, že Scarovi smrdí z tlamy. Zasmála jsem se. Opravdu byla hloupá, nebo naivka? Nebo vlastně vše dohromady? Divila jsem se, že ji Scar ještě neprokousl hrdlo. Ale jistě nás nechtěl připravit o zábavu. Zatímco se Milost snažil poučit Mrzoutka, přiblížila jsem se k vlčici. Znovu si olíznu zuby a mávnu ocasem. Vzhledem k tomu, že byla přidušená pod Scarem, mohla jsem jí začít projíždět drápem kolem levého oka, směrem k pravému a zase zpět. ,,En - ten - týky," pronesu, když se pohybuju svým ostrým drápem kolem jejích očí.

Černý se hned chopil nějaké své nové taktiky, aneb hrát zraněného plyšáčka. U mne to nebylo třeba, stačila minuta a okamžitě bych už vlčici držela za hrdlo. Když ta podivná ošklivka, jejíž jméno jsem slyšela jedním uchem tam a druhým ven - takže jsem v důsledku vůbec netušila, jak se jmenuje a bylo mi to naprosto volné, řekla o Scarovi, že je zebra, otočila jsem se na svého společníka. Ten skryl reakci velmi dobře, stál se usmíval, ale já cítila, jak to v něm vře. Ano, zabijme ji. Chci jí ten úsměv vymlátit z té ošklivé tlamy. Scar se najednou k vlčici přiblížil. Jeho slova byla příjemně potěšující a jeho následný čin také.
,,Myslím, že zde je tvá odpověď," odvětím vlčici ohledně přezdívek. ,,Asi ti nemusím říkat, proč zrovna mne říkají Usměvavá," dodám a na tváři se mi objeví šílený vlčí škleb. Ano, opravdu široký, zubatý úsměv.
Pomalu se začnu procházet kolem vlčice, na které Scar stál. ,,Nejraději bych její střeva rozmazala po stromech okolo," odvětím na jeho otázku. ,,Každopádně to bychom si neužili její naříkání. Co jí takhle oslepit? Nebo nějak krásně označit její škaredou tvářičku? Možná by s pár jizvami byla trochu hezčí."

,,No, nevadí. Stejně nevypadali jako těžká kořist. Chce to něco lepšího, než páchnoucího vlka a jeho... družku?" Ona vlčice vypadala dost submisivně, zda-li by vůbec dokázala oponovat naší přesile? Podívala jsem se na černého a zazubila se. Pořád se choval trochu jako vlče. Bylo to svým způsobem roztomilé.
Nelíbilo se mi, že se od nás Angel odpojil. Měli jsme být tým. Co ho asi zdrželo? Nu, nebyl čas se zaobírat jinými - je dospělej, postará se o sebe. Zvládneme cokoliv i bez něj.
Najednou se sem přiřítila nějaká vlčice. Z jejího pozitivního vkročení do "scény" se mi zdvihl žaludek. Co si jen o sobě myslí? Rozčilovala mě už jen od pohledu - vypadala jak nějaká princeznička. Arogantně jsem vypla hruď a postavila se do svého vznešeného postoje. Byla jsem trochu vyšší než ona, ale stále menší než Scar. Chtěla jsem, aby ze mne byla cítit nadřazenost. Scar vypadal, že na to půjde jinak - mile. A tak jsem ovládla svou chuť jí rozsápat hrdlo. Cítila jsem tu nejistotu. Opojovala mne jako dobrý alkohol. ,,Já jsem Usměvavá," pronesu naprosto chladně. Cítila jsem Scarův pohled. Jistě, vždyť ještě nemá přezdívku...
,,Tohle je Milost." Ukázala jsem hlavou na Scara. Ano, to jeho budeš o milost prosit. sedělo to k němu.

Zamžourala jsem očima. Ležela jsem na zemi, naštěstí pod stromem, takže na mne byla jen tenoučká vrstva sněhu, avšak kolem byla hotová apokalypsa. Co se tady sakra dělo? Naposledy letěl Angel někam pryč, obhlédnout okolí a nechal nás zde - Černý však nějak omdlel z pachu smradlavého vlka. Divné. No, stejně by se mi nejspíše s takovým smradlavcem nechtělo vést řeč.
Podívám se na temné nebe a zívnu. Prospala jsem skoro celou zimu? Divný. Pomalu jsem vstala a vydala se ke Scarovi, který jaksi křísil Mrzoutka. ,,To se nám asi moc nepovedlo." Zašklebím se na oba dva vlky. Jizva na noze byla již zhojená, krev už nebyla vidět.

Stála jsem nedaleko vlků, brzy totiž přilétl i Angel a přidal se k nám i černý.Přiblížila jsem se k nim, abych slyšela, co říkají, jelikož jsem byla trochu více vepředu. Podívala jsem se na okřídleného vlka a na tváři se mi držel můj obvyklý úšklebek. ,,Nebojovná vlčice... to bude přesně moje parketa. Tyhle padají jako hrušky, i když mají silnou magii. psychika je kouzelná, dá se zlomit, jako klacík," zazubím se a poslouchám rozhovor ostatních. Oba vlci vypadali docela silně, ale těžko říci - ten jeden byl nejspíše postihnut nějakou hnilobou, těžko říct, jestli by v tomhle stavu dokázal byť jen něco roztrhat. Ten druhý vypadal slibněji - ten by šel krásně ovlivnit - možná i svést - to byla přesně moje parketa.
Černý se hned rozhodl, že je zabaví. To bylo důležité - rozptýlení bylo fajn, než vymyslíme konečný plán. Jeho vpád mezi vlky vyvolal patřičné pozdvižení - tedy, urážet se vyplatilo, ač ten zapáchající vlk vypadal jako bezkonfliktní - vůbec nereagoval na urážky! Perfektní!
,,Tak jo, dáme se do díla. Jaký je plán?"