Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  34 35 36   další »

-> Long

Ke Scarově poznámce na mou "uměleckost" dělat jizvy, jsem se na něj pousmála, samozřejmě se zoubky venku, jinak jsem upřímný úsměv snad ani neuměla. Na Angelovy reakce, které jsem slyšela v mozku, jsem odpovídala jen úšklebky k jeho straně. Nu což, "neškodný" flirtík byl na místě. A proč vlastně ne? zdálo se, že tenhle vlček by rád zažil vzrušující noc. ,,Jo tak bolestný, říkáš?" Zazubím se na okřídleného vlka a olíznu si špičák. ,,O tom ještě popřemýšlím." Věř mi, tohle bolestný bychom si užili oba dva.
Mimoto jsem si všimla, že Černý držel opravdu statečně. ,,Nebylo to tak strašný, viď," mrknu na něj a otočím se na Scara. Očividně se už všichni začali zajímat o naši oběť - nebo spíš oběti (jedna z nich byla tedy fakt odporně páchnoucí), takže nebylo čas na laškování - škoda.
Angel se rozhodl to oblétnout a tak jsem na něj jen mrkla, pak zmizel v oblacích. Moc pěkný. Scar se chopil toho, vrátit mi způsobenou bolest. ,,Neboj, toho se já nebojím," pronesu a pevně držím, když se Scar skloní a udělá mi jizvu. Na bolest jsem byla zvyklá, ale přesto jsem lehce sykla, když se dráp zaryl hluboko do masa. Cítila jsem tekoucí krev. Nu, je čas na zábavu.
Šla jsem dále od jezera, hlouběji do jakéhosi čarovného lesa. Stále jsem čekala, zda-li se vrátí Angel, ze své letecké "mise". Ucítila jsem i další pach a tedy, byli zde tři vlci. Jedna vlčice, dva vlci, abych byla přesná. A ten jeden vlk..no... byl to puch přes celý les, neužila jsem si ani tu krásu okolí, když jsem tohle cítila. Fuj! Měl by se aspoň trochu mýt. Měla jsem chuť vyběhnout a říct mu to do očí. Pokračovala jsem však tiše jako myš, až jsem měla vlky na dohled. Spíše tedy jejich siluety. Já byla skryta ve stínech, byla tma, jako by nikdy nekončil večer. Všude však byly lampiony, já se však skryla z jejich světel. Vítr proudil jiným směrem, takže mne nemohli cítit. A vidět také ne. Možná ani slyšet, stále byli daleko. Čekala jsem na ostatní.

Přikývala jsem na Scara. Ano, já byla v lovu špatná a manipulovat ostatní - to mi přesně šlo. Hlavně, aby za mne lovili. Přece si nebudu špinit kožich krví nějakého podřadného tvora? Když už, bude to krev nějaké zábavnější oběti, než pitomé srnky.
Byla jsem ráda, že Scar souhlasil s mým návrhem. A vnitřní strana nohy byla ideální. Nikdo se vám nebude koukat do míst, kde máte přirození - teda... většinou. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.
Poté vlk se znaky přemlouval Mrzoutka, aby se nechal pojmenovat Černý. Ten souhlasil a já jen zastříhala ušima. ,,Ano, mít jeden obývaný úkryt by bylo moc nápadné a šlo by zničit všechny členy. Scar má pravdu - čím více vlků ve společenství, tím lépe pro nás. Každý může zasít trochu toho chaosu." Kývnu na Scara, když souhlasí s místem na setkávání - nu, to vyřešíme potom. Mohlo by to být někde tady u jezera, místo prvního setkání jako místo schůze - jestli tu tedy bude nějaká jeskyňka...
Scar ke mne přicupital jako první, s tím, že se rád nechá zjizvit. Ušklíbla jsem se na něj. Jo, tohle si mileráda nechám líbit. Stejně se zachoval i Angel a já mu jen ukázala své zuby v patřičném "úsměvu".
Najednou jsem slyšela jeho slova ve své hlavě. Nadzvednu své "obočí". Výzva? Z okřídleného vlka jsem opravdu cítila velkou sílu, která by mne jakoby obklopila ze všech stran. Vzrušující, pomyslím si - což nejspíše zachytí. Po tomhle krátkém incidentíku si všimnu, že se dosti neochotně do řady přidal i Černý.
,,Tak jdem na to, zlato," pronesu směrem ke Scarovi, na tváři stále úškleb od ucha k uchu. Cítila jsem se tady dobře. Na nic jsem si nemusela hrát. Lehce jsem sklonila hlavu a ocitla se tak v dosti zajímavé pozici u vnitřku pravé nohy. Tedy, nebylo to žádné místo, které bych neznala. ,,Budu něžná," pronesu sladce a vytasím dráp, pričemž se zaryju do nohy tak, aby vznikla táhlá jizva. Z nohy se začala řinout krev. Jednu zbloudilou kapku slíznu z jeho nohy a mrknu na Scara. Poté se ladně přemístím k velkému okřídlenému vlku.,,Řada na tebe, krasavče." Konečně mám možnost si jej prohlédnout úplně z blizoučka. Měl po těle spoustu jizev. ,,Věřím, že tohle nebude tvoje poprvé," pronesu a zazubím se. Skloním se k jeho mezinoží. ,,Pěkný." Nic více neřeknu, dále se zubím a vytasím dráp přičemž jej obdaruji táhlou jizvou na vnitřní straně nohy, jako Scara.
Nakonec dojdu k Černému, u kterého vidím, že se mu do toho nějak nechce. ,,Neboj se, neudělám ti nic, co by tě obralo o možnost někoho obšťastnit," zazubím se a skloním se k jeho noze. Také mu rychle udělám táhlou jizvu, hlubokou. Poté spokojeně odejdu, s velkým úšklebem.
,,Nu, kdo chce mít potěšení zmrzačit mne?" Zeptám se vlčků a projedu si viditelně jazykem po zubech.
V dálce najednou ucítím pach. Myslím, že zde máme první oběť. Pach byl nový, ale snad nám vlčci neutečou. Podívala jsem se na ostatní a doufala, že to také cítí, což se potvrdilo.
Bylo načase pronásledovat oběť.
-> Zauber

Poslouchala jsem ostatní vlky, kteří plánovali budoucnost našeho společenství. Po očku jsem všechny sledovala, když tu náhle někdo začal o jakési značce, což nebyl špatný nápad. Ono, bylo lepší, když člena poznáš - přeci jen, žít ve velkém společenství, které nemá zázemí by bylo těžké. Jak bychom pak poznali zlouny?
Mrzoutek navrhoval různé značky, které mi přišly buď moc viditelné, nebo drastické - prostě, ubližovat mému krásnému tělu? ,,Co takhle menší jizvu. Někde na noze, která není příliš viditelná, pokud jí nehledáš!" Podívala jsem se na ostatní. Zdálo se, že jsme už měli cíl. ,,Ano, v tomhle mám praxi," zazubím se na Angela a mávnu ocasem - no navíc, měla jsem docela hlad.
,,Možná by nebylo špatné najít jeskyni - nějaké centrální sídlo, kde bychom se mohli scházet párkrát do roka a sdělit si novinky. Nemyslím, že pořád budeme takhle u sebe. Ostrov je velký a zasévat chaos je třeba všude." //reálně by to nebyl špatný nápad, co vy na to?
,,Nu, můžeme se vydat hledat. Nějaká obět se jistě naskytne."

Konečně. Barvy se vrátily a já se zase cítila celá - nejsem nijak zrakově omezena, jsem naprosto v pohodě! Podívala jsem se na, nyní už konečně "barevné" vlky a máchla ocasem. Přemýšleli nad jmény pro smečku a nad svými přezdívkami. Angel navrhl společenstvo chaosu.
,,To se mi zamlouvá... Společenstvo Chaosu!" Zazubila jsem se na tři vlky a přešlápla na místě, moc dlouho jsem stála. ,,Myslím, že nejideálnější bude, když nebudeme mít žádné místo a úkryt. Přeci jen, celý ostrov bude brzy náš!"
,,Ano. Napadnout! To by byla zábava." Bylo pravdou, že čím více jsem s těmito vlky byla, tím více jsem měla chuť ubližovat jiným - ač tedy, ano, tohle bylo běžné, avšak většinou jsem nenapadla každého. Nyní jsem však měla chuť si s někým zabojovat. Ach matko, ještě žes mne výborně učila.

Vlk se znaky, který se poté představil jako Scar, pronesl něco ve stylu, že by to měla být spíše tlupa, nebo tak něco. Bez vůdce. Všichni si budou rovni. Nu, já byla zvyklá mít své vysoké místo, každopádně rovnost nebyla nic, co by i vadilo. Jestli to bude skvělá spolupráce, proč tedy ne? Já rozkazy nepřijímala - pokud to tedy nebylo v zájmu mého plánu. Některé situace si holt žádaly získání důvěry.
Scar, který byl podle mého z nás na alfu docela vhodný, se toho ujmout nechtěl. Ani Okřídlený, jehož jméno bylo Angel se zrovna do alfování neměl. Já sice ráda rozkazovala, ale měla jsem pocit, že téhle bandě by se vládnout nedalo. A zbytečné spory o moc? Kdo by to riskoval?
Z Mrzoutka šla cítit nervozita, no poté, jak se ho Angel dotkl se zdálo, že se uklidnil - co ten vlk skrýval za schopnosti? Rozhodně z něj šla cítit síla. ,,Přezdívky by byly fajn. Ale znát své jméno v rámci tohohle... společenství, by nebylo na škodu." Hrdě vypnu hruď a podívám se na vlky před sebou, přičemž vznešeně pronesu: ,,Já jsem Allavanté, ale klidně mi říkejte Avanté. Nebo Usměvavá - na to jsem si, tady od Mrzoutka, poměrně zvykla." Mrknu na mladého vlčka a ušklíbnu se.
"Ach ano, jaký krásný chaos nastane, až naše malá tlupa vtrhne mezi slabochy a sluníčkáře."

Všem procenta do síly :)

PŘIDÁNO img

,,To opravdu přemýšlíte nad tím, že vytvoříme "smečku" zlejch vlčků?" Pronesu ironicky a pak se podívám na okřídleného vlka, následně pak i na černobílého. Oba vypadali, že by nebyli proti. Teda, vlk se znaky rovnou pronesl, že to není špatný nápad. Můj smích přetne okolní hlasy. Je řezavý a ohlušující, nezní jako smích z radosti, spíše ironický řehot. Ztichnu a nahodím vážnou tvář. Opravdu se oba zdáli, že jsou nadšeni tou myšlenkou. A vlastně, proč ne? Být jediná vlčice mezi třemi vlky? Mohla by to být pro jednou zase trochu zábava. Mě byly tedy všechny smečky ukradené - pokud mi nelezly do zelí, neměla jsem k nim zášť. Nevěřila jsem v něco, co byla smečka a co měla představovat.
Vlk se znaky najednou odvětil na mou narážku s ožehlým kožichem. V jeho očích i slovech jsem cítila čirou nenávist - zajímal by mě jeho příběh. Olízla jsem si špičku čenichu. ,,To je jednoduchý způsob, jak to zařídit." Ušklíbnu se na vlka. ,,Kdybys byl vlčice, měl bys to jednodušší - namotat, zlomit srdce, nejlépe ublížit jeho bližním a pak mu dopřát život bez cíle a naděje. A nebo pomalou smrt, záleží na tvém gustu." Problém byl, že nebyl vlčice. No ale ublížit jeho bližním nejspíše zvládne a pomalou smrt by mu jistě taky mohl dopřát.
Najednou se po dlouhé době ozval Mrzoutek. Mé oči se na něj upřely a věnovala jsem mu svůj úšklebek. Zase poučoval - jako vždy. On musel být mozek všeho, jak jsem za krátkou dobu dokázala zjistit. ,,Je jedno, jak to pojmenuješ, pokud to splní svůj účel." Ušklíbnu se na Mrzoutka, no v srdci cítím, že to šlo z jeho duše - ten asi musí všechny smečky nenávidět.
,,No, nemám nic proti tomu, jít do tohohle malého společenství. Vypadáte, že s vámi bude ještě hodně zábavy," pronesu s úšklebkem. Podívám se po všech vlcích kolem mne. Tak tohle je tvá nová životní etapa, Usměvavá?

Cítila jsem na sobě Mrzoutkův pohled. A cítila jeho smíšené pocity, co se větrem nesly. Zdálo se, že změna taktiky vyvolala zajímavou reakci - teď, když ví, co jsem zač, bude se nejspíše držet dál. Ale čím více urážení a ignorace, tím více mne vlci chtějí - jaké pěkné nepsané pravidlo. Alespoň se vždy osvědčilo. Protože co se škádlívá, to se rádo mívá - tedy, alespoň z jedné strany. Ač nyní se zdálo, že tu je mnohem více objektů hodných zneužití. Velký, svalnatý vlk s křídly se mi velice zamlouval, a vzhledem k tomu, že hledal nějakou vlčici - potencionálně to mohla být partnerka či vlčice, o kterou se snaží, stal se zajímavým cílem.
Černobílý vlk pronesl větu, která nemohla znít více ironicky. Podívala jsem se na něj a ušklíbla se, jako to udělal on. ,,Musím uznat, že to je velmi pěkné. Za sežehnutý kožich taková zábava jistě stála," uznala jsem a zazubila se. Nu, já bych si kvůli smečce nenechala udělat jakoukoliv kosmetickou vadu - ale pravda, vlci co měli jizvy a bojovali, byli sexy! Možná ten vlk nebude tak marný.
,,Když tě však vlci nemají rádi, je jedno, jak silný jsi. Svrhnou tě, jelikož jedinec nezvládne celou smečku," odvětím k jeho myšlence - já ve smečce vyrůstala. Moje matka byla slaboška, co si myslela, že tím, že mi dá nejvíce lásky, vrátí tím dva mrtvé bratry. Není divu, že se pak po smrti otce zbláznila.
Mrzoutek začal vyprávět o své zkušenosti ve smečce. Zajímavé bylo, že žil v podobné situaci - rodiče slaboši. Milující všechny a všechno. Nu, to občas nebylo na škodu - ale síla je to, co rozhoduje. A pokud alfy nejsou silné a milují všechny, končí to záhubem smečky.
Černobílý pak pronesl něco o tom, že vlci nechutnají jako srny. Ušklíbla jsem se. I když káral Mrzoutka, bylo to, jako by byl tatínek. Bylo mi do smíchu.
,,No jistě, jsme smečka útočící na jiné smečky," zazubím se. To by byla vtipná představa. ,,Opravdu ti tak připadáme?" Zasměju se. Najednou v mžiku přestávám vidět barvy. V duchu začínám panikařit, no navenek se snažím tvářit normálně. Co se děje??
,,To je divné... jako bych přišla o možnost vidět barvy?" Nahodím s vážným klidem, vevnitř však šílím.

Když neznámý vyslovil svou provokativní domněnku, teatrálně jsem se svalila na zem a začala se smát. Poté jsem se zvedla a s vážnou tváří probodla vlka očima. ,,Já nejsem ničí." Nikdy jsem nebyla ničí majetek. Ničí nic. K nikomu jsem se nevázala, nikoho jsem nemilovala, k nikomu jsem nepřiléhala. A nikdo mne nevlastnil. Tohle byla urážka pro mé ctěné ego. Poté jsem zase nahodila svůj úškleb a podívala se na oba vlky.
Dereck pronesl něco o tom, že by se mne dotkl leda větví. ,,Ale prosimtě, nehraj si na odolného," mrknu na něj a olíznu si čumák. Znovu jsem se otočila na černého vlka s bílými znaky. ,,Takže si jej zabil?" Pokud už nějaký boj byl, horší možnost byla vždy jen smrt. Ten kdo nedokázal zabít druhého byl slaboch.
,,Mne smečky nezajímají. Kdybych chtěla, dokážu si alfu namotat na drápek a do konce života mám o kořist vystaráno," pronesu s úšklebkem a máchnu ocasem. Právě jsem někomu ukázala svou pravou tvář? No ne, jaká odvaha. Z černobílého vlka jsem cítila zášť a podobné rysy, kloubící se i s mou povahou. Možná jsme si byli trochu podobní, kdo ví. A Mrzoutek? Ten už mne prokoukl. Nemělo cenu se snažit motat mu hlavu. Teď stačilo ignorovat jej a urážet - sám se možná chytne a bude se ještě mlátit za to, že poprvé mou nabídku nezvážil.
Najednou se z křoví vynořil tmavý vlk s jakýsími ornamenty. ,,Tady se nedělají ztráty a nálezy," odvětím. ,,Myslím, že tvou ztracenou lásku nikdo z nás neviděl."

,,Zapálen pro věc?" Zasměju se a prohlížím si osmahlého vlka. ,,Spíš to vypadá, že si tě někdo chtěl opéct na véču." Že by zde byl nějaký agresivní vlk? Nebo... že by útok vyvolal zrovna tento vlčík? Nu, vypadal přátelsky, avšak to já taky, když jsem chtěla. Nikdy jsem nikomu nevěřila, tudíž i nyní jsem byla opatrná. Každopádně, kdyby vlk chtěl, nejspíše by už zaútočil.
Mrzoutek pronese něco o břehu. Už jsem neplánovala jít do vod a užít si koupání. Za mokrý kožíšek mi to už nestálo. Vylezla jsem ven z vody a otřepala se. Další věta černého vlka mne zarazila. Ruší? Možná tak jeho, v koupání. ,,Nikoliv. Tady Mrzoutek by se k ničemu neměl, ani kdybych byla rozvalená na zemi." Na mé tváři se objeví úškleb. Sedni si na zem a pozoruju oba vlky.
,,Já se zde skvěle bavím. Každopádně nikoho kromě tady Mrzoutka jsem nepotkala." Už mi to připadalo, jako by tu skoro nikdo nežil.

Opravdu mne dostává, že se vlk úplně obrátil. Jako by ho snad někdo očaroval. Choval se ke mně, jako by si snad i rád zalaškoval, avšak občas to znělo, jak zamilované kecy. Měla jsem chuť se zasmát, avšak to jsem potlačila a pouze otočila hlavu nastranu. Přeci jen ignorace a odtažitost zabrala více, než dobývání?
,,Co tak najednou měníš názor?" Nu na druhou stranu, pudy jsou pudy a kdo by si nechtěl trochu užít? Pomalu jsem kráčela ke břehu a smočila si prvně tlapky a poté jsem pomalu lezla do vody.
Najednou se však objevil jakýsi cizinec a já zastavila, přičemž jsem se ohlédla. Zůstala jsem stát, břicho mi již smáčela voda. Neznámý vlk přinášel nové možnosti - jako laškovat s oběma, či je dokonce dostat do situace, kdy se o mne poperou - to vždy byla zábava. Vždycky je to tááák sexy, když se o vás perou dva vlci.
Zdálo se, že vlk je raněný, přesto kráčel ladně a prakticky dokonale. Vypadal úžasně, silně a násilně. Trochu mi svým výrazem připomněl bratra. Úšklíbla jsem se, ale nic neřekla.

-> Arcus deum

Pomalu jsem šla za Mrzoutkem. Šel tak nějak napřed a já se rozhlížela kolem. Podle všeho hledal řeku, kde by si umyl srst. Smála jsem se předtím, teď už mi to tak vtipné nepřišlo. Tmavý vlk však uprostřed cesty zastavil a počkal na mne. Podívala jsem se na něj, jakože "co to sakra je?" a pokračovala dál.
Nemluvili jsme. Ač jsem měla chuť ptát se a konverzovat, cítila jsem se podivně a tak jsem radši mlčela a prostě jen šla.
Zanedlouho jsme dorazili k jakémusi jezírku. Bylo docela dlouhé a moc pěkné. Už se setmělo, na nebi se objevil měsíc. Bylo teplo, ač končilo léto.
Podívala jsem se s překvapeným výrazem na tmavého vlka, když najednou obrátil a vyzval mne, ať se k němu přidám. Měla jsem chuť se smát. Takže moje techniky fungují nebo co? Ach, že o sobě vůbec pochybuji. ,,To víš, budu tě pronásledovat až na konec světa." Jak poeticky romantické. Ušklíbla jsem se a ironicky se uchechtla.

Pomalu jsem došla na místo, kde se mlha točila okolo divných kamenů, zaražených v zemi. Cítila jsem z toho místa podivnou energii, přitom mne však lákala jít blíže. Pomalu jsem vyšlapala ke kamenům, za tmavým vlkem.
,,Jak jsem řekla, otravovat tě je zábava." Očividně neslyšel celou mou větu a mě se opravdu nechtělo opakovat. Možná se zase zeptám. Jindy. Později. Nechala jsem jej, aby začal obcházet kameny. Jako zvědavé vlče, pomyslela jsem si a ušklíbla se nad tím. Místo bylo zajímavé, no jen jsem stála uprostřed a sledovala zajímavé rytiny. Nejspíše měly nějakou funkci, možná to bylo místo bohů. Nebo nějaké obětní místo. Těžko říci.
Zasměju se, když pronese vlk něco o opičím zadku vyrytém v šutru. Ne vážně, to ten vlk nepozná srdce?
,,To je nejspíše srdce." Zvědavě jsem přistoupila ke kameni a dotkla se jej tlapkou. Hah, taková pitomost. Proč tu ty šutry jsou? Budu mít snad štěstí v lásce, když se toho dotknu? Nad tou myšlenkou jsem se v duchu zasmála. Já doopravdy nikdy nikoho nemilovala. To nebyl můj styl.
Mrzoutek začal říkat něco o svítícím pavoukovi. Sama jsem si tudíž nevšimla, že srdce růžově zazářilo. ,,To je asi hvězdice." Divný. Proč by na těch šutrech byly symboly.
Mrzoutek si najednou sedl na nějaký šutrák a ten se mu zasekl v zadku. Běhal dokola a já se jen smála. Ten má fakt štěstí, pomyslím si. Směju se, když jej doslova zeserou ptáci. Dneska mám fakt dobrý den.

-> Long

-> Mlžné pláně.

Zdálo se, že Mrzoutek je opravdu až přespříliš mrzutý. Smutné, mohla s ním být opravdu zábava. Nadechnu se místo nadšené tváře nahodím normální, neutrální, možná až vážný výraz. Konec dobývání. Prozatím. Sledovat, poslouchat, vyvolávat reakce - to byl nyní můj plán. Hlasitě jsem zívla, na náznak nudy.
Procházeli jsme jakýmsi kouzelným lese. Přeskakovala jsem blátivé hroudy a snažila se vždy najít nějakou příjemnou cestu. Ušpinit si kožich? Pfuj.
Vlk jako by se snažil něco říci, ale nakonec od toho upustil. Čas na jinou taktiku. ,,Nejspíš. Nemám chuť si hrát na lacinou kořist," pronesla jsem a zasmála se nad tím. Jedna věc byla svádět, druhá byla vnucovat se. A to opravdu nebyl můj styl. Ale on jednou podlehne. A pak bude škemrat. ,,Každopádně otravovat tě je zábava. Povídej, jakpak se takový mladý vlček stal Mrzoutkem?" Pokračovala jsem za ním, bylo mi jedno, že běžel. Místo, kam šel, mě až příliš přitahovalo.

-> ARCUS DEUM

<- Wolf lake

Mrzoutek očividně nebyl rád, že mne vidí, avšak já se nehodlala takto rychle vzdát. Dohonila jsem jej a ťapkala vedle něj. ,,Mohutný medvěd by měl prvně zkusit do jeskyňky nakouknout, možná uvidí, že je větší, než se na první pohled zdá," pronesla jsem a zazubila se. ,,Jsi odolný, to se mi líbí." Věděla jsem, že vlček na tohle hrát nebude. Čím více budu dobývat, tím více bude odolávat. Je na čase započít úplně novou hru. Manipulativnější a zábavnější. Avanté, je na čase zase ukázat tvář prohnané mrchy.
Ač vlk neměl rád společnost, očividně mu došlo, že mne se jen tak někdo nezbaví. Mávla jsem ocasem a pokračovala v cestě. Vlk se mi líbil.

-> Zauber


Strana:  1 ... « předchozí  34 35 36   další »