Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Severní hory.

,,Ano, zní to.. moc složitě," zazubila se Thyra a podívala se kolem. Pomalu slezly z hor. ,,Jo, je to ošklivé. Mnoho věcí v mé rodině nebylo příliš pěkné. Ale máš pravdu, nemusím se tím již trápit." Thyra cítila hořkost v tlamě. ,,Jo, princezna co utekla z domova," zasmála se bílá a zastříhala oušky. Teď už nebylo nic, co by jí mělo trápit. Nemusela řešit složité věci v rodině. nyní mohla objevovat, najít si lásku, poznat přátele. ,,Možná bychom se spíš mohly bavit o tvém životě. Pověz mi třeba o svých sourozencích," nahodila bílá vlčice s úsměvem. Tlapky jí nesly pomalu dolů ze Severních hor až do údolí.
Ve vzduchu se nesla krásná vůně rostlin. ,,Je tady moc pěkně," hlesla Althyra a sledovala okolí. Když prošly údolí, tak se setmělo. Cítila pachy různých hlodavců a lehce jí kručelo v břiše. ,,Nemáš hlad?" nahodila směrem k Mokoš a rozhlédla se. Dlouho nejedla.

,,No, hrozné to bylo. A hlavně asi dost hloupé," přitakala Thyra a rozhlédla se kolem. ,,Asi by to bylo lepší, ale někteří vlci si prostě museli poměřit síly, než se rozhodli usmířit se. Hodně v tom hrála roli čest. A taky absolutní moc nad smečkou," pokrčila rameny Thyra. Byla pravda, že alfou mohl být jen jeden pár. A to byl alfa jejich smečky, který inicioval příměří a vcucl menší druhou smečku pod sebe. ,,Já tomu popravdě také moc nerozumím. Ale fungoval u nás jistý systém - byly lepší rodiny a menší rodiny. A pak jen obyčejní vlci a úplně na konci mezi omegami většinou bastardi a podvraťáci," odvětila jí. ,,Spíš kvůli území a kvůli moci. Síň slávy existovala asi jen pro to, aby vlci měli důvod proč umřít v boji," odůvodnila si to bílá vlčice. ,,Se sourozenci jsme si taky takhle hráli. A já moc nikdy nebojovala, nebyla to nutnost. Samice v naší rodině musely být klidné a ladné dámy. Většino u jsme měly mít předurčený bavlnkový život a zároveň se přiženit k jiné lepší rodině, aby se udržovala čistá linie. Ale já jsem si chtěla vydobýt své místo a tak se ze mě stala průzkumnice. Akorát potom otec trval na sňatku s vlkem, kterého jsem neměla ráda. A tak jsem utekla," pověděla tím Mokoš o svém životě ve smečce. Byla pravda, že kdyby se ais nezatoulala záhado una Mois Gris, nejspíše by skončila s oním vlkem, kterého jí otec vybral.
Mokoš pořád pokračovala ve svém bláznivém skákání a Thyra radši odvracela zrak a doufala, že tahle vlčice nesletí dolů. ,,Možná tam někdo byl a umrznul tam nahoře. Kdfyž je tam taková zima." Thyra pokračovala za Mokoš na vyhlídku. Když došly na kraj, rozhlédla se. byla to krása. pod nimi byl průsmyk a v dálce viděla i ten ovocný lesík, kde byla předtím. ,,Hele, támhle je ten lesík! Ukázala halvou směrem, aby se tam Mokoš podívala.

- Smazal se mi příspěvek, následovalo:

Thyra jen přikývla. Nemyslela si, že by Mokoš - ta, která žila vlastně úplně jednoduchý a poměrně jiný život, než Thyra, dokázala pochopit, co to byla čest pro její rodinu, co to bylo postavení a boje v její domovině. Hry o moc, pletichaření, zbytečné konflikty a války. Mír? Občas. Vždycky se něco dělo.
,,No, ano. Je to vlastně trochu zvláštní. Možná bych ráda měla obyčejný život a nemusela věčně řešit otcovu pitomou politiku. A politiku alf." Ona sice nebyla potomkem alfy, ale její rodina s nimi byla trochu spojená. A její otec chtěl rodinu utužovat jen s těmi, kteří stáli vysoko na žebříčku.
,,Ne," zasmála se Thyra. ,,Pokrevní linie... jako... rodokmen, víš? Čistý rodokmen, bez bastardů, bez vlků, kteří jsou spodina," mlaskla Thyra, moc jí ta slova nešla přes pusu. ,,Můj starší bratr měl bastardy a v očích otce zemřel," zabručela Thyra. Zemřít v očích hlavy rodiny bylo... nemyslitelné. ,,Já taky ne. Vlastně si někdy přeju žít život, jako si měla třeba ty," pousmála se na ni bílá vlčice a rozhlédla se kolem. ,,Princezna, to asi ne" zazubila se bílá.
Co se týkalo mrtvých vlků na vrcholcích hor, to radši Thyra nechala vyšumět. ,,No, mohli bychom tam do údolí, projít tu nížinu a pak se vrátit přes průsmyk pod námi, směrem k té louce tam," ukazovala jí Thyra směr. Pomalu se otočila. Byla spokojená s tímto plánem, Mokoš by se stejně nejspíš trvalo rozhodnout, tak to udělala ona.
-> Němé údolí

Už se s vlčicí ohledně rodiny příliš nemělo smysl bavit, i kdyby jí udělila některou ze svých skeptických poznámek, vlčice by jistě stále naivně věřila, že se vrátí domů. Jen jí na to taktně přikývla a pokračovala v cestě horami.
Zdálo se, že Mokoš značně překvapilo povídání o umírání. ,,Ano, většina hrdě bojovala, kvůli území. Kdysi jsme se o hory prali ještě s jinou smečkou. Mnoho mrtvých ze všech stran, všichni věřili, že se dostanou do síně slávy po smrti. nakonec se naše smečky spojily a zavládl mír. Můj starší bratr si vzal jednu z vlčic, která původně byla z druhé smečky. Složitá politika mojí rodiny by tě asi moc nezajímala," dodala jen s mlasknutím, sama měla politiky po krk. i jí vybrali vhodného partnera, naštěstí nestihla svazek zpečetit. ,,No, extrémní to bylo. Hlavně to byl zbytečný souboj. Hory jsou dost velké pro všechny a zvěře tam bylo dost, zvlášť v Kvítkově." Thyra pokrčila rameny, tohle věčné hašteření kvůli krvi nesnášela. Ale to bylo většinou jen ego starších samců, co si museli dokazovat sílu. ,,Nikdy ses neprala? Oh. U nás bylo prokazování síly běžné," zazubila se bílá vlčice. ,,Ale chápu, nežily jsme ve stejných poměrech," pokrčila nad tím rameny.
,,Já myslím, že krajina by se ti zamlouvala. Tamní vlci asi moc ne," zasmála se Thyra a stoupala výš. ,,Já věřím, že máš. Jen dávej pozor," Thyra nevěřila její opatrnosti ani za mák a tak byla radši v pozoru, kdyby to s mladou vlčicí švihlo dolů. ,,No... tlak. Nevím proč klesá, upřímně. Zas tolik jsem ty jevy nezkoumala. Ale myslím, že stejně na vrcholu není o co stát. Beztak tam jdou vidět jen mraky a není tam žádný výhled na krajinu. Tady níže je to krásnější," odvětila Thyra. Objevila se před nimi cesta dolů. ,,Chceš pokračovat výš, nebo sejdeme dolů?" Podívala se na vlčici tázavým pohledem.

,,Vlastně, nedivila bych se, kdyby je to tady dotáhlo. Přeci jen, všichni jsme se tady dostali náhodou. Možná to tvoji rodinu přinese také," pronesla s nadějí v hlase, sama doufala, že by možná mohla po nějaké době vidět své bratry, nebo někoho z rodiny. Ale nebylo to asi pravděpodobné. Nebo v to tolik nedoufala, na rozdíl od Mokoš. ,,Jo, mnozí z mé domoviny byli trošku šílenci a dobrovolně umírali v bojích o území, nebo brali jako hrdost umřít při lovu, protože se pak dostali do síně slávy. Moc tomu nevěřím. Ale pokud bych už měla zemřít, tak bych asi také chtěla skonat nějak hrdě... třeba právě v tom souboji," zamyslela se bílá nahlas a máchla ocasem. Pomalu stoupaly výše do hor. ,,Jo, rodiče mi o nich vyprávěli spoustu příběhů, války bohů a tak.. moc si teda nepamatuju, byla jsem malá. Ale bratři tím docela žijou," zasmála se Thyra. ,,Jo, Kvítkov by mohl být asi něco jako tvoje dolina. Bylo tam plno kytek i vlků, docela to tam žilo. Na rozdíl od zbytku mé domoviny. My v horách byli více... hrdí a bojovní, než vlci z Kvítkova. Ti byli veselí a žili šťastnější život, asi," pokrčila nad tím rameny. Thyra měla smysl pro povinnost, pro čest a rodinu. Ale nechtěla být ničí inkubátor, proto utekla.
Když vlčice hazardovala se životem tím, že hopsala po stezce, Thyra se kousala do jazyka, aby jí něco neřekla, ale byla připravená jí pomoci, kdyby se náhodou sesunula dolů. ,,Dávej pozor v místech, kde je sráz, prosím," apelovala na ní, nechtěla vidět, jak padá z hor dolů. Pád ze srázu ji mohl stát život.
,,Míň vzduchu ne, ale ta výška... klesá tam tlak a méně proudí vzduch, proto se dýchá opravdu těžce. To je důvod, proč moc nejde nahoru vylézt. Většina vlků to neudýchá," sdělila jí svou moudrost. ,,Můžeš to zkusit, ale je to na vlastní nebezpečí. A řekla bych, že se to povede málo komu. Hlavně je tam pak nahoře strašná zima," dodala ještě.

-> Na Vyhlídce

,,Možná," dodala Thyra stále plná lehkého skepticismu, ale nehodlala se o tom s vlčicí příst. Pomalým krokem mířila do hor, cestičkou která byla nejspíše prošlapána vlky, kteří zde žili. Nebylo těžké cestou projít a šplhat výše do hor. ,,Možná se zde tví příbuzní objeví časem taky," napadlo vlčici, ale spíš to pronesla, aby Mokoš trochu uchlácholila. Sama nepotřebovala potkat své bratry, nebo snad rodiče. Měla starého života dost. Chtěla začít nový, novou rodinu. ,,A pokud existuje cesta ven, tak ty ji určitě najdeš," kývla na ni Thyra s úsměvem. Zavětřila, zda neucítí pach někoho dalšího. Dalšího vlka, nebo nějakého zvířete, Ale necítila nic. ,,Nikoho tu necítím. Možná někde dál někoho potkáme," odmlčela se a zahleděla se do dálky. ,,Kdo ví," odpověděla jí na to, jací bozi mohou být zde. ,,Naši severští bohové žijí ve svém vlastním světě. Největším bohem je asi Ódin, bůh větru a války. Ti kteří zemřou, se ocitnou u něj ve Vallhale, síni slávy. Pak Freya, bohyně lásky, ale i plodnosti. A Thor, bůh hromu... a mnoho dalších. Moje rodina jim občas dávala obětiny, aby se smečce dařilo a rodila se zdravá vlčata. Ale já na bohy moc nevěřím." Thyra byla trochu skeptik a to, co neviděla, to nemohla uctívat. Nad jejími dalšími slovy se zasmála. ,,Jo, podobné hory jsme měli na území smečky. A pod nimi byla dolina, co se nazývala Kvítkov. Bylo to tam krásné. Ale nemyslím, že bych byla namakaná, je to o zvyku," uchechtla se a zastříhala ušima. Viděla, že je vlčice z hor nadšená. ,,Jo, je to tu trochu moc kamenité, dávej pozor, aby ti to nepodjelo a nespadlas," upozornila ji Thyra. Smála se jejím dotazům, byly tak příjemně naivní. ,,Čím výš jsi, tím se hůř dýchá. Na nejvyšší kopec to moc nešlo, bylo tam hodně sněhu a byl moc strmý. Ale ano, dostali jsme se jednou docela vysoko. Ne nejvýš, ale prozkoumávali jsme s kamarády hory. A ptáci tam byli alespoň u nás málo kdy. Ti slétávali spíše níže. No a na oblohu jsem etda nikdy nedosáhla."

Severská vlčice sledovala Mokoš. Zdála se být přesvědčená, že v tomto světě má nějaké poslání a Thyra jí to nechtěla brát. Byla tady už pár měsíců, ale o svém poslání si opravdu jistá nebyla. Spíše o žádném poslání. Ale nechtěla jí brát tu naivní naději, že se snad ještě vrátí domů. Thyra sama možná v koutku duše doufala, že se uvidí s rodinou. ,,Možná... když myslíš. Pokud tady nějaké poslání je, mohly bychom zkusit zjistit, o co se jedná," kývla na ni bělka a mávla ocasem. ,,Máš pravdu, plakat nemá cenu. A i kdybychom tady byli uvězněni navždy, přece si můžeme vytvořit vlastní život ne? Nemusíme být závislí na našich rodinách?" To byl jediný důvod, proč Thyra odešla pryč a důvod, proč se ocitla zde. Nechtěla do plánovaného partnerství, mít plánovaná vlčata a být součástí jednoho velkého plánu jejího otce a alf smečky. Bílá byla pesimistka. Nebo spíše realista. Neviděla z ostrova úniku. A nevadilo jí to.
,,Můžeme zkusit někoho najít. Možná potkáme místní, už se mi jednu vlčici potkat povedlo. ta mi právě řekla vše co vím." Kývla na Mokoš.
,,My jsme měli své severské božstvo. Ale řekla bych, že na každém místě vládnou jiní bozi. Možná tady budou také nějací bohové," mrkla na vlčici. Sama věřila v božstvo jen trochu. Dokud neuvidí, neuvěří.
Když jí Mokoš ukázala hory se slovy, že chce jít dál objevovat, rozešla se za ní. ,,Připomínají mi domov. Jsem zvědavá, co v nich najdeme," řekla a doběhla vlčici. Byl čas jít do hor.

-> Severní hory

,,Poslání... to nevím, možná? Sama netuším, proč tady jsem. Ale řekla jsem si, že nemá cenu plakat nad osudem, je důležité jej přijmout a začít nový život. Nebo aspoň částečně," pronesla s pozitivním naladěním a motivací v hlase. ,,Možná se dozvíme něco víc, pokud potkáme nějaké místní vlky," pokrčila rameny. Příliš jich sama nepotkala. Doufala, že pokud tady tohle místo má nějaký důvod, brzy se dozví, proč je tady. Ale prozatím nechala život plynout. ,,Také ne," odvětila jí Thyra. Bylo to zcela nové místo.
,,Opravdu ti nedokážu říci. Ale možná ano, kdo ví. Jestli se odsud někdy někdo dostal, tak to zjistíme," odpověděla s úsměvem. ,,Bohyně hojnosti, říkáš? To je zajímavé. A věříš v bohy?" Althyra se na ni zvědavě podívala. Sami měli u nich božstvo, ale Thyra tomu příliš nevěřila. Severští bohové ji nikdy nic nedali.
Nad jejím fantazírováním se jen lehce pousmála. Bylo by hezké, mít tady kousek domova. nebo alespoň známou tvář. Jen jemně přitakala. ,,Také jsem unešená, kolik tu toho je. Můžeme něco prozkoumat spolu," navrhla bílá.

,,Upřímně ti na tuhle otázku asi nedokážu odpovědět. Ale ať už nás tady přeneslo cokoliv, asi to má nějaký důvod." Althyra si taky nepamatovala, he by snad spadla do moře, přesto se zde však ocitla, vyplivnutá mořem. ,,Vír? To je možné... já si už ani nepamatuji, co jsem naposledy dělala, než mě to odneslo sem. Ale do moře jsem taky nespadla. U nás na severu moc moří nebylo, zabručela bílá vlčice a mávla ocasem. Byla to opravdová záhada. ,,Kéž bych taky věděla, jak se vrátit zpět. Rodina odemne očekává ještě mnoho... ale mám jisté tušení, že domů se už nedá vrátit, hlesla a ve vnitřku duše doufala, že by se alespoň mohl objevit někdo z její rodiny tady.
Naf odpovědi ohledně jména se Thyra také zazubila. ,,No a má jméno Mokoš nějaký zvláštní význam? Nikdy jsem takové jmeno neslyšela," ne že by se bílé jméno Mokoš nelíbilo, jen ji připadalo opravdu zvláštní. ,,To si nemyslím. Místa se asi neteleportují, vyvrátila její doměnky.
,,No, sama jsem tady docela krátce. Potkala jsem pár vlků, objevila ovocný sad, pláž s krásným pískem a teplým mořem... a tuhle vyhlídku. Věřím, ze tady bude ještě spousta krásných míst na prozkoumání. A vlků je tady ooravdu dost. Cítím je tady skoro všude." Neznámých starších pachů tady bylo opravdu požehnaně. Nad řečí o Společenstvu se uchechtla. Zajímalo ji, zda jsou ti vlci opravdu takoví, jak slyšela.

Vlčice, která se zjevila jako blesk z čistého nebe, byla i bleskově rychlá co se mluvení týkalo. Althyra, klidná a vyrovnaná vlčice s ledovou tváři, byla schopna horko těžko reagovat na salvu slov, které z neznámé lítaly. ,,No, já jsem na ostrovy byla vyvhrnuta mořem, takže mě nohy taky nebolely. Pravděpodobně ses zde dostala taky tímto způsobem. Asi nejsi doma. Teda, předpokládám na základě vlastní zkušenosti," snažila se jí bílá vlčice vysvětlit, že pravděpodobně doma není a že jí slovo ostrov nejspíše uniklo.
,,Chápu, ne každý se dá s neznámými vlky hned do řeči. Živa nejspíše není tak živá jako ty," utrousila ne příliš vtipný vtip, ale pousmála se s tím, že to nemyslela zle. ,,O žádné Dolině květin jsem zatím neslyšela. Prošla jsem tady pár míst, ale dolinu jsem buď minula, nebo tady žádná není," odpověděla a mávla ocasem. ,,Mokoš... jak zajímavé jméno," Thyra musela uznat, že její rodiče byli s vymýšlením opravdu originální. Ač Teda Mokoš tipovala spíš jako jméno pro samce. Ale určitě si ho zapamatuje. ,,Ano, na ostrově. Patrně se tomuto místu, ostrovu, říká Mois Gris," sdělila hned vlcici své znalosti, které pochytila od jiných vlků. ,,Měly by to být dva ostrovy, my jsme na tom druhém. A prý tady jsou dvě nebo tři smečky... možná více. Jedna tady, jedna v nějakém Zlatém lese a další někde v horách. A pak je tady i nějaké zlé Společenstvo." Vybavila na ni všechny informace co zatím získala.

Thyra sledovala, jak moře tvoří krásné vlny, poslouchala jeho šum a přemýšlela nad domovinou. Nebyla u moře vlastně dlouho. U ní, doma, byly všude jen hory plné sněhu, ledové kontinenty, tundry. Jediné hezčí místo, které oplývalo vícero kytkami, byl Kvítkov v dolině. A pak už jen dlouhé řady chladných lesů a ledových ploch. Jediné moře bylo zmrzlé. Nebylo tak teplé. Nebyla zvyklá na tak teplé jaro, jako bylo teď. Docela jí bylo líto, že prospala zimu. Měla ráda zimu. Přeci jen, pocházela z chladných míst. teď na ní bylo až moc teplo. Ale svým způsobem se jí líbilo počasí, jaké zde na ostrově panovalo.
Najednou uslyšela kroky a hlas. Otočila se a poodstoupila od okraje vyhlídky. Nerada by, aby jí někdo třeba úmyslně shodil z útesu. Hlas, který však uslyšela, byl milý, a s ním i vlčice, kterou uviděla záhy.
,,Ahoj," odvětila vlídně svým klidným hlasem a pousmála se. Vlčice se jí zdála... až moc živá. ,,Ztratila? No, já tady na ostrovech nežiju příliš dlouho, tak úplně nevím, zda ti dokážu pomoci." Odvětila. Měla pár informací o smečkách, o zdejších vlcích, ale jinak nevěděla nejspíše víc, než vlčice před ní. ,,Živu? Ne, nikoho takového jsem nepotkala," pronesla pravdivě. Nad poslední větou se Thyra lehce uchechtla a kývla. Nepřipadala si děsivá, ale měla pochopení pro nedůvěřivé vlky. ,,Chápu. Asi také nejsi zdejší viď? Já jsem Althyra. Ale můžeš mi říkat Thyro," představila se bílá vlčice s úsměvem.

-> Les u Mostu

Althyra šla popředu, pomalým tempem. Irdas jí však zmizel z dohledu, odpojil se, odešel. Chvíli jí trvalo, než si toho všimla, no nakonec jí to nebylo ani tolik líto. Cestovala ráda sama, neměla s tím problém. S Irdasem si docela rozuměla, byli si podobní a měli podobné zkušenosti, ale nevadilo jí, že odešel. Chápala to. Kdo ví, kam ho nohy odnesly, co cítil, nebo koho hledal. Pravděpodobně taky chtěl najít svou rodinu. Tomu Thyra dobře rozuměla. Pomalým krokem tedy mířila dál. Než došla na Vyhlídku, usnula pod stromem a vzbudila se, až když sníh už tál. ,,HMmm.. prospala jsem zimu, očividně. Její tón neznel nadšeně, ale nebyl zde nikdo, kdo by to řešil. Bylo to zvláštní, že zvládla hibernovat tak dlouho. Bylo jaro. Bylo teplo. Slunce svítilo vysoko a ona nadšeně pokračovala v cestě. Došla na Vyhlídku. Kde byl opravdu krásný výhled na moře. Zakoukala se do dálky a myšlenky se jí v hlavě točily jako kolotoč. Přemýšlela o rodině. O poslání.

-> Tajné ostrovy

,,To bych si na tebe netipla, vypadáš mladě," pronesla s lehkým úsměvem a jen kývla. Chápala, že pro něj jistě jeho děti znamenají dost. A možná také jeho partnerka - nebo, podle toho co jí říkal, pravděpodobně mu byla nějaká přiřazena. Thyra nechtěla přemýšlet, zda měl svou partnerku rád, ale soudě dle toho, jak Thyru obdařoval hezkými slovy, tipovala, že to bylo partnerství z donucení. Ne, že by to bílou vlčici zajímalo.
,,No, stále, pokud se mi někdy podaří vrátit domů, myslím, že se stejně budu muset podřídit rodinným tradicím," pokrčila rameny a povzdechla si. Přesto, kdo ví, nevěřila, že by se ještě mohla vrátit. začínal nový život, její vlastní, nová etapa. ,,Snad máš pravdu," kývla na něj a pokračovala dál.
-> Na vyhlidce

Thyra nebyla zvídavá, ale na zmínce o dětech se trochu zarazila. Nu, nebylo jí co do soukromí, ale Irdas vypadal starší než ona, tudíž jistě už za sebou měl něco zažito. Předpokládala, že jeho partnerka byla také domluvená. ,,Věřím v to, že jistě ano," kývla povzbudivě a mávla ocasem. Očividně mu na jeho dětech záleželo, čemuž rozuměla. ,,Vypadá to tak," souhlasně přikývla a pousmála se. Mávla ocasem a podívala se ještě po okolí. ,,Těžko říct, kdo ví, co je pohání," pokrčila rameny a povzdechla si. Doufala, že nyní žádného Chaosana nepotká. Dokud nezvládne zlepšit své síly ve Svatyni a navrátit své síly, nemůže se s nikým utkat.
,,Určitě to zvládneme oba," kývla na Irdase ohledně nového života. Věřila, že to bude v pořádku. Mírně přikývla. ,,U nás se řešilo všechno. Zbytečná rodinná drmaata kvůl itomu, kdo s kým skončí a do jakého rodu se kdy kdo přiřadí. Matka v tom byla mírnější, nechala nás najít si partnery spíše sama, otec zase hledal ustavičně nějaké příbuzné alf, které by s námi mohl spojit." Povzdychla si a pokrčila rameny. ,,Ale to je minulost." Pokrčila rameny. ,,Dobrá," odvětila s úsměvem. Lichotil jí, ale nevěděla, jestli si chce začínat s někým, koho sotva viděla a kdo má na krku vlastní děti a starosti.
-> Les u mostu

,,To je mi líto, ale jak mi ta mladá vlčice říkala, někteří se tu postupně ocitnou také. Je možné, že se shledáte s kýmkoliv, o koho jste přišel," kývla na něj s nadějí v očích, sama by ráda třeba viděla své bratry či starší sourozence, nebo přátele z dětství. ,,Proč ne, svým způsobem jsem odhodlána najít tady nějaké dobrodružství." Kývla na něj při nabídce ke společné cestě. Když jí Irdas odvyprávěl svou část informací, jen přikývla souhlasně. ,,Zvláštní, že existuje něco jako Společenstvo "zlých vlků", kteří ostatním kazí život. Zvláštní ideologie, opravdu. Cožpak nemají vlastní život, co by mohli rozvíjet, místo ničení ostatních?" Nechápala, proč by se někdo... rozhodl být zlý. Jistě, ona taky nebyla žádná hodná holka, uměla se chovat mnohdy povýšeně, ale proč by musela vyloženě někoho pro radost zabíjet? Znělo jí to až příliš zvláštně, možná proto že sama nepoznala nikoho, kdo by jen tak zabíjel. ,,Hmm, to zní docela... ne úplně něco, co bych měla chuť podstoupit," odpověděla se suchým uchechtnutím. ,,Už jsem se ale částečně smířila s novým životem. Nemůžu být přeci jen stále závislá na rodině či smečce, ne?" Nadhodila lehce pozitivně, ač sama byla ještě v duši trochu zklamaná, že možná už nikdy neuvidí své blízké... Nechtěla na to myslet. Thyro, jsi severská vlčice, seber trochu houževnatosti a přestaň ze sebe dělat chudinku, pomyslela si. ,,Hm... dle magií? U nás to fungovalo většinou dle staří daných rodů a hlavně to bylo o fyzické síle, obratnosti. Náš alfa pár jsou nejsilnější vlci v celém okolí, naše území bylo velké a každý rod vynikal v něčem. Moje rodina byla především plná průzkumníků, obránců smečky a hraničářů. Elementy se nijak neupřednostňovaly, ač teda vím, že u nás moc vlků nemělo ani oheň, ani element země. Vždy jen vodu, vzduch a mnohokrát i magii ledu. Vlci z údolí, kteří ne všichni ke smečce patřili, ale žili s námi v harmonii, měli povětšinou element země. Jen pár rodů, založených na síle mělo element ohně, ale je pravda, že nepronikli příliš do těch hlavních rodin," pokrčila rameny. ,,Vím že můj starší bratr měl milenku - a s ní také bastardí vlčata, která mají elementy země. Ale jelikož jsou bastardi, jsou ve smečce prakticky jen navíc." Nějak moc vlčata svého bratra neřešila, byla v podobném věku jako Thyra a měla je poměrně ráda, nějak jí na jejich původu nezáleželo. ,,Je pravda že u nás se udržovala jen síla a schopnosti, slabí vlci a bastardi většinou neměli žádné speciální místo ve smečce, případně ani rody které se už dál nemohly množit kvůli své slabosti či málopočetnosti, jednoduše zanikly." O politiku smečky se spíše starali její bratři, než ona. Ona žila svou prací a neřešila, zda se musí k někomu přidružit, aby posílila sílu jejich rodu. ,,Jistě," kývla jen k nabídce tykání. Byla ráda, že vlk zná způsoby. ,,Kterým směrem bys tedy rád šel, Irdasi?" Naklonila hlavu a pousmála se.

,,Také jsem vlastně ráda, že potkávám někoho, kdo přišel v podobném čase jako já. Alespoň si nepřijdu tak... jistě chápete, není to nejjednodušší, opustit vše co znáte a ocitnout se na místě, kde máte začít nový život," jemně se pousmála a podívala se do dálky. Výhled odsud byl opravdu krásný a jakýsi závan tepla projel jejím kožichem. Cítila se tu svým způsobem bezpečně a přijatě. Nový život... co jí asi přinese?
,,No, ještě jsem mnoho zdejších nepotkala, ale vy se zdáte být milá společnost," kývla na něj a zadívala se mu do očí. Všimla si, že každé má jiné, proto si nebyla úplně jistá, jakým elementem vládne.
,,Ano, Zlaté smečka, tím směrem," ukázala směr hlavou ,,a tady v okolí by se měla nacházet další, Daénská smečka, jejíž alfou je vlčice Lissandra," pronesla a rozhlédla se. ,,Myslím, že je to směrem odsud na jih, až dolů." Podívala se kolem. ,,Ve zdejší poušti má být prý také nějaká smečka, ale mám pocit, že to budou nejspíš blázni," zasmála se lehce od srdce. ,,Pak v nějakých horách také sídlí nějaká ze smeček. A potom tu je nějaká směčka... zlých vlků?" nadzvedla obočí, jistě, tvrdší smečky existovaly, s divnými pravidly a... její smečka taky nebyla nejhodnější ke svým členům, ale smečka co tyranizuje jiné - nechápala proč. ,,A ano, prý se odsud nedá utéct. Nebo spíš... asi. Jediné, k čemu bych se mohla vrátit je má rodina a má práce ve smečce. Zároveň by mi otec pravděpodobně našel někoho na svazek partnerský, aby se utvrdila silná krevní linie, jak to u nás povětšinou chodilo," pokrčila rameny a povzdychla, pak se zarazila. ,,Pardon, nechci vás zatěžovat svými rodinnými trablemi."
Na jeho kompliment se pousmála. ,,Také bych si vás jistě pamatovala," kývla na něj a mávla ocasem. Nad jeho poznatek zauvažovala. ,,Je pravda že jsem chvíli cestovala, ale jak jsem se sem dostala si přesně nepamatuji. Možná jsme byli blízko nějakého portálu, nebo tak něco... Tak či onak, nejspíše se to mělo stát."