Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jaina vypadala opravdu nazlobeně, ale Thyra jí to neměla za zlé, ba to dosti chápala. Až v posledních dnech na ní dolehla tíha toho, že Osten byl ve smečce plné vrahů. A on sám byl nejspíše vrah. A to mu nedokáže nejspíše nikdy odpustit. Skřivila obličej a povzdechla si.
,,Keiji se mi o tom zmínil... je mi to líto, upřímnou soustrast," dodala s pokývnutím. ,,Také nechápu, o co jim jde. Zda to má být předzvěst něčeho většího? Nebo jen prostě rádi ničí a bojují? Nechápu to," mlaskla nespokojeně Althyra. Opravdu nevěděla, co tím jako mohli sledovat.
,,Ano, měla jsem v plánu Alfu obeznámit, avšak když dorazil do úkrytu, vzal s sebou Keijiho, Hanku a další vlky, společně pak někam odešli. Netuším, co měl v plánu, zda obejít hranice, nebo..." Mohli třeba jít vystopovat ty dva? Možná se Keiji zmínil... ,,Keiji nejspíše tuhle zprávu předal, ale... sama poté Einarovi řeknu vše." Přikývla Jaině. Snad brzy bude nějaký sraz. Může alespoň varovat všechny.

Althyra na její slova jen pokývla hlavou. Nehodlala se vyptávat více, jelikož Jaina nevypadala, že by téma domova chtěla nějak rozebírat. A Thyra nebyla žádný hledač senzací či vlezlá vlčice. A tak toto konverzační temná zdatně ukončila. Vlčice se zdála být dosti hrdá a oproti jiným- třeba jako Mokoš - nebyla obzvlášť ukecaná. Což Thyře tak nějak nevadilo. Chtěla však vědět něco o smečce a jejích členech - přeci jen, měl to být její nový domov.
Když se zmínila o Společenstvu, Jaina jaksi zbystřila. Nebylo divu, přeci jen, Keiji říkal, že nedávno zemřela jedna členka při obhlídce hranic. ,,Ano, přežili. Alatey měla přeci jen skrz úkryt v horách výodu," přitakala.
Thyra se kousla do jazyka a chvíli mlčela. ,,Napadli je asi silné slovo. Provokovali. Doráželi. Teda - jeden z nich. Takový bílý strakáč, po těle měl zrzavé fleky. Zaútočil na Keijiho, ten se zranil jen lehce. Ošetřila jsem ho plazivcem," hlesla bílá a zadívala se po okolí. Z úkrytu vyšla vlčata společně s rodiči. Cítila je už předtím. Thyra se jen pousmála a pak se věnovala zase Jaině. ,,Ten druhý byl tmavý. Už jsem ho potkala dříve a nezdál se nebezpečný. Taky neútočil, spíš krotil toho druhého. Říká si Osten... Nevím co tu dělali, ale naštěstí jsme je s Keijim zahnali."

,,Ze severních smeček," zopakovala bílá a jemně přikývla hlavou. ,,Byl to dobrý domov?" Zajímalo Althyru, avšak se nesnažila být vlezlá, nýbrž zdvořilá a navazovala na konverzační téma. Když se zmínily potopy, poslouchala Jainu se zájmem. Modré oči zrzavou vlčici sledovaly a bílá jemně pokývala hlavou na znak, že opravdu poslouchá.
Lehce poválela jazykem v tlamě a zadivala se na nebe. Z něj se stále snášel bílé vločky. Krásné. ,,Já, no... řekla bych, že jsem byla ve středu dění. S Keijim jsme byli ulovit nějaké zajíce, posléze jsme zamířili za Einarem, který mne přijal do smečky. Bohužel jsme se při obhlídce hranic i nechtěně vykoupali v zuřivém proudu. A potom bránili hranice před... no, vlky - nejspíše ze Společenstva Chaosu," zvážněla nakonec a v ústech jí zůstala zvláštní pachuť. Co asi teď dělal Osten? Možná vnitřně, pro jeho dobro, doufala, že už se neuvidí.

Jaina jí pokývla hlavou a pronesla, že jí těší. Thyra jí odvětila jemným pokývnutím, cítila to stejně. Přeci jen, byly teď prakticky rodina. Členky jedné smečky. Thyra nevěděla, zda dokáže vyjít s každým, přeci jen, vlci měli různé povahy a ona nikdy nikomu nalezla do zadku nebi nepotřebovala něčí pozornost. Umělá spolupracovat, když bylo potřeba.
Jaina však bílé vlčici přišla poměrně podobné povahy. Hrdá sebeřanka s tvrdým výrazem. Thyra se nad jejich podobností musela lehce pousmat. ,,Ano, pocházím z Ledových hor. Malebné místo, vskutku. Hodně mi je zdejší hory připomínají, teď jak jsou pokryty sněhem," pronesla bílá vlčice a rozhlédla se kolem. ,,Odkud vlastně pocházíte? Pokud zde nejste dlouho... nechci být vlezlá, jen mě to zajímá," zadrhla se lehce, přeci jen, Jaina mohla mít i přes krátký pobyt ve smečce vyšší hodnost, než ona. Nevěděla. Nechtěla jí urazit.
,,A jak jste vlastně zvládla potopy? Zdálo se mi to nekonečné,
vskutku..."

Althyra si užívala příjemného počasí. Tedy, příjemného pro ni, pro jiné vlky by to jistě nemuselo být dobré období. Ona však zbožňovala zimu a vše s ní spojené. Scenérie, kterou zanedlouho sníh vytvořil, byla prostě nádherná. Bílá pokrývka zabalila hory jako příjemná deka a Thyra s úžasem sledovala okolí. Byla pořád blízko úkrytu, ale kam její oko dohlédlo, tím se kochala. Doufala, že se brzy objeví Hanka a společně se půjdou podívat na lovnou zvěř. Bílá vlčice chtěla vypadnout do rajonu a ohlédnout krásy zimy zblízka.
To už si to k ní štrádovala zrzavá vlčice. Thyra si nemyslela, že by to byl nějaký cizinec, zdála se být členkou smečky, voněla podobně jako místní a navíc, její zrzavý kožich napovídal, že je nejspíše příbuznou Alfy. Možná. Nebo to byla prostě jen náhoda. Thyra se neptala, jen si vyslechla, co jí chtěla říct.
Její výraz se nezměnil, měla však poměrně přátelskou tvář. Pokývla zrzce a cukl jí koutek do úsměvu. ,,Taktéž zdravím... jsem Althyra Iceborn, jsem v Alatey vlastně poměrně krátce" odpověděla Bílá, poté se nadechla a pokračovala. ,,Měl mě na starost Keiji, ale někam odešel s Alfou a Hankou - takže jsem si vyšla alespoň před úkryt... nasát atmosféru," uchechtla se lehce. ,,Jste ve smečce dlouho, Jaino Fiske?"

-> Úkryt
Althyra v koutku duše doufala, že nebude vadit, když vyleze kousek před úkryt a nadýchá se alespoň vzduchu. Nechtěla navíc v úkrytu zaclánět a poslouchat rozhovory jiných. Tady navíc mohla konečně trochu zase protáhnout nohy a užít si horského vánku, který pofukoval.
Z nebe se najednou začaly snášet krásné, bílé vločky. Její sen vlastně možná byl jakousi predicí. Tak či onak, konečně tady bylo její oblíbené období- zima! Na horách už to bylo poznat, chlad a studený vítr se jí zabořil do srsti. Vesele se pousmála. Když jí vločka přistála na čumáku, polil jí zvláštní, ale spokojený pocit. Byla tady doma. Další vločku, která padala směrem k její tváři, hravě chytla do tlamy. Musela lehce nadskočit, vločka se jí roztopila okamžitě v ústech a bílé vlčici se v hlavě vybavil obraz z dětství, jak jako mladí chytali sníh v horách. Jemně e uchechtla. Tady byla doma, bylo to zvláštní, ale pomalu si zvykla na tuhle novou realitu. Pohodila ohonem a rozhlížela se, zda neuvidí někoho, ke komu se přidat. Zůstávala u úkrytu, aby neporušila Einarův příkaz.

Althyra ležela někde na kraji v úkrytu, aby nepřekážela ostatním. Keiji odpočíval a ona také, příliš ho nechtěla otravovat a tak spíš přivřela oči. Poslouchala hluk a zvuky v úkrytu, včetně hlasů vlků i zvědavých vlčat. No a usnula. Nebylo se čemu divit, únava jí opravdu pohltila, po tom všem dobrodružství si opravdu zasloužila nějaký klid a pokoj. Zdálo se jí o sněhu, o tom jak probíhá zamrzlou planinou a dovádí ve sněhu společně s Keijim. Byl to zajímavý a zvláštní sen.
Probrala se, když uviděla, jak Keiji společně s Alfou a dalšími vlky mizí z úkrytu. Postavila se pomalu na nohy. Odešla s nimi I Hanka a Althyra zůstala sama, bez nikoho, koho by tady znala. Zvedla oči a povzdechla si. ,,Co mám teď dělat?" Špitla spíš sama pro sebe. V úkrytu nikoho neznala a předpokládala, že když se vlci baví spolu, nejspíše nebudou chtít, aby jim zasahovala do konverzace... no a tak se radši sebrala a vyšla z úkrytu- najít na území někoho, s kým by mohla dát řeč. A kdo ji bude hlídat.

-> Alatey
Zkontroluj úkryt

,,Poeticky? No, asi ano. Naše kultura věří v severská božstva, v bojivné duchy a osud... Moji bratři si v těch příbězích libují, ale já na to teda nikdá moc nebyla. Ani skrz tu víru," uchechtla se bílá a pokračovala. Brzy překonali vzdálenost mezi hranicemi a ukrytem. ,,Jednou ano. Jako každý z nás, " přitakala mu a pomalu vlezla do úkrytu.
Porozhlédla se, jakmile vešli na začátek. Zdálo se, že kromě pár děr, na které už předtím upozornila Hanka, se horší škody v úkrytu nevyskytly. Na začátku bylo trochu vody, ale jinak, jak se zdálo, zůstal úkryt prakticky suchý. ,,Budeme možná dělat, že jsme je přesměrovali, hn?" Zvedla.pobaveně obočí. ,,Přesycená... asi ne. Ale Hanka chtèla jít kouknout na tu lovnou zvěř takže... asi se uvidíme kolem?" Zvedla koutky do úsměvu. ,,Minimálně teď bych si dala alespoň chvilku klidu," zazubila se a šla dal do nitra úkrytu. ,,Zdravím," řekla akorát přítomným a zalezla si někam kde bylo volní a kde neořekážela.

-> Kvetoucí přes Hraniční

Sluneční paprsky jí lechtaly po kůži a hřály jí do zad. Nebyla rozhodně spokojená s tím, co voda natropila. Vše se jí zdálo nyní dost pochmurné, a nelepšil to ani fakt, že už na nebi bylo zase slunce. Byl to jeden z teplých dnů, na to, že před chvílí byli po uši ve vodě a na to, že se blížila zima. Thyra se ještě na chvíli otočila směrem k hrobu, srst jí jemně pročesal lehký vítr. A pak se mlčky rozešla k horám, kde byl nyní její domov. Pohlédla na Keijiho, který byl po jejím boku. ,,V naší domovině věří, že po smrti naše duše stanou v božích síních a tam společně budou sohlížet na svět dole. Je to jen další život, po tomhle. Zároveň v naší kultuře ti nejlepší bojovníci a hrdinové dostanou vyšší status v božské síni," Thyra tomu moc nevěřila, sama byla podobná trochu, ale severští bohové k ní příliš nemluvili. ,,Pokud bych měla mluvit za sebe, myslím, že naše duše prostě zmizí, nebo se vtělí do něčeho jiného, či splyne s přírodou, " lehce jí cukly koutky do úsměvu, ale nebylo to úplně radostné.
Brzy už byli zase za hranicemi. Thyra pro jistotu kontrolovala, zda zde není nějaký narušitel. A poté se společně s Keijin rozhodla jít so úkrytu.

-> Úkryt Alatey

Zbav se těla

Althyra skřivila obličej do zatmušilého výrazu a její oči prohlížely tělo, které našla v bahně. Byla chvíli ticho, než se Keiji zeptal, zda si myslí, že má rodinu. No, přeci jen, každý měl nějakého rodiče, nebo kamaráda, ne? Pomohla magií vody tělo očistit a pak se otočila na Keijiho. ,,Nad tím bychom asi neměli přemýšlet... Doufám jen, že nalezl klid," řekla tiše a vzhlédla k nebi, na kterém stále panovala duha. K čemu to všechno? Proč se to dělo?
Když Keiji zavelel, vlčice začala s přikývnutím kopat. Nechtěla nechat Keijiho se příliš namáhat, a tak pořádně zabrala, co jí síly stačily. Dokončila práci, kterou začal a poté společně umístili tělo do hrobu. ,,Kéž tě bohové přivítají ve velké síni a společně budete hodovat. Smrtí to nekončí, smrt je jen další začátek. Kéž nalezneš věčný klid," pronesla malou modlitbu, která byla zvykem v její domovině a pak vlka společně s Keijim zahrabala. Chvíli bylo ticho. Vlčice se otočila na společníka. ,,Snad na něj jeho blízcí třeba natrefí... podle pachu by to mohlí poznat... a rozloučit se," semkla pysky a povzdechla si.,,Asi je na čase vrátit se?" Zvedla oči. Pokud Keiji souhlasil, otočila se směrem k horám.

Alatey, přes hraniční.

x Odhal následky potop
x Zbav se mrtvého těla.
-> Hraniční

Althyra šla bok po boku s černým vlkem. Už když scházeli dolů do nížiny, Všimla si, že tam kde se dotýkala tmavá vida, zůstalo bahno, kusy listí, ale také kořeny a všechna možná suť. Některé stromy nízko v horách byly vyvrácené a všude to ooravdu vypadalo, jako po totální katastrofě. Bílé vlčici z toho bylo smutno. Když se podívala na nebe, pousmala se. Vždycky jednou vysvitne slunce...
Ten pohled byl nádherný. Magický. Otočila se poté na Keijiho. ,,Nevím... to bychom je ale asi viděli, ne? Je nějaké jiné logické vysvětlení?" Zvedla obočí a zadivala se na místo, kde vida mizela. Jako by někdo vytáhl špunt z vany. ,,Hladina moří by měla být zvednutá, ta voda taky nemohla... jen tak odtéct, ne?" Zamyslela se na hlas, ale pravda byla, že potopu zažívala poprvé.
,,To teda," hlesla bílá a sledovala ledovýma očima poničené okolí. Kde bývalý kdysi květiny, bylo jen bahno a kaluže. Žádná tráva, vše bylo zdevastované, stromy popadaly pod tíhou vody, kolem bylo samé bláto, kořeny a vyvrácené kmeny. Opravdu žalostný pohled.
Thyřin čumák najednou zachytil pach... Pach mrtvého těla. Nebyli jednoduché jej zachytit očima, ale Thyra jej cítila a tím pádem mohla i jednodušeji identifikovat místo, odkud pach šel. ,,Podívej," hlesla tiše a nebožáka od bláta vytáhla za kůži z kaluže bláta a vody. Byl studený, ztuhlý. Thyra zkoumala, zda žije, zda uslyší tlukot srdce nebo dech, ale... zakroutila nad tělem hlavou a pohlédla na Keijiho. ,,Zdá se, že se utopil," hlesla, ale v hlase nebylo cítit příliš emocí. ,,Měli bychom... ho pohřbít, "

Althyra v hloubi duše ioravdu doufala, že Ostna už nepotká. Minimálně ne v situaci, kdy by si musela opět vybrat, jestli smečka, nebo on. Vybrala by si určitě smečku. Když ji Keiji poděkoval, její myšlenky zmizely. Opět mu věnovala úsměv a zadívala se na rány zalepené plazivcem. ,,Doufám, že to brzy bude dobrý. Léčitelka ze mě asi nebude," uchechtla se a střihla ušima. ,,Někdo se ti na to určitě v úkrytu podívá. Naštěstí to nejsou hluboké rány. Ale dávej pozor na infekci," Něco málo si ještě pamatovala od svých sestřenic a tety z Kvítkova, které většinou věděly o léčitelství dost.
,,No, myslím, že teď už se dlouho dobrovolně rochnit v řece nebudeme," řekla pobaveně. Najednou... vysvitlo slunce. Althyra se zadívala do dálky. Voda pomalu mizela, ale byla to nadpřirozená rychlost. ,,Wow. Tohle se mi zdá poměrně nepřirozené. Myslíš, že to udělali nějací vlci? Třeba s elementem vody? Že by to vse odtranili?" Kdo by měl takovou sílu?
,,Zvládneš to? Měli bychom zjistit, co za tím stojí?" To už se ale Keiji pomalu rozešel směrem dolů z hor, k louce. Thyra příliš neváhala a rozešla se za ním, přičemž se přizpůsobila jeho tempu chůze.

-> Kvetoucí

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
x Ošetři zranění

Althyra semkla pysky k sobě a její Ledové oči hleděly směrem, kde se ztrácelo Ostnovo tělo. Brzy vlk zmizel z jejího dohledu a ona se otočila na Keijiho. Tvář měla tvrdou bez nějaké větší mimiky a její oči nyní nezcadlily nic čitelného. Budou to muset nahlásit... Rozuměla slovům Keijiho a přikývla. Mohli být těmi, kdo zabil Cinder... Thyra vydechla páru. Ochladilo se, ale déšť pomalu ustával. ,,Nahlásíme to. Osten si vybral svůj osud," řekla Thyra bez větších emocí a ledovým klidem. V nitru jí však trápilo, že vlk, který se zdál být vlastně docela příjemným, byl nakonec vlastně jen... no, člen Společenstva. Vrah. A to byla hořká pilulka, kterou nemohla spolknout. Přivřela oči. ,,V jeho zájmu tedy doufám, že se k hranicím už nikdy nepřiblíží." Řekla do větru. Byla věrná Alateyské smečce a pokud by se on, nebo kdokoliv hodlal narušit jejich hranice, bojovala by.
Pohlédla na Keijiho a konečně se její tvář zase trochu rozměžnila. ,,Plazivec... dobře, budu hned zpátky, vydrž," kývla mu tiše a vyběhla trochu dál. Pamatovala si, že dál od místa kde byli, byly menší traviny, kousek od stromu. Možná tam něco najde? Běžela rychle a příliš se nezdržovala. Doběhla ke stromu, který si pamatovala. Kolem něj byla jen tráva a... ano, rostlina s tečkami. To bylo ono!
Althyra vzala rostlinu do tlamy i s kořenem a pelášila zpátky za Keijim. Netrvalo dlouho a byla opět zpátky u tmavého vlka. ,,Říkal jsi, rozkousat?" Natočila hlavu, ale byla to spíš řečnicka otázka, jelikož si pamatovala, co říkal. Rozkousala tedy Plazivec, měl takovou zvláštní chuť. A nanesla ho následně Keijimu do ran, Opatrně a něžně. ,,Doufam, že ti to trochu pomůže. Tahle zranění nevypadají tak vážně. Naštěstí ten vlk nebyl...no, až takový psychopat? Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se rozhodli oba zaútočit plnou silou," procedila nespokojeně. Přidal by se Osten, kdyby tam nebyla? Zabili by Keijiho? Thyra polkla, ale hořkost v její tlamě zůstala. Nemohla na to myslet. ,,Jsi keště docela potlučený, po té jízdě ve vodě," konstatovala, když si všimla zatvrdlin, když přikládala plazivec na rány. ,,Taky mě ta voda dobře poházela..." řekla s uchechtnutím, ale bylo to spíš ironické.

Pobij se s cizím vlkem 3/3

Jakmile Althyra odstrčila Fausta od Keijiho, ještě jednou varovně zavrčela. Vlk se naštěstí rozhodl otočit se. Otřepal se a vydal se pryč od místa rvačky.  ,,Nevracejte se," štěkla jen a její tvrdý, ledový pohled se zastavil na Ostnovi, který spíše přihlížel. Althyra zastavila pár kapek vody ve vzduchu a zaostřila je do úzkých a tenkých vodních šipek. Byla to spíše výhrůžka,  varování. Měli se otočit a zmizet. Nevyslala je, čekala až budou oba vlci pryč. Její oči se dlouho zarývaly do Ostnových. Neomlouvala se, udělala by to pro Keijiho I smečku znovu, kdyby musela. Byl to konec jejich přátelství? Rozhodně teď cítila jistou hořkost v ústech. ,,K tomuto vlkovi a j celé mé smečce. Je to má rodina. A hodlám jí chránit," odpověděla suše a sledovala, jak se Noir otáčí a odchází. Nechala vodu spadnout na zem, mezi deštěm to stejně neudělalo rozdíl. ,,Svoboda není v tom, vraždit jiné a být pod rukou cizích, co tě nutí zabíjet," řekla tiše směrem k zadám Ostna a vydechla vzduch z plic. ,,Mrzí mě to, Keiji," smutně se podívala na vlka a přiskočila k němu. ,,Jak... jak zastavit tu krev?"

Spuboj 2/3

Osten jí nechtěl ublížit. Ani ona neměla v plánu vlkovi něco udělat, ale Keiji jí byl přesnější než on. Kdyby zaútočil, určitě by bránila sebe, Keijiho i jejich hranice. Rozhodně nehodlalq riskovat bezpečí smečky kvůli vlkovi, kterého znala jej chvíli. Nakrčila čumák a podívala se na Fausta. Ten už se začal s Keijim rvát. Thyra se zamračila. Periferne sledovala Ostna, zda nebude chtít udělat nějakou levárnu. Keijimu prvně zachytil nohy kořeny, ale jakmile začal Faust útočit, Stáhl je pryč. Thyra nechala půdu pod Faustovýma nohama zledovatět, aby mu zhoršila pohyb. Nebylo to tak efektivní, ale alespoň nějak podpořila svého přítele.
Thyra přeskočila za Faustem a snažila se do něj narazit. Zuby jej chytla za kožich. ,,Už stačí, " zavrčela a snažila se vlky odtrhnout od sebe. ,,Padejte pryč," mlaskla surově a nakrčila tlamu.