Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Hraniční pohoří

Ubraň úlovek 2/3

Thyta vlastně ani nestihla poděkovat. Přítomnost lišky vyžadovala plně soustředění a ona doufala, že si s ní s Keijim lehce poradí. Liška syčela,.prskala, její pohled byl ale lehce vystrašený. Musela být opravdu zoufalá, když se rozhodla napadnout dva vlky, jen kvůli hloupému zajíci. Kdyby to alespoň byla pořádná kořist, ale takovou si mohla ulovit I ona sama ne? Záplavy opravdu zahrály s kartami všech na ostrově a každý živočich byl ovlivněn stejně tak jako vlci. Thyra nechtěla ani přemýšlet nad tím, kolik nebohých zvířat se muselo utopit a hlavně na toy jak katastrofální dopad tahle věc bude mít. Úbytek potravy, hodně hladových krku. Z tlamy jí vyšlo hrdelní vrčení, pohled byl ledový.
Liška vyběhla po Keijim, s tím že se rozhodla nejspíše pro obratné získání potravy a nejspíše útěk. Ani jedno se nepovedlo, Keiji jí do tváře chrstnul vodu, Liška zapištěla, stáhla se a poté zaútočila znovu, to jí do tváře skočila Althyta, zatínajíc tesáky do jejího boku. Strhla lišku na zem, kde jí zalehla a držela jí zuby u země, snažíc se nadělat co nejvíce škod, no ta však byla obratnejsi než bílá vlčice a rychle se vysmekla, přičemž nezapomněla uštědřit bílé ránu přes čumák. Thyra se nakrčila, znovu zavrčela. Liška tentokrát zase mířila po zajíci.

Ochraň kořist 1/3

Pousmál se. ,,Věřím, že většina není špatná. Chápu pozici našeho alfy, snaží se koneckonců chránit všechny. A to, aby o smečce věděl každý, to není vždy ideální, " přikývla, neměla Keijimu za zlé, že se o smečce nezmínil, ačkoliv ani ona nebyla příliš férová a obešla ho, přičemž mu vysloužila pozici jejího hlídače.
Když začal mluvit o tragédii, Thyru to nechávalo chladnou. Trochu se jí svěsily koutky a byla chvíli zticha. Musela tu informaci trochu zpracovat. Jistojistě nemohla za to, že zemřela členka jejich smečky a podezřívavost byla jistě na místě, zvlášť pokud to bylo nedávno. Neměla to nikomu za zlé, byla to normální reakce. ,,To je mi líto. Chápu ten skepticismus, každopádně to není má vina, snad to pochopí i ostatní. " Vydechla, nakonec stejně překážky zvládla obstát svou pílí. ,,Budu pracovat tak jako bych to udělala i normálně a důvěru si holt vybuduju, reapekt není zadarmo," kývla na Keijiho. Jeho respektovala, přeci jen byli... těžko říct, přátelé? Strávili už spolu nějaký čas a pro Thyru to byl příjemný čas, když se teda zrovna netopili ve vodě.

Sotva došli na území, cestu jim překřížila zrzavá potvora. Odhalila lesklé tesáky a zasyčela, hlavou těkala mezi dvěma vlky a její oči ustaly na pracně ulovené kořisti dvou vlků. Měla jistojistě hlad, pravděpodobně nebyla ani na hory zvyklá, ale voda vyhnala všechna zvířata z domovu, ne jen vlky. A potravy bylo nyní žalostně málo. Althyra se nakrčila a zavrčela. Rozhodně neměla v plánu dát to zrzavce zadarmo.
-> Alatey

Jen mu přikývla, když řekl, že ten dluh někdy splatí. Samozřejmě to měla v plánu, ona byla žena činu. ,,Jo, území bych viděla ráda.... abych třeba případně trefila domů," pousmála se... domov, ten neměla opravdu dlouho. Přesto se, jak se zdálo, Alatey od její rodné smečky moc nelišila. Alfa byl podobný, vlci stejně tvrdí a - kdyby jen tušila, že smečka vedla podobnou politiku jako v její domovině... Ironicky tak trochu utekla aby se vyhnula dědictví a svatbě, no měla v plánu se vrátit, bohužel či bohudík jí to vzalo na Mois. ,,Náš alfa mi trochu připomíná mého otce. Ten sice byl gamma, ale víš jak to je, hrdí samci ze severu, pevná ruka a železné zákony," uchechtla se. ,,Ty jsi příjemná změna, oproti domovu. Tam většina byla zapšklá, teda až na moji širokou rodinu, ale to bylo možná tím, že jsme byli mladí," ráda by viděla svoje sourozence... nebo sestřenice. Zajímalo jí, jak se má její starší bratr a jeho děti v Kvítkově.
,,Hranice po dešti... úkryt zní jako fajn plán, tak veď," řekla mu poté co si nakoupil. ,,Jo, na to si taky nikdy nezvyknu. Každopádně doufám, že nás už čeká jen teplo a chvíle klidu" Och, jak se jen mýlila... Po cestě na území je něco sledovalo... a mělo to chuť na jejich zajíce.

-> Tichá zátoka přes Kvetoucí
Zamiř do bezpečí
Zlepši své dovednosti.

Když do ní šťouchl, pousmála se. Bylo to přátelské gesto a ona si toho opravdu vážila. Keiji byl jeden z těch dobrosrdečných, nebo z něj měla takový pocit. A to bylo fajn. Kývla mu a potom už pokračovali směrem k horám, do bezpečí. Oh, jak ona opravdu chtěla najít nějakou jeskyni, kde si odpočine a uschne. ,,Jen díky tobě, teď ti teda dlužím ještě navrch," uchechtla se jako by nestačilo, že za ní ručil svým jménem. ,,Myslím že do téhle zátoky se jen tak brzy nevrátíme. Za chvíli bude úplně celá pod vodou," prorokovala vlčice, vzhledem k dešťům by se tomu nedivila. Snažila se tentokrát dávat opravdu pozor na každou kaluž. Brzy už byli v horách. ,,Povíš mi něco více o smečce? Tedy něco, za co ti náš alfa neutrhne hlavu," zazubila se. Einar se jí zatím jevil jako typický samec na vyšší pozici, ale necítila k němu zášť a respektovala ho, byl přeci jen alfa. Neměla v plánu podrývat jeho autoritu.
Po cestě horami narazila na Wua, jala se nakoupit, stejně už byla zmoklá jak slepice, tak chvíle na dešti jí nezabije.

Nákup -
2,3 level magie ledu - 110 kšm
Zůstalo 6? Kšm

Schváleno

Vypila zvláštní tekutinu a poté zase odstoupila od obchodníka. Měli by najít úkryt.

Reakce na Einara a pohledy zbytku smečky:

Althyra si všimla pohledů hned několika vlčic a necítila se moc vítána. Něco se muselo stát, že jsou tak paranoidní, nepřátelští, brala to však s jistou grácií, neměla potřebu soudit z pohledu či pár slov. Vzhlédla znovu k Einarovi. ,,Nebudu," odpověděla normálním tónem, chápala, že si smečka své hranice a soukromí střeží, neměla jim to za zlé. Když se zeptal na funkci, zadívala se mu do očí. ,,V rodné smečce jsem byla hraničářkou a průzkumnicí... každopádně umím i dobře lovit, nebo spíš, ukončovat lov. Stopařka jsem průměrná," vyřkla své dovednosti. Bylo jí prakticky jedno, co bude ve smečce zastávat, ač hranice střežila ráda a průzkumnická práce jí taky bavila dost. ,,Rozdíl? Zajíc je větší a má protáhlejší tělo," nechápala moc princip otázky, ale nějak to neřešila.
Poté už s Keijim odešli.

-
Nech si pomoci při topení.

Zdálo se, že Keiji si nebral svůj trest tolik k srdci, nebo spíše, neobviňoval asi Thyru tolik jak si myslela. Jeho úsměv jí potěšil.
No a když se pod ní propadla zem, cítila divný tlak, vodu v hrdle a proud s ní točil jak ve víru. Bylo to zvláštní. Snažila se vyplavat nahoru, ale nešlo to. Pak ucítila zuby na svém krku a tahání, pomohla tlapami jak mohla a snažila se i ovládnout element, moc to nešlo. Nakonec ji Keiji vytáhl. Vydrápala se na pevninu a začala vykašlávat vodu. Když ji olizl krk, možná by I zčervenala, kdyby to šlo. ,,C-co d-" pak si všimla krve. ,,Uh,oh... děkuji a... promiň. Teď se cítím jak malé vlče, přidělávám ti práci," povzdechla si a snažila se trochu oklepat od přebytku vody. ,,Jako by mě pohltil nějaký vír... nešlo... nešlo plavat. Ještě jednou promiň," omlouvala se. Nakonec je možná i nevole osudu trochu sblížila?

-> Hraniční pohoří přes Kvetoucí

Zahuč do vody po zlom zhodnotení hĺbky vody
Pokus se plavat
Přitop se a nech se zachránit
Ujisti se že je člen smečky v pořádku

Vlčice zopakovala Keijiho metodu a hodila si zajíce za hlavu na záda. Byl to pohodlný způsob nošení potravy a nikdy dříve jí to vlastně nenapadlo. ,,Nebudu ti dělat problémy, takže se mě nezbavíš, dokud mě... nepředáš do jiných rukou," uchechtla se Thyra, bylo to trochu potupné, být babysitovaná jako vlče, ale nedalo se nic dělat. Rhaax jí upozorňoval že tahle smečka si opravdu hlídá hranice i své členy. ,,Pokusím se, jak říkám, nechci abys pykal za mou... chuť najít domov," řekla možná s lehkou hořkostí v hlase, ale nehodlala počínání zrzavého alfy komentovat, nebylo jí to příhodné a navíc si časem jistě udělá lepší názor, než z pársekundového setkání.
V té chvíli slyšela žblunknutí. Ihned zastavila a uviděla jak vlka unáší voda, avšak se brzy zvládl vydráppat na břeh. V pořádku?" Naklonila hlavu, měla starost, ale zdálo se, že to zvládl.,,Je to opravdu všude. Zdá se, že si brzy budeme muset nechat nárůst žabry," uchechtla se a pokračovala v cestě. Šla vedle Keijiho a najednou také propadla do prázdna, ztratila půdu pod nohama a do tlamy jí natekla voda. Bylo to nečekané a ona cítila, že se topí.

Informuj alfu o situaci 2b

Když zajíce pokládala, byla tam jen kaluž, ale voda nabrala brzy obrátky a za chvíli jí měla už po kotníky. Zajíc se jal plout pryč a bílá jej instinktivně zachytila pomocí elementu, přičemž jej otočila proti proudu a nechala ho doplavat k sobě. Vzala ho zase do tlamy. Bylo tady opravdu mnoho vlků, až moc. To tady byla nějaká pool party?
O Rhaaxinovi se asi zmiňovat neměla, když uslyšela vlkovu reakci. Rozhodně rád nebyl a Thyra chápala, že mezi dvěma samci a možná celou smeckou nebude asi nejlepší vztah. ,,Samozřejmě, pouze mě informoval o existenci této smečky," upřesnila alfovi, nechtěla dělat Rhaaxovi problémy a tušila, že to alfovi tak či onak bude jedno. Byla ledově klidná a hleděla zrzavému do očí, avšak nejednala povýšeně. Trochu jí připomínal bratry, houževnatý, nedůvěřivý a hrdý. Typický seveřan. I ona taková byla.
Myslel, že byla z Chaosu? Ta jiná? Co to mohlo znamenat? Neřekla na to nic. Jen mu přikývla. Něco se ve smečce určitě stalo, že k ní nebyl vůbec přívětivý. Chápala.,,Své místo si odpracuji," kývla mu. Stočila zrak ke Keijimu s omluvným výrazem. Rozhodně nechtěla snést povinnosti na něj a už vůbec aby za ní ručil. Bylo to nemilé a Thyře proti srsti. Ale co mohla dělat, že?
,,Nevím kam povedou vaše další kroky, chci jen říci že Jezero u hor je také úplně vylito do okolí, myslím že ta pláň plná mlhy a ta druhá vedle hor budou taky brzo pod vodou." Informovala jen všechny kdo ji poslouchali, pro jistotu kdyby tam náhodou chtěli v dohledné době jít.,,Snad ta informace bude k užitku,' dodala zběžně a pak už na popud drcnutí Keijiho šla za ním. Kývla alfovi a jeho doprovodu na rozloučenou a zamířila i s tmavým vlkem pryč. ,,Promiň, to jsem neměla v plánu. Pomohu ti... s těmi toky."

Projdi se po zatopeném uzemí 2/1

Althyra se vyšvihla z vody na břeh a pomalým krokem se vydala, úplně promočená na kost, hledat Keijiho. Déšť byl opravdu otravný a ona dosti vysílená. Byla to náročná exekuce, ale i díky Keijimu teď měli oba co jíst. Zadívala se po okolí, díky snížené viditelnosti chvíli nemohla zaměřit černého vlka, ale posléze ho uviděla. Šel pryč od ní, směrem dál, za jakýmsi zrzavým vlkem který měl... Křídla? Althyra na chvíli zastavila v údivu a poté se za svým známým - nebo možná už i přítelem - rozešla svižný krokem. Zajíc zbarvil její bílé chlupy do ruda, ačkoliv je brzy déšť vymyl. Bílá vlčice se zastavila kousek od Keijiho, zrzavý vlk byl opravdu majestátní. Když slyšela Keijiho, jak mu říká, že šel skontrolovat území, vlčice se podívala po obou vlcích. Zrzavý vlk... Alatey v horách, o té jí říkal Rhaaxin. Zmínil zrzavého vlka. Thyra přistoupila k boku Keijiho a pustila zajíce k nohám. ,,Omlouvám se, že se tady vkládám do vašeho hovoru... Vy jste... nejste náhodou alfou smečky v horách? Jeden z vlkú ze Zlaté... Rhaaxin - mi o vás a vaší smečce vyprávěl, " hlesla bílá. Měla chuť se přidat? Nebo ještě chvíli zkoumat? Bylo to velké rozhodnutí, ale pokud ty hory kde byli, měly být jejím domovem... ano, to by se jí líbilo. Vypadalo to jako doma. Lehce snížila hlavu, na znak podřízení.,,Ráda bych se stala součástí smečky. Hory mi připomínají domov... Jsem Althyra," dodala sebevědomým hlasem a zase se narovnala jako dáma. Její oči byly ledově klidné. Ona celkově byla.

-> Kvetoucí louka

Ulov na horší časy 3/3
Pokus se plavat

Althyra sledovala Keijiho lovecký um, to jak se snažil svého zajíce chytit se mu nakonec nevydařilo, ale rychle se vyhrabal z neúspěchu a jal se do toho nejspíše vložit vše. I Thyra se nehodlal smířit s tím, že by její chundelatý chlupáč utekl. Nebyla to velká kořist, ale byli to dva zajíci, vydrželi by aspoň na chvíli, v tom jejich provizirním úkrytu, než bude nejhorší déšť pryč. Pár dní by s ním jistě zvládli, navíc Keiji nezmiňoval, že by měl hlad. Ona ano, částečně, ale měla v plánu tuhle kořist nechat na horší časy, přeci jen, zvěře jistě teď ubylo, když přišla taková katastrofa ve formě potom. Mnoho zvířat i vlků jistě přišlo o domovy a nebo o životy.
Thyra bořila tlapy do bláta a bílá srst byla už zase ušmudlaná a špinavá. Vlcici to nevadilo, nezakládala si pramoc na dobrém vzhledu. Neměla v plánu se před někým parádit, ne v tomhle počasí.
Zajíce měl už na dosah. Utekl do zátoky, která už byla opravdu značně pod vodou. Zajíce prakticky obklíčila voda a z další strany Thyra. Neměl moc kam utéct, kličkoval kolen kaluží vody, dokud ho vlčice nedostihla. Stačil jeden skok, aby se ušák rozplácl pod tělem vlčice, Thyra se mu zakousla do krku a vychutnala si krev v tlamě.
Byli však už částečně odříznuti, stáli na zavodněné ploše a jinak byla Zátoka pod vodou. Thyře se pod nohama začal podlamovat břeh a tak vpadla do mělké vody. Byla však na kraj, stačilo plavat trochu po proudu a brzy se vyhoupla i se zajicem v tlamě na břeh.

-> Hraniční pohoří

Lov na horší časy 2/3

,,To je dost možné. Tohle místo magií přímo číší. Je to zajímavé. U nás vetšina vlků ovládala právě led, nebo zemi. Jiné elementy se moc nevyskytovaly." Prozradila ještě něco málo o své minulosti. Pak oba upadli do říše snů.

Její, asi ne tak úplně tichý východ z jeskyně vzbudil Keijiho, který se ji jal následovat. ,,Neutíkám, myslela jsem že nám ulovím svačinu, mám trochu hlad. Naposledy jsem jedla u řeky, ale to ještě nebylo takové počasí," Vysvětlila vlkovi, který se vydal za ní z hor.
Althyra závětřila, ale že by se jí podařilo v dešti najít stopu, to bylo těžší. Louka však byla plná bahna a ty byly plné stop. Stačilo jednu následovat, aby je dostala k jednomu z houští. Z něj se plnou rychlostí vyřítil pěkně tučný ušák, který rozhodně nechtěl dát svou kůži zadarmo. A tak se Thyra rozběhla za ním, směrem k zatopené Zátoce.

-> Tichá zátoka.

1/3 Ulov si na horší časy
,,Takže náš příchod je vkastně obdobný. Potkala jsem pár vlků, kteří měli stejnou zkušenost. Je to zvláštní. Máš nějakou teorii, proč tomu tak je?" Naklonila hlavu a mávla ocasem. Keiji zněl jako by na svou starou smečku nevzpomínal rád a tak se Thyra nevyptávala, přeci jen, možná ještě byl čas na sdělování osobních strastí. ,,To zní jako domov. Určitě se podívám," kývla mu bílá vlčice, taky měla zájem jít se projít po Ledové pustině. ,,To je... no, co jsem prošla většinu druhého ostrova, je to tady opravdu krásné. Ještě chci mnoho míst navštívit. Snad někdy," kývla vlčice. Možná by mohli tohle dobrodružství podniknout spolu? ,,Souhkasim," odpověděla na návrh k odpočinku. Byla poměrně unavená a tak se uvelebila a položila hlavu na tlapky. Neměla strach, usínat nedaleko Keijiho. Cítila z něj jistý komfort. Nebyl zlý vlk.

Probudila se asi po pár hodinách vydatného spánku. Venku byla ještě noc, ale jí v břiše nepříjemně kručelo. Naposled měla přeci jen rybu a to byla spíše svačina. Keiji ještě spal a ona jej nechtěla budit. Pomalu vstala, aby se vyplížila ven na lov. Vzbudí ho to?

-> Kvetoucí louka

Jemně se pousmála, když vlezl Keiji za ní. No, nikdo nechtěl být venku v mokrém, ne? Když se oba uvelebili, byl asi tedy ten čas na pokec o počasí. A kromě jiného možná i o jiných zajímavých historkách? Kdo ví. Althyra si jej konečně mohla trochu lépe prohlédnout, vypadal jako by mu v srsti zářily hvězdy. Bylo to přinejmenším zajímavé. ,,No, je to z mé domoviny. Nepředpokládám že je to tady, přeci jen, tohle místo je prý ostrov? Doneslo mě zde moře. No a.. řekla bych že jsem dost daleko od domova," hlesla, možná v tom byl i lehký povzdech. Na druhou stranu, už se smirila že se domů nevrátí. Hodlala tady začít nový život.
,,Určitě, pokud máte rád sníh, hory a.. led. Žili jsme v tundře, Ledové hory byly majestátní svou velikostí a nekonečnými závjejemi sněhu. Žili jsme v malebném horském prostředí a kousek pod horami bylo malé údolí zvané Kvítkov. Rozlehlá louka plná kytek, svěží vzduch, tráva, hodně zvěře. Byl to zázrak uprostřed studené krajiny." Vyprávěla mu o své domovině. ,,Keiji. Pěkné jméno," přikývla ladně a mávla ocasem. Srst měla suchou a příjemně načechranou po vysušení elementem. ,,Taky doufám, že si velká voda nevzala oběti. Nic podobného jsem nezažila. No, snad nebude pršet dlouho, jinak by hrozily opravdové povodně," střihla očima ven a na tváři se jí utvořila statostlivá grimasa. Doufala, že Visser a Walean jsou v pořádku. Stejně tak Solari a Mokoš. ,,Na poušti? Tam snad bude sucho, ne?" Nevěděla, jak daleko poušť je.

Najdi úkryt 5/5
Promluv si o počasí 1b

,,Ach tak. To jsem nikdá neviděla," odpověděla mu na téma bažin. U nich bažiny nebyly, mohlo za to to, že hory byly Ledové a plné sněhu. Co napršelo, to hned zmrzlo. Althyře chyběla její domovina a tohle místo jí to trochu připomínalo. Ač tady v nižších horách nebyl sníh. Pousmála se na vlka. Opravdu jí připadal jako tulák, což taky mohl být, jelikož necítila žádné pachy. Déšť smyl opravdu vše. ,,To zní zmateně. Ale budu vám věřit," uchechtla se vlčice. Hory byly jistě velké, tak chápala, že se vyzná jen částečně. Ohledně smečky to nekomentoval, což jí přišlo lehce podezřelé. ,,Chápu, nemusíte to vysvětlovat. Jeden se občas ztratí i v rodném údolí, že?" Věnovala mu vlídný úsměv a mávla ocasem. Když jí Keiji ukázal místo, kde se nezdržovala voda, jen kývla. ,,Možná to bude ještě nějaká průrva, ať nám neprší na hlavu," řekla nahlas a dívala se v okolí plochy, kde voda nebyla. Bingo, opravdu našla menší otvor v zemi, kde voda nebyla. ,,Pojďme," řekla mu a vlezla dovnitř, přičemž zrušila magii deštníčku. Když vlezla, osušila se od bláta a vody. Průrva nebyla velká, ale oba se tam mohli v pohodlí vlézt. ,,Jsem Althyra, mimochodem. Althyra z Ledových hor," kývla mu. ,,A když už jsme u toho počasí, mám trochu strach, aby ten nekonečný déšť nevytopil všechny nížiny. Vodní toky se zvedly," mlaskla nespokojene.

Najdi úkryt 4/5

,,No, doufám že voda v horských dolinách steče. Není to nížina, po horských stezkách se voda zdržovat nebude," sama kdysi v horách žila, ale byla pravda, že nic co teď zažívala, ještě nezažila. Povodeň u nich nikdy neměli a vydatné deště také ne. Pršelo párkrát, spíše u nich sněžilo. ,,Do bažiny?" Zvedla obočí, bažiny u nich také neměli.
Když mluvil o vlcích, co měli úkryt u jezera, jen přikývla. ,,Mm, hodně z nich muselo přijít o své domovy. Je to katastrofa," povzdechla si bílá vlčice a pomalým krokem následovala tmavého vlka. Teď si ho měla možnost prohlédnout z blízka, když ho dohnala a šla vedle něj. ,,Ano znáš a ne, není tu smečka?" Natočila hlavu a uchechtla se. Moc mu nevěřila, Rhaaxin říkal, že si zdejší vlci hodně území kontrolují. Kdyby byl ze smečky, Vyhnal by jí? ,,Někam určitě. Snad to bude úkryt před deštěm,"kývla bílá.

3/5 Najdi úkryt

Cizinec nevypadal, že by byl nějak nadšený z její přítomnosti. Cítila, že zde není úplně vítána, ale neutekla, držela si odstup a sledovala tmavého. ,,No, doufám že tady v horách utopení nehrozí, tedy, zatím. Viděla jsem ale jezero nedaleko odsud, vylilo se hezky na pláně. Bojím se, že brzy budeme muset vyšplhat na vrchol, " uchechtla se, ale byl to spíše ironický smích. Očima se zadívala na nejvyšší bod hor, alespoň ten co šel přes mračna a sníženou viditelnost spatřit. Pak se otočila zase na neznámého a pousmála se. ,,Víte kudy kam? Já tady ještě nebyla. Znám spíše ten druhý ostrov. Ale slyšela jsem, že by tady v okolí měla být smečka," pousmála se na vlka a přivřela oči. Vypadal, že je hodně opatrný a nedůvěřivý, ale ani ona nebyla nikterak naivní. Mohl to být taky vlk ze Společenstva, no ne? Ač tedy, zdál se poměrně milý a nešel jí po krku. Thyra se ladným krokem dámy vydala za mladíkem. Měl poměrně hezký kožich. Byla by si jej prohlédla více, ale už byla prakticky tma a déšť snižoval možnost něco pořádně vidět. Ač měla deštník.