Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Začarovaný les přes tajgu

2/5 Najdi úkryt

Bílá vlčice prošla Tajgou. Místní lesy byly také rozmáčené, voda neměla kam vsáknout a země veškerou vláhu nebyla schopna přijmout. Thyra tu katastrofu sledovala všude kam se hnula a bylo ji možná trochu do pláče. Tahle krajina jí připomínala domov, ale s bouří a touhle vodní katastrofou bylo vše kolem ničeno a to v ní vyvolávalo jakýsi vnitřní smutek. Spousta popadaných stromů vlivem větru, hodně rozbouřených řek. Cítila tu vodu všude kolem sebe a měla z toho rozporuplné pocity. Její element by neměl být tak ničivý! Zadívala se do země. Alespoň už byla blízko hor. A tak začala stoupat výš, dávala pozor na cestu, procházela opatrně údolím a nohy mířily po stezce nahoru. Cítila pachy, nějací vlci tu museli být. Pachy ale překrýval déšť, tyhle byly čerstvé. No a kromě pachů tu byly i tlapy v blátě, jasné a ukazující cestu. A tak po nich Thyra šla.
Skrz déšť to bylo těžké, ale cítila nějaký pach. Vlk byl blízko a skutečně, když chvíli pokračovala rovnou za nosem, uviděla ho. Černý, s pár znaky na těle. Zrovna se vyšvihnul výše. Sledoval krajinu? ,,Zdravím! To máme ale počasí, že?" Snažila se o smalltalk. Nad hlavou stále měla deštníček z vodní magie, který ji držel v suchu.

-> Vlci jezero přes Mlžné
1/5 Najdi úkyt

Thyra s lehkým krokem překonávala dlouhé kilometry. Trvalo to jen chvíli, než se dostala přes nekonečnou mlhu do neznámého lesa, který ji připadal dost magický. Nad sebou měla ještě deštníček z vody, nebyla to těžká magie a udržovala jí tak, aby zůstala suchá. Sic měla vodu docela ráda, přeci nemusela být mokrá jako slepice. Oči ji zabloudily k obloze, přičemž si povzdechla. Musela najít nějaké místo, kde to překoná. Déšť se zdál nekonečný, doopravdy. Pršelo celý den a bude nejspíše pršet celou noc. Vody se všude zvedaly a ona kromě dopadajícího deště slyšela i rozbouřené řeky, které se nedaleko táhly. Očima hledala nějaké suché místo, jeskyni nebo cokoliv, ale nic nenašla. Musela do hor, to bylo jasné. Zkusila trochu přidat do kroku, přeci jen, čekala ji dlouhá cesta a neměla v plánu se zdržovat.

-> Hraniční pohoří přes Tajgu

1b projdi se po zatopeném území
-> Sněžné tesáky

Vlčice sešla pomalým krokem z hor, dávající pozor, aby neuklouzla. Jediný špatný krok mohl být v tomto počasí fatální a to vlčice opravdu nechtěla. Očima hledala záchytné body, aby se případně vrátila zpátky. Pršelo ooravdu vydatně. Když sešla níže, Všimla si, že jezero je vylité do okolí. Sešla ještě o malinko níže, přeci jen byla zvědavá. Vzhledem k tomu že voda byla stojatá, tak jezero nebylo nijak rozbouřené, přesto se vlčice neodvažovala jít blíže břehu, bála se aby se to pod ní nepodlomilo a ona neskončila v Ledové vodě. V tomhle počasí mohlo být otužování fatální chybou. Očima těkala po jezeře, sledovala místa kam se vylilo. Jediné suché místo bylo tam kde stála, místo které stoupalo zpět do hor. Voda ale nabírala na obrátkách a Thyra tušila, že za chvíli bude zaplaveno vše co vidí. Už tak jezero sahalo daleko a zaplavovalo část louky. Neviděla moc všechny okraje, protože bylo hodně zataženo a tma. ,,Nebudu riskovat. Musím najít nějaký úkryt. Tudy cesta nevede," rozhodla se nahlas a přivřela oči. Vrátila se hezky po horské cestičce a sešla do Mlžných plání. Tam byla zem taky nepříjemně vlhká a mokrá.

-> Začarovaný les přes Mlžné

Althyra se probudila. Usnula hned po tom, co se uvelebila V malé průrvě V horách. Na její nos dopadly kapky deště. Voda se dostala do otvoru v horách, kde spala. Bylo tu mokro jen lehce, přesto to vlčici trochu vyděsilo. To pršelo ooravdu tak hodně? Bílá vlčice si vysušila kožich pomocí své magie vody a jala se podívat ven. Provizorně si pomoci magie ještě vytvořila malý deštník, aby na ní nepršelo. Cítila se odpočatá a silná. Se vztyčenou hlavou se vydala ven. Kroupy sice dávno nepadaly, ale déšť přes noc zesílil a byl opravdu intenzivní. ,,Co se to... počasí blázní," mlaskla nespokojeně. Bylo na čase se vydat z hor dolů a zjistit o situaci více. Možná najít nějaký bezpečnější úkryt. Nebo smečku. Přeci jen, tulácký život nebyl pro ni a v dobách katastrofy by byla radši v teple horských úkrytů. Díky informacím od Rhaaxina měla v plánu podívat se do oné horské smečky. A tak šla.

- Vlčí jezero

-> Zubří pláň

Z dálky ještě sledovala, jak Rhaaxin mizí mezi stromy a sama se vydala zpátky do hor. Něco jí tam táhlo a navíc přemýšlela, že najde útočiště, než přestane pršet. K její nelibosti začaly z nebe padat i kroupy a vlčici párkrát trefily do hlavy. Příliš si z toho nedělala, nelibé počasí zažila ve své krajině mnohokrát a nějak jí to nepřekvapovalo. Očima zabloudila k nebi a zamyslela se. Proč nebe plakalo? Něco se muselo strašného stát, že déšť neutichal. Vydechla studený vzduch a očima tekala po okolí. Přehlednost byla horší, právě kvůli staženým mračnům a dešti. V šerém a ponurém terénu hor však uviděla malý vozík a u něj vlka. Nadzvedla obočí a přišla k němu. ,,Co děláte v tak nelibém počasí, cizinče?" Naklonil hlavu a zadívala se mu do očí. Vlk jí řekl, že prodává. Moc výřečný nebyl, ale to nevadilo.

Nákup:
4 mincí na 160 KŠ
10 rubínů na 100 KŠM
= 399 KŠM 0 rub 16 mincí
Magie Ledu - 180 Kšm
3,4,5 level do vody - 210 KŠM

Zbytek 9 KŠm a 16 mincí

Schváleno

Po nákupu vlčice cítila nějakou neobyčejnou sílu. Nohy se jí rozešly níže do hor, kde našla jeskyni, do které zaplula. Vysušila si kožich pomocí magie, šlo to snáz než jindy. Rozhodla se počasí přečkat zde.
< Příležitost dne

-> Červená louka přes Tesaky.

Vlčice prošla portálem, nějak jí tohle cestování nevadilo ani nedesilo. Akorát malý deštník se jí zrušil a tak si jej obnovila nad hlavou, aby na ní nepršelo. Na pláni déšť nebyl tak hrozný a ona se rozhodla něco ulovit, sužoval jí hlad.

Zápis rychlohry | Rhaaxin | 3 posty

Když došla k řece, uviděla zvláštního žlutého vlka. Rozhodla se ulovit si rybu, protože měla hlad. Přitom se dala do řeči s oním vlkem, který se nakonec představil jako Rhaaxin, polobůh. Moc mu to nežrala, ale nakonec ji ukázal magii, kterou nikdy neviděla. Vlk se před ní předváděl, sledovala ho jak loví bobry a při tom si vyměnili pár informací. Zjistila, že vlk pochází ze Zlaté smečky, která sídlila nedaleko a prakticky jí pozval.aby se přidala. Ona prozatím odmítla, chtěla.jeste poznat další smečky. Pověděl jí o Cizácích a o Alateyske smečky v horách, nakonec si slíbili, že se ještě potkají.

,,Ať se ti daří, bleskový chlapče," houkla na něj s úsměvem a se spokojeným žaludkem se rozešla opačnou stranou. Déšť začal nabírat na obrátkách a padaly už i kroupy. Nad hlavou jí proletěl blesk. Ano, byl čas najít úkryt.

-> Sněžné tesaky

-> Rokle přes Nejvyšší.

Bílá vlčice byla celá mokrá, umazaná od bláta a opravdu unavená. Navíc její žaludek sužoval hlad. U nejvyšší hory ooravdu nenašla v nižší oblasti žádný úkryt, nehledala však intenzivně, protože ji něco táhlo dal. Navíc byl povrch kluzky a bylo jen inteligentní pokračovat dál a radši nešplhat příliš vysoko. Hrozilo riziko pádu a smrti. Místo toho přešla cestičkou kolem.hory a ocitla se na louce plně červených květů. Déšť tady nebyl tak intenzivní a ona si pomoci magie vytvořila malý destnicek, který ji chránil před.padajicimi kapkami deště. Nevadila.ji voda, byl to.jeji element a přirozenost.
Na louce však spatřila něco jiného, kromě květů. Zvláštní kruh, který jiskřil. Prošla jím. Věděla že vede jinam.

-> Zubri plán přes Tesaky

-> Furijske hory, přes Ostříž

Althyra rychlym krokem překonala území, na kterém byli s jejími přáteli předtím. Cítila se zle, že je takhle opustila, ale vzhledem k tomu že nemohla najít vstup do jeskyně, bylo by hloupé jen stát venku a mrznou na desti. V nížinách nebyl ještě tak intenzivní a ona se rozhodla pokračovat dál. Těm dvěma se jistě nic nestane a ona najde nějakou jinou jeskyni, kde přečká tenhle nechutný liják.
Rychlym krokem sešla do Rokle, ve které bylo spíše už víc vody a bláta, než nějaká cesta. Svižně přešla přes bahno a pokračovala až k velké hoře. Tam.jiste bude nějaký úkryt, kde by se mohla schovat před lijákem. Ne?

- Červená louka přes Nejvyšší horu

,,Máš pravdu," kývla Visserovi, když se velký vítr proměnil v déšť a před jeskyní bylo slyšet, jak kapky mlátí o kámen. Bílá vlčice se otočila na Waleana, ten nevydržel a začal se ládovat zajícem. Neměla mu to za zlé, ale její žaludek se také ozval. Povzdechla si. ,,Asi ano. Alespoň se všichni lépe poznáme,co?" Zvedla obočí a pousmála se. Walean se cpal, netrvalo to však dlouho a skončil. Thyra se koukala z jeskyně, než uslyšela jeho hlas. Otočila se za ním. ,,To zní podobně jako u mne. Jednoho dne jsem šla na průzkum v rodném místě a pak jsem se probudila ve vodě, která mě dotáhla tady. Asi bohové," konstatovala to, co už prakticky věděla. Všechny věci tady byly boží záměr. Asi. Hodně zvláštních věcí měli na svědomí bohové.
Althyra najednou uslyšela praskání větví a... divný zvuk. ,,Slyšeli jste to taky? To znělo jako... něco velkého. Podívám se ven, " houkla na vlky. Očima našla Vissera a poté se otočila na Waleana. ,,Zůstaňte tu spolu. Pro jistotu. Kdyby se něco dělo, budu křičet, " kývla. Tušila, že by Visser šel za ní, ale Walean by asi v jeskyni strachem nevydržel. Thyra snad i cítila za vlka nějakou zodpovědnost. Už se cítila jak její matka.
Vyplula z jeskyně. ,,Že by medvěd? Nebo... jen strom?" Vydala se po okolí, zem byla kluzká. Neviděla nic. V dáli viděla padat strom, jinak nic nenaznačovalo tomu hluku, který slyšela. Že by jen vítr? Znělo to jak nějaké velké zvíře. Medvěd to ale nebyl.
Rozhodla se vrátit zpátky, ale podjela jí noha a ona s výkřikem sklouzla dolů po kamenech. Zachytila se drápy a vyšplhala se zpět. ,,Sakra," hluboce dýchala, kožich měla mokrý. Pomalým krokem se vydala zpátky k jeskyni, ale déšť smyl pachy a ona jí nemohla najít. ,,To jsem blázen.. Kluci! Halo!" Doufala že ji uslyší, ale nikdo se neobjevil.
,,Musím někde přečkat déšť, " hlesla a rozběhla se pryč. Kluky najde, až se vyjasní.

-> Rokle, přes Ostříz

-> Ostrizi zrak

Thyra ladnym krokem překonala vzdálenost mezi krajinou a horami. Vítr v horách byl více nepříjemný, ale trochu lepší, než na otevřeném prostranství Ostřížího zraku. Nové hory, které ještě neměla tu čest prozkoumat, naskytly bílé vlcici mnoho nových pachů a objevování. Neměla však čas se tady zaobírat faunou a flórou, museli najít nějaký úkryt, než vítr přejde. A taky doufala, že se možná o Waleanovi dozví trochu více. Sledovala své společníky, zda ji pořád následují. Rychlym krokem prekonavala úskalí a hledala nějakou škvírku, která poskytne na chvíli útočiště.
A ano, po chvíli hledání, bingo. Byla tam. Malá, leč útulná jeskyně. Vplula dovnitř i se společníky. ,,Na tu chvilku je to idealni schovka, " pronesla s úsměvem a lehla si dozadu. ,,Waleane, najez se. Do toho nám třeba můžeš povyprávět, jak si se tady dostal, hm? Nebo... nemusíš," Byla trochu zvědavá, jen co byla pravda. 0

Vítr začínal nabírat na obrátkách. Thyra se zájmem sledovala, jak Walean zápasí se zajícem. Chvíli mu trvalo, neež drápy použil, ale nakonec mu to v hlavě secvaklo a on drápy zaryl do zajícovatěla. Na chvíli se mu snad i vysmeknul a Thyra lehce zvedla hlavu, přpravená chudáka ulovit, aby se Walean byl najedl, nakonec to však zhizvený vlk bravurně zvládl a zajíce zakousl. Chvíli vypadal jako v tranzu, potom asi až teprve odvážil otevřít očka a zadívat se na svůj úlovek. Thyra se jemně usmála a přikývla. ,,Vidíš, dokázal jsi to. Ulovil jsi zajíce, dobrá práce," kývla hlavu na znak a mávla ocasem. Byla pyšná, jako by to bylo její vlče, co se zrovna naučilo lovit. Walean vypadal přešťastný a hladový. Visser navrhnul, aby se schovali před větrem, který byl silný a nepříjemně řezal. Zvednul se opravdu náhle, tak vlčice přitakala. ,,Ano, schovejme se. Aspoň se v klidu najíš," mrkla na Waleana a rzešla se směrem k hoře, tam jistě nějaký úkryt bude.

-> Furijské hory

// Moc se omlouvám za zdržování :<

Visser souhlasil s jejím nápadem a tak se oba ocitli za zajícem. Vlk kopíroval pohyby Thyry z opačné strany a opravdu se jim společně podařilo vyhnat ušáka z houští, přičemž mladý zajíček mířil přímo na Waleana. Ten chvíli stál jako socha a Thyra v koutku duše doufala, že zjizvený vlk vychytá moment, kdy po ušákovi chňapnout a věnovat mu smrtelné sevření. Sic, zjizvený chňapnul, ale po noze, přičemž zajíc pištěl... no, jako by ho na nože brali. Starší tmavý vlk moc nevěděl co a jak a tak zajíci věnoval špíše medvědí objetí. Thyra se podívala na Vissera a poté znovu na lovce, který se marně snažil vymyslet, co s ušákem udělat. Bílá vlčice se přmístila k němu. ,,Zaryj mu drápy do masa a pak povol stisk, zakousni se do krku," radila mu. Už byli tak blízko! Sledovala, zda to vlk dokáže a zároveň stála tak, aby zajíce případně ulovila. Nechtěla mu prodlužovat trápění a za druhé by ráda dosáhla svého slibu a ulovila vlkovi večeři.

Visser se také zkusil podpořit tmavého vlka a navrhl mu, jak se lépe soustředit a dobře zaměřit pach kořisti. Thyra Waleana sledovala ledovýma očima a větřila. Pach králíka se táhnul dál, byl nedaleko. Tmavý vlk se vydal opět po stopě a Thyra ho tiše doprovázela očima. Pomalými krůčky jej následovala, s malou mezerou, aby vlkovi dala dostatečný prostor a navíc, aby mu příliš neradila. Přeci jen, měl se něco naučit, ne kopírovat její pohyby. A tak šli. Vlk se rozhodl správně, následoval tu dobrou stopu a rada obou mladších vlků byla k prospěchu, jelikož už byl zajíc doslova na dohled. Byl v křoví a pravděpodobně se ládoval nějakým listím nebo semeny. ,,Skvělá práce," pochválila ho bílá vlčice, ale velmi tichým hlasem, aby zajíc neslyšel. Když se zeptal, zda ho mohou uhant společně, Thyra kývla. ,,Zkusím ho nadehnat z pravé strany, Visser půjde z levé a sevřeme ho do kleští. Měl by pak utíkat směrem k tobě. Když budeme spolupracovat, jistě to zvládneme," kývla bílá a vyšla směrem ke své ppozici. Předpokládala, že Visser udělá totéž. Pomalu zajíce nadešla, větším obloukem a poté jej sevřeli. Zajíc opravdu vycítil oba vlky a vyběhl vpřed, k Waleanovi.

Bylo vidět že Visser chtěl také cizinci pomoci a vlídně dodaly že to zjizvený vlk zvládne. Thyra přikývla a sledovala Waleana, jak se snaží zvednout hlavu a nasávat pach. Bílá byla ticho, po očku sledovala oba vlky a sama se snažila najít stopu. Nebylo to těžké. Ale chápala, že Walean byl nesvůj a ještě měl nějaké dovednosti předvádět před vlky, které sotva znal. Chvíli se zdálo, že to vlk vzdá, Thyra v jeho očích snad možná viděla nejistotu, nebo jen malé nesebevědomí. Nakonec však stopu opravdu našel a bílá se na něj usmála. ,,Výborně," přitakala mu, bylo to jako učit vlče poprvé lovit. Thyra si ale nestěžovala. Mlčky následovala Waleana, který nakonec ale stopu ztratil. ,,Možná... možná se zkus vrátit o kousek zpátky a znovu nasát pach?" Naklonila hlavu na stranu. Nechtěla mu to zjednodušovat, přeci jen, až bude sám, bude si muset umět poradit. Podívala se na Vissera. Možná také poradí něco, co by mohli fungovat.

Bílá sledovala vlka zaujatě, snažila se moc nezírat na jeho jizvy. Na jeho souhlas pouze mlčky přikývla a dál to radši nerozebírala, přeci jen, nepotřebovala vědět podrobnosti. Už byl den. Ráno. Na její slova jen přikývl a ona se zadívala do dálky. Sotva si vzpomněla na Vissera, uviděla ho v dáli. Pousmála se. Vlk jí odpověděl, že by rád králíka. ,,Tak vystopujete králíka," kývla na něj. To už byl Visser u nich. ,,Ahoj," kývla na svého... přítele? A zadívala se na Waleana. ,,Toto je můj přítel Visser. A toto je Walean. Byl trochu zraněný a no... má hlad," uzavřela to jednoduše Althyra přeci jen, neměla v plánu se nimrat v tom, co bylo, nebo jaký se vlk zdál. Sic se Walean přikrčil, bílá ho očima ujistila, že se není čeho bát. ,,Zkus zavětřit... na sever. A sleduj tu králičí stopu. Nasaj pach a zkus jít za ním. Pomalu. Tiše. Půjdeme s tebou. Až králíka najdeš, společně ho ulovíme," kývla na vlka a věnovala ještě Visserovi úsměv. Doufala, že se přidá.