Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Taky bych ty fleky chtěla vidět," hihňala se bílá vlčice a vesele houpala ocasem, smějíc se navíc každé jeho lichotce. Když řekl, že není baba, jen se ušklíbla. ,,To nejsi, jsi pořádný chlapák!" Noa když skočili, Thyra na chvíli cítila stav bez tíže a měla pocit, že se vznáší. No a pak jí tlak vody vyvedl z omylu. Uši jí zabolely, ale i zadek, kterým dopadla do vody. Studená voda v jezeře jí probrala z alkoholového opojení, alespoň částečně. Rychle se vynořila. Vedle ní dopadl Noir, který se hned vrátil na břeh. Smála se. "Žůžo," zubila se bílá a ještě chvíli se plácala ve vodě, pak doplavala ke břehu, kde se otřepala od vody a lehla si na zem, protože se jí ještě trchu motal svět, ale už k sobě začala trochu přícházet. Napila se vody a věci jí začínaly docházet.
Když jí Noir věnoval další lichotku, pousmála se. Pak ji varoval a ona skřivila úsměv. Byla to škoda... kéž by ve Společenstvu nebyl. ,,Chápu, ale myslím, že si nejsme souzeni. Navíc, za všechno to láskyplné opojení asi může to ovoce. Bylo to s tebou fajn, Ostne, ale asi si nejsme souzeni," kývla na něj. Odešel. A ona se také rozhodla jít pryč, než tady bude více vrahů a zlosynů na jednom místě. Nebyla ještě tak silná, aby se dokázala bránit.

-> Luka

11

Thyra příliš nechápala jeho averzi ke kytkám, ona je měla ráda. Ale to bylo spíš tím, že je v horách moc nevídala. Jediné místo plné kytek byl Kvítkov, ale tam rostly jen na jaře a v létě, navíc ona se tam tolik nezdržovala. Nebylo to místo pro vysoce postavené. A navíc trávila mnoho času svou prací.
,,To mi lichotí, škyt," řechtala se bílá vlčice, možná se nyní i cítila, jako Bohyně, po tolika lichotkách. Vůbec jí nevadilo, že vlk je vrahem a vlastně jí ani nepřipadal nějak zlý.
A ač zkoušela, jak zkoušela, žádné magické oko vlkovi nenarostlo. A nejspíš na tento pokus i zapomněli, jelikož se zase konverzace ubrala nějakým jiným směrem.
,,Mmm, tak asi nejsem Bohyně," pronesla možná trochu zklamaně.
,,Tyjo, fleky ve tmě, to zní hrozně cool! Takže já mám divkou záři! Tyjo tyjo! A co ještě vidíš?" Thyra byla jako malé vlče, kterému právě někdo nabídl kus žvance.

Thyra vyběhla z vody, když se s ní Osten vsadil o závod. Běžela, ale spíše se teda kymácela, občas se jí zamotal svět a málem spadla, ale zvládla vyběhnout až k vodopádu. ,,Ha, první! Ha, ha! Seš baba!" Vysmívala se mu vesele.,,Wow, je to fakt velký! Hehe!" AŽ teď došla k uvědomění, že to bylo šílené, opilost možná už trochu ustávala, ale nakonec se tedy rozhodla. ,,Tak, tři, dva jedna!" Odpočítala a skočila dolů-

10 úkol: Jeden z vlků zaškobrtne a svalí se do vody, druhého stáhne s sebou

,,To bys musel - hehehe - šlapat jen po fialkách - hehe - aby ti po nich voněly nohy!" Smála se Thyra, přičemž mu čmuchala k tlapám a neúmyslně jej lechtala.
Všechno co řekl on a co řekla ona bylo prostě k popukání. Kdyby je někdo teď potkal, nejspíše by si myslel, že spíš na něčem jedou. Ač tedy, ono to možná trochu vyšlo nastejno. Ještě že nesnědli nějaké houby a neudělali si děti.
,,Takže jsem vlastně bůh, když mám tři oči. Vidím nevídané!" Hekla Thyra a tlapou se snažila trefit se někde do čela, kde údajně měla třetí oko, ale spíš se jen plácla přes čumák, což ani necítila. Pravda byla, že viděla všechno rozmazaně a vícekrát, takže si možná opravdu mohla myslet, že nějaké třetí oko má a že je bohem.
,,Ajo, vždyť máš jen jedno... ale možná že když jsem bůh, můžu ti nějaké přičarovat," smála se a mávala mu tlapou před ksichtem, jako by dělala nějaké zaklínadlo. Co si budeme, nepomohlo to.
,,Záři? To jako že vyzařuju nějakou energii. Hehe, to nevidím. Možná ty máš třetí oko a nevíš o tom!" Uvažovala se smíchem.

,,Šíšťálovej jezírko?" Nazvedla obočí a chechtala se. Smích ji ale brzy přešel, když ji Osten shodil do vody, čehož si nevšimla, jelikož byla moc zaneprázdněná plácáním vodní hladiny. Byl to docela šok, když se ocitla ve vodě. Možná jí trochu polkla. Pak se vynořila. ,,Hehehehe, to je sranda!" Plavala možná trochu opile, ale voda byla její element a ona si jí užívala. ,,Doufám že mi kožíšek brzy uschne," zazubila se. ,,Vodopád! Pojďme skákat!" Zahučela a rozešla se kolíbavou chůzí tam.

-> Nerovy vodopády

-> Ovocný lesík, přes Luka

9 - shodíš jí do vody? :D

Jejich alkoholové opojení teprve začínalo. Thyra možná párkrát na vlkově břiše hodila slinu a možná i na pár minut usla, dokud jí neprobudilo jeho ťukání do jejích uší. ,,Ano, hehe, fazole! Takové krásné, oválné, černé fazolky! A jak krásně voní, po zemině!" Zubila se Thyra, natáhla se a přitiskla nos k jeho tlapám a v líbezném opojení sebou opět plácla na jeho hrudník. Když jí oznámil novinu, že má tlapy jako fazole, horlivě přikyvovala. ,,To máš, to máš!" Bílá se vrtěla a smála se, občasně si krkla. ,,Nemám tři, nemám! Myslíš, že bych viděla jiný vesmír, s třetím okem? Víš, jako nějaký orákulum, nebo bůh!" Nedávalo to smysl, ale v Thyřině hlavě to bylo úplně geniální. Když se snažil trefit jí do čela, sama se tlapkou snažila dotknout hlavy, aby zjistila, jestli tam opravdu náhodou třetí oko nemá.
Byli do sebe zamotaní jak hadi, no potom se jim podařilo nějak se odmotat. ,,Vrah, hahhaha. To je fakt vzrušující, vážně! Tak nebezpečný, je to sexy!" Chichotala se jako úplný idiot, což by asi nikdy neudělala a nepřišlo by jí to vtipné, ale byla, no... totálně pod obraz. ,,Oh, tak to bychom spolu nemluvili, kdybys jí nezabil. Byla to sebeobrana," konstatovala, aby si omluvila jeho vraždu ve vlastní hlavě, zároveň jí to bylo nakonec asi jedno, protože na to zapomněla vzápětí, kdy začal mluvit o soku z vodopádu. ,,Ano, jdeme, jdeme!" A vyběhla směrem Luka.
Oba byli nametení jako klasický muž středního věku po příchodu peněz z pracáku, jejich chůze byla značně namáhavá, ale přesto zvládli vyjít směr Luka, aniž by se někde zasekli, nebo se po cestě zabili. Každý opilec uměl dojít na nějaké místo a nevědět jak, takže i tohle ti dva zvládli bravurně.
Konečně byli u Křišťálového jezera. ,,Hele, jaké krásné jezero! Škyt," nadchla se Thyra a vesele k němu dohopsala. ,,Průzračná vodička, chichi," smála se a tlapkou hravě plácala vodní hladinu.

8 obdivování stromů 5, lichotka 2

Thyra se zamyslela, když se jí vlk zeptal na počet vlků v jejich smečce. ,,No, vzhledem k tomu že došlo ke spojení jedné velké smečky do druhé, řekla bych asi 50. Možná více. I naše rodina byla také velká a to jsme nebyli alfy. Aby se pak zabránilo příbuzenství, tak jsme se spojovali i s menšími smečkami, kdy každá měla prakticky svého vůdce, takže nás bylo nakonec opravdu hodně." Mlaskla Thyra a podívala se kolem.
,,I zrada se dá odpustit. Asi né úplně a hlavně záleží, co považuješ za zradu, ale máš pravdu, kdyby někdo vážně zradil, zasloužil by spíše vyhnanství, než smrt. Smrt je navíc lehké vysvobození. Život v zatracení, naopak, umí být krutější," narkčila se bílá vlčice.
Na zbytek mu jen přikývla.

Vlčice se smála, svět se jí točil, hlava jí ale nebolela. Všude kolem viděla růžovou, růžovou z těch krásných stromů. Zdály se jí nyní tak velké, tak nádherné, až jí z těch kvítků bolely oči. Byly všude a byly tak obrovské, viděla je několikrát, což byl teda spíše efekt zkvašených plodů, co vlci pozřeli. Sad byl najednou mnohem větší, mohutnější, zajímavější. Tolik ovoce, všude!
,,Kde kde kde?" Smála se vlčice, když vlk chtěl chytit její uši. Cítila, jak se jednoho dotkl tlapou, to jí zalechtalo a tak se zase začala chechtat.
,,No, tvoje tlapky! Tlapičky, mají tvar fazolek! Viděl jsi někdy fazole! To jsou... no... vypadají jak tvoje tlapky!" Mluvila hlasitě s excitací v hlase. a mávala u toho ocasem, přičemž se ještě vlnila na jeho hrudníku.
,,Děkuji! Nepůjčím, nepůjčím, ty bys mi chtěl brát oči, hehe" zubila se na něj a odkláněla se. ,,Ty seš taky úplně, škyt, úplně nejlepšejší vlk co jsem zatím potkala. Fakt, je s tebou zábava, ani mi nevadí, že jsi nejspíš vrah," smála se u toho, jako by to byl nejlepší vtip co slyšela. Pak se zastavila s válením a azdívala se mu do očí. ,,Ale vážně, zabil si někoho?" Nadzvedla obočí a pak propukla v smích. ,,Jo, jdeme skočit z vodopádu!"
-> Křišťálové jezero, přes Luka

7, úkol 20 - lichotka

Byla ráda, že s ní vlk souhlasí, možná opravdu na něco kápli! Možná tihle zdejší bohové byli opravdu ničemové, co se krmili sílou nových vlků. ,,To doufám. Když se jeden toulá, sílu potřebuje," ukončila tuhle část konverzace a pousmála se. Přeci jen, ona měla síly dost, kdysi. Chybělo jí, cítit se zase ve své kůži. ,,No, naše území bylo ale obrovské. Větší než to, co jsem zatím prošla. Takže míst k objevování bylo dost," pronesla s úsměvem, ale byla pravda, že se chtěla podívat dál, objevovat. A splnilo se jí to. Nakonec však ale jistě v nějaké smečce ustane. Nebude tulákem, to neuměla. Chtěla si ale prvně užít svobodu. Chápala ale jeho myšlení. Možná zdejší smečky byly více... nesvobodné. ,,Jo, to asi ano. Kdyby se smečka vzbouřila, nejspíše by alfa zemřel. Na druhou stranu, alfou je ten nejsilnější, s respektem, ten co se stará o ostatní. Můžeš to říct i o svých bratrech, že by se postarali, i kdybys, já nevím.,.. v něčem zradil?" Natočila hlavu a mlaskla. Těžko říct, jestli by to odpustil i alfa, zrada byla hořká věc, ale u jejího bratra, který alfu zklamal, se výjimka udělala. Nebyla to zrada, ale... no, vlastně, jak se to vzalo. Když mluvil o vlčatech, tak jí asi došlo, že to má co dočinění s jeho traumatem ze smečky. Jen mu přikývla, nechtěla mu bodat do rány ještě více. ,,To je mi líto."
,,No, já myslím, že svoboda končí tma, kde začíná svoboda jiného. Nemůžeš upírat jiným svobodu a jejich život. Nebo, neměl bys. Jasně, když ti někdo leze do zelí, udělá křivdu, tak boj chápu... ale zabíjet pro zábavu je opravdu smutné a nechutné," řekla k tomu svůj postoj.

Vlk jí řekl, že má 4 uši. ,,Heeeee?" vyjekla Thyra a tlapou přejížděla po hlavě se zděšením v očích. ,,Nemám, nemám!" Hekala vlčice a válela se po něm, když konstatoval, že má více končetin, než měla. Docela se zamotali a ona hlavou skončila na jeho břiše. ,,Wooo, ty máš opravdu velký a pěkný...." odmlčela se ,,Pacičky... takový... fazolky, hehe" smála se vlčice a svojí tlapou začala ťukat do té jeho zadní, přičemž se tlemila, jako by nic lepšího v životě neviděla. Těžko říct, jestli tato lichotka vlka potěší.

6, obdivování kvetoucích stromů 4

,,Zvláštní. Zdejší bohové asi mají očividně smysl pro humor. Nebo se možná naši silou sami obohacují, hm? Možná kradou naši energii, aby sami byli silnějšími." Zapřemýšlela Thyra, dávalo jí to docela smysl. Její bohové by byli jistě něčeho podobného schopní. ,,Jsem tady už dlouho a žádné zesílení nepociťuji,m takže to asi přemístěním nebude," nadhodila svou úvahu, ale pravdu se asi nikdy nedozví. ,,Každopádně děkuji, jistě Mistra navštívím," dodala jen a pousmála se.
Nad jeho úvahou o smečkách se zamyslela. ,,Je pravda, že má smečka se zdržovala v jednom kraji a chránili jsme jedno území, ale dál se nikdy pořádně nikdo nepodíval, jen průzkumníci. Ale myslím si, že jednota a síla smečky je více, než síla jedince. Ve smečce jsme neporazitelní." Odvětila mu na to. Nikdo by si nedovolil na celou smečku. Ani jedno malé Společenství... asi. ,,Mimo jiné ve smečce máš plný žaludek, úkryt a zázemí pro výchovu vlčat. Když jsi sám... jsi prostě sám," nadhodila s nadzvednutým obočím.
Když jí vyprávěl o Společenstvu, znělo to skoro až lákavě. Být sám, nezávislý a všichni jsou si rovni. ,,Myslíš, že je to skutečná svoboda? Je pravda, že smečková pravidla jsou někdy přísná. Alespoň u nás tomu tak bývalo," pronesla bílá vlčice. Vždyť sama ze smečky prchla, ne? Ale hlavně proto, aby viděla něco jiného, než území. A aby si nemusela brát někoho, koho nemilovala.
Když si všiml její lehké nervozity, nadzvedla obočí. ,,Nevím jestli mi to lichotí, ale dobrá. Proč však být tak radikální? Zabíjet, když se mi něco nelíbí?" Nadhodila otázku a byla zvědavá, co vlk odpoví. Byli všichni ve Společenstvu prostě vrazi? Ničemové?
Na jeho patálie s bohy jen přikývla. Co se prostředí týkalo, to jí zajímalo více. ,,Hmm, různá období... fakt zajímavé. Je pravda, že na teplo moc nejsem, ale Jaro má své kouzlo." Pousmála se. ,,No, nevím jestli to byl adrenalin, ale byla i naivní a obecně... asi bys jí musel potkat." Ušklíbla se na něj a pozorovala stromy. Když jí povídal o květině, co by jí slušela za uchem, jen se pousmála. ,,Díky. No, celý tenhle sad, i místa kde jsme byla, všude to je krásné." Konstatovala.

Po snězení ovoce se jí začala motat hlava a její chůze byla více než vtipná. ,,Huh, zvláštní. Cítím se.... ňááák divně," pronesla vlčice táhle a snažila se došlápnout tak, aby nespadla. Hlava se jí však motala tak, že chůze nebyla skoro možná. A tak zakopla o Ostna a svalila se na něj. ,,Heh, upsííík," mlaskla a válela se po vlkovi.

5, obdivovani stromů 3

Vlk o svatyni básniltak, že Thyra byla rozhodnuta ono místo určitě navštívit. ,,Máš pravdu, cítím se slabší od doby, co tu jsem. Možná za to mohou ty ostrovy, že si přijdu slabší než kdy dříve," zapremyslela bílá vlčice. Bylo pravdou, že od příchodu na Mois Gris cítila jako by jí síla opustila. Kdysi byla rychlejší, obratnější a silnější. A nyní? Nyní se cítila tak slabá...
Když vlk začal mluvit o svobodě a o tom, jak vlci že smeček moc svobodní nejsou - nebo to tak aspoň vyznělo, naklonil hlavu. Ony byla smečkový typ, smečka pro ni znamenala domov a soudržnost. Nedokázala si představit žít bez smečky. ,,Myslíš, že vlci ze smečky jsou méně svobodní?" nadzvedla obočí a natočila k němu uši. Byla zvědavá na jeho názor, možná by s ním nesouhlasila. Ale zdálo se, že smečkami pohrdal.
Když řekl, že je ze Společenstva a že umí být ostrý, Thyra lehce znervózněla, nedala to na sobě však znát. Vlk nevypadal, že by měl útočit, nebo být zlý. Ale zdání mohlo klamat, ne? Mohl tento, na první pohled příjemný Vlk, být člen Společenstva, které vraždí a dělá problémy? Před kterým jí všichni varovali?
Thyra si ráda dělala názor sama. I na ono Společenství si chtěla udělat názor, ale byla dosti obezřetná. ,,Něco už jsem zaslechla. Co je ale jeho cílem? Proč by do něj někdo chtěl vstoupit?" Nebála se, že by jí vlk ublížil. Ale držela si nyní větší odstup.
,,Nero a Iris, hm... zdáš se, ze Bohy moc v lásce nemáš," usoudila z jeho projevu. Ledové oči vlka sledovaly. Provedl něco, že jej bohové potrestali? ,,Budu si to pamatovat," zdálo se, že zdejší bohové byli zákeřni.
,,Poušť... tam mě nikdo nedostane," ušklíbla se vlčice, ale jinak vlkovo vyprávění Znělo až pohádkově. Krásné ostrovy. Rozmanité. Měla ráda květy.
,,No, naivní.. a skákala po kamenech na kraji srázu, takže buď bláznivá, nebo se chtěla zabít," uchechtla se vlčice.
,,Zajímavé, že tu vše roste bez ohledu na období. Není tu jen jedno počasí. Každé místo ma své klima... tuším, že to je asi také práce bohů, hm?" byla to spíše recnicka otázka. Thyra sledovala lístky. A ač vlkovi příliš nevěřila, kvůli Společenstvu, stejně ji přišel nějakým způsobem okouzlující. Zvlášť pod stromem, kdy na něj padaly lístky. Všechno bylo krásně rozkvetlé a vonělo. Thyra došla k ovoci, které se valelo na zemi. Měla na něj chuť a tak se zakousla. Ovoce bylo trošku kyselé. ,,Má to zvláštní chuť, takové ovoce jsem ještě neměla. Zkus taky," pousmála se a s chutí jedla dále.
Stačila malá chvíle, kdy zkvašené ovoce vlčici opilo a uvedlo do zvláštního stavu blaženosti.

//Nevšimla jsem si postu, promiň

4 - obdivovat kvetoucí stromy

,,Hmm, Svatyně. To zní velmi zajímavě," mlaskla vlčice, přemýšlejíc, že by na ono místo opravdu zašla, přeci jen, takový tréning jistě stál za to! Jak o tom vlk vyprávěl, Thyra si pořád říkala, že by jistě neznámého Mistra měla navštívit. ,,Myslím, že ho také navštívím, jak se dostanu z tohoto lesíku," dodala s úsměvem a zastříhala oušky.
,,Ah tak, no jistě," řekla ohledně vlka a rozhlédla se. Nějaký pach tu cítila, ale byl starší. To byl nejspíše on. Nyní tu ale byli jen oni dva. ,,To jistě není, věřím, že většina vlků zde je svobodná," alespoň soudila dle toho, co za vlky tady potkala. Neměla nejmenší tušení, že vlk je ze Společenstva, před kterým byla několikrát varována.
,,Povýšení? Tak to gratuluji. Jsi z nějaké místní smečky?" Natočila zvědavě hlavu a mávla ocasem. Vlkovi jistě povýšení přála, ač jej tedy příliš neznala... ale něco jí na něm imponovalo. Když řekl, že jeho jméno vystihuje, kým je. Thyra si představila osten. Jaký byl? ,,Takže, ehm... jsi ostrý... nebo pícháš?" Ušklíbla se pobaveně, ale věřila, že za tím je trochu více. Znělo to trochu nemravně, ale Thyra se ráda bavila i dvojsmysly. Neměla v plánu ho zesměšnit, ale mohl to tak brát.
,,Hah, takže je to nakonec přeci jen dílo Bohů... ale to asi nejsou bohové, které znám já, že? Má tento ostrov nějaké specifické Bohy?" Její rod vyznával severská božstva, takže tyto ostrovní bůžky jistě nemohla znát. Zdálo se ale, že vlk bohy pohrdal, stejně jako ona, částečně. Něco mu udělali? Možná? ,,Máš pravdu, několik vlků, co zrovna přišli, jsem poznala... Nedávno jednu vlčici... Mokoš. Trochu bláznivka, ale bylo to s ní fajn," zazubila se vlčice.
,,Je krásné jaro. Tohle u nás nebylo," pronesla s obdivem, sledující růžové kvítka třesně. Byly krásné. Malé lehoučké listy se snášely na zem, zdálo se to býti trochu romantické. ,,Je to tady normální, že všude všechno kvete? U nás byla jen zima a mráz," mlaskla vlčice. Až na Kvítkov v dolině, ale tam příliš nechodila.
Některé stromy už rozkvetly a bylo na nich ovoce. Pod některými dokonce leželo opadnuté a linula se z něj příjemná vůně.

3, úkol - obdivovat stromy

Thyra jen přikývla, když jí potvrdil, že opravdu není mrtvolou.,,Mistrem?" Naklonila hlavu na stranu a pousmála se. Měla za to, že už jí o tajemném Mistrovi někdo vyprávěl, ale nemohla si vzpomenout. Minimálně tedy chtěla více informací. Vlk se rozhlížel a tak se Thyra také otočila, jestli někdo není v dohledu. ,,Čekáte někoho?" Nakrčila se a podívala se do korun stromů. Pár plodů tento strom měl. Když jí pochválil jméno, jen se pousmála. ,,Osten, to je zvláštní," řekla na oplatků, jelikož jí upřímnost nedovolila lhát. Vlk však vypadal, že byl na jméno pyšný. Jí to znělo trochu jako přezdívka, ale nevyptávala se. Když jí začal tykat, ona automaticky začala také. ,,Ne, vlastně ani ne. Pár vlků jsem potkala, ale ti většinou nebyli zdejší. Ty ale zníš, jako by jsi zde vyrůstal?" Naklonila bílá hlavu a pousmála se. Neměla tendence se ostatních vyptávat na jejich život, tak čekala, zda jí k tomu vlk něco poví sám.
Nedaleko kvetly třešně. Růžové stromy byly krásné a pod paprsky slunce vypadaly ještě krásněji, zářivěji a příjemně. Šlo z nich cítit jaro, pohodlí a ... láska. Thyra se pomalu zvedla. ,,Pěkné stromy, že?" pronesla s obdivem a došla k jedné rozkvétající třešni. Byl máj... všechno jí přišlo tak příjemné...

2

Thyra sledovala jeho hrudník. Pohnul se nahoru, dolů. Dýchal. Už už se chtěla odtáhnoit, ale vlk se zrovna probral s poměrně roztomilým výrazem. Althyra sebou trhla, jelikož ji náhlý pohyb trochu vylekal a odtáhla se. Vlk se jí zadíval do očí. Lehce se pousmála a posadila se. ,,Uh-uh," vypadlo z ní, trošku se cítila trapně z celé této situace. Ale vlk jí připadal poměrně milý. ,,Dobré," vysoukala ze sebe nakonec a poté se odtrhla od jeho hlubokých očí. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vzbudit. Ale vypadal jste trochu jako mrtvola, tak jsem se chtěla ujistit, že jste naživu," vysvětlila mu, proč nad ním stála a pousmala se. ,,Jsem Althyra," dodala poměrně milým tónem a narovnala se. Sluníčko začínalo nabírat na intenzitě a příjemně hřálo. Bílá vlčice si to vychutnávala plnými doušky, ač tedy byla zvyklá spíše na chladnější počasí. Nevadila ji ale tato změna. Ještě se v kožichu "nepekla" a bylo jí tak akorát. Dá si ovoce a odpoledne by se mohla schladit v nějaké vodě, plánovala si v hlavě. Nyní se však zaměřila na cizince. Chvíli si ho prohlížela. Měl poměrně podobné barvy kožichu, to co jí však zaujalo, bylo jeho oko.

-> Dračí průsmyk, přes Luka

1

Althyra si užívala ranní vánek větru. Bylo krásně, slunce svítilo a ona pociťovala, jako by jí začal nový život. Nový restart. Než vyšla z průsmyku, chvíli ještě myslela na bláznivou vlčici Mokoš, která se jí nakonec ztratila v horách, ale věděla, vnitřní hlas jí říkal, že ta mladá bláznivka je živá a zdravá... a pravděpodobně svou naivitou a radostí obšťastňuje někoho jiného. Thyra se nad tou myšlenkou zasmála. Prošla krásnými luky, které voněly mnohými květinami. Našla tam i mršinu mladé srnky, která musela nedávno skonat. Čerstvé maso to nebylo, ale nebyla zkažená a Althyra na ní s radostí hodovala. Přeci jen, měla docela hlad a byla ráda, že nemusí lovit.
S plným žaludkem zavítala do Ovocného lesíku. Tady už jednou byla a chuť ovoce byla něco, čím si chtěla zpříjemnit jarní ráno. Byla to další lehká energetická svačinka, hned po kousku masa. Spokojeně došla k jednomu ze stromů. Místo ovoce však pod jeho listy spatřila tělo vlka. Cosi jí říkalo, že má jít blíž. Jako by ji cizinec nějakým způsobem přitahoval. Naklonila se nad něj a sledovala hrudník, jestli dýchá.

-> Němé údolí, přes severní hory

Vlčice procházela průsmykem, sešla zde z hory, když hledala Mokoš. Nemohla jí v horách najít, ač šla po její stopě. Její pach jí zmizel a Thyra doufala, že se vlčicic nic nestalo. Mokoš! Mokoš!" Její hlas se rozléhal po průsmyku. Očima hledala nějakou známku života. ,ach, kde ses poděla, Mokoš?" Thyra zabručela. Vnitřně doufala, že se bláznivé Mokoš nic nestalo a že je v pořádku. Cítila, že musí být. Přeci jen, bláznům přeje štěstí ne? ,,Ráda jsem tě poznala, Mokoš," hlesla Thyra a pokračovala v cestě. Přeci jen, nebude smutnit po vlčici, co znala jen chvíli? Jejich cesty se rozdělily, neumřela. Ale bylo s ní dobré povídání, ač byla trochu naivní. Dala Thyře jinou perspektivu a náhled do života. Ten prostý život... po tom teď bílá vlčice toužila. Poznat ostrovy, poznat nové vlky, zažít nové věci. Zapomenout.

-> Ovocný lesík (Přes Luka)

- Severní hory

Thyra jí jen příkývla. Měla pravdu. ,,Ano, volná," hlesla s úsměvem a pokračovala v cestě. Údolí bylo moc pěkné, bylo ráno, slunce hřálo a vlčice měla poměrně veselou náladu.
Mokoě jí vyprávěla o svém životě. ,,Jo, to je docela smůla," zasmála se vlčice. Nějak nechápala tu potřebu některých vlků mít syny. Ano jistě, pokračování rodu, ale... nebylo důležitější mít prostě zdravé děti? Pravda byla, že její otec by asi byl taky naštvaný, kdyby porodila jen samé samice. ,,Živa, Lada a Vesna. Moc hezké. Pokud bych někdy tady někoho takového potkala, řeknu jim, že jsi tady," zazubila se Thyra.
,,Tajuplné a krásné," dodala, když vysvitlo slunce. Mokoš měla hlad a Thyra docela také. Z nenadání vlčice vystřelila za králíkem a zmizela Thyře z dohledu. Bílá si povzdechla. ,,Počkej!" křikla na ní a vydala se za ní.

-> Dračí průsmyk, přes Severní hory

Jméno vlka: Althyra
Pohlaví: Pouze vlk
Věk: 4+
Preferovaná povaha: Ideálně kladná, spíše pozitivní než negativní, lepší sebevědomý vlk, "severská nátura", smečkový typ.
Nejlépe někoho kdo žil v chladnějších oblastech, ne vlky z Namarey
Čísla: 2, 12, 22