Příspěvky uživatele

<< Podzemní doupě

Nemotorně jsem se dostala až k jezírku. Všechno mi připadalo tak obrovské a zvláštní. Byla jsem venkovním světem naprosto unešena, až jsem se přištila, že jsem měla tlamičku chvilku otevřenou úžasem. Nastražila jsem ouška a zelenýma očkama jsem skenovala okolí, jestli se tu nenajde třeba ještě něco stejně neuvěřitelného, jako třeba nebe a mraky.

rychlohra se Zei
Nakonec se vážně stalo něco zábavného. Potkala jsem novou Tetu, se kterou jsem si chvilku hrála, dívala se jak loví, pak se znovu najedla... a prostě byla fakt super, ale nakonec se naše cesty stejně rozdělily.

Jen co jsem se ocitla zase sama, netrvalo dlouho a narazila jsem na další vlky. Svět je plný kamarádů! Rychle jsem si to k nim mašírovala a zjistila, že vlče je dost podobné tomu, co bylo u nás doma. "Ahoj," vyžbleptla jsem směrem k cizicnům a sedla si přímo mezi ně. Velkýma očima jsem těkala z vlčete na vlčici a naprosto ignorovala to, jestli se chtěli dál bavit sami. "Já Anemon, já láda jídlo," usmála jsem se na vlčici. Jakože aby věděla, že za chvilku budu mít hlad, tak ať se připraví. Koneckonců to, že jsem měla ráda maso, bylo vidět i na mé postavě. Ne, že bych byla vyloženě tlustá, ale od atletické postavy jsem měla vážně daleko. Prostě taková roztomilá koule chlupů, co na všechny až znepokojivě zírala. "Havlan?" naklonila jsem hlavu na stranu, až mi přepadla ouška a koukla na vlče. Tak říkali tomu druhému, ne? Havran...

Vlastně mi teď vůbec nic nechybělo. Byla jsem pěkně odpočatá z dlouhého spánku, najedená a... jo, asi chybělo. Dost jsem se nudila. Tahle místnůstka mi začínala být 'malá'. Celý život jsem jen koukala na stěny tohoto temného světa a už mě to tu dost nebavilo. Chtěla jsem se podívat i jinam, poznat svět. Proto jsem se pomalu zvedla na nožky, které byly už o něco silnější a oklepala se, což jsem k mému údivu taky zvládla bez nějaké padací nehody. Nadšeně jsem zavrtěla ocáskem a pomalu se rozešla pryč. Faust se taky vydal někam na procházku, takže jsem měla pocit, že to nemusím ani nikomu říkat. Stejně jsem se chtěla za chvilku vrátit.
Spokojeně jsem si to tedy vyťapkala až ven. Nebudu lhát, bylo to celkem složité pro malé, neohrabané vlčátko, které bylo možná trochu víc při těle, takže bez nějaké závratné obratnosti nebo rychlosti. I tak jsem se ale ven dostala, protože jsem se rozhodla nevzdávat a prostě pokračovat tak dlouho, dokud jsem neuviděla světlo a první trávu, v celém mém životě.

>> Křišťálové jezero

Olizování zajícovi srsti mi nebylo nic moc platné, protože se nic nedělo. Zamračeně jsem koukla po Faustovi, kterému to šlo hned na první pokus. Bývala bych to od něj asi okoukala, ale to už maminka pomohla a dala přede mne kus čerstvého masa, do kterého jsem se po vzoru mého bráchy zakousla. Byla to sranda. Ještě jsem neměla tak velké zuby a silné čelisti, takže mě kousání stálo dost práce, ale stálo to za to!
Nakonec jsem snědla celý kus masa, co přede mě máma dala. Za prvé jsem měla hlad a za druhé jsem asi byla trochu větší jedlík, než ostatní. Jen co jsem si zaplnila bříško, spokojeně jsem se vedle zajíce vyvalila na záda a se zaujetím si začala kousat do přední tlapky. Chtělo by to větší zábavu!

Velký vlk si mě nevšímal, což mě urazilo. Proč se se mnou nechtěl bavit? Neměl mě rád? Smutně jsem stáhla ouška k hlavě a hodila po něm dotčený, smutný pohled. Neohrabaně jsem se odlepila od jeho nohy a sedla si o kousek dál, stále zklamaná životem, kvůli obrovi, co se nechtěl kamarádit.
Chvíli potom se nečekaně zjevila naše máma. Šťastně jsem zavrtěla ocáskem a přicupitala si to k ní, abych se připrdelila alespoň k mámě. To by mi však do cesty nesměla hodit divnou chlupatou věc, co ale lákavě voněla. Olízla jsem si čumák a trochu nechápavě koukla po bráchovi. Co teď? měli jsme si na to lehnout? Hrát si s tím? Sníst to?.... sníst to! Určitě! Byla jsem si jistá svou domněnkou, takže jsem se hned rozhodla si ji ověřit v praxi. Složila jsem baculatý zadek k zajíci a začala mu olizovat srst. Protože takhle vlci přeci jedí zajíce.

Stejně jako můj bratr jsem spala. Ono tu totiž ani nic moc na dělání nebylo, protože tam, kde jsme se nacházeli, byl jen mech a šero. Sny se mi zdály docela divoké, no žádný jsem si pořádně nepamatovala, takže když jsem poprvé otevřela očka, cítila jsem se trochu zmateně a... přejetě. Pomalu jsem si stoupla na mohutnější nožky a protáhla se. Kupodivu to šlo o dost lépe, než předtím. Nechápavě jsem mrkala na své okolí a dlouze si zívla. Neměla jsem však chuť spát, nýbrž vybít všechnu tu energii, co jsem tím dlouhým spánkem získala.
Nemotorně jsem doťapala až k zrzavému, kterého jsem podle pachu rozeznávala jako svého bratra, nezůstávala jsem však u něj a naprosto sebejistě se namáčkla na nohu velkého vlka, co tu byl s námi. Měla jsem hlad, a to dost velký. Mluvit jsem neuměla a ani jsem netušila, co nám to říkal, takže jsem na něj prostě jen děsivě zírala svýma velkýma zelenýma očima a doufala, že to pochopí.

'Vztek' a rozmrzelost se brzy vystřídala s frustrací a lítostí. Odešla nám velká chlupatá koule! Co teď?! Co s námi bude? Srdíčko mi začalo tlouci jako splašené a já poprvé v životě pocítila... strach? Určitě se už nevrátí a už nikdy neuslyším ten uklidňující hlas! Panikařila jsem v duchu a začala nepříjemně kňučet. Sice to nebylo tak hlasité, jako kňučení dospělého vlka nebo odrostlejšího vlčete, no i tak to byl vážně deprimující, otravný zvuk. Po chvíli jsem se začala plazit kamsi dopředu a znovu narazila na menšího chlupáče, kterého mi tu topení nechalo, načež jsem mu začala smutně pískat do ucha, aby přece věděl, jakou strašlivou a traumatizující situací jsem si procházela.
A pokud si z toho bratr nezačal vytrhávat chlupy, začala jsem mu je žužlat. Mít něco v tlamičce bylo prostě uklidňující a já si to spojovala s tím velký topením, které tu s námi bylo. Nebyla jsem si úplně jistá, jaká část jeho těla skončila v mé tlamě, ale odhadovala jsem to na tlapku, možná ocásek. Pravda, ty chlupy mi trochu vadily, protože věci, které nám plnily bříška žádnou otravou srst neměly. Tlapky bříško neplnily a ještě pouštěly spoustu otravných chloupků, takže jsem sem tam vyplázla jazyk, abych je vyplivla. To sice nepomohlo, ale já cítila pocit zadostiučinění.

Boj s chlupatou koulí vedle mě se zdál dosti vážný, protože ani jeden z nás neměl v plánu se vzdát jen tak. Jen co mi utekl zpod tělíčka, začala jsem piditlapičkami máchat do vzduchu a natahovat se směrem, kterým se pravděpodobně odplazil. Nakonec jsem na něj opravdu znovu narazila, protože schopnost pohybovat se jsme měli oba dost stejnou... téměř nulovou. Už už jsem se mu chtěla pomstít za ten úprk, když v tom se mě dotklo něco teplého, což předcházel zase ten známý příjemný hlas. Možná jsem se o něj měla zajímat víc, kdybych nebyla zabraná do šikanování svého bratra.
Najedou se ale zase něco změnilo. Prvně jsem si nedokázala uvědomit ani co přesně, dokud mi nezačala být ještě větší zima. Odešlo nám topení! Nesouhlasně jsem vypískla a zamračila se tak moc, jak jen to vlče mohlo dokázat. Sice se pod námi objevilo něco teplejšího než studená zem, no matčina srst byla matčina srst. Proto jsem se uraženě vykydla doprostřed provizorního pelíšku, tlapky si zasnula pod tělíčko a začala stávkovat. Žádná hra, dokud zase nebude teplo!

Celý můj dosavadní život by se dal nazvat jednou velkou tmou. Nic jsem neviděla, v podstatě asi ani neslyšela a nebo mi ty zvuky a hlasy nedávaly smysl. Až na jeden, který jsem znala a ke kterému jsem chovala důvěru a lásku. O něco víc jsem se přimáčkla k hebkému čemusi a začala si žužlat tlapku, protože jsem neměla nic moc jiného na práci a i kdyby jo, tohle byla jedna z mála činností, kterou jsem zvládala dělat. Vlastně se mi to tady venku vůbec nelíbilo, protože předtím jsem znala hlavně teplo, klid a občas hlas naší mámy, no a teď mě někdo nutil se tu klepat na studené zemi. Minimálně prozatím jsem se proto nehrnula nikam na průzkumy a radši zůstávala v teplé blízkosti našeho jediného rodiče.
Netrvalo totiž ani moc dlouho abych zjistila, že tu jsme dva. Dva stejně malí špunti. Od té doby jsem menšího brášku nevědomky utiskovala a lepila se na něj. I teď, když mě přestalo bavit si olizovat nohu, jsem se doplazila až k němu a celého ho zavalila, abych následně mohla otevřít stále ještě bezzubou tlamičku a začít mu 'okusovat' ucho.