Angel

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Speciální magie

Odznáčky

S Angelem to není úplně jednoduché. Jeho povaha se měnila v průběhu času a hned několikrát byla ohnuta a přetvořena. Nejprve to byl vlček, který byl odtržený z láskyplné rodiny, poté to byl bojovník, který měl do smíchu vážně daleko. Když přišel na Mois Gris, byl to uprchlík, který se učil přátelství, a šlo mu to výborně. Nakonec to byl milující partner a skoro otec, nyní je to zlomen vlk plný vzteku a zlosti vůči celému světu. Proč ale všechno vyčítám sem a ne do příběhu? To je jednoduché! Jeho povaha je naprosto nestálá a nevyrovnaná sama se sebou. Na Mois Gris se vrací s výpadkem paměti, která jej ponechala bez partnerky, se kterou měl mít vlčata, ale narodila se? Otěhotněla vůbec? A kde je teď? To co jen ví je, že je tady a ona tu není. Co se ale stalo - neví. Jeho pocity jsou smíšené a složité. Ví, že se stalo něco špatného, ví, že ho to zranilo a myslí si, že je nejspíše mrtvá a že jí on nezachránil.
Takže jak se tedy chová dnes? Když ho potkáte, uvidíte vlka, který je permanentně napružený a který má mindrák vůči celému světu. Vidíte vlka, který je velmi mocný a svou sílu se nebojí použít. Už jen to, že je okřídlený a svých peříček si vážně cení, mu dává velkou výhodu. Někdy je do nich tak moc zahleděný, že pro něj nic jiného na světě neexistuje. Ale, co si budeme povídat, někdo, kdo poznal přátelství a lásku nemůže být jen zlý a trhat na cucky všechny a všechno co mu vleze do cesty. Pod tou vrstvou nasranosti a vzteklosti najdete zraněnou a citlivou duši, která hledá domov. Někoho, kdo za svými vyceněnými tesáky cítí neskutečnou bolest a kompenzuje si jí násilím a utlačováním slabších – což je v porovnání s ním téměř každý. Spíše ze sebe dělá někoho jiného, někoho, kým opravdu není, takže se na jednu stranu nemusíte bát, možná vám nějakou tu jizvu udělá, ale uvnitř toho bude litovat, i když to bude popírat sám sobě. Nedokáže zabít druhého. Ne, že by už někoho nezabil, ale to musel, byl mladý, a kdyby nezabil on, byl by zabit sám.
Důležité je vědět, že není úplně ideální ho potkat, ale věřte, že vám neublíží – ne tak moc, aby vás to zabilo. Pokud ale překousnete jeho vztek na celý svět, možná spatříte vlka, který je skvělým společníkem a výborným ochráncem, věřte, že někoho s jeho silou opravdu chcete mít po boku, nikdo vám totiž neublíží! Byl by to skvělý vlk do smečky, ale přesvědčit ho nebude jednoduché. Možná by to ale za tu námahu stálo, zkusíte to?

Když se to narodilo, bylo to takové malé nevinné vlčátko, které se usmívalo na celý svět. Co dodat, on i jeho sestra byli potomci dvou černých vlků, kteří shodou náhod měli oba magii země, takže tu byla taková skromná rodinka černých vlků s tou samou magií. Otec byl ohromný vlk, který překypoval silou, matka také nebyla nejmenší vlčice, ale oproti němu byla drobnější. Jejich vztah byl plný lásky, jakou svět vídá jen málo kdy a tak vlčata hned od prvních dní dostávala jen tu nejlepší péči. Smečka, ve které vyrůstal, ale přesné povahové rysy své rodiny si Angel nepamatuje. Jeho sestra byla veselá a často si s ní hrával a rodiče miloval z celého srdce. Jenže už jako mladý puberťák byl vytržen z jejich péče a odveden pryč. Tak Angel přišel do smečky, ve které strávil půlku svého života. Ono, smečka se tomu asi nedalo úplně říkat. Neměli žádné místo, kde by hlavu složili a spíše jen putovali po kraji a z donucení jejich – řekněme psychicky labilního – alfy drancovali všechny smečky, co potkali. Už tam Angel potkal nevídanou sílu, kterou jejich vůdce oplýval. On sám byl vlk plný energie a brzy se dostal mezi elitní vlky a povýšil tak v téhle putovní smečce. Protože se často bojovalo, získal nejen několik jizev, ale držel se tak dlouho ve smečce, že si prodloužil jméno na Angel from WarWolves. Váleční vlci byli spíše než svobodnými otroky a kdokoliv se snažil uprchnout, ten byl tvrdě potrestán. Boje ale přinášely i mnohá pozitiva, vlci nikdy netrpěli hlady a díky cviku a vzájemné rivalitě se jim jen málo kdo mohl rovnat. Tady tenhle černý vlk nabral svaly a získal své dokonalé tělo.
Provázel ho však jeden sen, sen, který ani nedoufal, že se kdy stane skutečností. Protože bylo tak těžké uniknout, toužil mít křídla a zkrátka odletět. Obdivoval ptáky a jejich překrásné peří, které jim dovolovalo létat v oblacích a být svobodnými. Křídla sice neměl, ale společně s jeho nejlepším přítelem šedým vlkem Gasem se mu jednoho dne přeci jen podařilo utéct. On i tři další vlci se za svítání vyplížili ze smečky, a protože oni sami byli jedni z nejsilnějších, získali tak tíženou svobodu celkem snadno. Utíkali jako největší zbabělci, ale pocit, že budou moct konečně svobodně žít, je pohltil natolik, že si něco takového jako zbabělost nepřipouštěli.
Když byli v bezpečí, všichni se rozdělili a od té doby nikdy neviděli. Každý z nich šel jiným směrem a dostal se do jiných krajů. Tady nastává dlouhé období toulek, které Angel podnikl. Byl na spoustě místech se svou smečkou, a protože se asi jen tak nemohl vrátit a jít stejnou cestou zase nazpět, musel jít opět jinudy. Prošel tedy velkou část světa a poznal hodně krajů, hodně zvyků, hodně kultur i hodně bohů. Nerozuměl společenským zvykům, moc mu neříkal ani humor a sarkazmus, ale to vše poznal časem.
Když konečně dorazil na Mois Gris, překvapivě se zdržel a zažíval spoustu dobrodružství. Za zmínku jich stojí dost, ale vyberu asi ta nejdůležitější. V první řadě – šátek. K tomu se neváže kdoví jaká historka. Nalezl ho s vlčicí jménem Thalia, když si poranil tlapku. Ovázala mu jej nejprve kolem bolavého místa a pak mu jej přivázala i kolem krku. Ale, o téhle vlčici ještě za chvíli.
Zadruhé zde získal svá vysněná křídla. Bylo to uprostřed pouště, kde je malé jezírko, které vlivem havrana zamrzlo a on i jeho kamarádka, která se tam ocitla s ním, neprožili moc hezké chvíle. Havran je spíše terorizoval a nakonec mu vletěl do hřbetu, ze kterého nakonec vyrostla křídla, jako by je havran v něm sám roztáhl. Nebylo lehké se z jezera dostat, ale nebylo to o nic míň bolestivější, než usazení křídel na hřbetě. Nebylo tedy divu, že se Angel zřítil do vody, kde se stala ještě jedna věc. Jeho vrozený element se tak nějak dal do pohybu a na těle se mu rozzářily odznaky, které na něm můžete vidět dodnes. Oplývá ještě silou dalších magiích, ale k těm už není nijak zajímavý příběh.
Dále tu máme několik vlků a vlčic, které zde poznal (no, spíše vlčic) a z toho se do jeho srdce vepsaly především dvě. Již výše zmíněná Thalia, se kterou se setkal ne jednou a v době valentýna k ní pocítil něco výjimečného, stejně jako ona k němu. Jejich láska však neměla dlouhého trvání a spíše než vztah by to mohl nazvat poblouznění. Hrozně se mu na ní líbilo její zbarvení, má slabost, pro uhlově černé vlčice. S Thalií už se pak bohužel nesetkal. Místo toho potkat jinou vlčici, ke které mu nepomohla žádná kouzla. Když poznal Ashin, brzy zjistil, že láska může být jednoduchá a snadná. Oba si velmi rozuměli a co si budeme povídat, byla to celkem provokatérka a on se vždycky nechá vyprovokovat ke všemu. Po uzavření partnerství se oba dohodli, že by chtěli najít nějakou smečku a i nějaká ta slova o vlčatech tu padla. Opustili spolu Mois Gris a putovali, dokud nenašli smečku na výjimečném místě. Bylo nádherné a idylické, jenže něco v ní nedalo Angelovi spát. Chvíli spíše pobývali v jejím okolí a pak…
Pak Angelova paměť trochu selhává. Ví jen, že tam bylo něco, čeho se vlci báli, možná nějaké monstrum. Poslední na co si pamatuje je boj, ale jsou to spíše útržky, které mu nic moc neříkají. Ví jen, že když otevřel oči, byl kdesi sám, daleko od oné smečky, daleko od Ashin a s pamětí na kousíčky. Kde je Ashin? Stalo se jí něco? Měla vůbec vlčata? Nepamatuje si, jestli jí vůbec narostlo břicho, jestli rodila, jestli je mrtvá nebo živá. Ví jen, že se stalo něco opravdu hodně špatného, co jeho paměť mermomocí potlačuje a nechce ho pustit k těmto vzpomínkám.
Angela to natolik zasáhlo, že to zastřilo jeho mysl a tu ovládl nekonečný hněv a vztek. Bolest, kterou cítí, ho nutí agresi a on sám si spíše připadá jako neutišitelný uzlíček zlosti, který díky moci, kterou zde získal, trpí jak pes – pes, který má pořádné tesáky a nebojí se je použít. I když je pod tou vrstvou ten starý dobrý Angel, jen málo kdo touhle vrstvou prostoupí a zjistí, jaký opravdu je.

Zajímavosti

Angel má na sobě mnoho jizev, které má zamaskované v kožichu, avšak, když se pohybuje, jsou možné vidět.
Jeho černá srst je poměrně krátká a na dotek hrubá. Spíš se dá říci, že má podobu jakýchsi štětin.
Výška se pohybuje kolem maximálních možných, mohou za to zejména jeho dlouhé nohy, stejně jako to, že i jeho rodiče byli velcí.
Sem tam je zahleděný do svých křídel, která vždycky chtěl.
Má u sebe havraní pírko a pařátek, když ho sní, může se stát na libovolnou dobu havranem.

Vlastnosti

Síla 98%/98%

Vytrvalost 89%/89%

Rychlost 75%/75%

Obratnost 73%/73%

Schopnost lovu 70%/70%