Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Mlžné pláně (přes Tesáky)

RYCHLOHRA - Stray + Mefala

Angel obě vlčice zavedl do jeskyně, o které věděl, že v ní jsou medvědi. Trochu se ale přepočítal, protože mu jeskyně bránila pořádně použít magie, aby to nebylo ještě víc na škodu. Při boji se rozdělili a zůstal jen se Stray se kterou nakonec před medvědy raději utekly. Poté se dali do řeči na jeskyni, kam jí Angel vynesl a vzhledem k jejím schopnostem, které skýtá její bystrá hlava jí nabídl místo v Chaosu, které přijala zatím na post sigmy s tím, že se znovu opět setkají a společně s ostatními jí přijmou se vším všudy.

>>> Bull Meadow (přes Tesáky)

<<< Common forest (přes Zaub)

Stále jsme přemýšlel nad Azzip a tím, jak se chovala, dokud jsem nevletěl do mlhy, která mi značně obtěžovala život.

RYCHLOHRA - Stray + Mefala
Angel se snažil prodrat mlhou a při tom narazil na dvě vlčice. Mefala si myslela, že je to bůh Skoll a on se toho samozřejmě chytil. No ještě Stray měla svojí hlavu a i když se jí to Angel snažil vyvrátit a přesvědčit, že bůh fakt je, musel použít magii, aby je obě zavedl do nebezpečné jeskyně.

>>> Jeskyně Law (přes Tesáky)

Poodhrnul jsme kus špičáku, její první urážka, že nejsem pořádný alfa se mnou nijak moc nehnula, horší bylo, že se zase opřela do Sam. "Nežárlíme trochu Zippko? Ale víš - toho se fakt nebojím, každý není tak rozdavačný jako ty," řeknu ostře i když mě to samotného trochu ničí. Nechci na ní být zlý je to ona a já, prostě ona, i když teď vypadá jinak. Pohlédl jsem na Scara, který se do ní taky trochu opíral. Spokojeně jsem k němu kývl a stejně jako on se soustředil znatelně na naší komunikaci. "Možná buď rád, nevím jak ty, ale já to s vlčaty fakt neumím, ještě by nám chcípl pod tlapama a tady cingrlátková tuti-frutti je ještě horší. Ale možná kdyby uměl dobře manipulovat s ostatníi, uhrál by to na štěněčí kukuč, myslím, že by se mohl hodně co učit od Černého po téhle stránce," pošlu mu a pak jen narovnám pořádně krk. "Takže ujednáno," dodám nahlas, jako bychom probírali kdo ví co, abych naštval Azzip. "Mějte se," řeknu a rozletím se pryč - raději. Ani Azzip nevěnuju víc pozornosti, protože se zas nechci chytit do spárů jejího kvítku a jestli to chce zkouše takhle na všechny kolem mě, tak ať. Stejně ti to vadí, pomyslím pro sebe, načež zavrčím. Ona to tak chce, jen ať si užívá, odpovím si a věnuju se raději letu.

>>> Mlžné pláně přes Zaub.

Čím víc jsem se Azzip soustředila na Scara, tím míń jsem byl ovlivněný jejím květem, což bylo dobře. Bylo těžké se soustředit, když se kolem tak natřásala. "Ah, tak proto!" dojde mi a zamračím se, tohle byla ale pěkně ošemetná věc. Podíval jsem se na mluvící vlčici. "Bohužel, ale očividně to na tebe nepůsobí, taky jsem alfa a nic, možná bereš jen na nějaký alfy," řeknu jedovatě, když mě zas praští její vůně a uklidním se. Otočím se zpět na Milost a na naší myšlenkovou konverzaci. Spokojeně jsme kývl, ale pak se dost zachvěl. Tvůj co?! No očividně to máte dost v rodině, proč není s tebou? A kde má rodiče?!" začnu se vyptávat zděšeně, určitě je to příšernej ďábel. "To věřím!" řeknu trochu zděšeně a kouknu na Azzip, která vypadá dost chtivě. Na to, že jí ještě nedávno brousil Bal, pomyslím, ale nechám si to pro sebe. "No tak snad abych už šel vy dvě hrdličky," nadhodím a udělám od nich krok, moc se mi nelíbí, kam to jejich tokání vede a bojím se, že pod vlivem té květiny bychom se na sebe ještě se Scarem vrhli.

Milá? Má někdo do toho slova daleko víc než ona? Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a nechal ty dva na sebe zírat. "Ještě se po ní poohlédnu," řeknu a kývnu na něj. "Kytky? Co s nimi? Koupila jí u takového šedivého vlka v obchůdku, myslel jsem, že je jen na parádu," pošlu Scarovi a kouknu na něj trochu zmateným pohledem. Když mi začne vyprávět o vlcích, trochu sebou trhnu. Oje! To snad ne, Černý o své rodině nechce mluvit, nahlédl jsem mu do mysli a když jsem potkal Samanthu, spojilo se mi jméno jeho matky, je to jeho teta - trochu komplikované - tak mu to kdyžtak řekni nějak opatrně o sestře a o jeho tetě raději mlčíme, je tu nějak moc příbuzných, doufej, že to vlče není tvůj syn," zažertoval jsem a nějak se v tom dál nešťoural. "Zvládneš jí tady? Půjdu najít tu Samanthu, abychom ji mohli přijmout a snad najdu i Ayshi a to vlče? Jak vypadá? Že bych ho taky proklepl?" řeknu a kouknu na něj tázavě, protože Zipp je fakt urazán.

Zarazil jsem se při slovech Azzip a myšlenka na Samanthu mě trochu oddálila od její magie - nebo spíš konkrétně té, co měla za uchem. Trochu jsem se zamračil. "Do toho ti nic není," řeknu a začnu se nenápadně očuchávat. "Občas je prostě třeba trochu upustit páru no," řeknu a vzpomenu i na předchozí události z Mois Grisu. Její další slova mě ale už dost naštvala, zavrčel jsem na ní a pralo se ve mě aroma kvítku, vztek na její slova i fakt, že vlastně o nic nejde. Do toho se ale přimíchal Scar, ke kterému jsem raději otočil hlavu. "Ahoj! Jdeš jako na zavolanou," řeknu stále lehce protivně, ale raději jen pohodím hlavou. Ještě že přišel, protože jinak nevím co bych dělal. "Azzip, tohle je Milost, je to jeden ze zakladatelů Chaosu jako já," představím jí a než mi do toho kdokoliv skočím udělám to i naopak. "Zipp znám už z dřívějška a takhle jedovatou vlčici si ještě neviděl, tomu věř," řeknu a vrhnu po ní pohled jakože je to pěkná čůza občas, ale přesto jí mám rád. "Nepotkal jsi Kurážnou? Ztratil jsem jí na poušti při nějakém výbuchu čehosi," zeptám se jen tak mimoděk a pak jen čekám, co ti dva na sebe řeknou. Možná by měla zájem být mezi námi a přijal jsem i jednu vlčici - Samanthu, je to taky taková potvůrka co kouše, takže jí pak přivedu, abychom jí ozkoušeli všichni, pošlu Scarovi, protože tyhle interní věci Azzip vědět nemusí.

<<< Kvetoucí louka

Pokračoval jsem dál po cestě, když se kolem prohnalo stádo srn. No, kolem to úplně nebylo, spíš na druhé straně, ale byli krásně vidět. "Nemáš hlad?" nabídl jsem pohotově. Nějak mi ale pořád nešlo na rozum, proč jsem najednou tkaový hňup, ale zároveň mi něco v hlavě blokovalo myšlení. Podíval jsem se na ní, jak je nadšená a pak zas před sebe. "Nebo nechceš srnku? Můžu ti ulovit cokoliv co chceš," dodám ještě a i když nemám hlad, jsem ochotný se kvůli ní takhle namáhat. Proč? To nevím, ale vím, že jí chci udělat radost a to teď hned.

<<< Small

Sotva jsem přišel k sobě, už jsem jí měl zas u sebe a s tím svým cinkáním a hlavně květinou. No hlavně že jsme se nehádali. Spokojeně jsem se tlemil jako největší sluníčko a snažil se nějak překousnout magii květiny. ”On se vždycky někdo najde,” řeknu místo “no tos uhodla, na tebe se kazdej vykašle s tou tvou tlamou nevymáchanou,”. Pomalu přejdeme na louku, kde už to docela dobře znám. Místo abych ale hledal Scara, Avanté a Derecka, soustředil jsem se jen na Azzip, která se vedle mě naprosto spokojeně nesla. ”Na ostatní ještě uděláš dojem, takovouhle vlčici by chtěla každá smečka,” dodám lichotivě a pokračuju v cestě. Ani si nevšimnu dění kolem a svého dobrého přítele Balroga, který nedaleko slaví šťastné shledání s bratrem. Jen územím projdeme, nic víc.

>>> Common forest

Jak se Azzip kolem mě vrtěla, vůně květu mě mámila čím dál víc. "Půjdeme kam budeš chtít," řeknu a pomalu vykročím směrem k místu, kde je asi smečka. Bílé - tedy teď už galaktický vlčici se asi hodně líbilo, jak jsem oblblý. "Nepotkal, nikdy!" řeknu, i když by se o tom dalo spekulovat, přeci jen jsem své srdce jednou dal té nejúžasnější vlčici a na tu neměla bez kvítku. Rozešel jsem se trochu rázněji a jak se od ní vzdálil, květ na mě přestal mít takovou moc. Celý jsem se oklepal a pokračoval v cestě. "Zajímalo by mě, jak se chceš s tímhle zbarvením maskovat při lovu nebo tak, tě všichni uvidí na sto honů," řeknu stále milým tónem, takže chápe, že to nemyslím nijak zle. "Alespoň tě lépe najdu ve vánici," dodám narážejíc na naše zimní dobrodružství. I od něj už uplynul nějaký ten čas, přeci jen za chvíli je tu léto - ten čas tak letí. Přidám ještě na tempu a brzy se dostaneme pryč.

>>> Kvetoucí louka

<<< Pityas (Přes Kvet. louku)

Protože se Azzip k odpovědi moc neměla, nechal jsem to být. Jeden by jí rád udělal radost a ona neví. Pohodil jsem hlavou a v dálce uviděl pro mě už známí obchůdek. Neeee! pomyslel jsem a znuděně si sedl na zadek. Další vlčice, co ráda nákupy. Kdo by to byl řekl, že se Azzip dokáží tak blýskat oči, když něco získává. Znuděně jsme zívl a šel se napít. Její ryk jsem zatím ignoroval, dokud na mě rázně nehvízdla. Otočil jsem se od hladiny a jak jí spatřil, vyprskl všechnu vodu co jsme měl v tlamě. Co to je?! pomyslel jsem zděšeně, když přede mnou stála mnoho-mnoho-mnoho barevní vlčice s kytkou za uchem a krystaly? Moc jsem se na to netvářil, vypadala hrozně jinak. Zkoumavě jsem jí začal obcházet a zkoumal každý chloupek. Samozřejmě jsem jí musel očichat, jestli je to váážně ona. Co se ale nestalo bylo, že jsem si samozřejmě přivoněl kvítku, který měla za uchem. Jeho vůně jí obklopovala a mě zmámila. "Myslím, že ti to moc sluší," řeknu když ihned a opravdu velmi mile se na ní podívám. Kdybychom byli v animované pohádce, měl bych místo zorniček růžová srdíčka. Pohodil jsem ocasem a dál spokojeně koukal. "Co bys teď ráda dělala?" zeptám se vřele a čekám co vymyslí.

S Azzip bylo opravdu těžké vycházet a její temperament se den ode dne snad ještě víc horšil. Povzdechl jsem nad další otravnou otázkou. "Nevím kde zrovna jsou, ale snad máme čenich na to je vystopovat ne? Smečka nemusí být nutně na jednom místě," řeknu a švihnu ostře ocasem, jako bych chtěl zahnat všechen ten stres z ní. "Je něco na světě co by ti udělalo radost?" zeptal jsem se po chvíli, protože jsem na to sám nemohl přijít a do její hlavy se mi nechtělo, ještě bych narazil na něco na co narazit opravdu nechci. A je něco co by udělalo tobě Angele? pomyslel jsem hovoříc sám k sobě. Ihned se mi zrodila jedna jediná mlhavá vzpomínka/myšlenka. Ona se nevrátí, musíš jít dál, říkal jsem si, protože jsem sám moc dobře věděl co musím. Musíš začít znova, řeknu si a zamyslím se. Co opravdu chci? Křídla i moc už mám, smečku dejme tomu taky, tak co? Co by mi udělalo opravdovou radost? Nějaká věc? Vlčice? Mít stovky vlčic? Ne ne, to je hloupost, tohle mě nikdy moc nebavilo. Ale upnout se k jedné a třást se, jestli jí neztratím - hloupost. Nebo ne? A co vlčata? Hm? Už jednou jsem je chtěl, ale najdu vhodnou matku pro ně? Pohodil jsem hlavou a trochu utrápeně zvolnil tempo chůze, bylo toho občas moc.

>>> Small (Přes Kvetoucí louku)

<<< Iceworld

Rychlohra - Arya
Hned co Aryu uviděl byl k ní dost protivný, protože mu přišla hloupoučká, že se tak vytahovala - no to jí samozřejmě urazilo, protože je v ní víc. Takže na sebe párkrát zavrčely a Arya odešla.

Rychlohra - Azzip
Poté se Angel vydal do hor, kde se shledal s Azzip, která dle něj kazila úplně všechno - hlavně se mu úplně nelíbilo vyprávění o ní a Balovi při určité aktivitě.. Trochu se hašteřili, došlo na nerovný boj, pak Angel dělal cíťu, ale nakonec Azzip přemluvil, aby se koukla do Chaosu, kam teď míří.

Šel jsem dál po boku Azzip a přemýšlel, jaká vlastně byla ve smečce. Měla smečku ráda přece! Nosila se tam jako ta největší dámička a čenichem nahoře, tady by přece mohla taky, no ne?

”Vlk se pořád učí, ale aspoň že už to víme,” řeknu, protože sám jsem se tu nalítal jak blbec a nikdy si tohle nevšiml, ještě je hodně co se učit a co poznávat! Stejně tak tomu bylo i s obchodníkem, se kterým jsem se dal spis do řeči, že co to tady vlastně je. Ochotnější byl ale na mou společnici, která nakupovala jak dívá. Takže jsem jen vyzjistil co se dalo a nechal ho být. Odstoupil jsem kousek dál a čekal. Ach ty vlčice, zamručím si pro sebe a kecnu si otráveně na zadek.
Chvíli na to přijde Samantha a má za uchem černo - ohnivou kytku. ”Pěkný,” pochválím jí a zvednu se. Vyslechnu si její přání a jen pohodím tlapou. ”Jasně, já seženu ostatní a dáme ti takovou zkoušku, aby si ukázala že jsi pravý člen, zatím jsi - no jsi člen, ale ještě tomu něco chybí,” zasměju se. ”Uvidíme se tedy později, dávej na sebe pozor a sesmahni někomu za mě zadek!” řeknu vesele, i když se mi jí dvakrát opouštět nechce. Přijdu k ní a objemu jí hlavou kolem krku, přičemž si nasaju vůni její květiny, která mě trochu zmámí. Oliznu jí po tváři na rozloučenou a čekám až odejde. Pak se sám rozeletím pryč a rozhodnu se najít konečně netu Ayshi alespoň nebo někoho jiného se společenstva.

>>> Pityas

<<< Mělká pláž

Musel jsem se zamyslet, někoho zastrašit pouhými slovy bylo fajn, ale na druhou stranu bylo i fajn nechat vlka mi naletět a ukázat mu jakou sílu vlastně mám. ”Myslím, že ne to hodně i o povaze toho vlka, kdo chce, slova ho nezastraší, jak ty říkáš, někoho motivují a někdo prostě na boj není. Vidím to tak, že když někomu neukážu jak umím být silný, je to trochu nečistné, když ho potom sejmu jedním máchnutím tlapky.... Ale o to větší ne to pak sranda na něj koukat že jo,” zasměju se zlomyslně a pohodím ocasem při té myšlence. Podívám se na ní a trochu se o ní otřu, jako bych říkal, že to nechápu zle.
Rozhlednu se po téhle zmrzlé zemi a široko daleko nic nevidím. Narazil jsem snad na něco nového? Vyletím kousek výš a rozhlédnu se po zdejším okolí. Netrvá mi dlouho vyhodnocení, že jsme jen severněji na prvním ostrově. Pohodím znechuceně hlavou a zase sletím k Sam. ”Jen nás to hodilo na sever ostrova, kde jsme byli prvně,” vypovím jí a celý se oklepu. Je tu fakt kosa. ”Ale je tu něco co stojí za prozkoumání,” řeknu a vyrážím směrem k malému obchůdku, co je kus od nás.

<<< Bašta

Upřímně řečeno jsem čekal jiná slova a musel jsem s ní zásadně nesouhlasit. "Takže je lepší, když někdo svou sílu skrývá? Nelže ti tím pak tak trochu?" řeknu trochu kousavě, protože hej, tohle mě docela ranilo, protože popsala přesně mě. Když jsem lovil, nevypadala, že by si o mně myslela, že jsem hlupák, když jsem používal své magie a sílu, pomyslím trochu dotčeně, no trochu dost dotčeně a trochu přidám na tempu. S dalšími několika kroky a slovy to ale nechám být, je to její názor, nemůžu jí ho brát. Konec konců, ocitneme se před portálem a není moc prostoru řešit tyhle věci. "Páni!" řeknu s respektem, když v tom kolem mě prosviští bílá šmouha a skočí přímo do něj. A ta mě tu bude vysvětlovat co je chytrý, že jsem se jí vůbec ptal! pomyslím a povzdechnu si - ano, opět. Rozeběhnu se a rozletím přímo do portálu. Nemám strach, jestli je ona z pekla, tak to pak nevím kdo jsem já, ale určitě jsem odněkud, kde neznají strach - tedy ne z těhle věcí. Proletím portálem jako nic a ocitnu se v jiném období? Eh? Co to je?

>>> Iceworld