Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přemýšlel jsem o tom, co Az řekl - zůstat tady? No pár vlků by se sem vešlo, to je pravda a celý chaos tu mít zas nechci. Poloha je taky příhodná. “Asi bychom mohli,” řeknu stále zamyšleně a pohodím hlavou. Když vlče skočí, už jsem skoro u břehu, uvidím v dálce malé světlo, zřejmě další vstup? Soustředím se pohledem tam, ale nic nevidím, musel bych to tam projít. Líbí se mi, jak je to tady otevřené, nemám pocit, že si tu zničím křídla. Otočím se zpět na Azraela jak je na tom a zda mě už bude vnímat na mé přednášce o záchraně života.

SCHVÁLENO připsat si to asi zvládneš, ne? :D

<<< Na Vyhlídce

Odpověď mě moc neuspokojila, ale pro teď jsem to nechal být, až se trochu opláchne a bude líp vnímat, tak ho trochu opravím o mínění "to by udělal každý" při záchraně života. Cesta nás vedla po příkrých výčnělcích, které se nezdály být moc příjemné. Rozzářil se malý plamínek a podíval se na cestu někam dolů, bylo vidět, že vede k nějaké dutině, tam asi medvěd spal. Rozešel jsem se dolů, ale samotnému se mi po cestě šlo mizerně a tak jsem kámen trochu poupravil do příjemnějších schodů. "Půjdu první a budu kdyžtak upravovat cestu," řeknu Azraelovi, protože to s ním přeci jen mohlo za chvíli švihnout. Prošel jsem kolem první dutiny a uslyšel i ucítil vodu. "Myslím, že máme štěstí," řeknu mu a klesám níž a níž po cestě. Konečně se dostaneme na zem, rovná kamenná cesta nás vyvede do ohromné místnosti neotesaného kamene a hle, je tu i menší vodopád. Oheň nechám rozsvícený na víc místech, i když sem lehce prosvítá světlo. "No, tohle nevypadá zle," řeknu a sletím dolů k vodě. U břehu je poměrně mělká, ale čím jdu dál, tím je hlubší. "Tady můžeš skočit," řeknu a mávám křídly nad vodou a rozháním jimi příjemný vzduch kolem. Kouknu nahoru na něj a čekám, až skočí, ani mě nenapadne, že by se mohl bát té výšky dobrých 8mi metrů.

Znepokojeně jsem sledoval mrtvolu. Tak velký medvěd, ale nikdo mu nepřišel na pomoc, byl tu asi sám, ale kde se tu vzal? Zvědavě jsem zaměřil svůj zrak na skálu a uviděl tam dutinu, možná by stalo za to to trochu prozkoumat. Podíval jsem se ale na Azraela, kterému nebylo moc dobře. “Musíš ze sebe dostat tu krev,” řeknu a dojdu k němu. Na nic se ho neptám popostrčím ho k chůzi. “Mámu budeme muset najít až se opláchneš, zkusíme najít nějakou vodu v té hoře, bude čistá a studená,” řeknu a vedu ho do dutiny, odkud přišel medvěd. “Víš že jsi mi zachránil život mladej? Od teď chci, aby si byl čestným členem našeho Chaosu, pokud chceš - ne jen nalezené vlče, ale člen jak má být,” nabidnu mu, aby nemyslel na to, jak je mu zle, navíc ho mám docela rád, vlčata nejsou tak hrozná konec konců.

>>> Podzemní doupě

Řítící se medvěd k zemi řval jak tur, což asi úplně neměl, protože si překousl jazyk a vyrazil 2 zuby. Než se ale stihl vzpamatovat, ostré vlčí zuby mu proťaly krk. Na to jeden nezemře hned a tak se medvěd ještě ošíval, ale čím víc sebou šil, tím víc se jeho kůže trhala a teklo z ní hafo krve. Medvěd se ale ještě nevzdal a vztekle se ohnal tlapama po vlčeti. Mohli uhýbat a kroutit se jak chtelo, ale stejně jeho drápy proťaly kůži mlaďase a zanechaly mu hlubší jizvu.
Na to jsem se začal probírat a když jsem viděla co se děje, ihned jsem zasáhl a ušetřil Azraela další rány. Že země vyletěly kořeny a přidržely medvědovo končetiny. Nemusel jsem ani vynaložit tolik síly, Azrael to zvládl úplně sám. Netrvalo to dlouho a zem zalila pořádná kaluž krve a medvěd zdechl. “Jsi-jsi v pohodě? Co se stalo?” zeptám se a sotva lezu, jak mi ještě třeští hlava.

// Za pěknou akci Az získává 5%, které mu budiž připsány do plných % - vyber do jaké vlastnosti chceš kromě rychlosti, tu moc neuplatnil

Azraelova situace se moc nelepšila, vidina, že se černý vlk zvedne a něco udělá se rozplynula te tam, prože mohl vidět jen, jak mu vytékají z tlamy sliny - byl mimo. Medvěd nepříčetný vzteky se rozeběhl do otočky na vlče. Hodil tělem tak prudce, až ho skoro vyneslo přes okraj ostrova a dolů by to měl pekelně daleko. Ukázal Azraelovy všechny tesáky co měl v tlamě a plnou parou se řítil na něj a chystal se na něj skočit s tlapama osázenýma ostrýma drápama napřed.

Rozzuřené zvíře zařve bolestí, když se mu mladý vlček proplete pod packama a zahryzne se mu do nohy. Z té ihned začne téct hafo krve a vlče zalije rudou barvou. Medvěd na nic nečeká a prudce vykopne. Ochromen bolestí ale nekopne tak prudce, aby povolil Azraelovo stisknutí a tak si způsobí ještě větší ránu. Ozve se další řev následovaný prudkým ohnáním se za vlčetem. Rozzuřená šelma se snaží otočit a stočit se k němu. Je dost naštvaný a zraněnou nohu si nyní chce držet co nejvíc u těla a vůbec na ní nestoupá, jeho motorika je ještě horší než byla, ale za to argere se zvětšuje.

Oklepu se a kývnu na vlče. Ta katakomby ho očividně dost přitahovaly. Vodopád sice nebyl můj největší přítel, ale zároveň byl docela hezký a tak zkratka proč ne? Sám jsem věděl co myslí a tak jsem souhlasně kývl. Přesto se mi nechtělo jít dolů, chtěl jsem být tady.
Než jsem se ale zvedl, Azrael už mířil k Lesu u mostu. Chvíli jsem tu ještě seděl a zvedl se až pak. Tolik vzpomínek. Nebylo ale čas na nostalgii, protože najednou jsem ucítil pach, který se mi ani trochu nelíbil. Že Severní hory se z nějakého úkrytu vyvalil ohromný medvěd a běžel přímo na mě. “Ezraeli pozor!” zavolám na vlče, ale to už ležím na zemi. Pořádně jsem se praštil do hlavy, jak mě prudce strhl, ale hradba mě instinktivně chrání před dalším napadnutím v podobě jeho zubů a drápů.

<<< Severní hory

Nikdy jsem si nemyslel, že by někdo mohl jen tak ztratit vlče, prostě - tyhle ostrovy nebyly tak velké. Ale pak jsem si tak řekl, že vlastně sám jsem možná někoho ztratil a sám můžu mít někde vlče. Smutná minulost mě dovedla opět k pochybám nad velkým otazníkem a mezníkem v mém životě. Vždycky když se mi povede tyto myšlenky vytěsnit, nějaká hloupost je zas vrátí. Nepochyboval jsem ale o svém osudu, jistě vlče nemám, nesnesl bych pomyšlení, že vyrostlo někde beze mně.
Chvíli to trvalo, ale z tranzu mě vytrhl opět hlas Ezraela. Pohodil jsem hlavou a nedbal na to, že tyhle stavy zhoršuje i magie mysli, kterou mám. Zastříhal jsem ušima. "Někteří vlci z chaosu by třeba nepohrdli nějakým úkrytem, no ne? Blíží se zima a minulý rok byla vážně krutá, něco najdeme, Kurážná na tebe bude pyšná," řeknu a sletím dolů k vyhlídce. Mám to místo hrozně rád. Jemně dosednu k zemi a stáhnu křídla k tělu, aby mohl mladý vlček seskočit. "Tak kde začneme?" brouknu a rozhlédnu se po louce, na které docela dost fouká.

<<< Irisin ráj

Plachtil jsem dál po obloze a jen klouzal na větru s roztaženými křídly. Cesta utíkala pomalu a klidně, neměl jsem důvod spěchat. Těšil mě jeho zájem o Chaos, mohl by z něj být silný vlk a hlavně by byl odchovaný od útlého věku mezi námi. Jen jsem zamručel jako zamyšleně. ”Hmm, problém? To nevím, jsi si vědom, že tvoje minulost tě nedožene a neohrozí smečku?” nadhodím, protože mám opravdu obavy, aby jeho smečka nelovila naše vlky jako mstu, ale smečky tu bývají mírumilovné tak snad ne. “Třeba někoho potkáme, kdo ví. Nebo přibereme nějakou novou duši!” řeknu a zamířím k vyhlídce, kde to mám tak rád. ”Smečka nemá žádné území, naše je všechno, kamkoliv půjdeš je to tvoje. Ale říkal jsem si, že by bylo možná dobré mít nějakej úkryt, co myslíš? Pro tebe a pro Ayshi, hm? Je to moje oblíbená beta,”

>>> Na Vyhlídce

<<< Ostříží zrak

Dál jsme klidně pluli vzduchem. No, klidně, cítil jsem, jak je nabroušený a tak jsem se ho snažil trochu uklidnit pomocí magie a vlít do něj trochu klidu, aby to z něj prostě vyšumělo. "Kurážná mi o tobě moc neříkala, mám to chápat, že to, co bylo před tím, než jsi přišel do Chaosu je jen tvé, nebo se mi svěříš? Víš, když tak mladé vlče, jako jsi byl ty, odejde jen tak od rodiny, jednoho to donutí přemýšlet," nadhodím, ale nemusí na to vůbec odpovídat. "Teď jsi tady a mě zajímá, jestli jsi tu jen pro Ayshi, nebo jestli chceš být řádný člen a šířit naší myšlenku po světě!" řeknu rázně a stočím k němu hlavu na chvíli. Pak zas kouknu před sebe, ale na Irisině ráji nepřistávám, namířím si to do hor, kde vystoupám mnohem výš, tam, kde je zima a horší vzduch, přesto ale dávám pozor, aby ho to nějak neohrozilo na zdraví, já už jsem celkem zvyklý.

>>> Severní hory

Jen jsem se pobaveně zasmál. "Ale prosímtě, přece to nebude tak zlý," řeknu a trochu s ním pohodím. Byl jsem rád, že se hlavně nepozrvracel, nebo se nevrtěl tak, že by mi vypadl úplně. "Nemáš rád akci a adrenalin?" zeptám se s tím, že mě zajímá, jak to s ním vlastně bude dál.
Po chvíli letu uvidím celý ostrov krásně a jasně. "Proč jsi vlastně v chaosu? Je to jen kvůli tomu, že se tě ujala Kurážná?" ptát se, jestli nemůže najít cestu domů asi nemělo smysl, už byl dost velký na to, aby věděl co kde přibližně je. Trochu jsem se zhoupl ze strany na stranu ve větru, abych trochu ozvláštnil let a dovolil mu tak nahlédnout na široké okolí z výšky - ten pohled mě nepřestával bavit ani po těch letech co mám křídla, miloval jsem to.

>>> Irisin ráj

Nemohl jsem si nevšimout, jak se mladý vlček snaží udělat dojem. Na to, z jaké je krve si počínal dost skromně. Udělalo to na mě docela velký dojem, vlčata, se kterými jsem si setkal byla spíš "hej starej, udělej na mě dojem ty!". Cítil jsme se velmi dobře a skoro měl potřebu ho poplácat po hlavě. Ayshi si vybrala dobře, pomyslím a poslouchám ho. "To je ti jen ke cti!" řeknu pevně letmou pochvalu a pak jen čekám, jak zareaguje na vodu.
Chvíli se na to tváří dost odmítavě. Zvědavě k němu natáhnu hlavu a snažím se vycítit všechno co si o tom myslí. Nechci ale vypadat moc vlezle a tak si pořád držím trochu odstup. Ezrael ale přesto souhlasí a vleze se do vody. Trochu se zděsím, když je hluboko a trochu to s ním začne házet. Do dospělého vlka mu přeci jen ještě dost chybí a ne každý by tohle zvládl přeplavat. Vím ale, že už teď mu musí být zima a nejen, že je mi ho líto, ještě ke všemu by mě Ayshi asi roztrhala, ta vlčice měla páru když chtěla. Dvěma skoky jsem se dostal do vzduchu a rozletěl se na druhou stranu, ale jen abych nabral rychlost. Otočil jsem se a zase se vracel k Azovi. Nabral jsem ho z boku, tlapkama si trochu pomohl a zakousl se mu za krkem. No, už to nebylo mělé vlčátko, které by se dalo nosit v zubech a tak jsem si musel trochu pomoct. Pevně jsem ho sevřel a přímo s ním začal stoupat. "Bojíš se?" zeptám se pln energie a radosti z letu, skoro bych se i smál, nemít plnou tlamu. Nepříjemné tahání za kůži ale brzy končí, když Jsme fakt hodně vysoko a já vlka pustím. Tohle už jsem dělal nejednou. Podletím ho a než stihne dopadnout do vody. Přistane na mých klesajících zádech. Trochu ale neodhadnu jeho tíhu a tak klesáme níž, než bych chtěl. Bleskurychle se ale na vodní hladině utvoří ledová plocha, na které si lehce zasurfujeme, ale jakmile mi to setrvačnost dovolí, ihned se odrazím a rozletím se k Irisinu ráji už trochu normálněji. "Máš kuráž mladej!" pochválím ho. Snad není moc v šoku, já jsem totiž dost spokojený s tím vším adrenalinem a lehce se i pohihňávám hrubým hlasem.

<<< Mělká pláž přes baštu

Pořád se cítím lehce nesvůj, ale přijde mi, že Azrael - tedy vlastně Ezrael - má zájem se se mnou spřátelit a mít nějaký vztah, který není negativní. Spokojeně jsme se na něj usmál a cítil vůči němu velký vděk. Mé pozitivní vlny se tak šířily kolem mě a pomáhaly k lepší atmosféře. Pohodil jsem ocasem a i když jsem nechtěl, jeho myšlenky ohledně létání byly silnější než by asi chtěl a tak se mi stejně dostaly do hlavy. "Kolik si toho vlastně prošel? Přijde mi, že toho víš nějak dost na tak mladého vlka," řeknu a snažím se nadhodit fakt, že je to vlče alf, které ho budou třeba jednou hledat a mohl by tím způsobit dost problém chaosu. Na druhou stranu by mohl mít nějaké informace, které jsem zatím neobjevil.
Pomalu jsem došel k břehu ostřížího zraku a koukl přes řeku na Irisin ráj. Tohle místo jsem měl rád, měl jsem na něj hezké vzpomínky. No, teď tu byl ale Ezrael. "Tak šup do vody, uvidíme alespoň jestli v tobě něco je," řeknu a ukážu směrem k vodě, která v tuhle roční dobu už dávno nebude nejteplejší. Rychle se blíží večer a s ním tma, takže pokud si nepohne, uvidí akorát tak velký kulový. Tedy ne, že bych ho v tom nechal, ale chci vidět, jak zareaguje a jestli v sobě nemá nějakou magii.

Spokojeně jsem se usmál a na mysli si dost oddechl, protože vypadal celkem přátelsky a ne, že by mě chtěl zbytečně týrat. Alespoň jedno vlče má rozum - i tak bys asi neměl být tak vyklepaný. "Nevím, ale můžeme jí zkrátka zkusit najít, třeba na ní brzy narazíme, zas tak velký to tady není," řeknu a mrknu na něj. Zvednu se a oklepu ze sebe písek. Kouknu se kolem a kolem a do očí mi padne ostrov naproti nám, ten mám nejraději, je takový útulný a Na vyhlídce je prostě úžasně, mohl bych tam Ezraela vzít? "Byl si někdy na tom ostrově naproti?" řeknu a ukážu tlapkou k Irisinu ráji. Pomalu se rozejdu směrem k Baště a mířím až na Ostříží zrak.

>>> Ostříží zrak přes Baštu