Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Promiň Sisi, ale včera byla ta oslava a já to prostě nestíhala :/

Protože Sisi vypadala trochu poplašeně, rozhodl jsem se, že takovýhle větu už asi vypouštět nebudu. "V klidu, nic se mi nestane, dávej pozor spíš na sebe," řekl jsem a plácl jí ocasem přes zadek, aby se trochu uklidnila. Můj návrh ohledně závodu asi neprojde. Vypadala unaveně a já konec konců taky. "Jestli nechceš, nemusíme až nahoru, tady je výhled taky krásný," řekl jsem a rozhlédl se kolem. "Už se tu opravdu těžko dýchá, rychle se stmívá a za chvilku bude tma, můžeme se tu utábořit," řekl jsem mile a rozešel k okraji, abychom neleželi přímo na "cestičce".

Cítil jsem, že svižné tempo dělá Sisi problém. Pohodil jsem ocasem a když zastavila, zastavil jsem taky. "Nevzdávej se bez boje," řekl jsem a zastříhal ušima. "Co když zakopnu a spadnu, nebo si třeba natáhnu sval, vždycky je šance, že vyhraješ," pronesl jsem opět optimisticky. Co jsem se Sisi, optimismem jen srším. "Tak až dojdeme nahoru, dáme si závod dolů, to bude jednodušší ne?" řekl jsem a opět se rozešel do kopce, tentokrát klidnějším tempem, protože i mě už pomalu dával kopec zabrat a vzduch byl čím dál řídčí.

Jen jsem se usmál. "Takže, vzhůru do oblak," řekl jsem a rozešel se vzhůru, šel jsem poměrně svižně, abych jí dal trochu zabrat. Musí nabrat trochu svaloviny, aby nebyla tak slabá, čím víc jí unavím, tím víc pak bude mít chuť k jídlu a místo těch trčících kostí zase nabere. "Co si dát závod?" řekl jsem a začal nervózně přešlapovat. Chtěl jsem zas běhat.

//Musím se připravovat na testy, takže tak :/

Jen jsem se pousmál a velkými sousty s pomalým žvýkáním pomalu jedl zajíce "Jo vážně, proč bych ti lhal?" řekl jsem a usmál se. Byla hrozně zvláštní, přišla mi trochu rozmazlená. Pořád fňukala a vůbec si nevážila života. "Pokud víc nechceš, tak nejez, já tě nenutím, ale až budeš mít hlad dřív než já, půjdeš na lov sama," zazubil jsem se a dojedl.
"Tak," řekl jsem po chvíli. "Na vršek je to ještě kus cesty," okomentoval jsem a koukl nahoru. "Půjdeme po cestě, nahoře se bude špatně dýchat a já nechci zbytečně riskovat," řekl jsem, vstal a oklepal se. "Půjdem teda?" vyzval jsem jí nakonec a pohodil ocasem.

Musel jsem se smát. Když Sisi celá vyčerpaná přinesla zajíce. "Vidíš, jak ti to jde," řekl jsem a posadil se. Měl jsem trochu strach, aby se neskácela z útesu, ale ležela daleko. Pobaveně jsem utrhl kus zajíce. "Vem si ještě, můžeme si tu udělat delší pauzu, ale základem přežití je jídlo a nikdy nevíš, kdy budeš jíst příště, takže pěkně papej," řekl jsem a pomalu přežvykoval svou půlku zajíce.

Pobaveně jsem sledoval Sisi, jak se omlouvá a tak. "Říkal jsem, že je to v pořádku," odpověděl jsem, ale nedala si říct a přes to všechno šla dolů. Povzdechl jsem a chvíli jsem chtěl jít za ní, ale nechal jsem to na ní. Ne ne, musí se naučit být samostatnější, řekl jsem si a jakýkoliv další pohyb jsem si zakázal. Posadil jsem se u výhledu a nechal jsem vítr, aby si hrál s mou srstí. Po chvíli jsme si lehl s předními svěšenými v "kotníku" dolů ze srázu a odpočíval jsem.

//Ještě dělám ty testy tak je to trochu kratší :/

Oddechoval jsem a když Sisi olízla zajíce, začaly se mi taky sbíhat sliny. Mlsně jsem se olízl, ale než jsem stačil cokoliv udělat, Sisi měla zajíce v sobě. S otevřenou tlamou jsme pozoroval, jak takhle křehká vlčí slečna doslova žere. Vypadala jako hejno termitů, nebo pár hodně hladových piraní. "Eh," vyšlo ze mě jen udiveně. "Noo, to je dobrý, stačilo ti to?" zeptal jsem se a pohodil ocasem. Když jsem koukl jak je ještě trochu umazaná od krve, měl jsem dobrý pocit, že jsem jí trochu pomohl. Navíc vypadala mnohem líp a žádná slza se z ní taky nevykutálela.

Protože jsem byl vlk co proto a sílu jsem měl prostě v krvi. Jen jsem na Sisi mrknul. "Asi by jsi měla říct něco ve stylu "ať už je ta mňamka tady, tak dělej", jo to by drsňačka-sexy-Sisi řekla," zasmál jsem se a rozeběl dolů z údolí. Nechtělo se mi jít po pěšině a tak jsem seskakoval po výčnělkách kde se dalo a moc se mi to líbilo na chvíli běžet a pak skočit a letět. Jak já chtěl létat! Dolů jsem se tedy dostal velmi rychle a netravalo to dlouho, než jsem ucítil pach zajíce, který tudy asi před chvílí běžel. Ihned jsem se za ním vydal. Byl jsem vážně štístko, protože netrvalo dlouho a už jsem si to klusal nahoru i s úlovkem v tlamě. Nevím jak jsem to dělal, ale štěstí se mi v lovu lepilo na paty. Spokojeně jsme hopsal zase nahoru a snažil se si cestu zkracoval, ale už to tolik nešlo. Když jsem si přihnal za Sisi, nebyla moc daleko. Tedy ne tak daleko od místa, kde jsem jí opustil. "Fadá!" mroukl jsem na ní se zajícem v tlamě, takže se zvuk trochu zkreslil. Položil jsem mrtvolku kousek z cesty k hezkému výhledu a posadil se. Celý zadýchaný jsem popadal chybějící dech, ale přitom se snažil usmívat.

Mise splněna! řekl jsem si spokojeně a musel jsem se pochválit. "Ukážu ti, jaké to je být energický tulák plný elánu a bude se ti to moc líbit, taková drsňačka Sisi by byla sexy!" zavtipkoval jsem, když jsem viděl, že se konečně usmála. "Něco ti seženu a ne není to problém a neobtěžuješ mě tím, nebo co všechno si to říkala předtím, rád lovím, takže pomalu můžeš jít po téhle pěšince nahoru a já něco zkusím sehnat, jsme u tebe v cuku letu, souhlasíš?" zeptal jsem se a raději čekal na odpověď než někam odběhnu.

// ještě musím dělat testy tak budu odepisovat tak trochu v delších intervalech :)

Jen jsem se tak pousmál a povzdechl. "To je v pořádku slečinko, já taky nemám domov ani partnerku, vlastně ani přátele a co?" řekl jsem optimistivcky, odtáhl se od ní a snažil se jí pohlédnout do očí. "Taky žiju a mám se dobře, být tulák na vlastní pěst není tak hrozné," řekl jsem a strčil do ní čenichem. "Koukni jak jsem silný!" řekl jsem zvesela, poskočil vedle ní a ukázal se jí v hrdém postoji. "Jsem silný tulák, co se spoléhá jen sám na sebe, ve smečce bych jen zlenivěl," okomentoval jsem a pak k ní zas přiskočil zpět a sedl si. "A moje hlava," řekl jsem a sklonil se k ní. "Je plná těch nejlepších příběhů co jsem zažil, překrásných míst a spousty vlků co jsem potkal," dodal jsem a usmál se. "Jsem volný jako pták, mohu si dělat co chci a kdy chci, nikdo mě nerozčiluje a nikoho nemusím poslouchat, nikomu se podřizovat a jen tak si semnou nikdo nemůže pohrávat, aby mi polámal srdíčko, jako tamten tobě," řekl jsem a poslední slova se zase natáhl k ní a pohladil jí čenichem po tváři. "Notak Sisi, hlavu vzhůru, každý den je jedno velké dobrodružství," dodal jsem nakonec a doufal, že to přijme.

//Omlouvám se, ale dřív to nešlo :/

Udiveně jsem sledoval napjatou situaci, jejich emoce mě velice fascinovaly, protože mi přišly trochu přehnané. No, ale asi to tak je, pomyslel jsem a držel u sebe Sisi, které tohle opravdu nedělalo dobře. Když se rozhodl odejít, lehce jsem zavrčel, jen tak klidně tiše. "Sisi, jsi v pořádku holka? Mohu pro tebe něco udělat?" zeptal jsem se ihned vlčice a položil krk kolem ní, jako bych jí chtěl obejmout. Hrozně brečela. "Chceš jít třeba za ním, nebo domů?" zeptal jsem se ještě, protože jsem nevěděl co dělat.

Sledoval jsem velmi křehké vztahy mezi oběma vlky. Sisi to očividně taky hodně vzalo, ale vlk začal rovnou brečet. Vlk a brečí? podivil jsem se. Tohle jsem neznal. U nás byl brek známka potupy a hanby. "Sisi, jestli nechceš aby tě dál obtěžoval stačí říct, jsem tu," špitl jsem bílé vlčici do ucha, aby mě vlk neslyšel a přistoupil jsem k ní blíž, aby věděla, že ve mě má oporu. Moc dobře jsme taky věděl, že dlouho nejela a tohle by jí klidně mohl způsobit mdloby. Druhé šance? Ukáže se a jen tak chce druhou šanci? Proč by mu jí dávala? Smrt taky nedává druhé šance, pomyslel jsem, protože něco podobného mi pořád vtloukali když jsem byl mladší. Podíval jsem se na Sisi. "Dobrý krásko?" špitl jsem opět jen k ní a nevrle koukal na vlka před námi. V jeho situaci by stačilo jen málo a byl by pryč, nebo i mrtvý. Byl jsem v plné síle a i větší než on. Zajímalo mě, jestli Sisi obměkčí, nebo mu dokáže říct ne.

Přišlo mi, že moje slova ohledně hor jí nadchnula. "Dlouho jsem v horách žil," řekl jsem jen přejel mi nepříjemný pocit tělem. Někdo byl za námi. "Myslíš, že zvládneš dojít až nahoru?" zeptal jsem se a cítil, jak se neznámý vlk přibližuje. Šli jsme ještě kousek a pak jsem ho ucítil už hodně blízko. Neotáčel jsem se, ignoroval jsem ho. Kdyby po mě skočil, jistě bych ho přepral. Po chvíli se ale vlk přiblížil na pár kroků a promluvil na Sisi. Zdálo se, že se dlouho znají. Zastavil jsem a mlčky sledoval dění před sebou, nějak jsem do toho nechtěl zasahovat, ani jsem neměl jak.

Cítil jsem se mnohem lépe, když jsem na Sisi viděl, jak se nad vším zamyslela a vzala to s nadhledem. "Jsem rád, že je ti líp" řekl jsem a jemně do ní šťouchnul čumákem. "Ten úsměv ti moc sluší," řekl jsem pak a vykračoval kolem kopců, zachtělo se mi lézt nahoru, ale to jsem nemohl chtít po Sisi, byla tak unavená a ještě ani nejedla. Tady toho asi moc nechytím, napadlo mě a podíval jsem se kolem. "Nemůžeš to brát jako tůru," řekl jsem najednou a poskočil si. "Je to jako uvolnění, když jsi tam nahoře, je tam krásně, vlk se cítí tak volně, když kolem něj fouká chladný vítr, volný jako... jako pták," řekl jsem zasněně a hrdě si stoupnul a nechal se ovát větrem, který mi projel srstí a mě příjemně zchladil.

<<< Zlatý les

Konečně se předemnou objevily špičky hor. Spokojeně jsem pohodil ocasem a koukl na Sisi, která mi řekla, že s bratry nevycházela a tak vypadala poněkud sklesle. "To je mi líto," řekl jsem a snažil se projevit trochu smutku. Moc empatie jsem v sobě neměl. "Nevím, takové normální, když se něco stane, máš za kým běžet a ten tě rozesměje," řekl jsem a s úsměvem vzpomněl na chvíle, kdy jsem byl malý. "Ale rodina není jen o krvi, rodinu má každý jinde," dodal jsem, abych jí trochu povzbudil. Když jsem dorazili na místo, tak jsem spokojeně obdivoval krásu kopců. "Máš ráda hory?" zeptal jsem se a bylo vidět, jak jsem jimi fascinovaný.