Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když se ptala na mou sestru, trochu jsem se podivil. Proč se tolik ptá? zeptal jsem se sám sebe. "Ano, sice máme odlišné povahy, ale rozuměli jsme si vždycky," řekl jsem a pokusil se o úsměv. "Co ty a bratři?" zeptal jsem se na oplátku, vždycky jsem se ptal zpět. "Procházka?" zopakoval jsem tázavě a podíval se sám sobě pod nohy. "Hmm," zamyslel jsem se a přemýšlel, jestli se cítím pohodlně, nebo jestli mi to vadí. Co říct? zeptal jsem se sám sebe. "Je to dobrý, jen takový neproduktivní, prostě jdeš a nic," řekl jsem jakoby bez emocí.

>>> Sněžné Tesáky

Když mi vyprávěla všechny ty věci tak jsem pozorn sledoval okolí, skoro to mohlo vypadat jako bych jí neposlouchal. Otočil jsem se k ní až po chvíli. "Mám sestru," řekl jsem najednou a prohlížel si okolí. Nenapadalo mě, co všechno mě asi baví. "Jmenuje se Shine, také jsem jí dlouho neviděl," odpověděl jsem ohledně rodiny trochu kostrbatě. "Nevím co mě baví, moc jsem toho nezkoušel," řekl jsem a zastříhal ušima. Zaslechl jsem šustění ve stromech, ale byl to jen nějaký pták a tak jsem to nechal být.

Sledoval jsem Sisi, která mluvila a mluvila. "Um no, neboj mám docela dobrý smysl pro orientaci, tak to nějak zvládneme," řekl jsem povzbudivě a pak zas nevěděl co říct. "Víš co, povídej mi něco o sobě, máš nějaké sourozence nebo tak? " snažil jsem se změnit téma, protože jakmile mluvila o tom svém bývalém partnerovi, hned byla taková nijaká a to jsem nechtěl a tak jsem se to snažil vzít oklikou. Snad to zabere, zadoufal jsem. Věděl jsem, že semnou moc zábavy není, ale snažil jsem se.

"To místo neznám," řekla jsem a rozhlížel se. "Tak budeš muset navigovat," řekl jsem a když řekla, že jsem zlatý, už jsem chtěl namítnout, že jsem černý, ale pak mi došlo, že tahle fráze má jiný význam a jen jsem se usmál. Najednou se omluvila, že jdem tak pomalu. "To je v pořádku, jak dlouho jsi tam vůbec ležela?" zeptal jsem se a pokračoval v chůzi.

Sisi dala hned dva návrhy, které se mi poměrně zamlouvaly, ale víc se mi líbila ta louka. "Šel bych se podívat někam do hor třeba," navrhl jsem. Trochu se proběhnout po kopcích a potrénovat kondici, pomyslela jsem. "Přeci nenechám slečinku hladovět," řekl jsem mile a zatříhal ušima. "Věř, pro mě to není problém," dodal jsem. Nechtěl jsem se vytahovat, ale lov byl pro mě vážně hračka. "Veď mě tedy," řekl jsem a vykročil poměrně rychlým svižným tempem. Hned jsem si ale uvědomil, že Sisi asi nebude stačit a tak jsem zpomalil a snažil se jít pomaleji jejím tempem.

Rozhlédl jsem se kolem a přemýšlel, kam jí vlastně vezmu. "No víš, moc to tu neznám, myslím, že ty budeš lepší průvodce," řekl jsem trochu rozpačitě, protože jsem to tu vážně skoro vůbec neznal. "Zkusíme dlouhou procházku a ono ti vyhládne a já ti pak něco ulovím," navrhl jsem a pohodil ocasem.

Nadějně jsem se koukl na Sisi, která uznala, že na tom asi něco bude. "Uvidíš, že za pár dní potkáš někoho jiného a kdo ví, třeba se i zamiluješ," řekl jsem i když mi ta slova byla cizí, ale říkalo se to tak ne? Napadlo mě, že vlastně ani nevím kam jít, semnou nikdy zábava nebyla. Kam jí vzít? pomyslel jsem. "Co se jít někam schovat před tím deštěm?" zeptal jsem se mile a sledoval její pohublou postavu. Vůbec se mi nelíbila. "Neměla by si na něco chuť?" zeptal jsem se mile.

Sledoval jsem Sisi a vážně nevěděl co jí říct. V takové situaci jsem byl uplně poprvé. "No víš Sisi, jsi mladá krásná vlčice, neměla by jsi věšet hlavu. Někdo jako jsi ty si jistě někoho brzy najde a když ne, není nic špatného na tom být sám," snažil jsem se o nějaký motivační proslov. "Každá rána se zahojí," dodal jsem a vstal. "Víš co? Půjdeme se projít, něco podnikneme ať máš trochu lepší myšlenky," navrhl jsem a pokusil se o úsměv.

Neměl jsem nejmenší tušení, co řeknu. Slyšel jsem její zakručení v břiše, ale nijak jsem na to nereagoval, teda zatím. "To mě mrzí," řekl jsem strnule skoro jako nějakou nacvičenou frázi a rozhlížel se po okolí jako bych seděl někde na hlídce. "Proč jste se rozešli?" zeptal jsem se po chvíli, protože mě napadlo, že by měla tato otázka následovat.

Sledoval jsem vlčici, která se po chvíli otočila a promluvila. "Sisi?" řekl jsem tázavě, vůbec jsem jí nepoznával. "Copak se stalo?" zeptal jsem se a posadil vedle ní. Byla taková maličká vedle mě. Vypadal jsem vedle ní trochu jako vlčí obr. Co s ní? pomyslel jsem trochu nejistě, protože takovéhle situace jsem vůbec neuměl řešit. Vypadala vážně na umření.

<<< Bull Meadow

Pomalu jsme procházel po lese, nedaleko kterého jsem cítil přítomnost smečky. Nastražil jsem uši, ale nikoho jsem v dohledu neslyšel ani neviděl. Čistý vzduch, nahlásil jsem sám sobě, protože jsem opravdu nechtěl, aby přišel nějaký vlk a začal po mě skákat, že je to jeho území apod. Místo toho jsem narazil na malý bílý uzlíček. Rozpoznal jsem v tom vlčici. "Ehm," začal jsem. "Slečno, jste v pořádku?" zeptal jsem se, když jsem přišel k bílé vlčici. Nějak jsem v ní hned nedokázal poznat Sisi, byla moc smotaná. "Mohl bych vám nějak pomoct?" zeptal jsem se a ač vypadala poměrně špatně, mluvil jsem velice klidným a vyváženým hlasem.

Nějak jsem nevěděl, co bych měl v tu chvíli dělat. Z klidné milé bíle vlčice se najednou stal satanistický démon, ale všechen hněv šel na vlka vedle. Uf ale to nebylo vše, vlčice najednou začínala tak trochu brečet, nebo spíš se k tomu chystala. Zmateně jsem na ní koukal a pak zas na vlka, který se zdál být ledově klidný, i když no. Udělal jsem ještě krok dozadu a chtěl jí oslovit, ale trochu jsem se jí i bál, nechtěl jsem to schytat taky.

Když už to Sisi hodlala vzdát, vynořil se najednou vlk, poměrně zvláštně zbarvený, zvlášť ta jeho maska. Prohlížel jsem si ho, protože šel směrem k nám a zdálo se, že to je ten onen kamarád Sisi. Podíval jsem se na něj s lehkým kývnutím na pozdrav, než jsem však stihl cokoli říct, Sisi po něm vyjela velice naštvaně. Couvnul jsem a koukl po příchozím, jak na to zareaguje. Jen jsem tam tak stál jako tvrdý Y a koukal na ně.

Kdybych to nebyl já, asi bych jí řekl, že je naivní a měla by přestat myslet na někoho, kdo na ní zapomněl, ale jelikož jsem to byl já, já malej naiva, koukl jsem na ní a přemýšlel, co bych asi měl říct. "No, tak co máš teda v plánu? Budeš tu sedět u své smečky a čekat na svého kamaráda?" zeptal jsem se, protože jsem měl rád, když bylo všechno vyřešené hned a jak má být.

Stále jsem jí zmateně sledoval. Tak tohle je ta láska, co k němu ona cítí? pomyslel jsem. Proč za ní tedy nepřijde? napadlo mě pak a natočil jsem hlavu do strany, jako nevěřící Tomáš. "Říkala jsi, že Aetas je hodný a tak, tak proč by ho vyhazoval? To mu asi musel dát ten tvůj kamarád důvod, ale jestliže je i ten hodný, tak asi to muselo být nedorozumění, nic víc," usmál jsem se, chtěl jsem jí nějak rozveselit. "Neměla by ses toho být," dodal jsem a pohodil ocasem.