Příspěvky uživatele

Nechápavě jsem se na ní koukal, vůbec jsem nevěděl, kdo je tedy ten špatný a kdo ten dobrý. "Eh," špitl jsem tak pro sebe. "Takže si to shrneme? Ten tvůj kamarád mluvil s tím Aetasem, oba jsou hodní, milí super," řekl jsem a zastříhal ušima. "Neměla by sis nejdřív promluvit s tím Aetasem? Třeba si jen nerozuměli v tom co řekli, nebo tak? Třeba se jen nepochopili?" dodal jsem a vážně jsem nevěděl co jí říct, bylo to celé zamotané.

"Takže je zlý ten Aetas?" vyhrkl jsem najednou, jako bych byl malé vlče a poslouchal pohádku. "Pozor, objevil se zlý dral! -Ne!" Díval jsem se na bělku. "Proč bě někdo odcházel kuli někomu jinému? Ty toho Aetase taky nemáš ráda? Co když je to jinak než to vypadá?" řekl jsem, poslední věta byla jen taková fráze, kterou jsem často slýchal a pronesl jsem jí i takovým tím fádním tónem.

//noo.. někdy to prostě nejde :D

Bělka se mě snažila uklidnit, že je to nějaký Aetas. Asi nějaký kápo tady, řekl jsem si a to jméno si uložil do paměti. "Proč chceš odejít?" podivil jsem se a skoro otevřel tlamu k údivu. "Jsou tam na tebe zlý?" zeptal jsem se. Jiný důvod mě nenapadal. Jak by taky mohl? Já odešel, protože se k nám chovali zle a teď jsem jen obyčejný vyhnanec.

//ále, jsme se prali s mladým a psem, tak mě do něj trochu dloubnul :D

Zaslechl jsem vytí v dálce, trhnul jsem sebou a hned byl na všech čtyřech a ostražitý, co to bylo a co se bude dít. "A jak dlouho tu už jsi?" vyslýchal jsem dál vlčici. Už jsem se trochu uklidnil. "No to nepříjdeš mi ani trochu zlatá, takže ty jsi ve smečce?" zeptal jsem se, chtěl jsem si s ní povídat. Posadil jsem se zase a podrbal za uchem.

//Sisi moc se omlouvám, ale od čtvrtka vidím jen na půl oka, jsem nešika... Jelikož je mi už líp, budu zas psát :)

Dál jsem zaujatě sledoval Sisi, která mi docela podrobně popisovala všechna území. "Takže jsi cestovatelka?" zeptal jsem se potom. Ani mi ta otázka nepřišla hloupá. "A ti vlci v té zlaté smečce jsou také zlatí?" zeptal jsem se a přemýšlel nad tím, ajk by asi mohl vypadat zlatý vlk. Už jsem viděl smečku, kdy byli jen bílí vlci, zlatá by mě proto moc nepřekvapovala. Věřil jsem na magii a její schopnosti, proto jsem věřil skoro všemu, co mi kdo řekl.

Upřímnost vlčice mě velice potěšila. Přátelská stvoření, lhali, když říkali, že ne, pomyslel jsem a usmál se. Ani mi nenapadlo, že by jí možná mohlo něco být, nepoznal jsem to. "Rád," řekl jsem a strnule se posadil jako sfinga. V pozoru jsem čekal na přednášku, jako by mi měla říkat nějaký světový tajemství. Nastražil jsem uši a vypadal jako vlče, které čeká až mu někdo poví pohádku. Muselo to být asi pro Sisi zvláštní, vypadal jsem trochu jako trouba, ale moc jsem se těšil na její povídání a tak napjatě vyčkával, až začne mluvit.

Bílá vlčice, se zdála velice milá. Nadšeně jsem pohodil ocasem. Měl jsem radost. No rozhodně to bude lepší než zabíjení vlků, pomyslel jsem smutně. Kdybych o tom někomu řekl, jistě by ho to znechutilo, ale když je to na denním pořádku, nějak si zvyknete. "A co tu děláš tak sama?" zeptal jsem se najednou. "Nerad bych tě rušil, jestli na někoho čekáš, nebo tak," dodal jsem a stáhl na sekundu uši a pak je zas narovnal. Má vlastní slova na chvíli vyvedla z míry i mě samého. No jo, neruším jí?

Podíval jsem se na bělku a stále jí tak nějak studoval. "Jo, to bych byl rád, možná bych tu mohl i zůstat," odpověděl jsem hbitě a pohodil ocasem. Najednou se zeptala na svůj přívěšek, jestli se mi líbí. Trhnul jsem sebou zaskočeně. Nesmíš na všechno tak zírat! Nesmíš na všechno tak zírat! začal jsem si opakovat a koukl na vlčici, ale vyhýbal se pohledu do očí. Byl jsem tak už zvyklý. "Nikdy jsem nic takového neviděl, je moc hezký," řekl jsem takovou tu ošoupanou frázi a usmál se. "Omluva je na mé straně, rád tě poznávám Sisi, mé jméno je Angel from WarWolves," řekl jsem a mírně sklonil hlavu, jaková miniaturní, decentní úklona. "Vlastně už spíš jen Angel," dodal jsem a lehce se zasmál. Už jen Angel, pomyslel jsem slastně a zastříhal ušima.

Zdálo se, že vlčice nebyla nepřítel. "Ano" řekl jsem trochu rázně, jako bych odpovídal na povel, nebo tak podobně, možná jsem i lehce zvýšil hlas. "Já, no, ani nevím, kde jsem se tu vzal, vůbec to tu neznám," dodal jsem a rozhlížel jsem. "Ty jsi zdejší?" zeptal jsem se mile a pozoroval jak se protahuje. Byl jsem velice zaujatý jejím přívěškem, nikdy jsem nic takového neviděl. Peříčka? podivil jsem se.

<<<-Příchod na MG

Klusal jsem podél pobřeží a dál na ostrov. Ostražitě jsem se ohlížel. Můj klus byl takový pravidelný, rytmický. Stále jsem se rozhlížel kde to vlastně jsem. Najednou mi dojde, že jsem dlouho nejedl a mám hlad. Možná bych si měl něco ulovit? Ano, měl bych, pomyslel jsem a koukl kolem. Najednou jsem v dálce zahlédl nějakého bílého zajíčka. Zbystřil jsem a pomalu se tam začal plížit. Jako zpomalená střela co si ladně pročesává cestu. Zastavil jsem se kus od té bílé věci, ale nebyl to zajíc, byl to ocas bílé vlčice. Usmál jsem se a rozešel za ní. "Em, ahoj," řekl jsem přátelským, příjemně naladěným hlasem a přiblížil se k vlčici na několik kroků.