Příspěvky uživatele

< návrat zpět

úkol č.2 - meme
Protože jestli mě něco fakt baví, jsou to vaše MEME! Nedávno proběhlo na discordu memeování, kdy jste házeli jedno meme za druhým - teda hlavně Ayshi :D
Já po vás budu chtít Meme na nějakého vlka/vlky z Chaosu s třeba nějakým jiným vlkem klidně. Zkrátka se to musí týkat někoho z chaosu hlavně.
Bylo by fakt jednoduchý to okopírovat z discordu, takže chci něco nového!
Maximální počet jsou 3 obrázky
Maximálně jeden ze 3 se může týkat vašeho vlka (pokud pošlete jeden, nebo dva, tak se nesmí týkat vašeho vlka vůbec)
Hodnotit budu hlavně to, jak mě pobaví 1-5kšm za obrázek + 1 rubínů, když mě pobaví všechny 3
Máte na to 24 hodin od zveřejnění (takže do středy 10.7. do cca 8mi rána)
Opět pošlete do vzkazů na Angela do stejné zprávy, ne do nové!

NEHERNÍ AKCE
Jak jsem předeslala na discordu, mám tu pro vás takový neherní maraton ve kterém vám budu po dobu jednoho týdne posílat denně nějaký úkol a vaším úkolem bude jej splnit ideálně do 24 hodin od zveřejnění.
Úkoly budu dávat povětšinou ráno a budu vám je hlásit na discordu, ať to nepropásnete. Samozřejmě ti, co nemají čas a chtějí se účastnit mohou pokračovat vlastním tempem a i jim se odměny budou započítávat. Asi není třeba víc informací, kdyžtak se ptejte na discordu a tak.

Pravidla:
Všechny úkoly mi zasílejte do SZ na profil ANGELA do JEDNÉ zprávy.
- Tady bude přehledně napsáno o jaký úkol se jedná, řešení a zda jste to stihli nebo ne v časovém limitu.
Můžete si u některých úkolů zažádat o nápovědu, nebo o radu - tady ale budu strhávat body.
Co se týče napovídání mezi sebou, je to ZAKÁZANÉ - jsme Chaos, hrabem každý hlavně pro sebe!
Z splnění všech úkolů bude malý bonus.
Všechny úkoly najdete tady na nástěnce v komentářích tohoto článku. Bude tu pak i vyhodnocení.
Účastnit se můžete jen s tím charakterem, který už je přijatý!



Úkol č. 1
Vlkudoku
Protože je tenhle úkol dle mého nejtěžší a nejnáročnější (a vsadím se, že na to do večera zvládnu zapomenout), tak ho zveřejním už dnes. Čas budete mít ale do zítřejší půlnoci, to je něco kolem dne a půl +/-

Zadání:


http://mois-gris.tode.cz/upload/Angel/Chaos/vlkudoku.jpg

Vaším úkolem bude vyluštit tohle vlčí sudoku, kde místo čísel jsou hlavičky vlků z chaosu - to je asi jasný.
V tomhle úkolu můžete nasbírat až 3 rubíny! (protože si fakt myslím, že je to těžký :D )
1 rubín za správné vyplnění
1 rubín za vyplnění do zítřejší půlnoci (tj. do 8.7. do 23:59)
1 rubín za precizní vyplnění - to znamená, že mi odevzdáte krásně vyplněný obrázek, kde budou všude pečlivě rozmístěné hlavičky, jako to mám já (to, že se trochu rozmáznou je mi jasné)
Za každou nápovědu, kdy vám vždy odkryji buď jedno číslo/vlka které si vyberete, nebo tři náhodné ztrácíte 1kšm
Pokud chcete rubín za precizní zpracování, napište si o něj, pokud se mi něco nebude líbit, že to bude odfláknuté atd, ztrácíte taky 1-10kšm
Pokud sudoku vyluštíte špatně, nemáte nárok na ani jeden rubín, ale započítá se vám úkol do bonusu za účast na všech úkolech.

pokud někdo neznáte pravidla sudoku UTFG

SCHVÁLENO Shay

Podíval jsem se na Sam pohledem, že jsem na to asi konečně přišel jak na něj a čekal pochvalu a pak se zas kouknul na Árese, který vypadal stále nedůvěřivě, ale přeci jen to bylo lepší než to jeho "vypadni" a "budu tě ignorovat". Napadlo mě, že úsměv ho asi nepotěší a tak jsem zachoval poker face a snažil se být neutrální. "Jedno pravidlo - nešahat na to ucho, bolí to a Samantha ne-Samantha, urvu ti obě uši," řeknu, i když onu výhružku myslím spíš s humorem, je mi jasné, že tohle ho asi moc nezastraší, ale myslím, že tohle pravidlo by mohl respektovat, i když nějaká pravidla... no... "Tak já někam odběhnu a zkuste mě najít a pak chytit?" řeknu a kouknu spíš na vlčici, protože ona dává lekce, takže snad to takhle bude v pohodě. Dojdu k ní a otřu se jí o krk na "rozloučenou" a letmo jí olíznu po tváři, nechci toho ďáblíka moc provokovat, ale zároveň chci aby věděl, že to tak prostě bude mezi mnou a Sam. Nakonec kouknu na Árese a kývnu na něj, dělávali jsme to tak ve smečce před bojem, lovem, nebo tak. Roztáhnu křídla a několikrát nad nimi zakroužím, až pak se obloukem rozletím k mostu, kde se schovám na jednom ze stromů - ať to má těžší. Uvelebím se tam na pořádné větvi a trochu zamaskuju obrostlou větví díky magii. Jsem docela na okraji lesa blízko u mostu, kam se následně rozeběhnu až mě najde, uvidíme jakou umí držet rovnováhu na tom polo-rozpadlém mostě.

>>> Most

Zhluboka se nadechnu a vydechnu, nemyslel jsem to nijak zle, že to vybrala špatně, jen jsem to tak nadhodil. "Má sílu po Scarovi, bude dobrej," řeknu k ní, jako by tam vlče opravdu nebylo, protože se přece pořád ignorujeme. Když mi olízne ucho, syknu bolestí, bylo to fakt dost nepříjemné. Trochu se odtrhnu, ale s dalším olíznutím se zas uklidním a se zkrouceným obličejem se snažím bolest vydržet. Pak se o ní jen otřu a nasaju její pach, chyběla mi. "Jen malej škrábanec," řeknu, i když to ucho není úplně něco, co by mi nevadilo. No prostě s ním teď budu míň hýbat. Kouknu na vlče, které se zrovna docpalo a když ho tak vidím celého od krve, nějak mě přejde chuť. Na slova Samanthy mě napadne ale zajímavý nápad. "Myslím, že jestli ten chce něco složit k zemi a chceš aby se to užil na něčem těžším, možná bys ho měla nechat pokousat to co chce on," řeknu jí a pak kouknu vyzývavě na vlče, protože doufám, že pochopil, že myslím sebe. "Boj k lovu taky patří, no ne?" dodám následně k Samanthe. Jsem si sice vědom, že zuby mladých vlků jsou dost ostré a nepříjemné, ale Samanthe na něm fakt záleželo, takže bych to mohl podstoupit. Možná se takhle vyvzteká a bude pak lepší, mám takhle pocit, že za chvíli praskne pod tím vztekem.

Když jsem přestal mít zlost na stádo, začal jsem se vracet zpět. Zraněnou nohu jsem si celkem protáhl a tak se s ní dalo už nějak chodit. Docoural jsem se k ostatním, ti už seděli spokojeně u mrtvé srny. ”Proč ho učíš zrovna na srnách, víš, že jsou docela těžké i pro smečku?” zeptal jsem se Samanthy trochu vyčítavě, protože mě ucho bolelo jak sto čertů a měl jsem po celé levé straně hlavy krev. Posadil jsem se k Samanthe stále ignorujíc malé vlče a trochu se oklepal. ”Jsi alespoň v pořádku?” zeptám se jí pln obav a zrakem jí kontroluju, jestli jí něco není. Je mi jasné, že Árese má náklonnost rozčiluje, možná mu to i dělám naschvál, ale prostě chci být se Sam a žádné vlče mi v tom nebude bránit, vždyť ani není její. Doufám, že si takhle neosvojí i Derecka, toho bych už vůbec nesnesl, pomyslím, protože on byl taky takové zatoulané vlče. Navíc to byl její synovec. No kdo ví jak to dopadne až se ti dva setkají.

To je taky nápad lovit srny ve dvou s vlčetem a bez magií. Sotva to zvládám, aby stádo nešlo k nim. Už tak mají co dělat, aby je nepokopala. Jenže tady je srn co kope víc. Protivně zavrčím, když mě jedna kopne do stehna a uskočím, asi jsme se rozhodli zabit nějakého důležitějšího člena, nebo nevím. Koukl jsem se po nich, ale to mě stálo kopanec do hlavy, kterej mi natrhl ucho těsně u hlavy a zanechal krvavý šrám na čele. Tak a dost, se tu kvůli vlčeti nenechám mrzačit. Srnka je nebezpečný nepřítel a to by si měl malý vlk taky pamatovat. Prudce jsem zavrčel a cely se naježil. Po levé tváři mi začaly stékat pramínky krve z ucha a čela a to mě fakt dožralo. Srnky jsem obehnal ohnivým kruhem, kterého se dost bály, to mi ale nestačilo, trochu kulhaje na levou zadní jsem se proti nim rozešel a že země vyrážely ostré kořeny, které jim nedovolovaly se ani ke mně přiblížit. Stádo se nechtělo vzdávat, ale skrz oheň, co je hnal dál od ostatních a hroty na zemi jim nedaly na výběr. Když se daly na útěk, rozeběhl jsem se za nimi a hnal je co nejdál.

Nenápadný? Ať o mně ví třeba celý les - ale že mi to říká zrovna fialovo-oranžová vlčice, pošlu Sam zpět pobaveně. Skoro bych zapomněl jak mě baví lovit. Když jsem viděl, že jde Sam vpřed, udelal jsem ještě další zvuky, aby se dostala co nejblíž. Očividně to na stádo zabíralo, tak proč trochu nevyužít mé nešikovnosti. Přijít o magie a křídla, tak si asi ani nic neuloviím, ještě že je mám. Netrvá to ale moc dlouho a stádo už by se cukalo k útěku a to jsem nechtěl. Vyběhl jsem proto přímo k nim. Běžel jsem mnohonásobně rychleji než ostatní a tak mi nedělalo problém se dostat rychle ke stádu a štvát je tak jak jsem chtěl. Stádo tak začalo probíhat kolem Samanthy. Árese jsem ztratil a tak jsem doufal, že není tak pitomej a nevběhne tam. Samantha si vyhlédla svou kořist a teď bylo třeba jí pořádně oddělit, uštvat a zahubit. Stádo se ale nechtělo vzdát a to byla moje práce. Běhal jsem mezi nima tak, aby měla Sam a Áres co nejvíc času a prostoru jí dostat k zemi. Bylo to docela náročné, kor bez magií a tak jsem se po nich oháněl tesáky co to šlo, ale ty potvory pěkně kopaly.

Exot no.1 si z toho nedělá moc těžkou hlavu. Vlastně jsem dost spokojený se svou dětinskostí, kde je psané, že když je vlče, musí se chovat hloupě a že dospělý se nemůže chovat jako hloupé vlče? Je to na hlavu? Jo! Byl jsem docela dožraný a možná jsem si to vybíjel tím nejhorším způsobem. Když mě Samantha upozornila, že takhle se chovat nemám, jen jsem se pobaveně usmál, byla tak sladká. ”Jsi k sežrání, když se takhle rozčiluješ,” zalichotím jí, protože hej, byla sexy už s tím tmavým kožichem a ještě ten její temperament? Učit vlče lovit bylo to poslední co bych teď chtěl. Spokojeně jsem si tedy vyšlapoval za ní a smutného Árese bral jako vítězství.
Netrvalo to dlouho a přišel povel zalehnout, protože jsme byli u stáda. Pche - lov. Nějaká srnka, to není nic těžkého. Sepl jsem křídla pevně k tělu, aby i ten malý chytrolín viděl, že to umím i bez toho a následoval naší komandantku. Místo toho, abych ale zůstal na místě jsem se rozhodl jít na vlastní pěst. Pomalu jsem začal trochu obcházet stádo, ale protože jsem hodně dlouho nelovil, nedokázal jsem být tak potichu, jak bych chtěl a tak bylo vidět, jak někteří jedinci zvedají hlavy a točí ušima jako radarama sem a tam. Dokonce se jich i několik rozešlo o kousek pryč. Byl jsem jako časovaná bomba a tak jsem jim nedal moc času aby skočili první.

Situace se moc nelepšía, ba naopak se povedlo naštvat Samanthu a to naštvalo mě. Moje dobrá nálada, kterou jsem měl cestou sem byla pryč a mě nezbylo nic jiného, než se s tím prostě nějak porvat. Tomu hajzlíkovi asi nedošlo, že o “vykouzlené” maso se můžu podělit. Uraženě jsem sebral své ego a když se Samantha rozešla pryč, otočil jsem se na Árese. ”Jak chceš!” řeknu výhružně a opět se ve mě projeví má nová povaha, ta, kterou má sestra nemá ráda. Otočím se na patě a jdu za Samanthou, chce boj, má ho mít! S lehkým škodolibým úsměvem se zastavím kousek od ní a úsměv opadne a přejde v neutrální. Napadne mě, jaké by asi bylo v Samanthe její vztek vůči vlčeti podpořit a nechat jí být ke mně milejší? Mám tu moc, ale zatím budu hrát přeci jen trochu víc fér. Abych podtrhl absurditu situace, zvednu tlapu a dám si jí před tlapu, jako bych jí chtěl říct něco tajného. ”My se teď prej ignorujeme, tak se žádných pohledů nemusíš bát,” zašeptám dost nahlas, aby mě i vlče slyšelo a mrknu na ní nehledíc na Árese. Prostě mě ignoruje, tak co bych se s ním namáhal. Asi vypadám dětinsky, ale co mám dělat? Nechce to po dobrém, no tak co no...

Odpověď Samanthy jsem si dobře vyslechl a vlastně ani nevěděl, jak na to zareagovat, protože já bych mu rád pomohl, ale on se nenechá, na vlčata se musí jinak než na vlky a já jen umím pouštět hrůzu. Kývl jsem na ní, že jsem zprávu přijal a že to beru v potaz. Její další slova se mi ale moc nelíbila. ”Proč nemám používat magie, když je mám a umím s nimi?” zeptám se trochu hloupě, skoro jako to malé vlče. S magiemi bylo všechno snažší a kor lov. Nemusel jsem se ani namáhat, skoro ani hnout tlapou. Zatřepal jsem hlavou a koukl po Áresovi, který se zase vztekal. Měl jsem dvě možnosti, skákat jak on píská a nebo si to nenechat líbit. Možná by to Samantha překousala, kdybych si to nenechal líbit? pomyslím sám pro sebe a hodím vlče trochu znechucený pohled. Samantha ale navrhla, že bych se měl vlčete sám zeptat co chce, to je možná docela dobrá cesta, když nebude spolupracovat trochu si na něj došlápnu a nebudu za toho zlého - no ne tolik. ”Je něco co bych mohl udělat, aby si mě alespoň trochu snesl? Pokud ti na Samanathe záleží alespoň z části jako mě, tak bys to pro ní mohl udělat ne? Trochu se snažit, když chce abychom byli zadobře, hm?” řeknu vlčeti takovým pevným rodičovským hlasem a lehce mu zabrnkám na city, že by to pro tuhle vlčici mohl udělat, ne pro sebe, ale pro ní. Snad to zabere. Konec konců, já bych se od něj taky hezky rychle otočil zády, kdyby tu nebyla, po mě nikdo štěkat nebude.

Povzdechnu si nad vlčetem, nechce se mi mu dělat zle. Neřeš to, nemám prostě na vlčata talent - nesnáší mě, pošlu Samanthe v mysli a sklesle svěsím hlavu. "Můžu vám něco nahnat - někde dál od vás," zamručím rozmrzele a otřu se o vlčici hlavou. Už už se hodlám rozejít pryč, obzvlášť, když vidím Árese a jeho hněv. Na to se Sam obrátí na vlče a dost rázně mu vysvětlí jak se věci mají. Zaraženě se na ní kouknu, většina vlčic je starostlivá a nedá na své vlče dopustit, ale ona? Možná z něj její rázná tlapa udělá někoho lepšího, někoho jako je Scar, ten je taky občas na pěst, ale je to silný vlk a ne rozmazlený bastard. Vděčným úsměvem poděkuju Samanthe, ona to s ním umí, možná bych se jí měl zeptat na radu co s ním? Nevím jak se k němu chovat, nechce mě u sebe a ani k tobě mě nepustí, vložím jí zas do hlavy a čekám na její rozkazy, je to vážně těžké mít u sebe vlče, nechápu, jak to může zvládat a ještě jí má rád.

Znepokojeně kouknu na vlče, stejný spratek jako byl tenkrát ten hnědý. Co na mě mají? Řekl jsem jen “ahoj”. Zamračím se, ale když vidím, že ho Sam kvůli mě napomenula, blesknu po ní očima a hodím spíš ustaraný pohled. Vlčat jsem se děsil a obzvlášť pak takovýhle. Byl divný. Ale na Scarova potomka se není čemu divit. Podíval jsem se na Samanthu, která ke mně přišla, udělal jsme k ní trochu váhavý krok a hlavou se jí otřel krk. ”Vypadáš nádherně,” okomentuju krátce nový vzhled, ale víc se s ní nijak nemazlím, protože je tu ta antikoncepce a kouká na nás. ”Neberu, vlčata mě prostě nemají ráda,” řeknu sklesle a ustoupím mu, abych mu dal najevo, že mu Samanthu neberu. ”Nemusíš se mě bát nebo cokoliv podobného, nemám v úmyslu ti ublížit,” snažím se vysvětlit vlčeti, ale nedoufám v moc velký úspěch. Nejraději bych šel pryč, ale nechat se komandovat vlčetem? To ne.

<<< Temný les (přes Most)

Do lesa jsem přímo nevletěl, zastavil jsem na okraji a zbytek šlapal po svých. Nebyl zas tak velký a proto jsem neměl problém v něm nalézt dva vlky - tedy spíš vlčici a vlče. Upřímně jsem nevěděl na koho dřív koukat, vlčeti jsem chtěl vlézt do hlavy a Sam vypadala nějak jinak. Mmm černá, pomyslím spokojeně, když si jí tak přiblížím. Nemůžu na ní vejrat celou dobu a tak svůj pohled směřuju na vlče, které asi není dvakrát nadšené. Opravdu je to Scarův synovec, podivné. Zastavím se kousek před nimi. Ta malá antikoncepce není něco co bych chtěl naštvat, obzvlášť po minulých zkušenostech. ”Ahoj,” řeknu nesměle až dost nervózně a pevně tisknu křídla k tělu, jako by mi snad měly zajistit nějakou ochranu. Vzhled Samanthy byl sice úžasný a obdivuhodný, můj pohled patřil ale stále vlčeti, které mě dost děsilo.

Netrvalo to moc dlouho a zaslechl jsem vytí nedaleko odtud. Vyšel jsem proto z lesa k okraji, Odkud šlo vytí. Nebylo těžké určitě kde asi jsou a tak jsem zamířil k mostu, po kterém jsem se rozhodl výjimečně přejít a neletět. Moc se mi to ale nelíbilo, to houpání úplně nebylo něco co by se mi mělo líbit. Podíval jsem se na druhou stranu - moc daleko - řeknu si a odrazím se do skoku, abych mohl roztáhnout křídla a dopřeletět to. Cítil jsem jen slabé křupnutí, ups, no nevadí. Několikrát jsem zamáchal křídly a snesl se na kraj lesa naproti.

>>> Les u Mostu (přes Most)