Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Poušť (přes zátoku smrti)

Klusal jsem si to dál po břehu, když jsem dorazil do temného lesa, kde jsem doufal, že nebude takový vedro a trochu tu bude příjemně. K mému překvapení jsem tu ale narazil na pach Samanthy a nějakého vlka. Začal jsem se rozhlížet kolem a kolem, ale nikde jí, ani vlka neviděl. Pach ale nebyl tak starý a protože jsem jí chtěl vidět, tak jsem jí chtěl najít. Pohodil jsem hlavou a zastavil zběsilé pobíhání. Místo toho jsem zvedl hlavu a dlouze zavyl. Měl jsme silný hlas, který se nesl všude po okolí. Snad jsou někde blízko a jestli ne, vydám se je hledat, stejně mě zajímá, jak to má vlastně s tím vlčetem a prostě chci jí zase vidět.

<<< vzdušnou čarou Nerovy vodopády

Pomalu letím v docela velké výšce, kde fouká studenější vítr a chladí mě, Ellie je asi trochu zima, ale to vydrží. Pod námi je krásně vidět ostrov kde jsme byli u ostrov kam letíme, protože se nějak nechci otáčet a dělat pohyby, které by jí mohly vyhodit z mého hřbetu, pro mě je pohled na třetí ostrov nemožný. ”No jo, měl bych s tou dobrou náladou něco dělat, jsem z ní nějakej měkej,” brouknu, čímž naznačím, že naše případné další setkání nemusí být přátelké. Pomalu se začnu snášet k poušti a dosednu na jednu vysokou dunu. Do písku je vždycky příjemnější dosednout. Místo abych ale zase zalehnul a nechal jí slézt, tak se posadím a nechám jí sjet dolů. Čemuž se musím zasmát. ”No, půjdu kouknout po ostatních, tak díky za doprovod,” řeknu ještě k vlčici a pohodím ocasem. Jen jí kývnu na rozloučenou a rozklušu se rychle pryč z pouště.

>>> Temný les (přes Zátoku smrti)

Pobaveně jsem sledoval promlčenou vlčici, jak se plácá na břeh a jo, smál jsem se jí. Vypadala hrozně, zmoklými vlk vypadá vždycky hrozně. Zastříhal jsem ušima a premýšlel, jak se nejrychleji dostat a vlastně co je kolem. ”Hm, vlastně bych taky potřeboval tím směrem,” zhodnotím po chvíli docela vážně a stočím ocas kolem nohou. Rozhlédnu se kolem a přemýšlím, že by bylo fajn se ještě napít, protože venku je fakt vedro. Skloním tedy hlavu k vodě a napiju se, takže je chvíli ticho. ”Na tu louku je to odtud hrozně daleko, ale přes zátoku je to kousek, vysadím tě na břehu pouště, v tomhle vedru to není úplně na kdo ví jaké lety, tam už to znáš ne?” navrhnu jí, je vidět, že jsem dost rozhodný a nad věcmi přemýšlím docela - no, jak kdy. Oklepu se a lehnu si břichem k zemi. Už tak jsem pěkný obřisko oproti Ellie, tak snad na mě nějak vyleze. ”Kdyby si potkala někoho, kdo ti řekne, že je z Chaosu, tak mu řekni, že ho/jí Angel hledá.” řeknu zase vesele a jak na mě vyleze, rozeběhnu se a rozletím k prvnímu ostrovu.

>>> vzdušnou čarou Poušť

<<< Katakomby

Kývl jsem na ní a když řekla křišťálové jezero, asi mě napadlo, kde bychom mohli vylézt, ale když chtěla, nechal jsem jí mě vést. Proběhli jsme tedy temné uličky a už z dálky bylo slyšet vodopádu. Ellie mi snad četla myšlenky, když mě začala pošťuchovat cákáním, moje myšlenky byly trochu ráznější, protože jsem jí tam chtěl nečekaně shodit. To jsem ale neměl moc šanci udělat, protože začala poskakovat kolem vody a tak jsem se přidal. Začal jsem se smát a uvolněně pobíhal kolem vody. Ellie očividně neměla moc strachu a tak jsem na ní křídlem taky občas cáknul. Pak jsem se rozeběhl směrem k ní, vyskočil a tak hrc prc jí popadl za hrudník a sklouznul s ní na křídlech nad jezero, kam jsem jí hodil. Sám jsem zůstal ve vzduchu - ne, že bych se nechtěl namočit, byl jsem už tak dost mokrý, ale hodlal jsem se jí jen smát. Doletěl jsem k břehu a že v bezpečné vzdálenosti klesl a nakonec přistál. ”Kam máš vlastně namířeno?” zeptám se zatímco oklepávám mokrou srst všude kolem.

SCHVÁLENO

<<< Rokle

Katakomby, to úplně není místo kde chcete být. Ne, že by to vlkovi jako jsem já nějak vadilo, ale má společnice asi nebyla dvakrát nadšená. "Vyhýbej se Chaosu, to mi bude stačit, takhle milý nebudu pořád a no - já si vždycky rád kousnu," řeknu jen a dál to neřeším. Místo toho dál pokračuju do katakomb, které pomalu ale jistě pohlcují veškterý sluneční svit, až je úplná tma. Nechám tedy ze země vyrůst dva kořeny a jejich konce zapálím. "Na," řeknu a vrazím Ellie za mnou do tlamy jeden klacek s hořlavým koncem, až se naše čenichy srazí a zuby o sebe lehce ťuknou. Sám si pak vezmu druhý klacek a též si ho zapálím. "Doufám, že vylezeme na nějakým super místě! Budu se pak ale muset vrátit k ostatním, můžu tě ale někam doprovodit," řeknu natěšeně a zvědavě klušu vpřed tmou. Dokud mi do cesty nevběhne obrovská krysa, která kolem nás jen zmateně proběhne. Trochu se leknu, ale nedám to znát víc, než že mi lehce cukne tělo, když proti vám něco vyskočí ze tmy, úplně to nečekáte, i když to čekáte. Jen jsem se zasmál a šel dál.

>>> Nerovy vodopády

<<< Rest

Ellie mi nepřistála úplně přesně na zádech a tak jsem si jí musel trochu pohodit, což pro ní byla asi sranda. Letět na vlkovi, to není jen tak, ale ona se držela, byla drobná, lehká, to to bylo snadné. "Líbí jo? Tak se pořádně drž!" řeknu a když prolétáme nad hlubokou roklí, otočím se na redbull letec kolem své osy. Naštěstí dostatečně rychle, aby Ellie neměla šanci spadnout. Takovéhle vývrtky jsem trénoval často sám, proto to pak s vlky nebylo o moc těžší. Přesto pro mě ale nebylo úplně nejjednodušší s ní letět kdo ví jak daleko. "Nejsi unavená? Můžu tě chvíli nýst kdyžtak?" nabídnu jí mile, protože ve mě pořád proudí nadšení ze slunovratu a možná mě i sama Ellie nabíjí pozitivní energií. Pomalu zamířím k zemi a celá rokle je mi jako dlouhá ranvej, na kterou pomalu přistávám. Trochu se kolem ale práší a tak pomocí hradby kolem nás držím prach v dostatečné vzdálenosti. "Huh, tohle vypadá zajímavě," zamrmlám po pár krocích, když vidím vchod někam do země. Neváhám ani chvíli a samozřejmě tam zvědavě strčím hlavu.

>>> Katabomby

<<< Furijské hory

Vlčici zřejmě nedočlo, že jsem jí opět pošťouchl k tomu, aby si na mě otevřela tlamu. S úšklebkem jsem se na ní podíval a čekal, zda jí dojde ten fakt, že je zas o něco drsnější díky mé provokaci. Fajn, tohle nebylo úplně v plánu, ale očividně to neslo své plody. Dalších několik metrů jsem ušel mlčky, dokud jsem neviděl, že tam dole je nějaký smečka. Na tu dálku jsem nedokázal odhadnout, zda někoho znám, ale jejich pach hovořil jasně - smečka. "Máš ráda dobrodružství?" zeptám se vlčici s lišáckými úmysly a zastavím. Nechce se mi to celé obcházet a skrz ně taky nepůjdu, jsou v převaze, takže zbývá přímý let. "Být tebou, tak zavřu tlamu, v létě létá hodně hmyzu," brouknu a skoro se směju, je doslova vidět, jak mnou proudí kvanta energie, která chce ven. Švihnu ocasem a přemýšlím, jak Ellie co nejvíc zaskočit. Skočím na zem pod námi a ohlédnu se na ní. Tohle zmáknu raz dva. "Skoč!" zavolám na ní a zapálím jí malý ohníček za zadkem. Čekám, zda se rozhodne skočit, protože je jasné, že jí dole chytám, no kdyby věděla jak. Oheň kolem ní nechám ještě víc rozhořet, aby věděla, jak vážně myslím to, že má na mě skočit. Jakmile tak učiní, rozletím se s ní po údolí docela velkou rychlostí, takže se mi na zádech musí pořádně držet.

>>> Rokle

<<< Les Alf

Jen jsem s povzdechem zakroutil hlavou. To se mi snad jen zdá. "To, že tě někdo nějak vychoval přece neznamená, že se nemůžeš rozhodnou jinak ne? Navíc zuby má každý vlk na obranu a tady, tady je i plno magií, kterými se můžeš chránit," řeknu jí a snad jí to nějak dává smysl. Pomalu začnu stoupat po cestičce do hor, protože někoho cítím na území vedle a musím to omrknout. "Vím, že tě teď hřeje pocit, že se máš o koho opřít, ale co když i jeho zabije medvěd? Začneš zas koktat a vlci jako já si tě budou podávat...?" zeptám se jí. Ani nevím proč se s ní tak namáhám, je ta láska k Samanthe tak mocná, že jsem teď laskavý i k ostatním? Měla by mě Samantha takhle vidět? Jak myslím na bílou vlčici s černými znaky, najednou mě zabolí hlava a vynoří se mi v ní vzpomínky Ellie na jejich nedávné shledání. Má vlče? pomyslím, protože vzpomínky jsou dost nepřesné a nejasné. Už mi o jednom vlčeti říkala, to ano, ale nějak jsem se nad tím víc nezamýšlel, jak to, že je zase s ním? Pohodím hlavou a Ellie si může všimnout, že jsem trochu zaražený a nesvůj. Dokonce i na chvíli odignoruju shromáždění tam dole v Restu.

>>> Rest

Spokojeně kývnu a stále trochu zmámeně přimhouřím oči. "Vypadala si hrozně, bolí mě takhle vidět vlka, máme být silní a ne... To co jsi prostě předváděla," řeknu uznale a vypadá to, že jsem na ní snad i pyšný. "A až po tobě někdo zase vylítne, tak se nekrč, máš svou hrdost," poradím jí a na její díky jsem kývnu hlavou, protože si na to sice potrpím, ale nechci to dávat znát. Chvíli na to se ale začnu zvedat a oklepu se. "Tady je nuda, jdem to trochu projít, třeba tě dokážu ještě něco naučit mrně," řeknu jí a trochu si do ní rýpnu, protože fakt, že by mohla být klidně moje dcera je tu asi zřejmí. Líně zívnu a i když třeba ještě ani úplně nedojedla, já už mám nakročeno jinam. "A vůbec, neměla by si být ještě někde u rodičů, nebo ve smečce? Jsi dost mladá," řeknu celkem se zájmem, hledat jí to v hlavě se mi 2x nechce a alespoň takhle řeč nestojí.

>>> Furijské hory

Nevím proč, ale k téhle vlčici jsem musel přistupovat spíše jak k vlčeti, no dobře - odrostlému vlčeti - než k dospělýmu. Ne, že bych se nějak přehnaně usmíval a zářil jak sluníčko, ale úsměv, ten jsem tak trochu měl na tváři i když přišla. Bylo už o něco jasnéjší se v ní vyznat, myslím tedy v její mysli a tak jsem tam trochu zalovil. ”Však v pohodě,” řeknu flegmaticky a máchnou tlapkou. Nechám jí dojít až ke mně a mému masu. ”Ptát se, jak se máš asi nemusím co,” řeknu a v tom mi dojde, že mi zas bude vykat, dlouho jsem nepotkal tak slušného vlka, myslel jsem, že tohle už dávno nikdo nedělá. ”Jsem Angel a nemusíš ke mně takhle mluvit, trochu se uvolni a dej si kus, jestli chceš, sám ho nesním,” nabidnu jí a tlapkou k ní přistrčím maso, sežral jsem zatím jen stehna, ta já nejraději a kus páteře, takže toho pro sebe měla dost. Opět tak započnu očistu těla od krve.

Hltavě jsem do sebe cpal jeden kus masa za druhým, jako nekulturní prase. Jakože - měl jsem fakt hlad. Být obyčejný vlk, ani si nevšimnu, že nedaleko mě cupitá drobná vlčka. Nastražil jsem uši a zemí jí snadno zaměřil. ”Ale-ale, nepozdravíš kamaráda?” zeptám se vlčice. Je odemně docela daleko a tak je pro mě těžší jí něco vyšťárat z hlavy. Přesto ale nebylo těžké odhadnout, že je v dobré míře podobně jako já. Slunovrat si tu očividně užil ne jeden pár. Posadil jsem se a trochu se očistil. Nezněl jsem nijak nepřátelsky, právě naopak. Spokojený vlk, ten se pozná na sto honů a u mě to tak bylo taky. Klidná mysl mi dovolila být zase trochu milejší a koukat na svět zas o něco optimističtěji. Jestli se ale změním zpět ve starého Angela? To se asi nestane. Ty růžové brýle jsem dávno rozšlapal. Podíval jsem se směrem, kde byla asi Ellie a čekal jak se asi rozhodne.

<<< Nejvyšší hora

V dobré míře jsem pomalu letěl z hory dolů a spokojeně se usmíval. Teď mě asi chvíli fakt nic nerozhodí. Protože jsem ale dlouho nic nejedl, přistál jsem v nedalekém lese, kde jsem hodlal najít něco k snědku. Přistál jsem kousek před lesem, protože dole zkušeností vím, že v lese se moc létat nedá a vyhlížet si nějaké šťastné zvíře k lovu. Jako první mi přišla na chuť srnka, ale tu jím pořád. Rozhodl jsem se proto pro divočáka. Měl jsem ho kousek od sebe. Nehodlal jsem se ale nijak namáhat a nemohé zvíře skončilo v ohnivém kruhu svázané kořeny země, dokud mu jeden dlouhý kořen neprobodl srdce. Lovit je tak snadné. Voňavé maso se rozneslo po lese, ale jen mě jeho chuť hladila po dušičce. Už jsem ho neměl sakra dlouho a takovýhle statný kanec, ten chutná skvěle.

<<<Červená louka

Přiletěl jsem k vysoké hoře, ale vedle toho, že bych se mohl podívat až úplně nahoru mě tu zaujali ještě něco jiného a to dobře známý pach.

Rychlohra - Slunovrat - Samantha
Angel byl hrozně rád, že Sam vidí, protože ona mu leží v hlavě už nějakou chvíli. Jenže od doby co se videli naposled zjistil, že kvítek, co má za uchem je magický a mání vlky. Netrvalo tedy dlouho a při cestě na vrcholek hory se pohádali. Angel si totiž myslel, že ho jen využívá a je z ní hotovej jen kvůli tý kytce. Sam se to ale nelíbilo, takže se poštěkali, ona si sundala kvítek a oba si tak nějak po svém řekli co k sobě cítí. Cesta na horu by tak pokračovala klidně, nebýt toho, že Samantha uklouzla a začala padat. Angel samozřejmě neváhal a zachránil jí, jenže se při tom dost vyčerpal a ten řídký vzduch jim nedělala dobře. Přesto se ale na vecholek dostali a užívali si romantického výhledu na ostrovy.

>>> Les Alf

<<< Bažiny

Pomalu jsem přešel na louku plnou rudých květů. Asi by mi bylo jedno, co je to za květ, ale tenhle jsem znal a bylo mi to jedno i pak. Procházel jsem vyšší tŕavou s kvítky a přemýšlel nad Shine a nad tím, jak se ke mně zachovala. Tohle jsem si nezasloužil, proč to nechápala? Taky to neměla nejjednodušší, no tedy nic tak strašného se jí nestalo, ale procházka růžovou zahradou to taky nebyla. Možná jsem se k ní jen já zachoval zle? Povzdechl jsem a trochu se rozklusal, ani jsem o tom nevěděl, že jsem přidal na tempu, něco mě prostě hnalo vpřed. Pohodil jsem hlavou, abych se zbavil těch myšlenek. Prostě jí pak najdu a nějak to dopadne, nemůžu si jí držet od těla. Ne, to nemůžu. Rotáhl jsem znovu křídla a rozletěl se dál.

>>> nejvyšší hora