Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Iceworld

Letěl jsem. Jak jinak, než že jsem letěl. Nechtěl jsem letět nad pevninou, ale trochu potrénovat své dovednosti a tak jsem se rozhodl vyletět trochu na moře a rozhodl se pojmout za přítele divoké vlny, mezi kterými jsem trochu kličkoval a protože má křídla už nejsou z peří a nemusí schnout, rozhodl jsem se i zkusit vplout pod vodu a zpět nahoru, jako to dělají ptáci když loví. Nebylo to ale nic extra, nešlo mi to, vlastně jsem na potřetí skoro ani nevyletěl. Vyčerpávající. Vzdal jsem prozatím svůj boj s vodou a rozletěl se k pevnině. Byl jsme docela vysílaný a proto se mi do bažin moc vstupovat nechtělo. Přistál jsem tedy jen na okraji a namířil si to přímo k louce vedle, kde trochu proschnu a odpočinku si, hlavně na chvíli složím křídla a projdu se taky trochu.

>>> Červená louka

<<<Jeskyně Glaciem

Rychlohra s Ellie
Angel tu narazil na vlčici, se kterou si chtěl prostě jen pohrát. Hrozně ho iritovalo to její zmatené pobíhání a ponížené utupování. Trochu jí naháněl jako nějakou levnou zvěř a pak zavřel do ledového kruhu, který ale podhrabala i na úkor toho, že si při tom poničila tlapky. Nakonec se přeci jen dali tak nějak do řeči. Angel měl snahu jí takovou tou drsnou láskou ukázat, že má na víc a může být pořádný vlk, ne jen koktavé budižkničemum, které by se snad i strachy počůralo. Moc dlouho spolu tedy nebyli a nakonec se každý rozešel svou cestou, Angel je prostě Angel a i když jí nechtěl nechat jít, protože by se s ní dalo pracovat, nehodlala jí nutit a hlavně pak sebe přemáhat.
Angel se pak rozletěl pryč
>>> Bažiny vzdušnou čarou podél břehu

Podrážděně jsem točil očima, dokud se Shine nezmínila o Samanthe. Zmateně jsem sebou cukl a stejně jak se cítil tak jsem i vypadal - dost zmateně. Dobře, tohle nebudu řešit před tou béžovkou. Primhouřil jsem oči a koukl na Shine, které jsem trochu prolustroval hlavu. Jenže z toho mě vytáhla její slova, kdy zněla dost ostře. Moje malá sestřička už taky není žádné zlatíčko. Takhle se mi líbila víc, i když se mi moc nezamlouvalo, jak si na mě otevřela tlamu. Uraženě jsem se zvedl a zatřepal křídly. ”To že si moje sestra ti nedává právo se ke mně takhle chovat! Budu si dělat co chci a záchrana vlčic k tomu vážně nepatří!” řeknu rázně a prásknu ocasem z jedné strany na druhou. Udělám dost uražený pohyb hlavou. Vážně jsem skoro 10ti letý vlk? Choval jsem se právě jako malé vlče spíš. Byl jsem občas tak pyšný a egoistický. Udelal jsem několik kroků k vlčicím a pomalu kolem nich prošel. ”Pokud zůstaneš tady na ostrovech, tak si tě najdu - až budeš mít čas, mám svoje povinnosti,” řeknu důležitě k Shine a pohledem sjedu na zraněnou vlčici. Jen si tak odfrknu a rozletím se pryč. Rozhodně stojí za to prozkoumat ten neznámý ostrov a proto se tam taky vydám.

>>>Iceworld

Všem moc děkuju za hlasy a % bych chtěla 7 do obratnosti a 5 do vytrvalosti - díky :*

přidáno

Byl jsem rád, že už sestra nemá potřebu nějak víc řešit věci kolem dobrých skutků a tak podobně. Odtažitě jsem seděl kousek dál od těch dvou a sledoval, jak se vlčice probírá. Ah, další milá vlčka, co se o sebe neumí postarat. Stáhnu strnule křídla k tělu a pohodím hlavou k Shine, protože sice jsem jí zahřál a chrstnul na jí tu vodu, ale nebýt Shine, ani bych o ní nezavadil. Povzdechl jsem, protože mě to trochu obtěžovalo, tyhle dojáky. ”Už je v pohodě prosímtě, co kdybychom se zase šli věnovat našim věcem,” řeknu sestře dotčeně, že mi nevěnuje veškerou svou pozornost, je to jen nějaká prašivá vlčice. ”Rodinné shledání po milionu letech, pamatuješ, tady jsem,” řeknu ironicky, abych upoutal její pozornost a trochu jí brnkám na cítí, že i její bratříček je důležitý. Vlčici považuju ha podřadnou a vůbec se k ní dál nevyjadřuju, ať si někam jde ne? Co tu bude oxidovat.

Sledoval jsem vlčici, která stejně vypadala, že chcípne. Neměl jsem moc náladu tu spasovat duše. "A proč bychom měli? Měla prostě smůlu, to není naše vina," bráním se. I když se se Shine nechci hádat, nechci si zas od ní nechávat diktovat tyhle věci a už vůbec ne nějaký milosrdenství. K čemu to jako asi je? Mě taky nikdo nepomohl, pomyslel jsem o své teorii, že by mi měl vlastně každý vlízt na záda. Nechal jsem plamen zhasnout, stejně se to tu docela dost ohřálo, takže nemusím udržovat další, nebo se jinak starat o teplo.
Shine mi projevila svůj vděk, jen jsem povzdechl, ona už byla prostě taková. Pohodil jsem hlavou směrem ven a pak zase zpět. Dobře, budeme teda tady. Podíval jsem se na hnědavou vlčici zaměřil se na její životní funkce, hlavně pak na břicho, které se zvedalo, takže ještě dýchala. Tlapka sebou sem tam škubla, dobře no, tak budu hodnej brácha a pomůžují. Nechal jsem nad ní vyjet ze stropu pořádný kus ledu, který jsem pomocí ledu a ohně proměnil v ledovou vodu a nechal jí na ní šplíchnout. Přímo do tváře. Trochu mě to pobavilo, ale byl jsem očištěn od toho, že by to mohla být nějaká lumpárna, protože jsem se jí přece snažil pomoct, no ne?

Já věděl, že jí to nemám říkal, ale ze lži Shine bych taky neměl nejlepší pocit. Nechci jí zase ztratit na základě hlouposti, chci mít sestřičku. "Jo, no, nechtěl jsem ti vlézt hned do hlavy, nedělám to pokud nemusím," řeknu trochu křivě, ale po pravdě, hned jsem jí do hlavy nešel ,až po chvíli a jen tak letmo a jinak nikam nelezu, pokud si s někým nechci pohrát nebo tak. Takže jsem vlastně v pohodě a svědomí si může ulevit.
Nevím jestli jsem byl úplně překvapený jednáním Shine, vždycky byla milá a já konec konců ještě nedávno taky, byli jsme ze stejného těsta a tak jsem musel tuhle naivitu a lásku k bližnímu překousnout. Zaskřípal jsem zubama a otočil se k ní. Starostlivě prohlížela vlčici a snažila se abych pomohl. "Proč bychom nemohli?" řeknu skoro až nechápavě, ale dost jasně si přečtu jen z jejího výrazu, že tohle od svého bráchy nechce slyšet. Rezignuju a dlouze povzdechnu. "Ááááh, stejně jí smrt nemine, koukni jaká je drobná a ničemná, když nezajde tady, chcípne jinde," konstatuje patolog.
Rozejdu se zpět k vlčici a dotknu se jí čenichem na tváři. Neumím procházet sny, ale snažím se jí trochu nastartovat pomocí mysli, nevím však, zda to zabere. "Teď jdi od ní," řeknu a zapálím celé tělo vlčice, ne tak, abych jí spálil, ale plameny na ní jen začnou tancovat a ohřívat jí. "Asi šla portálem a nezvládla tu prudkou změnu - měkota," řeknu a soustředím se na prohřátí vlčice. To by jí snad mělo pomoct. "Nemůžu jí takhle udržovat kdo ví jak dlouho, na pláži by se mohla vzpamatovat," řeknu a další věci kolem nechám na Shine, protože se nehodlám nějak vstřcněji angažovat. Možná jen ještě udržuji led pod zahřátou vlčicí, aby se nám to tu nezhroutilo.

Jen jsem se na sestru usmál. "Zatím máš asi jen zemi, můžeš ovládat půdo, rostliny a tak, ale já toho získal víc, mám vrozenou zemi, pak mám ještě oheň, takový štít, led - no sníh a takové věci a myslím že si osvujuju i vzduch... No a v poslední řadě," trochu zaváhám, než se vymáčknu, "Umím číst myšlenky, emoce a přetvářet je, nebo možná i mazat vzpomínky," řeknu a je mi trochu divně, není to úplně magie se kterou se chce jeden chlubit, je to jako bych říkal "teď už na nic nemůžeš ani myslet". "Ale kde to jsme přesně nevím, i pro mě je tu pořád co objevovat, ale zbytek tohohle ostrova je moc hezký, ten znám snad celý," dodám, když v tom mě varují moje magie, že je tu vetřelec. "Někdo sem jde," řeknu a zavrčím. Musím chránit sestru! "Drž se za mnou," rozkážu jí a celý se naježím. Neujdu ani pár metrů, když nazarím na vlčici, která sotva žije. "Aha, no tak ta chcípne sama, planý poplach," řeknu hrubě a ukážu tak Shine kousek ze své nové povahy. Nakročím zpět do jeskyně, kde je tepleji a mrtvoly si nevšímám. Jo mrtvoly, protože pro mě už je mrtvá.

<<< Mělká pláň (přes portál)

"A to jsi mě neviděla předtím, bývaly zelené, jako moje oči a křídla byla z peří, ale takhle se mi to líbí mnohem víc," řeknu spokojeně chválíc sám sebe - jak jinak. "Rostliny? No vlastně by se něco hodilo, hlavně na léčení ran a tak," řeknu, protože tohle bylo něco, v čem jsem měl mezery a i když mi Stray něco říkala, moc mi to v hlavě nezůstalo. Dojdu pomalu k portálu a skočím do něj, netrvá to ani sekundu a už jsem v Iceworldu, trochu ustoupím a počkám na sestru, zda jde taky. Jakmile projde portálem, prohřeju jí ohněm, který držím v hradbě, takže místo kruté zimy cítí příjemné teplo jako bylo na pláži. "Máš kliku na bratry, protože já tě tady fakt mrznout nenechám," řeknu a jemně se jí otřu hlavou o krk. Prostě to šlo nějak samo. Jako vlčata jsme se často mazlili a hej, mě to nějak chybí. Vztah brácha a ségra je fakt super. Obzvlášť, když teď můžu svou sestřičku náležitě chránit. "Pojď se ale někam schovat, jistě tu něco najdeme," řeknu a snažím se najít něco, kde by to šlo. "Já? No, jo, někdo by se asi našel, pár přátel, ale kdo ví, jak to dopadne," řeknu a trochu se ušklíbnu, cítil jsem se trochu trapně, ale neumím si představit nikoho, komu bych byl schopnější se svěřit, i když jsme se tak dlouho neviděli, vlastně šlo jen o tu krev, která mi dávala jistotu, cítil jsem z ní klid a to mi dovolovalo k ní být otevřený. "Koukni, támhleta jeskyně," ukážu křídlem a vydám se tam. Není to vůbec daleko a tak když vejdeme, strhnu své magie, je tu samo o sobě vlastně docela teplo. Posadím se uvnitř a rozhlížím se po okolí, tyhle jeskyně jsou tak hezké!

"Zatím jsem nikoho neviděl, ale kdo ví, jsou tu vidět kdejaké zajímavosti. Tohle místo je plné magie, která má vážně velkou moc," odpovím a pohodím ocasem, proto jsem to tady měl tak rád, nikde jinde jsem se tak nezlepšil. "Jo jo, je tu portál, tady nic neobvyklého, jak jsem říkal, fakt podivná země," brouknu a rozejdu se zpět k němu, abych jí ho ukázal. Vyslechl jsem si mezitím pořádně její příběh. "No, alespoň jsi se tam měla dobře, ne? Co všechno tě naučili?" zeptám se, protože mi přijde docela v pohodě a hlavně pořád taková milá jakou si jí pamatuju. "Docela bych chtěl vidět rodiče, ale cestu domů jsem nikdy nenašel, smečka, která mě odnesla hodně cestovala, vlastně jenom cestovala a tak jsem neměl moc šanci. Když jsem utekl, už to nějaký rok byl a tak jsem neměl ani šanci," řeknu trochu smutně, chtěl jsem vědět, zda jsou rodiče v pořádku. "No a něco jiného o tobě? Máš nějakou smečku nebo rodinu?" zeptám se a přemýšlím, zda jí říct o Chaosu, asi by nebyla úplně nadšená, ale lhát jí? To se mi taky moc nechtělo.

>>> Jeskyně Glaciem (přes Iceworld)

Sledoval jsem Shine jako by byla duch, nemohl jsem věřit, že jí vidím po kolika? 9ti letech? Páni jsem fakt starej. Pořád jsem před ní stál s nataženou hlavou a divil se tomu všemu. "Jo, trochu jsem tu zesílil," řeknu trochu odlehčeně a pyšně zamávám křídly. "Vždycky jsem chtěl létat a tady to šlo," řeknu s úsměvem a složím zas křídla k tělu. Pak jsem se na ní podíval už spíš s úsměvem, byl jsem za všechno rád, nemůžu být pořád tak mimo, musím být rád, tak dlouho jsem jí hledal a teď je tady! "Taky tě rád vidím, strašně dlouho jsem se tě snažil najít," řeknu a konečně k ní udělám takový váhavý krok, můžu jí vůbec obejmout? Trochu skepticky k ní přijdu, protože ani ona to neměla úplně nejjednodušší a to jsem jen tak rychle projel její minulost. "Po tom co jsem utekl z té smečky co mě odvedla vlastně docela dobře, až na pár vyjímek, ale ta síla co dnes mám, ta je k nezaplacení, spíš povídej ty!" řeknu natěšeně a čekám co se vysype z ní, no přece nemusí hned vědět, že se jí chci hrabat v hlavě.

Herní akce - Dungeon
Jak už jsem se ptala na discordu (ano, když jde o mně, doporučuju tam fakt chodit), tak bych ráda uspořádala takový herní dung s vlky z chaosu. Šlo by asi o to, že bychom se pod vedením Angela, kterým bych tímto tvořila i děj, sešli s pár vlky a pustili se do nějakého nepřítele, kde by vás Angel trochu drastičtější metodou učil, jak se zlepšit hlavně po stránce magií a vlastností. Bude se tedy čistě jen bojovat a proběhne to čistě herně! Projdeme podobně jako bývá v dungách několik místností s mobkama a ve finále, až si trochu osvojíte schopnosti, tak by přišel boss.
- Jasně, vykrádám normální hry, ale prostě - proč ne? RPG hry jsou na takových aktivitách založený a jak jinak si procvičit schopnosti, než že půjdete někam, kde je nebezpečí a donutí vás to něco dělat.

>>> Podtrženo sečteno <<<
Místo: Labyrint
Počet vlků: 3 + Angel
Kdy: až se dohodneme že máme všichni čas (tento měsíc určitě ne)
Discord vítán
- berte v úvahu, že nedostanete žádné kšm, rubíny nebo mince, tohle je čistě na posílení
- pokud bude větší zájem, můžeme to někdy zopakovat - takže ty co odjíždí v červenci na prázdniny neošidím, ale projdu to s nimi klidně až bude čas jindy, hledám opravdu ty co mají čas :)

S přišpendlenýma očima na vlčici jsem jí sledoval svýma duhovýma očima a snažil se jí dostat do hlavy. Prolétl jsem jí nějaké výjevy z minulosti, ale nikde jsem nenašel že by se setkala s mou maličkostí. Samozřejmě mě nenapadlo brouzdat hned do dětství, protože koho by to taky napadlo že jo? Když mě ale oslovila, spojil jsem si její hlas pro změnu se svýma vzpomínkama. ”Shine?” vylezlo že mě udiveně a celý jsem se zachvěl. Už jsem skoro nedoufal, že jí kdy uvidím. Nevěděl jsem ale jak se k ní chovat, protože jsem nikdy nic jako rodinu neznal a neměl. Udělal jsem váhavý krok směrem k ní a zasekl se. ”Já- páni vyrostla jsi! Vypadáš překrásně,” pochválím jí s údivem, co mám za super sestru.

<< Bull Meadow (přes vodu)

Opět jsem sletěl k zemi, tedy spíše písku, země jako taková vypadá trochu jinak. Tahle pláž se mi moc líbila. Nebyl jsem sice kdo ví jaký milovník vody, ale rozhodně se mi líbil ten výhled tady, proste to, jak se písek pomaličku strácí a na východ odtud je jen voda. Netrvalo mi to tak dlouho a zabořil jsem tlapy do měkké podestýlky. Jo, tohle je lepší než hlína a rozhledně lepší než skály. Složil jsem křídla k tělu a trochu se oklepal. Můj zrak spočinul právě na výhled východně odtud. Z mého klidu mě však vytrhl fakt, že tu někdo je. Nemůžu si nikdy užit žádné hezké místo sám. Nedožil jsem tlamu a rozešel se za vetřelcem s úmyslem mu trochu znepříjemnit život.
Vlčice nebyla moc daleko od portálu, takže mě jistě dobře viděla a možná že mě viděla i přilétá. Kráčel jsem k ní s dost otráveným výrazem a jo, hodlal být dost protivný. Jemně jsem na vlčici zavrčel místo pozdravu a pár metrů od ní se zastavil. Prohlédl jsem si jí od hlavy až k patě. Byla celkem velká, silná a ten její černý kožíšek. Dlouho jsem nikoho takového neviděl. Sjel jsem jí pohledem od tlapek až dolů a zabodl jí pohled do očí. Ty mě překvapivě celkem uklidnily, něco na nich bylo, ale co? Můj výraz se změnil v udivení. Používá na mě nějakou magii? napadlo mě a ostražitě připravil hradbu a trochu se naježil. Co je zač?

<<< Law (přes Tesáky)

Dlouho jsem nebyl v temchto místech a tak jsem si je z výšky dobře prohlédl. Bylo tu opět dost zvěře a smečka, která byla nedaleko se měla jistě dobře. Sletěl jsem trochu níž a cítil spoustu vlčích pachů. Nechal jsem si to jako informaci pro Chaos a letěl dál. Rozhodně jsem se chtěl podívat na třetí, pro mě zatím ne úplně známý ostrov, který jsem navštívil nedávno. Protože kdo ví, třeba se mi poštěstí tam najít něco zajímavého!

>>> Mělká pláž vzdušnou čarou přes vodu