Příspěvky uživatele

//Sněžné Tesáky

Podivnou věc, skrze kterou sem prošel znovu očenichal, jako by snad měl podle jejího pachu něco zjistit. Kolem zrcadla se prošel, aby zjistil, kde teď je. Za několik chvil se opět dostal k pobřeží, které obklopoval oceán. Ve velké dálce pak spatřil obrysy pevniny. Vedlo snad zrcadlo tam? A jak se dostane zpátky? Aniž by si ještě uvědomil, že právě ztrácí svou smečku a potomky, začínal být čím dál nervóznější.
Hbitě se otočil a rozběhl se po louce dál. Ztrácel rozum. Netušil, kam se řítí, stejně tak, jako nevěděl, jak se dostat zpátky. Hlava mu to nebrala. Kde se tam vzal oceán??? Jak to bylo možné? Nepřemýšlel. Prostě běžel. Běžel, hledal a propadal panice. Jeho důstojnost a hrdost se skácela jako hrad z karet. Teď záleželo jen na tom, naleznout cestu zpět. Zpět za smečkou. Za rodinou.

//kolem Nejvyšší hory do Rokle

//Starý svět

Čím hlouběji v horách byl, tím spíš si byl jistý, že ztrácí svou cestu. Měl tak zoufale málo stop, podle kterých se mohl vydat za svým cílem a i ty nejposlednější z nich ztrácel přímo před nosem. Na cestě byl už dlouhé dny, a přestože na něm beznaděj a únava znát nebyly, ve skrytu duše podléhal svým slabostem. Vydechl na studeném vzduchu a rozhlédl se kolem sebe. Na jeho kožichu se držely vločky sněhu, které po chvíli vytvářely mrazivou deku. Rozhodl se vyšplhat na jednu ze skalisek, aby se rozhlédl po okolí. Při stoupání si dával dobrý pozor, kam šlape, aby se na něco nenapíchl nebo jednoduše nesjel dolů. S medvědí vytrvalostí se dostal na jeden výběžek při stěně skalisek a na něm se zastavil. Zpočátku vypadalo vše, jak má, ovšem jeho pozornosti nemohl uniknout oceán obkličující směr, ze kterého sem přišel. Zamhouřil očima, aby lépe zaostřil. Co? Jakto? Jak se to stalo?!
Zmateně sklouzl po strmém boku skalisek, přičemž nezabránil drobným oděrkům na svých polštářcích a uháněl po svých stopách nazpátek. Lhal by, kdyby teď řekl, že se ho nezmocnila panika. Blouznil snad, že se mu zdálo, že jeho cestu nazpět pozřela voda? Čím blíže byl, tím spíše si byl jistý, že neblouzní. S nosem prohrabující ubývající sníh se přiřítil k útesům.
Zmateně střihal očima ze strany na stranu. Jak to bylo možné?! Stopy končily přímo před ním ze srázu, jehož kraje omýval divoký oceán. Spal snad? Byl to sen? Ohlédl se znovu za sebe, jako by se snad chtěl ujistit, že se oceán neotevřel ještě za ním. Nervózně si olízl čumák, chvíli přešlapoval na místě, zatímco se snažil vyhodnotit nějak rozumně situaci a pak se rozběhl pryč. Kam, to ale nevěděl.
Netrvalo příliš dlouho a jeho cesta podél pobřeží brzy skončila u prapodivné, zářivé věci. Co tohle všechno mělo u všech bohů znamenat? Nedůvěřivě věc začal očichávat, přičemž nebyla cítit ničím víc, než samotným okolím. Za zářivou a zvláštně průsvitnou věcí, která zdánlivě připomínala zrcadlo, se odrážela jakási louka. Co tohle bylo za fígle? Znovu se rozhlédl kolem sebe, přičemž se ujistil, že je kolem je skutečně stále jen hornatá, studená plocha., nikterak louka. Naklonil hlavu na stranu a přiblížil se k věci blíž. A pak zažil něco, co ještě nikdy před tím. Svět se rozmazal s zvláštně se otáčel. Byť tento moment trval snad vteřinu, pamatovat si ho bude navždy. A pak se objevil na oné louce a za sebou spatřil stejně zářivý úkaz, jen s jiným odrazem. Co to zatraceně bylo? Co se to tu dělo?

//Červená louka