Příspěvky uživatele

< návrat zpět

ZEUS

Věci se dávaly dost rychle do pohybu a to se bohovi blesků opravdu nelíbilo. Chtěl, aby všichni odešli, a to okamžitě. Nikoho sem nezval, nikoho tu nechtěl. Zlostí mu po kožichu projel jeden z blesků, kterých bylo jeho nitro plné a stratil se kdesi v mramorové podlaze. "A co s tím chceš udělat, Nyx? Chtěla bys snad vládnout ty? Opravdu? Já jenom, že mezi vlky tam dole stále vládnu a vždy budu vládnout já, a to je konec konců to, na čem záleží. Na jejich víře. Bez jejich víry jsme jen obyčejní vlci s jakýmisi schopnostmi, které ale ve výsledku nemají význam, když je někdo nevyznává. A tak se tě ptám, máš zapotřebí se tu ztrapňovat a lézt sem se svými pochybnými přáteli jen proto, aby jsi se zeptala na můj strach? Pro mě za mě si ho klidně zjisti, na situaci to nic nemění, dokážu se svým příšerám postavit čelem," pronesl a švihl ocasem. Pozoroval Nyx a aniž by to stihl někdo postřehnout, mračna se začala zatahovat do černo-fialové barvy a nedaleko se ozval hlasitý hrom. "A teď vypadni, nemám na tebe náladu."

Áres, sigma
posty: 7 i s 31. 7. bez toho jen 6
Aktivita pro smečku: Přijmutí, akce v labyrintu

Azzip, sigma
posty: 17
Aktivita pro smečku: nic
Zažila: vyspala se s Balrogem :D, zmasakrovala Kéry a poté se účastnila/ní akce s bohy

Zeus

POST 5

Bílý vlk se koukal kamsi za vlčici a spíš se hrabal ve svých myšlenkách, než že by plně vnímal přítomnost bohyně nebo tak něco. "Kdy jsme byli přátelé..." poznamenal. Prvně to myslel jako otázku, no nakonec to vlastně otázka nebyla, jen jakási poznámka, dnes neměl zrovna tu pravou bojovnou náladu. "Sklapni, nikdo se tě na nic neptal. Koukej ze sebe vysypat o co jde a nebo zmiz. Jsi u mě doma a já nemám náladu na tvou otravnou osobu," zavrčel nevraživě a přešel k jednomu ze sloupů, které se zde nacházely. Být to něm, zůstával by jenom zde. Neměl posledních několik let náladu se cpát mezi ty, kdo ho uctívali nebo nějak výrazně zasahovat do dění. No i tak se stále nacházel na prvním stupínku všech bohů. Ani moc nevěděl, čím si tak zasloužil své místo, každopádně dřív na to byl velice pyšný. Ale i tak měl svou hrdost a nechat sebou zametat by nejvyšší bůh rozhodně nenechal.

Zeus

Bílo-zlatý vlk seděl ve svém chrámu a sledoval oblohu, kterou krásně viděl skr ‘díru’ ve střeše, která tam byla právě z těchto důvodů. Měl oblohu rád, nebyl moc šťastný, když byl někde zavřený a neměl přístup k jeho milovanému nebi. Jeho idylku však přerušila ta příchozí čarodejnice. Nějakou dobu se ji prostě pokusil ignorovat, ale ona se nedala. Měl toho dost, jeho přece nikdo nebude co rušit. Protočil tyrkysové oči a otočil se na ni, až se mu zavlnil bílo-zlatý plášt. ”Co potřebuješ? Nikdo tě nezval...” řekl víceméně znuděně a otráveně. Docela ho vytáčela, co na to říct, radši by se snad viděl s některým z jeho dětí či sourozencem.

POST 4

Následně jsme se tedy vydali tou cestou, která se většině sice moc nezdála, ale mě to bylo víceméně jedno, chodba pro mě byla vysoká tak akorát. No Angel vzadu docela vyšiloval, jak jsem tak pochytil z mého místa. Taky by mi tu ale asi nebylo příjemně, kdybych byl vysoký jako on. A ještě když k tomu přičteme ta křídla... no, nic pěkného. Potíže musela mít ale i Sam, protože byla o něco větší než ostatní vlčice. No neviděl jsem přes ostatní, jak se s tím vypořádává. No nevypadala jako někdo, kdo by se bál stísněných prostorů. Na druhou stranu tak ale nevypadal ani Angel, a podívejme se na něj.
Nakonec se přecejen nestalo nic hezkého a Angel se vlivem své tíhy a prudkých pohybů ocitl dole na zemi. V bezvědomí. No bezva. Jako první za ním skočila Ayshi, což mě moc nepřekvapilo, vypadala tady nejvíc švihle. Co ale dělat tady nahoře, že? Tak jsem se rozhodl, že skočím taky. Bohužel se mi moc nevyvedlo přistání a tak jsem špatně dopadl na pravou nohu, která mě okamžitě začala bolet. Zlomená asi nebyla, ale stejně to bylo utrpení. Trochu jsem si pro sebe kníknul a jakmile jsem se opět vyhrabal na nohy, packu jsem měl lehce zvednutou tak, aby se nedotýkala země. Mezitím, co se Ayshi snažila oživovat Angela, rozhlédl jsem se kolem. "Já bych odtud šel pryč, nechci s tím bojovat," promluvil jsem potichu k Ayshi, když tu zatím byla jediná při vědomí. Byly tady přece další chodby, boj nebyl nevyhnuetlný.

S tímhle jménem přece nemůžu Árese (Área, idk, zmátla si mě s tím skloňováním :D) nepřihlásit. Přece jenom dostal jméno po tomto bohovi záměrně :3

Post 3

Všechno se seběhlo docela dost rychle a já neměl moc možností pomoct. Vlčice to zvládaly samy a Angel je navíc jistil, tudíž se nebylo čeho bát. Ale já se stejně necítil moc jistě. Had byl odporný, všude bylo málo místa a k tomu všemu ta voda. Brrr, neměl jsem rád vodu, nikdy v ní nebylo nic pěkného! Minule jsem byl dokonce otrávený. A jak to tak vypadalo, historie se opakovala. Všiml jsem si, jak se na našich kožiších začala usazovat ta kyselina aka hadova krev. Přešel jsem co nejvíc k okraji a sledoval dole Angela s Ayshi. Ze shora padalo dost ryb, nevypadalo to moc bezpečně. No doufal jsem, že to prostě nějak zvládnou a poodešel se kouknout trochu dál do chodby. Ne tak daleko, abych se stratil z dohledu, protože jsem potřeboval nějakou rychlou záchranu, kdyby něco. Na rozdíl od ostatních mi malá chodba zase tak nevadila, vzhledem k tomu že jsem tu všem sahal tak po hrudník.

POST 2.

Sledoval jsem celou situaci a moc nevěděl, jak pomoci, protože jsem toho zase tak moc neuměl a ani jsem neměl tolik magií, jako Angel. A k tomu všemu jsem byl ještě vlče.... sice ne už úplný bezbranný prcek, ale asi bych toho jen svou silou moc nedokázat. A proto jsem využil svou velikost a nějak se propletl kolem všech, až na hadův hřbet. Skočil jsem mu těsně za hlavu a rozpálil své tlapy tak moc, že se musela i hadovi škvařit kůže... šupiny. Akorát jsem moc nevychytal ty kameny, které začaly na hada padat a některé z nich mě dokonce zasáhly. Ne nějak moc, ani mě to neodřelo, no stejně jsem schytal nějakou tu modřinu. Trochu jsem kníkl a radši z hada slezl, protože jsem nechtěl dostat znovu. Jasně, teď už by si možná dali pozor, ale kdo by to riskovat?! Přece nebudu dávat všanc svůj kožíšek! Když už jsem si ho u toho obchodníka tak hezky vylepšil, no ne?

POST 1.

Šel jsem za ostatními a rozhlížel se kolem. Bylo to tu divné. Víc než divné, opravdu se mi to tu zase tak moc nelíbilo, ale nahlas jsem to neříkal, jelikož jsem chtěl, aby si ostatní všimli toho, jak odvážný jsem! Když se před námi objevila podivně zbarvená myš, v údivu jsem otevřel tlamu. "Wohou, ta je dobrá!" řekl jsem nadšeně a malé zvíře si prohlížel. Jestlipak by se dala ulovit a sníst? A nebyla by jedovatá s touhle barvou? Jednou mi kdosi řekl, že všechno barevné a lákavé je většinou jedovaté. A dávalo to smysl, rostliny byly prostě mrchy. A nejen rostliny a muchomůrky, ale i žáby, brouci a další fuj stvoření. Když se před námi objevil had, v hlavě jsem si začal skládat nějaký malý plán, no Angel mi zahradil cestu. A možná, že to bylo dobře, protože jakmile jsem ho spatřil na lepším světle, moc se mi s ním tedy bojovat nechtělo. Místo toho jsem sledoval vlčice, jak ho svazují a pálí. Momentálně jsem ale neměl nápad, jak pomoci, tudíž jsem prostě stál vedle Angela a čekal na mou příležitost.

Moc děkuji za akci a v první řadě všem gratuluji!
Poprosila bych speciální magii, všechny tlapky do ohně prosím a zbytek prostě na Árese :D

Ještě jednou moc moc moc děkuji <3

Áres - 43 bodů - 51-38 bodů - 40 KŠM + 4 rubíny + 1 mince

prosím teda zapsat, díky :333

// sorrko, ale kalendář nepočká :D

Sledoval jsem přítomné a znuděně si prohlížel okolí. Jo, bylo to tu relativně strašidelné, ale že bych se klepal strachy? Pche! To rozhodně ne. Protože ale byli všichni zabraní do lián a dalších blbostí, rozešel jsem se kamsi dopředu sám. Nešel jsem moc daleko, jen jsem se chtěl kouknout za roh. Jakmile jsem ale zabočil, chytla mě liány a já překvapeně vyjekl. Následně jsem se začal plazit po zemi, a kousat liány podobně, jako to dělají slimáci. Tlamu jsem měl od černého slizu celou zalepenou a taky mi začínalo být trochu blbě, jelikož jsem to několikrát spolkl, což bylo pěkně odporné. Po chvíli jsem usoudil, že to tu nebude o moc zajímavější a tak jsem se vrátil k ostatním, kde jsem si sedl.
Seděl jsem přímo před nimi s ocasem kolem těla, snažíce se ignorovat liánu, která se mi omotávala kolem přední packy. Já ale sledoval jen vlky přede mnou, zlatýma velkýma očima.

Zkusím všechny! :3

<< Temný les

Překvapivě si mě Angel všiml docela brzo. To mě celkem překvapilo, protože jsem se vážně snažil být potichu a nenápadný. No očividně mi to nešlo moc dobře. "Já tam s ním nechci být!" ohradil jsem se a lehce se zamračil. "A to vlče bylo divný," dodal jsem ještě, ale to spíš pro sebe. Rychle jsem sebou cukl, když kus ode mě spadl kámen, ale naštěstí nade mne dal ale křídla a tam se mi hodně kamenů vyhlo. I tak jsem ale dostal pár zásahů od úlomků, které vylétaly z kamenů, které spadly na zem. A nebylo to všechno, protože vzápětí jsem pocítil vůni čerstvě zabité zvěře, deště, Ryann a Samanthy, jejichž pachy se mi dost míchaly do sebe.
Zanedlouho se však padající kamení stalo menším problémem. Prvně jsem si myslel, že ty liány jsou prostě tak husté a propletené, že se do nich zamotávám sám. Ale poté jsem postřehl, jak se ke mě natahovaly a snažily se mě uvěznit. Nebudu lhát, docela mě to vyděsilo. Ale aspoň jsem v tom nebyl sám. Když jsem jednu z těch potvor skousl, s odporem jsem to hned pustil a vyplivl ten hořký, černý sliz. Když Angel poznamenal, že to bude jed, zhrozeně jsem civěl na ten černý flek, který jsem vyplivl. Snad to bylo všechno! "Miluju moje nožky, život a můj ocásek... jo můj ocásek mám nejradši..., teď nemůžu umřít!" zašeptal jsem si potichu pro sebe, takže mě nikdo nemohl slyšet, ještě když jsem se sekl někde na začátku. Jejich dlouhé nohy se možná těmi liánami prodíraly dobře, ale mě to fakt nešlo, ať jsem se snažil sebevíc. Pak mě ale napadlo, že bych mohl zkusit to, co mě naučila Samantha. Uklidnil jsem se a zasoustředil se na určitý úsek jedné liány, který poté na chvilinku vzplál. Liáně to sice nic velkého neudělalo, ale mě to dodalo energii, že se mi konečně něco povedlo. Takhle jsem to zkusil ještě několikrát a nějakým způsobem jsem se dobral až k ostatním. S tlamou od toho slizu, protože jsem nakonec některé překousal, když mi došlo, že o jed asi nepůjde. "Co tu budeme dělat?" zeptal jsem se tak nějak všech.

//Poprosím vylepšení magie (nejlépe ohně), díky :D

Seděl jsem a zamračeně sledoval všechny přítomné. Sešlu se tu na můj vkus až moc vlků. Neměl jsem rád davy... Střihl jsem uchem a podmračeně hodil pohledem na skupinku vlků, kde se objevilo i nějaké malé vlče. Od pohledu vypadalo takové... slabší a milé. Nevinné malé vlčátko, jak rozkošné. Až se mi dostane pod packy, dáme si pár lekcí, hehe. Ta nudně zbarvená vlčice se nakonec také přišla podívat blíž, ale byla mi tu krom Samanthy asi nejsympatičtější, protože se chovala dost odtažitě. Aspoň se nemusím bavit s tebou... pomyslel jsem si nevrle a zvedl se. Moc jsem neposlouchal Angelovo kecy, ale je fakt, že jsem aspoň pochytil nějaká jména. To bylo fajn, vlk měl aspoň pocit, že tu ty vlky zná a může je nějak vydírat. Nakrčil jsem nos, když Angel řekl, že půjdou cosi kamsi prozkoumat. Já chtěl jít taky! A vůbec se mi nelíbila věta, která měla znamenat, že tu zůstanu s tím roztomiloučkým vlčátkem sám. Počkal jsem proto, až budou trochu před námi a naklonil se k Elricovi. "Tak hele, jdu za nima. Nezastavíš mě a ani se o to nepokoušej, už mi pár prvních zubů vypadalo... a když nebudeš dělat problémy, řeknu, že jsem utekl sám a ušetřím tě problémů," mrkl jsem na něj a pak se potichu rozešel za ostatními.

>> Labyrint