Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Vyhlídka

,,Tsk," odfrkla si hnědá vlčice a pokračovala směrem vpřed. Není třeba jí dávat kázání, Citro, však si je sama vědoma toho, jak lehké je někoho ztratit. Ten tvůj krátký ocas už jí zmizel příliš mnohokrát. Vážně.
,,Je to docela těžké a nedokážu úplně ani na dlouho ten tvar ustálit. Taky mám ten pocit, že kdyby bylo té krve víc, tak bych ji udržet ani nedokázala," mávla nespokojeně ocasem. Nebylo to dost. Musela přidat. Musela své magie získat víc. Musela být silnější. Silnější a... ,,Můžeš ochutnat," zvedla Artume do vzduchu krvácející tlapu. Jen si lízni, Citro. I Artume zajímalo, jestli je její krev nějak jiná. Jenže nemohla soudit, když nikdy kromě králičí a své krve žádnou neochutnala, že?
,,Možná magie ostrovů. Věř mi, pořádně nic nevím, ale i tak jsem si jistá, že tu na každém kroku zakopneš o něco magického. Je to dost otravný," frkla si. Vážně, Citro. Nejspíš na to brzy i přijdeš sama.

>> Jižní hory

>> Luka

,,A co kdyby ne? Co kdyby ses jednoduše vydala špatnou odbočkou a ztratila se jako v té džungli?" mávla Artume ocasem. Citru bylo překvapivě lehké ztratit. ,,Nebo co kdyby ses zadívala na něco, co by tě zaujalo a ztratila se, protože já bych odešla?" Taky možnost. S Citrou bylo těžké pořízení. Poslyš, srnečko, k sakru, na to tvoji titánské tělo by tě jeden ztratil o keř vedle!
A tak Citra dle její instrukce hledala hvězdu - a nenašla. Těžko říct, kdy začala Artume pozorovat, ale vlčice sebou mírně cukla když zjistila, že má Citřinu pozornost. ,,Co dokážu," odpověděla, než se rozešla vpřed. Její noha pořád krvácela, ale nevypadala, že by ji to nějak moc trápilo.
,,Přijde mi, že chutná jinak než ta králičí." Překvapivě. Ale... myslela tím ještě něco jiného. Byla v ní taková zvláštní hořkost, kterou si nedokázala přiřadit. Chtěla bys ochutnat, drahá Citro?
,,Nepřijde ti to zvláštní, jak rychle přešla ta sněhová bouře co se tímhle směrem předtím hnala?" podotkla Artume zamyšleně. ,,Ani ji odtud nevidím." Vlčice totiž mezitím dorazily na vyhlídku. Táhl tu čerstvý, mořský vzduch a stejně jako se předtím dívaly z pláže na louku na druhé straně, teď byly vidět obrysy zasněžených ostrovů - a především té části, ze které přišly.
Dlouho ji to však nezajímalo a jednoduše pokračovala směrem vpřed a dál.

>> Dračí průsmyk

Z hráče na hráče
Z Einara 190kšm na Citru

289kšm -> 99kšm
135kšm -> 325kšm

Dloužek zaplacen, get the nommy tlapičky.

Převedeno.

>> Nerovy vodopády

Artume kráčela tiše, oči upřené nahoru, protože tady na lukách nebyla jediná překážka mezi ní a oblohou. Z čeho asi tak byly tvořené hvězdy? Měla by k tomu Citra nějaký dodatek? Řekla by něco absolutně šíleného, co by jen tak někoho nenapadlo? Něco, co by Artume nenapadlo?
,,Byl tam tunel," rozhodla se přednést Citře konečně. ,,A vsadím se, že bys ho šla zkoumat, kdyby na to došlo. Tak jsem se to rozhodla zatrhnout." Nechtěla se s Citrou ještě rozcházet. Nějak... nějak to nešlo. Ale proč to nešlo? Proč si chtěla srnku udržet po svém boku? Možná proto, že cestovat s ní jí dávalo nějaký smysl. Kráčet s někým jistým směrem, znát, co si ten druhý myslí a možná si i podle toho uvědomovat své vlastní myšlenky a postoje. Bylo to o mnoho lehčí když měla s kým nesouhlasit.
,,Možná najdeme jeho konec - někam mířit musí, ne? Stejně jako my."
Na chvilku se zastavila a podívala se na Citru. Možná, kdyby před ní použila svoji magii, byla by schopná Citra něco k celé té věci říct, ne? Jako ze začátku, když ji zkoumala jako pokusného králíka. Mávla ocasem a zahleděla se na přední tlapu. Prvně tu s ponožkou, ale brzy si to rozmyslela a zvedla tu tuctově hnědou. ,,Podívej, padá hvězda," podotkla lživě a pak se do své nohy zakousla. Prvně mírně váhavě, ale brzy přišla na to, že jestli se chce dostat pod kůži, musí přitlačit. A tak přitlačila. Tesáky projely masem a v tlamě ucítila chuť železa, která jí zvláštně vítala.
Pocit toho, jak jí bolest pozvolna proudila tělem, ji zvláštně uspokojovala. Místo agónie cítila uspokojení. Nejspíš nebylo divu, nejspíš to dělala mnohokrát předtím. Složila tlapu zase na zem. Krev z ní tekla žalostně pomalu, jakoby se jí snad ani nechtělo. Artume ji jen hypnotizovala pohledem a krev se pod ním zavlnila. A vlčice ji začala tvarovat. Opustila sníh, se kterým se pozvolna míchala a rudé provazce se na chvíli zavěsily do vzduchu. Tvořily šišatou vločku.
,,Chm." Neuspokojivý výsledek. Pokusila se i o hvězdu, ale byla stejně nerozeznatelná. Nevadí. Rozešla se dál, bez ohledu na to, zda se Citra na její nevydařený experiment dívala a nebo ne.

// 5) Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

>> Vyhlídka

>> Křišťálové jezero

A hle. Citra už zase rozumovala. Artume vydala zmučený povzdech a podívala se po krátkoocasce, jen aby zase pokračovala směrem vpřed. Citra měla pravdu, i když to nevyslovila nahlas - jak se tu vůbec Artume vyzná, když poprvé otevřela oči včera? Nejspíš stejně jako věděla, jak se loví a běhá. Možná, že neznala jména, ale ostrovy ano. Věděla, kam šlápnout, aby to bylo bezpečné a kam šlapat nebylo nejlepší. A když se protáhla za vodopád a rozhlédla se... jakoby si na něco vzpomněla.
Jen ale zavrtěla hlavou. Ne. Tohle nebylo nejlepší místo, kam Citru brát. Vzala to zpátky. Byla zima a chladno a ani netušila, kam to jdou. Pokusila se to Citře říct, ale nedokázala překřičet vodopád. Jistě, možná Citra něco odhadla z jejího postoje, ale k díře za vodopádem se nehnala. Ona i tak byla docela dost nespokojená s tím, že by mohla srnka jednoduše zahučet do tunelu, co se za vodopádem schovával a prostě by se vytratila. Ne, kdepak, žádné zdrhání, drahá srnko. Žádné takové.

>> Luka

>> Ovocný lesík

,,Ty vážně všechno bereš doslovně, že, srnko?" zabrblala chaosanka a vydala se směrem vpřed. Jasně, že jsi žádné jezero nepotkala. Sama jsi jezero. Proboha. Citra se zatím jevila tak inteligentní a přesto tak hloupá. Kdo ví, co se jí vůbec honilo hlavou! Občas asi nic. Znát chemické vzorce, asi by si Artume myslela, že má v hlavě ty - ale ani o mozkovou buňku navíc.
,,To samé. Šla jsem před tebou a protože se ti líbila ta budova, šla jsem dovnitř a ty jsi tam pak nějak... nebyla. Taky mě nutil běhat a podobně." Ne že by si to kdo ví jak užila, taky byla unavená a chtěla si na chviličku lehnout.
Jakmile se přiblížily k jezeru, celá atmosféra místa ji mírně zarazila. Huh. Zvláštní. Jakoby to tu znala. Poměrně dobře... Jakoby tu byla už tolikrát. Chvilku si místo pokračovala, ale pak se vydala dál a směrem k vodopádu.
,,Pojď, už tam budeme." I když si teď vážně nebyla jistá, jestli tam nebude jenom víc zima. Ech. I kdyby, tak se tam alespoň podívají, ne?

>> Nerovy vodopády

>> Svatyně

Hmm? Tady je to! Východ! našla východ! Chachá! Jenže... Citra byla v čudu. Ovocný lesík zapadaným sněhem, všude kompletní ticho. Co teď?
Chvilku tam jen tak stála, dívala se kolem jako motýlek na tundře a pak zavolala do ticha lesa: ,,Citro! Trhá ti někdo snad někde ocas?! Kde jsi!!" však ona se objeví. A nejspíš se taky objevila, protože Sára nic o odpojení neříkala. Artume si oddechla.
,,Kdes běhala? Proč jsi tak zpocená? Vypadáš, jako bys spadla do jezera a pěkně se v něm ráchala. Jdeme." Především asi proto, že pot byl na krátké srsti určitě znát. Jistě, Artume taky nebyla políbena tou nejdelší srstí pod sluncem, ale upřímně, i ta její srst nejspíš izolovala líp, než to, co na sobě měla Citra. Největší štěstí, že zima brzy končí, co? ,,Jdeme, jdeme. Znám místo, kde se můžeme na chvilku schovat, ale těžko říct, jestli tam nebude ještě větší zima než teď a tady." Dost možná bude. Chtěla se totiž schovávat za vodopády. To byla ale jen malá drobnost.

>> Křišťálové jezero

>> Mlžná džungle

NÁKUP
10 mincí = 80%
Síla 1% -> 21%
Vytrvalost 10% -> 20%
Rychlost 14% -> 24%
Obratnost 1% -> 21%
Schopnost lovu 2% -> 22%

Schváleno


Citra jí laskala ego bez toho, aby se jí Artume vůbec zeptala. Ano, byla speciální. Takový... výkyv od toho, co se tu pohybovalo. Jen si všímej, srnečko, jen si všímej. ,,To je proto, že tenhle ostrov je lepší než ten první. Věř mi," ušklíbla se a mávla ocasem. A zatímco přeskakovala nejrůznější kořeny a pokračovala směrem vpřed, ani si pořádně neuvědomovala, že míří hlouběji a hlouběji do džungle. A než se nadála... náhle tam stála. Před budovou. Chrámem. Mávla ocasem a aniž by se otočila, jednoduše se rozešla směrem vpřed, aby se mohla podívat na stavbu z blízka a lépe.
Jakmile vyšplhala ke chrámu a vstoupila do něj, opřel se do ní chlad. Tohle místo... mělo skutečně zvláštní atmosféru. Co ji však překvapilo nejvíce byl starý vlk, kterého našla chvilku potom, co si místo prohlížela. Proplouvala zrovna mezi místnostmi a našla podivného, postaršího vlka, ze kterého sálal respekt. I proto sklonila hlavu, poměrně nejistá z toho, co by mohl být zač... co tohle místo mohlo být zač.
,,Trénuješ tu vlky...? Docela by se mi hodilo potrénovat se, jsem neskutečně-" ale vlk jen kývl a vlčice náhle zmlkla. Ani netušila, proč mu to vůbec povídá. Tak dobře! Dobře, čas tě následovat a... no, něco dělat?
Po vstupu do místnosti se proti Artume mistr postavil. Kruh. Byli v kruhu. Že by to byl nějaký ring? Stačil jí jeden pohled a poznala, že ji vyzívá, aby se proti němu vrhla. A tak to, no, udělala. Klapla po něm zuby a mistr se prostě uhnul. Nějak jí nedávalo smysl, že tohle má být výcvik síly, když se jen naháněli a ona pořádně nebyla schopná cokoliv udělat. Kde byla ta síla?! Co to je?! A tak se jednoduše s mistrem naháněla a ten se vždy uhnul, jakoby byl jednoduše mlhou. Artume to poměrně brzy začalo frustrovat. A zrovna když už začínala pociťovat vztek, se najednou její okolí znovu změnilo.
Tentokrát stála v lese. Kde byl mistr? Citra? Ring? Těžko říct, ale tušila, že v tento moment má za úkol něco jiného. Potřebovala... něco najít. V ten moment ji do čenichu udeřil pach zajíce. Ah? Takže o to tu šlo! O lov! No dobrá. Sklonila hlavu k zemi a začala čenichat, zatímco co se pohybovala směrem vpřed. Po nějaké době konečně i objevila pár stop, které vedly směrem po její pravici. I proto se v ten moment začala pohybovat tišeji a plížila se směrem vpřed, jakmile byl pach silnější, tak i šourala břichem o zem. A v momentě, kdy uviděla zajíce, začala se pomalu pohybovat vpřed. Stejně jako tehdy s Citrou, když obě dva naháněly králíka na pláni. Ani ho nedožraly. Věčná škoda. Ale co už. V momentě, kdy se dostala dostatečně blízko, tak vyrazila - a všechno okolo ní se zvlnilo a místo za králíkem běžela směrem vpřed.
Po jejím boku běžel mistr a byl jen o ždibec rychlejší. Huh? Proč najednou běží? Kde je králík? Ale to bylo poměrně irelevantní. Artume zabrala a přidala, nechtěla přeci jen toho starého vlka, aby byl ve všem lepší než ona. Jenže v momentě, kdy přidala, i mistr přidal. Bylo to frustrující, ale rozhodla se tělo nakopnout ještě víc a přidat. Vlk vedle ní přidal ještě o kousek víc. Ach! Proč nemohl přestat přidávat?! Mezera mezi nimi se pomalu zvětšovala a Artume pomaličku docházel dech. Ovšem, nakopla se a naposledy přidala. Mistr běžel pořád stejnou rychlostí a ač ho nebyla schopná dohnat, mezera mezi nimi se už nezvětšovala. Uběhla snad ještě několik metrů, když náhle zabrzdila. Mistr zmizel kdesi pryč před ní a ona se dostala k překážkové dráze. Tedy, tohle byl vážně zážitek. Ne moc příjemný, upřímně. Fajn, takže překážky. To jistě zvládne.
Vydala se vpřed a pokusila se jen projít - jenže v momentě, kdy do jedné překážky narazila, zcela to rozhodilo její balanc a brzy skončila v trávě vedle překážkové dráhy. Oklepala se a naštvaně se zadívala nahoru na tu zatracenou věc. Fajn. Fajn! Bude se teda snažit víc!
Vrátila se na začátek překážkové dráhy a začala se protahovat okolo nejrůznějších překážek tak, aby ji neshodily a aby se dostala na druhý konec. Bylo to složité a ještě párkrát zahučela dolů, jak se omylem otřela o špatnou překážku a zcela ztratila balanc. Zatnula však zuby a pokračovala směrem vpřed, aby se dostala ke konci. A na konci... na ni čekal výšlap. Úžasná odměna. Vážně. Skvělá. Artume zavrčela a začala se do svahu drápat.
Bylo to složité a už teď z ní lil pot. Už běhala, stopovala, rvala se, probíhala překážkovou dráhou a teď ji to ještě hnalo do kopce. Vážně to bylo příšerné. Už teď byla propocená, ale hodlala se dostat na vrcholek. Kolikrát jí tlapka uklouzla a cítila, jak se jí svaly stahují a tělo ji bolí. Koho napadlo udělat takovýhle ďábelský výcvik?! Uf... A tak se nakopla a pokračovala směrem nahoru. Než si to uvědomila, konečně se natáhla přes poslední kámen a byla... na vrcholku. Vrcholek, kterým byl okraj džungle. Ale... jak se sem dostala?! Rozhlédla se po okolí, po Citře, která s ní na začátku byla a ať už vlčici zahlédla nebo ne, vydala se směrem k lesu, co byl hned vedle tohohle prokletého.

>> Ovocný lesík

>> Tajné ostrovy

,,Aha, aha! Tak v tom případě," začala Artume nadšeně, uši nastrašené a i ocasem párkrát mávla, "ne." Ne je ne, drahá Citro, a Artume vážně nepotřebovala být ponížena před vlky, co ani v životě nepotkala a dost možná ani nepotká. Co by na to řekla matka? Otec? Společenstvo? Jistě by ji odsoudili. Do háje, určitě by ji odsoudili! Nechala sebou snad dobrovolně dcera alfy třást, aby z ní někdo vykulil mince? Ano? Lži. Lži a pomluvy. Tohle by nikdo dobrovolně neudělal.
Po chvíli se dvojice konečně přesunula z ostrovů do džungle. ,,Bacha, kam stoupáš, aby tě něco nesežralo," prohodila Artume zatímco se proplétala mezi liánami, stromy a větvemi. Snad to byly vážně větve a liány. Doufejme. ,,Takže? Jak se ti zatím prohlídka ostrova zamlouvá? Jsem si docela jistá, že tady někde poblíž musí být ten lesík... jenomže... kde přesně?" a tak bloudila směrem vpřed.

>> Svatyně

>> Les u mostu

Byla šílená? Možná. Snažila se dělat šílence i z chudáka Artume? Zcela určitě. ,,Ne, to vážně nechci. Co kdyby nás někdo přistihl? Nebo bys to někomu řekla?" protáhla obličej jak to jen bylo u vlka možné a pak se zašklebila. Ne-e. Určitě ne. I když ji docela zajímalo, jak že to s ní Citra chce třást.
Aha, začínala chápat, jak se ta kolečka v Citřině hlavě otáčí. Jakmile se zmínilo něco zajímavého, o tomto světě a nebo nedej Iris tajného, okamžitě klusala za vámi jako takový další ocásek. Přišlo jí to vtipné. Vážně, už na ni jen naložit náklad a vést si ji jako osla s jablkem před obličejem.
,,Podívej. Jsou pěkně schované, viď? Neříkala jsi, že jsi žila na pláži? Dokázala bych si představit, že to u vás vypadalo takhle nějak," mávla tlapkou, aby zahrnula celé skryté ostrovy a pak se zašklebila. No, možná, že to nevypadalo přímo takhle, ale Citra to ocení, ne? ,,A odtud se dá úplně lehounce dostat do pralesa. Máte doma pralesy?" znovu se prostě rozešla. Chudák Citra za ní jako ocásek běhat musela, protože jinak by tu Artume ztratila za prvním rohem.

>> Mlžná džungle

>> Most

Tak jiná, říkáš? Hezčí? Chytřejší? Rychlejší? Největší empat pod sluncem? Ne, to asi spíš ne. A jistě, že nevěděla, jak speciální skutečně je. Přeci jen nevěděla o tomto světě skoro nic. A tak jméno 'Nevím' znělo čím dál tím pravděpodobněji. ,,Budu to brát jako poklonu." Střihla ušima a pak konečně své jméno pronesla nahlas: ,,Artume." Byla by i Citře pověděla, že je dcerou Chaosu a její alfy Allvanté a bety Alduina, jelikož na to byla náležitě hrdá, ale nějak... se jí nechtělo. Tady byla teď za sebe a ne jako chaosanka.
,,Hah! Když se mnou zkusíš zatřást, zatřesu já s tvým ocasem. Zuby. Ani to nezkoušej." A ne, tohle nebyla planá výhružka. Už tak byla vedle Citry miniaturní a pěkně naštvaná, kdyby ji ještě obryně vzala a začala s ní štěrchat jako s prasátkem, pokousala by ji.
Po Citře se nepodívala ani když si zrovna přecházely most a z vlčice vypadlo, že by snad měl někdo tenhle most opravit. Hm. Hele, a proč to neuděláš ty? ,,Máš zkušenosti s opravováním mostů?" Naštěstí po něm však už nemusely kráčet moc dlouho a Artume... se mírně zarazila, jak kráčela tímto lesem. Už tu byla. Nejspíš tedy byla na většině míst, ale tady.. tady jí to vážně něco říkalo. A tak místo toho, aby šla stejný směrem jako když sem šla naposledy, tak jednoduše zabočila vpravo. ,,Chceš vidět tajemství?" optala se Citry, ale ani na její odpověď nijak nečekala. Jasně že chce. Už se hnala z lesa ven a do kopečků.

>> Tajné ostrovy

>> Spáleniště

,,Vážně? A co je na mě tak moc zajímavého?" uchechtla se. ,,To jsem tak neodolatelná, že sis nemohla pomoct a při pohledu do mých očí jsi zapomněla, jak se jmenuješ?" přidala trochu do kroku a zvedla ocas, aby jí s ním přejela pod bradou. Samozřejmě že jen provokovala. Na srnce - tedy, Citře - šlo docela těžko poznat, že by se snad měla červenat. Tvářila se jako šutr.
Citra se oklepala a nic z ní nevypadlo. ,,Hm," ozvalo se jen od Artume a následně se oklepala a upřímně, jediné, co s její srsti vypadlo, byly zářivé mince. ,,...pravda, on mi vlastně všechno to kamení sebral. Ale k čemu je tohle to netuším," podívala se na jednu z mincí a než je stačila Citra chňapnout, šup s nimi zpátky do kožíšku! Kožichy zdejších byly takovou přenosnou peněženkou. Tedy, zjevně alespoň pro některé.
,,Není zač," odvětila Artume a radši se zahleděla před sebe. Brzy totiž vstoupily na mostek, který nejspíš Citru ještě víc nadchl. Technologie! Technologie, srnko! Umí dělat mosty!! Důvod, proč se však Artume podívala před sebe, byl ten, že jí z nějakého důvodu Citřin úsměv zacukoval žaludek. Pche. Beztak používala kouzla.

>> Les u mostu

>> Asshiřin labyrint

,,Byl takový zvláštní," přiznala a oklepala ze sebe sníh, co na ni pomalu padal z větví, co nejvíc zatížil. Nejspíš takový poprašek skončil i na chuděrce srnce, ale po tom její krátkém kožíšku určitě hned zase sklouzl dolů.
,,Uh... myslíš, že znám jeho jméno? Potkala jsem ho na chviličku a doteď neznám ani tvoje. Nějaký náhodný vlk uprostřed lesa mě sotva tak zajímá," frkla si. Vážně, nebyla nic mezi. Milion otázek a nebo mlčela a na něco nevybíravě zírala a vypadala, že se to snaží snad až propálit pohledem. Zda-li by se pohrabal v něčím mozku, získat tak tu možnost? ,,Chtěl za to různé kameny. Když se oklepeš, tak z tebe nejspíš taky vypadnou. Nevím, jak to funguje, prostě jsou v kožichu." A nebo je tam srnka neměla, to už bylo na každého uvážení. Ale bylo by to vtipné, kdyby se s touhle myšlenkou teď oklepala jak oslíčku otřes se a najednou všude okolo lítaly rubíny a mince a křišťály.
,,Spíš tam asi nesídlil, měl něco...vozík? Visela tam hromada věci a tahal to za sebou. Nikdy jsem tu nic takového neviděla." Ne, zdejší barbaři kolo skutečně neznali. Ale srnka možná? ,,Řekla bych, že tam nesídlil. A ano, od té doby slyším tvoji krev a tlukot srdce. Předpokládám, že tohle znamená, že jsi nadšená," zabrblala vlčice a jakmile jen vkročily na spáleniště, zahnula zpátky vlevo a zamířila si to zase lesem směrem k místu, kde by se mělo dát přejít na druhou stranu.

>> Most

>> Temný les

,,Jo, jsem. Jen jsem měla docela dost vážné zranění na hlavě a zjevně to pobíhání sem a tam není úplně nejlepší," ušklíbla se. Že by to mohla mít na svědomí magie, to bylo zase něco jiného, co ji upřímně teď ani nenapadlo. Ne, samozřejmě, koho by napadlo, že by mohla magie na ostrovech cokoliv způsobovat? Takové bezmagické místo!
,,Když o tom teď tak mluvíš, taky jsem ho viděla," odpověděla Artume. ,,Je hned vedle toho jehličnatého lesa na severu, že? Vypadal dost... zvláštně." A proto se k němu radši ani nepřiblížila. ,,Nepotkala jsi náhodou i toho starého vlka, v tom jehličnatém? Dal mi cosi vypít a říkal, že to pomáhá s magií," podotkla. Možná, že proto byla najednou schopná slyšet šustění krve a celkově se cítila se svou magií více ve spojení. Asi za to mohly ony vypité tlapičky.
Vlastně ani netušila, jak ji tlapky zavedly k oné jeskyni. Jakoby tu už byla. Sotva ale udělal pár kroků zpátky, zastavila. ,,Labyrint. Nemáme světlo a ani nit, takže bych se tam pro teď nevrhala. Pojďme," pronesla jednoduše. Srnka se sem mohla později vrátit na vlastní pěst - ale Artume tam teď jít nehodlala.

>> Spáleniště

>> Prokleté jezero

,,Mhm. Taky mi to přijde prapodivné. A já ještě k tomu údajně vypadala jinak. A jme- ack," sykla, jak ji najednou rozbolela hlava. Fajn, fajn. Asi toho na ten otřes mozku už nachodila docela dost. Měla někde zůstat a kurýrovat se, ne si lítat po celých ostrovech s nějakou cizí srnkou. ,,To je jedno. Prostě jsem to nebyla já. Tedy, v té době ano, ale teď už nejsem."
Vlčice se však jaly z tohoto místa vypadnou a Artume se rozhodla, že není třeba nadále oplakávat svou minulost. Její staré já bylo slabé, pokud se nechalo takhle jednoduše zabít. Její staré já nestálo za to, aby přežilo. Ale ona? Ona byla silnější. Lepší. Poučila se z toho, co se stalo. Tedy... z toho, co si myslela, že se stalo. Možná by se měla později doptat na podrobnější informace.
,,Přemýšlím, jak je možné, že tohle místo vůbec existuje," poznamenala a mrskla ocasem. ,,Neměly by rostliny potřebovat slunce? Jestli se skrz tu korunu nedostane ani svit měsíce, nějak pochybuju, že by ta zářivá bílá koule taky byla kdo ví jak úspěšná." Ano, slunce bylo silnější, no a? Klidně si být mohlo.

>> Asshiřin labyrint