Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Najednou z ničeho nic její shledání s dcerou přerušila bílá vlčice. Athai se napřímila a otočila se, mile se při tom usmívajíc. ,,Ale jistě," pronesla vlčice na dotaz o popovídání a poodešla s bílou vlčicí o kousek dál od její dcery. To, co na ni vybalila, však nečekala.
,,Oh takže... Erro je tvůj partner, chápu li správně. Pokud se za něj zaručíš, určitě je ve smečce vítán..." naklonila hlavu, zadívala se na břicho oné vlčice. ,,Myslím že rodit budeš za chvíli a i kdybych to neschválila, nenašli byste dostatečný úkryt na výchovu. Samozřejmě jsi členka smečky, škoda že jsme to nestihli,, prodiskutovat dříve... ale samozřejmě se vlčata mohou narodit tady a být členy smečky. Přeci jen, nová krev je vždy vítána." Usmála se na ni.

Pokud bude volné místečko tak bych vzala Ávu, jinak při zaplnění mohu dělat POROTCE

,,To je dobře, to je dobře," usmála se a olízla její malý čenich. Už byla poměrně velká, to v Athai vyvolalo podivný pocit. Jako by to snad už nebyla její malá holčička, za chvíli jí vyletí z hnízda a půjde zase na toulky.
,,Prťavé říkáš? Ztracená liščata? To jste hodní, že jste jim našli domov." Usmála se bílá alfa a mávla ocasem. Sledovala svou dceru, jak se hrdě prochází, jako pravá alfa. Usmála se. Možná by jednou mohla vést smečku. Měla na to povahu. Avšak Alyanna... měla na to právo a byla vhodnější kandidátkou.
Docela cítila strach, kdo bude alfou. Bála se že se její děti, až tu nebude, o pozici pobijou.
,,Aly a Azrael jsou tady. Tatínek nejspíš pobíhá někde venku," pronesla.

ČAS NA OŽIVENÍ ZLATÉ!

Pokud jste stále tulákem a chcete se přidat do smečky, je zde možnost zvolit Zlatou. Po dlouhé době jsem zase trochu ožila a pokusím se dát smečku zase do kupy. Pokud je někdo, kdo má zájem se do smečky přidat, nechť napíše pod tento příspěvek.
Všichni členové smečky získali své povýšení, byla upravená už konečně hlavní stránka Zlaté a pokusím se zase zde rozjet nějakou aktivitu.

Když konečně uviděla svou dceru, na tváři se jí rozmohl šťastný úsměv. Konečně cítila zase naprostý pocit spokojenosti. Všechny její děti byly pohromadě. ,,Ach, jsem tak ráda že tě zase vidím, zlatíčko." Přitiskla svou dceru k sobě. ,,To je úžasné. Jsem ráda že tě Navin vzal lovit. Doufám že jsi strýčka Návu moc nezlobila," pronesla s úšklebkem a olízla vlčeti čumák.
,,Lišky říkáš? A byly přátelské ano?" Nebyla to otázka, spíše udivení. Naposledy co se ve smečce objevily lišky, odnesla si jizvu na noze. ,,Šáteček? Je úžasný," pousmála se bílá vlčice.
Ještě jednou si prohlédla svou dceru od ucha až k ocasu. ,,Tak hrozně jsi vyrostla." Bylo jí až do pláče, že zmeškala veškerá dobrodružství své dcery.

// vzhledem k tomu že jsem s Ath byla neaktivní a odehrál se větší časový úsek, kdy vlčata rostla, přeci jen, o to nemohla přijít a vlčata by bez ní nepřežila, takže to trochu rozepíšu, jako by byla aktivní pořád ˘˘

- Za uplynulý čas -

Spousty času teď trávila s Azraelem a Alyannou v jeskyni. Věděla, že Aileen pobíhá někde venku, s vlčaty Navina. Cítila se provinile, že se jí příliš nevěnovala, ale zároveň cítila, že Navin jí dá vše potřebné a ochrání ji v jakékoliv situaci. Z Aly rostla velmi silná a průbojná vlčice. Vlastně se v ní trochu viděla. Azrael byl jiný oříšek, z toho se stával pomalu ale jistě velice rošťácký a nepříčetný vlk. Oběma vlčatům čítalo již skoro 6 měsíců. Athai je občas vzala na nějaký lov a učila je všemu co uměla. Azrael byl průbojnější, snažil se bílou alfu oslnit vším čím mohl. Dokazoval si pořád, že je ten silnější. Alyanna byla jiná, poslouchala vše co jí matka řekla a usměrňovala svého malého bratra. Lov šel oběma vlčatům skvěle, avšak Athai dlouho neviděla svou třetí dceru. Věděla že se potuluje někde po území smečky či alespoň v okolí. Neměla o ní strach, věděla že je její krve. Krve alf.

- současnost -

Athai seděla u východu z úkrytu. Azrael s Alyannou spali pokojně ve vedlejší místnosti a ona si užívala zasloužený klid. Chyběl jí její partner, který se už zde dlouho neukázal. Dlouho byla v úkrytu sama, občas prohodila slovo s pár členy. Když tu náhle ji trefil do nosu pach její třetí dcerky. Blížila se. Nadšeně prohodila ocasem.

Až teď mi došlo, že jsem vlastně usnula. A spala bohužel dost dlouho. Být matkou bylo opravdu vyčerpávající. Vlčata rostla jako z vody a mne se zdálo, že za chvíli snad vyletí do světa. Azrael spal na zemi poblíž otce, vypadali spolu spokojeně. Jen jsem nevěděla, kam zmizely moje dvě malé holčičky. Najednou se však přiřítil Navin s Aileen v zubech.
,,Ale prosímtě. už má jen chuť objevit svět venku. A myslím, že už je velmi vhodný čas. Můžeš ji vzít sebou" pronesu s úsměvem a mávnu ocasem.
Vstala unaveně a podívala se na Aileen. Poté zajela pohledem k dvěma spícím chlapům. ,,Možná by nebylo na škodu se jít někam projít" Ťuknu do Aileen a mávnu ocasem. Když jsem vyšla ven, čekalo mě překvapení v podobě spící Aly, která ležela nedaleko úkrytu Navina.

Vypadalo to, že vlčata se dopracovala k tomu zjistit, co obnáší vlčecí hry. Aileen si, jak vidno, s Aly dobře rozuměli a snažily se o pořádnou vlčecí rvačku. Usmívala jsem se nad tím, byla jsem opravdu ráda, že si Aileen konečně hraje a nevypadá, že za chvíli zemře. Azrael byl docela jedlík, ale jakmile viděl, že sestry s hraním neotálí, hned se chtěl přidat.
Kámenem úrazu byl asi Navin, který zde přišel, a jak vidno, malí uličníci z něj měli respekt a báli se jej. ,,Nemusíte se bát, tohle je strýček Navin. Taky má pár rošťáků, se kterými si později budete moci hrát,"pronesla jsem s úsměvem. Navin zmizel za svými vlčaty a já pozorovala ty své. nechtěla jsem je opustit ani na krok.

Podívala jsem se na své ratolesti a na tváři se mi objevil upřímný úsměv. Alyanna byla velmi šikovná, ačkoliv když se snažila pomoci sestře, akorát ji připlácla na zem. Zazubila jsem se a mávla ocasem. Nechala jsem, aby se dvě vlčí slečny pokusily vyřešit tuhle situaci samy - přeci jen, tímhle se učily. Pomalu se snažily i o svá první slova, což bylo jednoduše roztomilé.
,,Ano, za chvilku snad budete běhat taky po celé jeskyni," pronesla jsem s úsměvem a poté vzhlédla k Návovi, který se sem přiřítil. ,,Děkuji, nervy jsou zatím v pořádku," usmála jsem se a zastříhala ušima.

Ve svém nitru jsem cítila tem hřejivý pocit štěstí, když se druhá dcerka konečně začala pohybovat a přisála se ke struku s mlékem. Byla jsem tak ráda, dokonce i po nějaké době otevřela oči, které byly zelené. Dvě sestřičky, zelenooké a jeden synek, modrooký. Měla jsem malé tušení, že bude v mnohém po mne. Olízla jsem všechna vlčata a sledovala jejich počínání.
Alyanna byla úžasná, už dokonce něco zamumlala. Snažila se dostat ke struku, proto zvedla své tělíčko a dobelhala se k bratrovi, kterého tahala za ocas. Usmála jsem se. ,,Nesmíš bratříčka vyhánět, jednoho dne budete stát po boku v téhle smečce, všichni tři. Musíte si být oporou." Představa, že tihle malí budou velcí a jednoho dne mi odejdou, byla bolestivá, ale reálná.
,,To tedy. Jsou úžasná. Malí bojovníci. Malé alfy." Hrdě jsem se usmála a podívala se na Aileen. ,,Neboj se zlatíčko, určitě ti to brzy půjde." Štouchla jsem do ní čenichem.

Jako jediný splňující podmínky, získává vlčátko Bal ^^ Prosím, pošli co nejdříve registraci :)

Nol, vzhledem k tomu, že jsi poslala registraci jakožto Nolaya, nemohu tě vzít i jako vlče, proto ti bohužel oznamuji, že jej nyní nezískáě. Postupem času však můžeš v konkurzu vyhrát možnost dalšího charakteru, proto nezoufej.

Nebyly to zlé dny. Bolesti od okousaných struků a celkového zvětšení mého těla přebíjel fakt, že mám rodinu. Malou a úžasnou rodinu. Alyanna byla ze všech nejčilejší. Podívala jsem se na Aetase, který se rozhodl nepojmenovávat druhou dceru. Souhlasně jsem kývla a zívla. Cítila jsem únavu, vlčata byla únavná věc.

Alyanna byla naprosto šikovná. Po pár dnech se jí už oitevřela očka. ,,Tvůj element je země. Až budeš velká holka, budeš ho umět ovládat. Naučíš rostlinky, aby rostly a budeš umět spoustu silných věcí, jako tady tatínek," zazubila jsem se na malou vlčici a olízla jí. Azraelovi se oči otevřely také, sice až později, ale přeci. Jeho element byla voda. ,,Budeš silák po mamince. Jednou budeš umět udělat takovou vlnu, že zaplavíš i celý les!"

Alyanna se také už pomalu učila chodit. Byla jsem nadšená, když udělala svůj první krok a za veselého povzbuzování jsem se snažila ji přimět chodit více. Nejvíc mi ale dělala starosti naše druhá malá.

Stále jsem nepřekonala své obavy, nu přesto jsem se zadívala na svého partnera a stále zpětně kontrolovala naše malé uzlíky. Těšila jsem se. Moc jsem se těšila, až budu moci učit ty drobky lovit, poznávat magie, bojovat a bránit se. Až je budu učit způsobům alf, až se budou stavět na vé vlastní nohy, až si domů přivedou budoucího partnera... ach, jak já se těšila, až budou mé děti velké a ukážou mi vše, co dokázaly. Byla jsem pyšná. Už teď.
Usmála jsem se na svého partnera a pohlédla na třetí vlče. ,,Aileen" dala jsem jí naději. Velkou naději.

Podívala jsem se hrdě a s úsměvem na svého partnera. Mávla jsem ocasem a přitiskla k sobě ty malé drobečky. Byli úžasní a vypdali silně. Doufala jsem, že to zvládnou.Museli. Všechny jsem pečlivě oblízla a podívala se zase na Aetase. Cítila jsem se jednoduše... šťastná. Po spoustu letech utrpení jsem měla konečně svou rodinu, lásku a vše co jsem vždycky chtěla mít.
Kývla jsem na hnědého vlka ležícího vedle mne a poté si prohlídla vlčata. ,,Alyanna je krásné jméno," přikývnu a kouknu se na první, silně vypadající vlčici. Jistě bude plná síly a odvahy. Musí být. Druhý vlček byl také silný. ,,Azrael," pronesu s úsměvem. U poslední vlčice jsem si nevěděla rady. Vypadala slabounká, moc se nehýbala. S vyděšeným výrazem jsem pohlédla na Aetase. Nechtěla jsem jí dávat jméno. Ne teď. Doufala jsem, že nezemře.

Caera nechat v úschovně