Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Avanté 5 do vytrvalosti a 6 do rychlosti :)

přidáno

Usmívala jsem se od ucha k uchu. Už jsem cítila jakýsi neklid, v mém břiše se cosi dělo. Bolest, cítila jsem bolest. Nebylo to nic příjemného a myslela jsem, jako by mi právě do břicha řezali. Přesto jsem měla úsměv na tváři a snažila se potlačovat bolestivé grimasy. Jak se zdálo, Ress byl dokonalá vlčecí chůva - absolutně přecházel veškeré zlobení. Jedno z vlčat se vzdálilo a začalo truchlit. Doufala jsem, jako matka, že se Navin brzy vrátí. Chápala jsem pocity těch malých, ačkoliv to mohlo být jen divadlo, ale přesto... neměli matku a otec jim teď odešel a musí být s cizími vlky. Moje mateřské pudy byli čím dál větší a nevolnost se stupňovala.
,,Ano, kamarádi." Usměju se na svého partnera. ,,A myslím, že už to nebude dlouho trvat," pronesu, když ucítím vysoký tlak v podbříšku. Tentokrát se mi ve tváři objeví bolestná grimasa. Zaúpím a podívám se na svého partnera. Měla jsem spoustu výrazů ve tváři v ten okamžik.
A pak to začalo. Prudký nával bolestí, kdy jsem myslela, že mé tělo shoří. Pomalu jsem vstala a dokulhala do pohodlné místnůstky pro alfy, odkud jsem měla soukromí a přesto i rozhled na ostatní. A pak to začalo. Tlačení, bolesti, dýchání. Snažila jsem se být silná a neúpět, přesto jsem zařvala bolestí, když se narodilo první vlče. Chytla jsem malou, úžasnou, bílou samičku a přiložila ji k nateklým strukům plným mléka. Druhé vlčátko, chlapeček šel poměrně rychle. Připomínal mi hodně Aetase. Nádech, výdech. I malého vlčka jsem vzala a pečlivě očistila. A pak poslední, drobná samička. Cítila jsem pýchu a hrdost. Zvládla jsem to.

,,Těžko říci. Podle toho, co Navin říkal, jej ta vlčice nějak omámila." Podívala jsem se na dva nezbedníky, kteří si to láteřili k Ressově noze a ocasu. Z tohoto úhlu to bylo těžko viditelné, ale viděla jsem Ressův výraz, když jej jeden z vlků kousl do ocasu. Myslím, že v naší smečce se opravdu nudy zbavíme. ,,Jsou to hrdí bojovníci už od mala," zazubím se na oba vlky vedle mne a podívám se na své, už dost tak velké břicho. Když uslyším kňučení, zvednu hlavu. Malému vypadl zub. ,,Už se z tebe stává dospělý vlk," pronesu mile a kouknu na Aetase. Tihle Yalorští rostli docela rychle. ,,Už to nebude dlouho trvat a tihle rošťáci budou mít alespoň nové kamarády." Usměju se a olíznu si tlamu.

Vlčata nevypadala nadšená z toho, že zůstávají sama s námi a navíc z toho, že je hlídá Ress. Zato Ress se zdál až unešen z toho, hlídat ty malé caparty. Bylo to milé, ani jsem netušila, že má tak velký a vřelý vztah k vlčatům. Většina vlků na to moc nebyla, alespoň co se v mé bývalé smečce týkalo - tam samci o vlčata nepečovali vůbec. Těžko by se to dalo nazvat láskou, natož vřelostí.
Najednou přišel i Aetas a posadil se ke mne. Podívala jsem se na něj a usmála. Museli se s Navinem a Barnatt nějak minout, nebo.. kdo ví. Ale nevěděl nic, avšak ress se dal do vyprávění celého příběhu. ,,Alespoň nás tu nebude málo a o zábavu bude postaráno," zazubím se. Poté se podívám na Resse. ,,V pořádku, to vůbec nevadí. Bylo nás málo, ale zvládli jsme to dobře."

Jedno z vlčat, které se propletlo mezi Navinovy nohy, mne stále ještě nejspíše příliš nemuselo. nevadilo mi to, samozřejmě si potřebovala zvyknout. Prostě jsem se držela dál, přesunula jsem se ke zdi a lehnula si na zem, kousek od Barnatt. Můj partner stále zůstával někde nahoře a tak jsem to nechala být. Potřebovala jsem s ním poté probrat smečkové věci - a také naši rodinu.
Pohlédnu na Barn. ,,Šli jsme napřed. Sisi s Errem se někam spolu vydali a Acci... těžko říci. Potřebuju s nimi poté mluvit, ale všeho do času, není to důležité. Po lovu nás asi měli dost," nad poslední větou se uchechtnu. Lov sice skončil úspěšně, jeho průběh nebyl však takový, jaký jsem očekávala.
Poté jsem se otočila k vlčeti, které se mne bálo méně. Postřehla jsem, že se jmenuje Atrox. ,,Ano, alfa. To je ten vlk..." úplně jsem nevěděla, jak to vysvětlit. Nechtěla jsem znít až příliš egoisticky. Přeci jen, smečka měla být rodina. ,,Alfa je vlk, který vede smečku. Uděluje rozkazy a má nejvyšší autoritu ve smečce. Zároveň však musí smečku chránit a starat se o ni jako o rodinu. Alfa by měl spojovat všechny články smečky, dbát na dobré vztahy mezi jednotlivci a spravedlivě soudit každého, kdo poruší pravidla." Sledovala jsem Navina. Nad jeho slovy jsem se pousmála. Otočila jsem se zpět na Atroxe. ,,Pak jsou i další postavení ve smečce. Například Beta, to je pravá ruka alfy. Zastává ji, když zrovna není ve smečce. Je to také důležitá funkce," chvilku jsem se odmlčela a podívala se na Barnatt. ,,Myslím, že by si vaše tetička Barnatt tuhle funkci zasloužila ze všech nejvíce." Usměju se na černou vlčici a poté se podívám na vlčata.
,,Já už dnes lovit nepůjdu. Myslím, že Barnatt s vaším taťkou to zvládnou sami. AŽ budete větší, budete moci tato velká zvířata lovit s námi. Možná je zvládnete i vy tři sami. Ale musíte si počkat, až trochu vyrostete." Alespoň budou mít trochu času pro sebe, napadne mne. Usměju se na Atroxe a kývnu na Navina. ,,Budu v úkrytu, není mi moc dobře. Budu na ně také dávat pozor. A Ress se jistě dobře postará," pronesu a sleduju Resse, který vešel do úkrytu.

Podívala jsem se na Barn a uchechtla se. ,,Navinova, říkáš?" Opravdu mne zajímalo vysvětlení na tuhle celou věc. Bylo to vlastně docela komické. Jedno z vlčat na mne začalo vrčet, nejspíše myslelo, že na Barn útočím. Vypadalo to, že ji berou jako náhradní maminu. Možná se nám tady rodí něco báječného, projde mi hlavou. Druhé vlče vypadalo o trochu mírněji, přesto se zdálo, že mělo strach. No jistě. Ze mě měl strach skoro každý. Možná za to mohl majestátní vzhled nebo vždy ne příliš přátelský výraz. Snažila jsem se teď ale vypadat co nejvíce přátelsky.
,,Tři? To bude jistě ve smečce zase veselo." Mávla jsem ocasem a pomalu se přiblížila k vlčatům, táhnoucí za sebou velkého jelena. Položila jsem je před Barnatt a dva vlčata.
,,Já? Já jsem Athai, alfa smečky," pronesu s úsměvem a poodstoupím od masa dál. Nebyla jsem si jistá, jestli ví, co je to alfa, nebo že jsou vůbec ve smečce. Ve vzduchu jsem cítila pach Navina a Resse. Opravdu netrvalo dlouho a Náva vešel do úkrytu. Jeho vysvětlení na situaci ohledně vlčat bylo.. no... komické? Ale tak nějak jsem ho chápala a jen prostě bez komentáře kývla hlavou.
,,Myslím, že je masa dost. Každopádně jestli máte v plánu jít si zalovit, jen běžte. Je třeba udělat trochu zásob na zimu. Zvlášť když těch hladových krků ještě přibude," zazubím se a podívám se na Aetase. Moje vlčata, tato vlčata... bude to asi fuška pro celou smečku.

Díky moc všem za hlasy! ^^

Ath poprosím 1 tlapku do hradby a 5 kšm
Avanté 1 tlapu do ohně 5% do obratnosti a 5% do rychlosti + 25 kšm
Blindovi 5 kšm
Morphovi 5% do rychlosti a 5% do obratnosti + 10 kšm

-> Zlatý les

"Také jsem šťastná," odvětím a užívám si ten blažený pocit celkového štěstí. Pomalu tahám jelena do úkrytu, úzkou chodbou, společně s mým milovaným. Rozhlížím se po úkrytu. Moje oči zabruslily k Barnatt, která byla obklopena vlčaty. Vypadaly už docela starší, čilá a vlastně dost k světu. ,,To jsi stihla za těch pár chvil, co jsme byli na lovu?" neodpustím si poznámku a zazubím se. Byla to jen vlčata. Možná ztracená? Potřebovala domov? Smečka potřebovala novou krev, to ano - a navíc, moji milí budou mít alespoň vrstevníky. Někoho, s kým si budou moci hrát.
Dotáhnu jelena doprostřed. ,,Jistě máte hlad," pronesu a pokusím se o úsměv.

-> Bull Meadow

Pomalu jsem se přibližovala k lesu a tahal jelena společně s mým partnerem k území. Cestou jsem ucítila známý pach a spousty dalších vlků. Felicio... a spousta dalších. Že by se stěhovala celá smečka? Nadechla jsem se a pokračovala dále. Ve sněhu se jelen těžko táhl, ale dalo se to. V břiše jsem ucítila, jako by mne někdo kopl. Pustila jsem jelena a ve tváři se mi objevil úsměv. ,,Myslím, že budeš táta," pronesu s úsměvem směrem k Aetasovi.
Vzala jsem jelena a spokojeně ho táhla směrem k úkrytu. Břicho mne bolelo, opravdu jsem se přejedla. A navíc, nejspíše se mi narodí vlčata - možná již brzy. Stále to na mne nebylo tak moc vidět, ačkoliv, mnozí by si možná při pozorném zkoumání mých proporcí všimli.
Do nosu mne trkl pach... vlčat. A Navina s Barnatt. Podívala jsem se na svého partnera. Ano, teď opravdu chci vysvětlení.

-> Úkryt

VYHODNOCENÍ LOVU!

Nu, konečně je zde krátké zhodnocení. Dle mého byl bohužel lov krátký, navíc stížený zimou. Bohužel, hodně padá na mou hlavu, omlouvám se vám za pozdní odpisy, bohužel jsem poslední dva měsíce neměla lehkou životní situaci a teď ke koncem pololetí musím ve škole docela makat, jednoduše, nebyl čas. Avšak přesto se lov, myslím, docela povedl.

Acci - Acci chválím za to, že se držela plánu. Posty mohly být sice delší, ale její chuť k lovu byla opravdu chvályhodná. Získává ode mne 5% ke schopnosti lovu
Marcos - Marcos se bohužel moc k lovu nepřičinil, ač měl skvělou magii. Být lov delší, určitě by ji hádám využil, nu ale, co naděláme. 3% do rychlosti
Sisi - Sisi se bohužel nedržela plánu, posty byly trošku chabé, jistě by to s její sílou a magiemi šlo zahrát lépe, ale chápu nechuť hrát zpomalenou hru. 3% do rychlosti
Erro - Erro sice víceméně seděl jen v křoví, každopádně se držel plánu a posty byly pěkné, líbilo se mi zapojení se v posledních momentech a že sis nechal i vlka lehce zranit, takže 4% do síly za skolení jelena.
Aet - Snad nebude vadit a budete souhlasit s tím, že i alfa si zaslouží odměnu. Když jsem tedy organizovala víceméně celý lov, bylo by nemilé nedat trochu procent i věrnému partnerovi, který asistoval své partnerce. 3% do vytrvalosti

Slibovala jsem vysoké odměny, ale bohužel, vzhledem k tomu, že lov byl příliš krátký, nedá se nic dělat. Snad vás to neurazí. Každopádně, všem tak nějak herně přidělím funkce. Jakmile budete mít časy, dostavte se tedy k Ath, budu ve Zlaté smečce, jako vždy.

Můj partner vyskočil jelenovi do boku. Ten se zakymácel, no neupadl jen tak zadarmo, nechtěl dát svůj život vniveč. Běželi jsme dál, já nadebíhala jelenovi, měli jsme namířeno k místu, kde byl Erro. Ten pohotově vystartoval jakmile jelen proběhl kolem a skočil mu na krk. V zápětí však dostal i sám barevný vlk kopanec do břicha. Doufala jsem, že je v pořádku. Už se blížil i Marcos, Acci dbala mých pokynů, no následně na jelena skočila. Jelen už se válel po zemi. Vítězství. Zahryzla jsem se jelenovi, který se snažil vydrápat na nohy a bojovat za přežití, do krku. Vytryskla rudá krev, která zbarvila sníh pod námi a má ústa se zaplnila sladkým odérem železa.
,,Skvělé, smečko," pochválila jsem zbytek a kývnutím jim dovolila hodovat. Nasytíme se a zbytek doneseme na území.

//Odměny brzy vyvěsím na nástěnce. Jestli chcete, můžete se rozdělit do skupin a rozutéct, zbytek asi zamíříme do Zlatého lesa na území smečky

-> Zlatá smečka (Zlatý les)

Cítila jsem, jak mi mráz sžírá polštářky. Nohy jsem snad už skoro necítila. Podívala jsem se na svého partnera. Nyní jsme byli ve velmi dobré pozici. Jelen se umístil za stádo, jako by snad čekal, že se něco blíží. Jeho statní synci postávali uprostřed a vepředu, stádo tedy bylo dokonale chráněno. Marcos s Acci nás následovali. zahlédla jsem Erra, který byl ve směru, kam jsme jelena museli nahnat, aby do něj mohl skočit. Už už jsem chtěla dát pokyn, abychom začali oddělovat jelena, když v tom vidím Sisi, která se vehnala přímo do stáda, k jelenovi. Kývla jsem na Acci, která se zdála zmatena, jako já - ano, nebylo to v plánu. Nadechla jsem se a vydechla páru. Bylo třeba jednat. Stádo se začalo pohybovat, Marcos vystartoval a hnal stádo se Sisi. Uniklo mi nespokojené zavrčení. ,,Musíme oddělit jelena. Nadběhneme mu, běží na konci stáda, jako podpora." Tohle jsem mířila hlavně ke svému partnerovi, jelikož Acci se rozběhla na pomoc ostatním. Naše kořist nesměla uniknout. Vyřítila jsem se ze svého místa a běžela nadběhnout stádu. Naštěstí běželi rovně, ne směrem k Errovi, takže nebylo těžké je oklikou oběhnout. Bylo to zmatené. Naštěstí se stádu běželo špatně, ale to i naší smečce - všichni vypadali vtipně, když skákali ve velkém sněhu. Já si naštěstí mohla cestu udělat, roztopit sníh a proběhnout skrz - rychle a bez problému - díky tomu jsem získala náskok a nadběhla jelenovi. jeho stádo utíkalo, jen jeho synové se pozastavili a nejspíše přemýšleli, zda starému otci pomoci. Museli jsme ho začít hnát k Errovi, dřív, než se ostatní rozhodnou zakročit. Skočila jsem na jelena z boku. Ten se polekal, no rozběhl se ještě víc. Díky tomu se však srovnal do směru, kde stál Erro. ,,Acci, nadběhneme a pokusíme se mu skákat na krk!" Vytvořila jsem cestičku, tak, abych ve sněhu nemusela skákat a jelena nadbíhala.

,,Ano, holt zima vybírá krutou daň," pronesu, tlapky už mám promrzlé. Nebude lehké se pohybovat v té příšerné zimě, zvlášť s tou kupou sněhu, který se zde objevil za pár chvil.
Najednou uslyším Barn, jak křičí, že jde pomoci Navinovi, který se od nás odpojil. Že by mu přeci jen nebylo nejlépe? No nevadí, snaha se cení. Alespoň se pokusil sem dojít. Na druhou stranu, opravdu bych nechtěla mít mrtvého člena. Kývla jsem na Barn, která už stejně mizela mezi stromy. Taková starost... no nelze se divit, jistě toho spolu dost prožili.
Pohlédla jsem na ostatní přítomné. Sisi a Erro byli jediní, kdo mohli jelena skolit. Bohužel se ostatní odpojili, avšak věděla jsem, že je Sisi silná - jen to nedávala moc najevo. Snad jí tenhle lov trochu rozproudí. O Acci jako rychlém lovci jsem nepochybovala, ani o Marcosovi. Ti se však zajímali o sebe - ach, tolik hrdliček.
Kývla jsem na ně, aby nás následovali. Jakmile jelena oddělíme, měli by vystartovat.
Zamířila jsem ke stádu. Zdálo se to být poměrně náročné, brodit se sněhem. Avšak sníh byl voda a to je můj element, jako led. Neměla jsem tedy problém, jako ostatní, prostě jsem si cestičku nějak rozhrabala.
Krčila jsem se ve sněhu, můj pach nejspíše neucítili. Stádo mířilo směrem k lesu, nejspíše se schovat. S Aetem jsme se dostali poměrně blízko. Jelen tam měl nejspíše i své mladé, statné synky. Ti však nebyli cílem, avšak mohli zatopit. Čekala jsem na znamení mého partnera, abychom mohli koordinovaně vystartovat.

-> Zlatý les

Procházela jsem lesem, v čele smečky, vedle svého drahého. Do nosu mi bily všelijaké pachy. Některé patřily vlkům, jiné zase zvěři. Vlci cupitali za mnou. bylo potěšující, že se Navin rozhodl, i přes svá zranění, zapojit do našeho lovu. Ačkoliv ho trest stejně nemine. Barnatt mu očividně pomáhala, byli až na konci naší skupiny. O Acci jsem věděla, že jistojistě nenechá lov lovem a proto mne nepřekvapilo, že jsem brzy ucítila v dálce za námi Marcosův a její pach. Příjemně se nám to tady ve smečce párovalo. Očividně Acci přesvědčila Marcose, aby scény nedělal - byla jsem ráda, že se přidá k našemu lovu.
Erro se Sisi byli za námi. Pomalu jsem se k nim připojila. Ten nový vlk mne zajímal. ,,Opravdu se omlouvám za podivné přivítání do smečky. Nevím, jestli jsem se ti vůbec představila. jsem Athai a můj partner Aetas je támhle," pronesu a ukážu hlavou na svého partnera. Bylo pozoruhodné, že zde vlk chtěl po tom všem zůstat. Asi měl Sisi opravdu rád. ,,Nu, užijte si cestu. ještě chvíli potrvá," pronesu a odpojím se, dělat křen nebylo nejlepší. znovu jsem se připojila ke svému partnerovi. Vyšli jsme na louku. Ucítila jsem podivný pach nějaké vlčice, ale byla daleko od místa kde jsme vyšli a tak jsem nad tím mávla tlapkou (opravdu nechci protahovat hru ještě s Risou atd :D ). Nevšimla jsem si, že Navin se odpojil.
Dorazili jsme na místo. Louka byla prostorná a já v dáli ucítila jelení stádo. Jeho pach se k nám řinul už od Zlatého lesa. Za tu cestu napadlo docela dost sněhu, přituhovalo. Opravdu nebude jednoduché v tom sněhu něco ulovit. Ale jestli máme přežít zimu, musíme. Stádo se zdálo být opravdu maličké. Byla taková zima, že mi zmrzly i chlupy na nohou a tvořily se mi omrzliny. Krutá, opravdu krutá zima. Zatla jsem zuby. ,,Mí milí drazí, ač nám počasí nepřeje, ještě zde cítím stádo. Našim úkolem bude ulovit jelena, toho nejvyššího. Sám bude mít problém utíkat v totmto mrazu a sněhu. Hodně z vás musí zůstat ve předu a jelena zaskočit. Já a Aetas půjdeme oddělit jelena od stáda. Za námi půjde Acci s Marcosem, kteří budou hnát kořist k vám. My se připojíme a budeme držet směr kořisti. Na zbytku z vás bude, aby jste na jelena skákali v průběhu jeho útěku ze zálohy a tím ho skolili. Ne vždy jde vše podle plánu, takže se snažte udržet jelena v místech, kde máme možnost jej skolit. Otevřené prostranství je výhodou."

Podívala jsem se na svého partnera a zamrkala. Ano, trest. Jak já si ho jen užiju. Olízla jsem si špičáky a pokročila vpřed. Byl čas na lov. Zima už se blížila a já měla pocit, že svítá a lampiony jako by zmizely. Místo nich začal z nebe padat studený sníh. Pro mne nic nepříjemného, přeci jen, sníh byl voda a voda byla mým elementem. Nicméně jsem v něm cítila cosi, co bych neměla.
Sledovala jsem vlky. Marcos se zachoval trochu jako malé vlče a utekl od Acci. Ta jej samozřejmě následovala - no jistě, hrdličky. Nechala jsem je být, vždyť oni nás doženou. Barnatt zůstala u Navina, který se jako správný vlk k lovu hrnul. Kývla jsem na něj. Alespoň měl kuráž.
Poté se představil ten nový vlk. Aet už na něj začal mluvit a tak jsem jen kývla. ,,Uvidíme, co dovedeš." Nebyl důvod jej nepřijmout, navíc se zdálo, že je Sisi po jeho boku šťastná.
Zamířila jsem tedy pryč z lesa.

-> Bull Meadow (přes ZL)