Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,To je moc milé, Aete," pronesla jsem k němu, nevěděla jsem, co přesně na to říci. Prostě to bylo... kouzelné. Takové pocity jsem dlouho k nikomu necítila a moje srdce doslova plesalo nadšením. Mávala jsem ocasem sem a tam, nadšená, jelikož jsem jej měla u sebe. Bohové mi jej vrátili a já měla z oněch situací smíšené pocity.
Cítila jsem jeho srdce, jak rychle bije, když mi položil hlavu na mou. Další slova mne naprosto vykolejila, no nebylo to nečekané. Každopádně jsem cítila, jak mi srdce divoce tluče. ,,Ano. Ach ano, Aete. Nemůžu být šťastnější," šeptnu, aby to slyšel jen on a mávnu ocasem.

Bohové. To byla zdejší kapitola sama o sobě - zdálo se, že škodili komu mohli a na druhou stranu se snažili být milí a pomáhat - a také vstřícní, když mi darovali onen náhrdelník. Měl nějaký význam? Jsem také zapletena v nějaké jejich špinavé hře? Povzdechla jsem si. Sic jsem se bohů nebála, ale už jednou mi vzali drahou osobu. Vlastně dvě.
,,Na mne?" Pokusila jsem se o úsměv. Bylo krásné to slyšet. Bylo skvělé vědět to, že jsem pro Aetase důležitá a že jeho myšlenky na mne mu pomohly překonat těžké chvíle.
,,Aetasi..." Šeptla jsem a zabořila svůj čumák do jeho srsti. Voněla úžasně. Usmála jsem se. ,,Jsem tak šťastná, Aete." Bála jsem se, že moje city nebudou opětovány, ale opak byl pravdou. Bylo to úžasné.
Najednou jsem uslyšela vytí - Marcos. ,,Že by se mu něco stalo? Ne, spíš to znělo vítězně. Možná něco ulovil."

Aet mě trochu uklidnil, co se Tessy týkalo. Cítila jsem v srdci prázdné místo, které dobrá kamarádka vždy zaplnila. Ač jsme spolu netrávily tolik času, přesto jsem si jí vážila a měla ji ráda.
,,Stejně nechápu, proč tě to spolklo. Vždyť to nemělo žádný účel. Trest? Nic jsi neudělal. Zvláštní, bohové si z nás střílí." Přišlo mi to nespravedlivé. Jediný, kdo by si zasloužil utrpení v nějaké temné díře jsem byla já.
,,Je to můj domov. Jediný domov. A jediné místo, kde se můžu vrátit. Když si zmizel, bylo mi těžko..." Nasucho jsem polkla a zadívala se na Aetase. ,,Já tě nechci ztratit Aetasi... mám tě ráda." Pokusila jsem se o úsměv. Co když to tak on necítí? Tolik mě bolela jeho ztráta - co když o něj teď přijdu znovu? Skoro jsem až litovala, že jsem něco řekla.

Usmála jsem se na Aetase. ,,Doufám, že je Tess v pořádku, jestliže je na tamtom místě," pronesla jsem s povzdechem. Všichni ji, jak se zdálo, měli rádi a její návrat by byl jistě skvělá věc. Povzdechla jsem si. ,,Nu, jsem ráda, že tu jsi." Pokusila jsem se o další úsměv, ale mé tělo se chvělo - stále jsem nemohla uvěřit, že je Aetas zpět.
Sisi se rozhodla nás opustit. Věnovala jsem jí malý úsměv a poté věnovala svou pozornost Aetasovi. ,,Nu, spousta vlků ze smečky zmizela, když jsi tu nebyl. Vlastně, zbyla jsem prakticky jen já. No každopádně, objevila se zde má kamarádka Barnatt, kterou jsem do smečky přijala. Snad ti nevadí, že jsem tě chvíli zastupovala," pronesu s úsměvem.

Jen jsem na Acci kývla a nechala je, aby se vypravili do úkrytu. Doufala jsem, že se jim bude kryt líbit. No dále jsem jim nevěnovala pozornost a poslouchala jsem, jak Sisi povídá. Usmála jsem se, když řekla, že by si Aet měl dát pozor na díry.

Stále jsem setrvávala v jeho obětí a cítila, že tohle opravdu je skutečné a žádný můj sen. Stekla mi jedna slza, z nadšení, radosti a úlevy. Cítila jsem velkou záplavu štěstí ve svém srdci. Aetas mne olízl a já se zachvěla. Moje srdce divoce bušilo. No a řekl něco, co mne opravdu vyvedlo z míry. ,,To je... jsem ráda, Aetasi," odvětila jsem, nevěděla jsem, co více říci. ,,Bála jsem se že už tě nikdy neuvidím." Olízla jsem jeho čenich a usmála se. Až potom mi docvaklo, co jsem udělala a tak jsem uhnula pohledem a couvla. ,,No a... potkal jsi tam Tessu?" Pravděpodobně se jí stalo to samé - což znamenalo, že z oné díry se dá dostat ven.

Šla jsem pomalu po území smečky, směr úkryt. Ten nebyl příliš daleko a tak stačilo pomalejší tempo. Nebylo kam spěchat. Mávla jsem ocasem a poslouchala Acci, jejíž nadšení ze smečkového lovu bylo očekávané. Marcos poděkoval a tak jsem mu věnovala malý úsměv, přičemž jsem pokývala hlavou.
Poté mne začala Acci zasypávat otázkami. ,,Nu, kromě vás tří ještě má kamarádka Barnatt a jedna vlčice, která se zde již dlouho neukázala." Nevěděla jsem, zda onu druhou vlčici do smečky vůbec počítat. Mohla by se ukázat, pomyslela jsem si. Už jsme byli blízko úkrytu. ,,Smečka se jmenuje Zlatá, po tomhle lese, který je po celý rok plný zlatavého listí. Co se týče jiných smeček, myslím, že jsou zde další. naši bývalí členové si jednu myslím založili, no kdo ví, kde je jim konec. Co se týče vztahů, nijak se příliš nekonfrontujeme."
Najednou jsem ucítila známý pach. Zkameněla jsem, když se přede mnou objevil hnědý vlk a volal mé jméno. Zamrkala jsem a stála stále jako socha, mé srdce divoce bušilo. Sisi vykřikla jeho jméno a já si uvědomila, že to není sen ani halucinace. Bílá vlčice ihned běžela k Aetovi, kterého uvítala. Mne z tranzu vytrhl Marcosův hlas.
,,Ano, jistě, jen běžte. Jestli vám to nevadí, ještě se zde zdržím. V úkrytu je místa dost, dokonce i jezírko, lehněte si kamkoliv je libo." Usmála jsem se a hlavou ukázala na díru v zemi, která byla úkrytem smečky.
Poté jsem již dvěma vlkům nevěnovala moc pozornosti. Pouze jsem nasucho polkla a došla jakousi kulhavou chůzí k Aetovi - třáslo se mi celé tělo. Pocity ve mne se mísily. ,,Aete..." Šeptla jsem a zabořila svůj čumák do jeho krku. ,,Měla jsem takový strach, Aete..."

Ona vlčice se mi docela zamlouvala. Nad svým společníkem zakroutila hlavou, když na mne zavrčel. Lehce jsem se pousmála. Její nadšení bylo přinejmenším docela milé. Zvlášť v těchto smutných dnech. Acci ihned vyštěkla, jen co jsem dopověděla větu. ,,Lovec... dobrá tedy. Ti jsou ve smečce velmi potřební." Smečkové zásoby zvěře byly prakticky fuč. Bylo potřeba uspořádat lov - tam jsem si navíc mohla otestovat schopnosti všech našich nováčků.
I Sisi se přimluvila k lovci, tak jsem jen pokývala hlavou a usmála se. ,,Určitě, ráda uvítám společníka na takové cestě." Pokusila jsem si zachovat neutrální obličej, ač mne uvnitř sžíral smutek. Zdálo se, že Sisi se nakonec do smečky také přidá - což bylo skvělé. Aetova kamarádka je i má.
Marcos mne nijak nepřekvapil tím, že podle všeho zdatný lovec ani bojovník nebyl. Nu, pokusila jsem se o povzbudivý úsměv. ,,To nevadí, i průzkumník je důležitá funkce." Zvedla jsem hlavu k temnému nebi. ,,Nu každopádně, již brzy bude smečkový lov. Neboj Marcosi, i průzkumník se tam dobře uplatní. Alespoň si otestuji vaše schopnosti. Nevzdalujte se prosím tedy od území příliš daleko. A nyní... jestli chcete, provedu vás zde." Nečekala jsem a zamířila k úkrytu.

Vlčice byla velmi nadšená, jak se tak zdálo. Představila se jako Acci. Jak zvučné jméno, pomyslela jsem si a mávla ocasem. Stála jsem rovně, s hlavou vztyčenou. Když se vlčice dozvěděla, že jsem alfou smečky, v její tváři se objevil šok. Nějak jsem si toho nevšímala a pokusila se zachovat neutrální výraz. Šok vystřídalo nadšení a tak jsem byla ráda, jelikož tito vlci byli potencionálními členy smečky. ,,Nápodobně."
Sisi se po této informaci zdála smutná - kdo by nebyl, byla to přeci jeho kamarádka. Nejspíše ji tato informace ranila, jako mne. Ale ona to neviděla alespoň na vlastní oči... cítila jsem bolest. ,,Možná se někdy vrátí. Slíbila jsem si, že jej najdu." Pokusila jsem se ji povzbudit. Vnitřně jsem ale věděla, že se snažím povzbudit jen a jen sebe.
Onen vlk, co se později představil jako Marcos lehce zavrčel. Máchla jsem ocasem, ale nechtěla jsem vyvolat spory. Ono vrčení se mi sice nelíbilo, ale nechtěla jsem být zlá - vlk byl dosti nedůvěřivý, oproti vlčici, která se zdála být jeho partnerkou.
,,Ach zajisté. To nebude problém. Ráda vás provedu po smečce, každopádně bych nejdříve ráda věděla, čím byste smečce prospěli, co je vaše umění a priorita. Potřebujeme lovce, bojovníky, průzkumníky, vychovatele pro vlčata a podobné pozice, které by mohly smečce přidat na kvalitě." Nechtěla jsem vlkům zadávat nějaké úkoly.

// Konečně jsem se vrátila z "dovolené", omlouvám se za zdržování!

První, kdo mne až převesele pozdravil, byla jakási hnědá vlčice. Nu, spíše byla krémového zbarvení. Mluvila k té bílé vlčici a oslovila ji Sisi. Ano, Sisi! Její jméno jsem zapomněla, znala jsem jí víceméně jen podle vzhledu, když se kdysi bavila s Aetem. zajímavé, že mi utkvěla v paměti - bylo to tak moc dávno.
Shlédla jsem vlky svým hrdým pohledem a pokusila se o milý výraz. Bylo ti potencionální členové smečky, nechtěla jsem je vylekat svým bojovým zjevem. Ač se teda zdálo, že můj zjev jim nebezpečný nepřijde.
Sisi se hned zeptala na Aetase. Bodlo mne u srdce, no nedala jsem to znát. Mávla jsem ocasem. ,,Aetas je neznámo kde. Těžko se to vysvětluje, ale spolkla jej jakási díra. Stejně tak jako kdysi Tessu. No, přísahala jsem, že je najdu - až zase obnovím smečku a zanechám tu alespoň Aetasův odkaz. Kdo ví, kde jej to odneslo." Uhnula jsem pohledem. ,,Každopádně, smečku jsem přebrala já. Mé jméno je Athai." Nyní jsem hrdě mluvila ke všem třem vlkům.

// Pište normálně jak doposud, tudíž teď píše Acci, Sis, ty a já.

Zamžourala jsem očima a podívala se na svou společnici. Mluvila o tom, jak jí nějaká bohyně ukázala cestu. Mohla to být ta, která mi věnovala můj přívěšek? Nu, nějak jsem na tuto věc zvědavá nebyla. Bohové byli zrádní a jestli měli co dočinění s Aetovým zmizením, přísahala jsem si, že jim to oprvdu nedaruju.
Barn pronesla, že se půjde projít. Nic jsem nenamítala, ona nebyla příliš společenský typ a tak jsem prostě nechala, aby šla. Směrem, kam Barn mířila byl cítit nějaký hodně povědomý pach. Nu, jestli tam někdo je, Barn jej snad přivede. Já měla jiné starosti - cítila jsem tři nezvané hosty na mém území.
Hrdě jsem vypla hruď a rozešla se jejich směrem. Nebyli daleko. Byli to tři vlci, tedy spíše dvě vlčice a jeden vlk. Jednu z těch vlčic jsem znala - tedy, jen jsem ji zahlédla, jak jednou mluvila s Aetem. Bodlo mne u srdce, ale nedala jsem to znát. ,,Zdravím vás." Pronesla jsem k vlkům.

Vidím, že se účastnil i Marcos. Jako dvěma jediným účastníkům vám dám odměny 15 KŠM

Určitě vás oba ráda uvidím ve smečce, jakmile budete mít čas, tak se tam přijďte ukázat! ^^

11% Ath do síly a Morphovi 6% do schopnosti lovu a 5 do rychlosti

Díky moc všem, co za nás hlasovali <3

PŘIDÁNO

Nechala jsem aby mi slunce hezky hřálo na zádech. Byla jsem poměrně unavená, avšak nedala jsem to na sobě znát.
,,Bylo by to opravdu divné. Nemohu uvěřit, že bych snad neměla svůj element. Je to moje součást, obrana a síla," přemýšlela jsem nahlas. Na druhou stranu, možná by to ušetřilo tolik bolesti - svou kamarádku jsem zabila elementem - ač tedy, asi to bylo lepší, než jí prokousnout krk. Staré rány se vracely.
,,Och ano, dali mi tento přívěšek. Konkrétně tedy jedna bohyně. A měla jsem s jedním vlkem sáhodlouhý rozhovor na téma bohové." Tak jsem nějak přemšlela, kde asi Ress vězí. Doufala jsem, že se mu nic nestalo - ač tedy byl cizinec, nějak jsem si ho svým způsobem oblíbila.
,,Ano, to by bylo divné.. bylo by to prokletí"

Jelikož se nikdo nezúčastnil (pravděpodobně byla zaspamována :D), akci prodloužím do 12.7 (hlavně z důvodu, že tu teď nebudu dlouho)

Vidím, že spousta nováčků má zájem o smečku, takže - samozřejmě se můžete přihlásit, ač nejste členy! (není to závazná věc, nakonec do smečky nemusíte vůbec páchnout :D )