Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Slunce mne pálilo do zad. Bylo vysoko na nebi. Zrovna teď jsem měla chuť jít a skočit do studené vody. Nedaleko bylo přeci jen moře, takže to nebylo zas tak nereálné.
Barnattino překvapení mne vyvedlo z míry. No jo, vlastně jsem teď alfa - což byla velká zodpovědnost a já si to až teď začala uvědomovat. Vést smečku nebylo jen tak. Všechny zásoby co byly v úkrytu dávno zmizely - bylo potřeba jít lovit a sehnat potravu pro smečku.
,,To nevadí. Já taky nikdy pořádně nevěděla, co ve smečce dělat. Kdysi jsem jednu měla a měla jsem být i alfou - ale nakonec to dopadlo zcela jinak a já skončila zde," pronesla jsem. Nechtěla jsem moc rozpitvávat, jak se polovina mé smečky povraždila navzájem, kvůli převratu a zradě. ,,Neboj, není to těžké. Pouze si zde musíš najít své místo, toť vše. Já tady kdysi chránila území a smečku. Každopádně, jsem ráda, že tě tu mám," dodám s úsměvem.

Když řekla, že jsem se nezměnila, nutilo mne to k úsměvu. Vzhledově možná ne, avšak povahou? Zdála jsem se být úplně jiná, než před lety. Ano, má hrdost a prudkost mi zůstala, ale co se týče agrese, kterou jsem měla hluboko zakořeněnou v sobě a nenávist vůči ostatním - vymizela. Už jsem nebyla jen stroj, dokázala jsem konečně zase cítit. Ale ty city mi momentálně rozbily srdce na kusy.
,,Díky," pronesla jsem a podívala se na nebe. Bylo odpoledne a sluníčko nepřetržitě hřálo. Zamrkala jsem a zívla. Teplo bylo až nepříjemné.
,,No, co se týče našeho alfy..." Tak nějak jsem to spolkla a přemýšlela co říct. ,,Zmizel. Myslím, že zmizel nadobro z ostrova. Smečku jsem tedy přebrala já a slíbila jsem její obnovení. Máme jednu členku a ta je kdovíkde. Kdysi to tu bylo opravdu velké, ale spousta vlků šla jinam." Přemýšlela jsem, kde se asi toulají Rocky a Dest. A také, kde je ona členka, jejíž jméno jsem upřímně zapomněla. Byla vůbec ještě členem smečky? Alespoň jsem se necítila tak mizerně, když jsem věděla, že o smečku někdo stojí.
,,Chtěla by ses přidat? Samozřejmě, klidně můžeš! Velmi by se mi hodila nějaká poradkyně... a kamarádka k tomu," pronesla jsem s úsměvem. Přemýšlela jsem, zda-li Barnatt dát později funkci Bety - přeci jen, znaly jsme se dlouho. Byla spolehlivá, diplomatická... skoro jako Tessa.

Nadšeně jsem doběhla k vlčici a na tváři mi stále zůstával úsměv. Barnatt vypadala rozhodně jinak. Bylo až k nevíře, že jsem ji po tolika... jak dlouho už jsme se neviděly? Rok? Možná déle? Srst na jejím krku se neuvěřitelně prodloužila. Vypadala báječně. V srsti měla černé pírko, které bylo těžce zaznamenatelné. Oči byly jiné, žluté a na srsti měla modré ornamenty. Opravdu velká změna, tedy oproti mne - já měla jen to modré pírko s klíčem, který patřil kdo ví kam. ,,Vypadáš jinak... ale sluší ti to,"dodala jsem, ač na skládání komplimentů jsem byla opravdu špatná.
,,No.. víceméně tady žiju. Ve zdejší smečce." Nějak se mi zase vrátily vzpomínky. Čerstvá rána v srdci bolela víc než cokoliv jiného - ale já věřila - jednou najdu Aetase - to byl můj cíl. Dokud neuvidím jeho mrtvé tělo, neuvěřím, že opravdu zemřel. Nejdřív se ale postarám o smečku. Barnatt začala větu a já naklonila hlavu na bok. Poslouchala jsem.

Nevím jak dlouho jsem tu stála a hypnotizovala zem. Nasucho jsem polkla a povzdechla si. ,,Všichni odcházejí. Zase," pronesla jsem a zavřela oči. Chladný vítr mi pročesal srst. Najednou jsem ucítila známý pach, který jsem již dlouho necítila.
Pomalu jsem se otočila od místa, kde zmizel Aetas. Stále jsem si dávala naději - není mrtvý. Možná se vrátí. Mávla jsem ocasem a povzdechla si. ,,Ať se stalo cokoliv, pokusím se obnovit tvou smečku," špitla jsem tichým hlasem a vyrazila vpřed. Dost bylo smutku. Já tě najdu, Aetasi. ,,Musíš být silná Athai,"řekla jsem sama sobě a vyrazila směrem ke známému pachu.
Najednou jsem uslyšela ten hlas. A v dálce, černá vlčice. ,,Barnatt?" Špitla jsem a vyběhla vpřed. Byla jsem zmatená ze všech těch pocitů, bylo toho na mne moc. ,,Barnatt! Jsi to ty?" Na tváři se mi objevil úsměv. Moje kamarádka se vrátila. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Do vyhlášení soutěže už zbývají jen 4 dny!
Každopádně, zájemci o smečku, Zlatá je nyní přebraná, až budete moci můžete se pomaličku rozcházet směrem Zlatá, kde proběhne přijetí. Jestliže má zájem o sečku ještě někdo další, pište mi do zpráv a samozřejmě se můžete také zúčastnit soutěže :)

Vaše Athuška

-> Zlatý les

Běžela jsem, co mi jen síly stačily. Ne, nezdálo se mi to. Opravdu tam stál, onen vlk, který byl mým alfou. Hnědý kožich zcela bez poskvrny. Jen se tam tak válel, vypadal, jako by chtěl spát. Jako by ho sám spánek unavil.
,,Aete!" Křikla jsem na něj s velkou radostí a zpomalila tempo. ,,Byla jsem na obhlídce," pronesla jsem, avšak o Ressovi se nezmínila - coural se nejspíše v zadu, nebo za mnou nešel vůbec.
Aet se konečně zvedl a mne zaplesalo srdce radostí. Až do doby, kdy se najednou otevřela divná, temná díra. Moje zornice se roztáhly a já běžela směrem k hnědému vlku, zoufale křičíc jeho jméno. ,,AETASI!" Nestihla jsem to však, díra se zavřela a moje srdce, jako by prasklo.
Zastavila jsem se a nevěřícně sledovala místo, kde ještě před chvílí stál on.

Takto jsem stála asi pět minut. V hlavě jsem si dávala dohromady, co se zrovna stalo. Z oka mi stekla jedna zbloudilá slza. Jak dlouho jsem už neplakala? Nemohla jsem dýchat, cítila jsem zoufalou prázdnotu. Jaké to je, ztratit milovaného? Bez toho, aby vůbec věděl, že jej milujete? Moje srdce bylo na prach. Jeho pach zmizel. Jako by nikdy neexistoval.
,,To samé se nejspíše stalo Tesse." V duchu jsem cítila naději. Mohou ještě někde žít - možná se i potkají. ,,Aetasi... slibuji, že se o tvou smečku dobře postarám. Doufám, že se s Tessou shledáš a najdete způsob, jak se vrátit zpět," asi jsem vypadala jako šílenec, když jsem mluvila jen se žlutým listím, jehož krásný šum jsem milovala.

-< Tichá zátoka
Nesledovala jsem, jestli mne Ress následuje. Cítila jsem Aetasův pach. Jako by snad vstal a někam šel. Moje srdce plesalo radostí a já věřila, že již brzy se opět shledám s tím hnědým vlkem. Věřila jsem, že zase obnovíme smečku a budeme spolu. Doufala jsem.

-> Zlatá smečka

ZDRAVÍM VÁS, VLČKOVÉ!

Věřím tomu, že si již několik z vás povšimlo, že naše Zlatá smečka umřela. Jakože opravdu, umřela. Náš alfa, neboli Aetas, tak nějak zmizel. Celkově Near už na stránkách nepůsobí a tedy i tento její hnědý alfa zmizel pryč z našeho světa. Jenže co teď?
Po domluvě s adminy jsem dostala povolení smečku přebrat. Athai jakožto jedna z mála členů smečky by ráda pokračovala v díle svého milovaného (nebo jej tak alespoň brala) a obnovila slávu Zlaté.

TAKŽE, CO NÁS NYNÍ ČEKÁ?

1. Ath co nejdříve přebere Zlatou. Doufám, že Vám bude dobrou alfou, skvělým rádcem a ještě lepším ochráncem.
2. Potřebujeme nahnat členy - takže, zájemci, prosím, pište sem či do vzkazů Ath! Budeme rádi za každého člena!
3. Obnovíme slávu Zlaté!
4. Začnou se využívat posty - každý vlk bude zařazen do hodnosti, které odpovídá jeho schopnostem. Nikdo příliš nikdy tyhle posty nevyužíval, ráda bych jim dala nějakou hodnotu!
5. Uspořádáme smečkovou akci či lov, až se nahrnou nováčci (více než 3 vlci)

A jaká je výhoda smečky?
a) Smečkový level č.11 je velké lákadlo!
b) Můžete mít více vlčat - a je větší šance, že ve smečce vaše vlčata přežijí!
c) Pořádají se smečkové lovy - vaši vlci mají kde jíst, kde pít a také kde se ubytovat.
d) Získáte přátelství mé maličkosti a samozřejmě ostatních vlků! Možná najdete i životního partnera!
e) Zlatý les a území smečky nabízí plno lovné zvěře. A taky tu máme moře. Kdo by se nechtěl vykoupat v moři?!
f) Každý z vás dostane zaslouženou hodnost a může bojovat o další. Mám v plánu pořádně rozepsat hodnosti a následně i zadávat úkoly, jestliže budete chtít být na vyšším postu a tím si získat respekt členů i alfy.
g) Spousta neherních akcí i herních akcí, kde seženete rubíny, KŠM, mince, tlapky a nebo třeba i spešl magie!

A HNED TADY MÁME JEDNU AKCI!

Jelikož opravdu nemáme moc členů (čtěte žádné), akce se může zúčastnit každý, kdo přemýšlí o přidání se do Zlaté. Určitě ocením vaši aktivitu a budete mít u mne i menší plus (a to se vyplatí Horste!)

Jinak, ti co mají jasno, napište zde pod příspěvek, že se chcete přidat - budeme s vámi počítat!

A teď k akci - PŘESMYČKY.
- Mám pocit, že tohle opravdu vysvětlovat nemusím. Bude to o rychlosti a správnosti. Čím rychlejší budete, tím lepší odměna vás čeká!

1. pakpa
2. mčseak
3. taaes
4. otusžě
5. ozlkuo
6. asirlsa
7. ovnoíenb
8. elvnéčo
9. včenáok
10. ltoza
11. etnemle
12. úoldí

Čas máte do konce měsíce ^^ Do smečky se však můžete přidat kdykoliv a akce vás jistě také neminou!

Hodně štěstí s vyplněním! A díky všem za vaši účast či příchod do smečky!

-ATH

Pokusila jsem se o opitmistický úsměv - ne, že by mi to teda zrovna šlo. Já a smích? Kdy naposledy? S Aetasem, řekl mi můj vnitřní hlas a já v duchu vzdychla. Měla bych se vrátit. Měla bych zkontrolovat Aeta. Budu se o něj starat, dokud se nevzbudí. A o smečku také. ,,Ano. Pokusím se jí zase oživit. Nastolit zase nový řád, zase v ní probudit život. Navíc, měla bych zkontrolovat Aetase. Vydáš se se mnou do Zlaté smečky?" Tentokrát jsem novému známému věnovala upřímný úsměv. Pomalu jsem se otočila a mířila ke Zlaté. Čekala jsem, zda-li mne Ress doběhne.

-> Zlatý les

Ress se zdál být poměrně milý a až příliš optimistický. Věděla jsem však, že Tessa se nejspíš už nevrátí. A co se týkalo Aetase, pouze jsem tiše doufala - každopádně, snažila jsem se už přijmout skutečnost, že smečka upadá a já zase ztratila někoho mne blízkého. ,,Byla bych ráda, kdyby to místo znovu ožilo - už kvůli Aetasovi." Přemýšlela jsem, jestli se brzy vrátit - smečka mne tak nějak nejspíše potřebovala.
,,Nad tím jsem neuvažovala. Kdo ví, co bude. Vrátím se tam později a podívám se, jaká je situace." Pokusila jsem se o úsměv, ačkoliv byl stejně neprocítěný jako cokoliv jiného. V duši jsem však trpěla, neskutečně. Ta tíha srdce, jako by jej něco rvalo na kusy. Byla to snad láska, co mne k Aetasovi poutalo? Nemohla jsem uvěřit, že nás oddělil spánek. A tenhle proklatý osud.

,,Beta, která tam byla, bohužel jaksi... zmizela, beze stopy." Nasucho jsem polkla a zabolelo mne u srdce. Tessa, která tam byla, byla mou dobrou kamarádkou. Také se však vypařila, opravdu nezanechala jediný pach, žádnou stopu, nic. Bylo mi opravdu zle - tolik ztrát za poslední dobu jsem prostě nemohla unést. Navenek jsem se však stále tvářila, že mi není nic. Nic mne nebolí, nic mne netrápí.
,,Žádná druhá alfa není. Jsem tam jen já a... on. Zbyli jsme si dva. A ještě tam prý je jedna členka - ale tu jsme dlouho, hrozně dlouho neviděli. V naší smečce máme spoustu vlků, kteří se toulali a pak se nevrátili. Kdo ví, kde je jí konec." Doufala jsem, že se Aetas probere. Ale něco mi říkalo, že jsem jej ztratila, navždy.

,,Já znám pouze dvě. Tedy, jedna je od mého kamaráda. Jmenoval se Felicio, kdo ví, kde je mu konec. Každopádně, nevím kde se ta smečka nachází. Já našla tady, nedaleko ve Zlatém lese, Zlatou smečku. Ale její alfa je bohužel také jaksi pod záhadným spánkem. Každopádně, nebyla to zlá smečka. Kdysi tam bylo velmi živo, bohužel teď... nevím, co s ní bude." Trápil mne hlavně fakt, že Aetas spí - co když se již nikdy neprobudí? Mé srdce se sevřelo, bolelo to. Cítila jsem se vůči němu špatně - opustila jsem jej, když tam spal. Nedala jsem na sobě však emoce znát, stále jsem si zachovávala svůj neutrální výraz.
Podívala jsem se na vlka a nevěděla, jak pokročit v konverzaci. Byl docela příjemný společník a já byla po dlouhém spánku konečně na nohou - měla jsem chuť se s někým dělit o slova. Krev na mé srsti skoro zaschla. Nijak jsem to zrovna neřešila. Tahle situace nastala tak často, že jsme se divila, že kožich je stále bílý.

,,Kdo ví, možná ano. Stalo se tu už tolik divných věcí. Třeba tenhle přívěšek, co mám na krku mi darovala bohyně. Je tam nějaký klíč... ale k čemu patří? Kdo ví. Je to divné, já spala takto nejméně dvakrát nebo třikrát. Vždy jinou dobu. možná to tak má být, ač je smutné přijít o všechny co máš rád," pronesla jsem a povzdechla si. Občas to bylo moc těžké, tohle všechno. Sledovala jsem Resse, který se zadíval na oblohu, jako by se jeho teorie měla potvrdit a jako by v nebi našel odpovědi. Zamrkala jsem očima. Sama jsem oblohu viděla jen jako modré cosi s bílými fleky jako mraky, jelikož můj zrak nebyl vůbec dobrý. Bylo to zvláštní. ,,No, každopádně... patříš k nějaké smečce?" Podívala jsem se na zátoku.

Mám volného Blindýše, takže bych se s ním klidně zúčastnila (ač teda nevím, jak ten poklad uvidí, ale určitě to nějak půjde! :D )

Zadívala jsem se na vlkovy oči. Zdálo se, že ovládal stejný element jako já, což bylo příjemně překvapující - moc vlků s vodním elementem jsem často nepotkala - což bylo poměrně smutné, avšak alespoň jsem se cítila jedinečně. Voda byla klidná, tichá, avšak stačí málo, aby se rozbouřila, ničila a zabíjela. Přesně jako já. Zamrkala jsem a k jeho slovům neřekla nic, i já přišla spánkem o drahého společníka. Vlastně, o spoustu společníků. Mohla jsem si za to sama? Kdo ví. Pouze pokývám na znamení, že mu rozumím a chápu jej.
,,Ach, nějaká doba to již bude. Řekla bych tak něco přes dva roky. Bohužel, také jsem spoustu měsíců prospala. Je to až zvláštní - možná že nás do takového spánku uvádějí sami bohové? Tedy by nejspíše ztráta blízkých měla být osudem." Lehce jsem se nad vším tímto zamyslela. Tedy i mé setkání s Ressem byl osud. Všechno je možná plánem bohů - ač, bylo to zvláštní. ,,Přeci jen, přespala jsem skoro celou zimu a nezemřela. Nejspíše mne bohové chtějí ztrestat tím, že mi berou, co je mi drahé," pronesla jsem s povzdechem a mávla ocasem.