Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Místo jmelí teď mou pozornost upoutala velká modrá záře a při ní i obrovitá rána, nad úkrytem. Mírně jsem nadskočila a skřivila úsměv. Nechápala jsem, co to bylo a vrtalo mi to hlavou. Otočila jsem se na Aetase. Nevnímal mne, ani tu ránu. Ležel, jako by spal. možná že opravdu spal. Povzdechla jsem si. Cítila jsem se s ním skvěle, ale nějaké bližší seznámení bude muset asi počkat. Je možné, že smečka je v ohrožení a já, jakožto bojovník, musím ven zjistit, co se stalo. Měla bych jej probudit? Povzdechla jsem si a zakroutila hlavou. Tohle musím vyřešit sama! Nebudu jej otravovat, má toho za sebou tolik a nikdy si pořádně nedopočinul, jen myslí na smečku!
Bylo mi líto jej teď opustit, chtěla jsem být s ním, povídat si a smát se, jak tomu bylo před chvílí. *Blázníš, Ath? Co je to s tebou? Zamilovala ses snad? Říkal hlas v mé hlavě a já se nad tím pousmála. A co když jo?
Naposledy jsem věnovala pohled spícímu Aetovi a vyběhla jsem ven z úkrytu. Pokud bych měla dokázat, že za něco stojím, tak právě teď. Tuto situaci musím vyřešit, i bez Aetase!

-> Území Zlaté smečky

Lovu se ráda zúčastním.
Jinak - Blindovi půlku z výhry a 3 procenta do obratnosti a 2 do vytrvalosti
Ath - 5 procent do rychlosti :)

Také se hlásím.
Na Ath mám 230 postů, na Blindovi mi chybí 27 do šedesátky - už bych je nahrané asi měla, ale holt se furt jaksi zasekávám ve hrách :D
Aktivní jsem pořád, tedy na Moisu jsem alespoň hodinu či dvě každý den. A ačkoliv se občas nepřihlašuji, sleduji zde, zda-li je nějaký nový post či nějaká akce. Odpovídám skoro hned, občas tak do dvou dnů, když mám více práce, nebo prostě nemám náladu, může se to protáhnout, ale snažím se - případně i informuji kdy odepíšu atd.
Třetí charakter nějak extra moc nepotřebuju, ale velmi ráda bych ho měla. Pořád se zasekávám ve hrách a nemám moc šanci poznat nováčky či jiné vlky, se kterými jsem si ještě nezahrála.
A jak bych svou šanci využila? Nemám moc představu - vlka mám, vlčici také - tudíž bych možná charakter využila ve hře za nějaké to vlčátko - jestli by se naskytla šance, moc ráda bych se jí chopila. Případně bych si poté zaregistrovala nějakého sourozence nebo vlastního vlka dle představy.

- Ath/Blind

No úplně nevím, ještě jsem nebyla s Blindem u Aeta, ale určitě s ním do smečky chci a Nearka s tím myslím souhlasila, tudíž... oba dva zapojím :D ^^ Protože chci nakreslit Blinda v oblečku :D

Účastním se všeho, včetně lovu :D Nevím jestli vezmu i Blindulína, pokud je to možné? A jestli mohu poslat obrázky a hry za oba charaktery? ^^

A jen malá otázečka.. co je sakra haiku? :D

Kývla jsem nad jeho větou a usmála se. Bylo by fajn, aby se Aet a Zach měli rádi, přeci jen, Tessa by byla šťastná, pomyslela jsem si. Ocasem jsem houpala ze strany na stranu a sledovala hnědého vlka před sebou. ,,Jistě, uvidíme," ukončila jsem pomalu naši malou diskuzi o bozích a bitvách s nimi.
,,Ano, světélkující Athai se zálibou ve stropech... Zní to až příliš komicky," zasměju se a zastříhám ušima. Byla jsem ráda, že jsem se s někým mohla takto vesele pobavit.
,,Přesně tak," odvětím jednoduše. Být bohem musí být hrozná nuda. A ačkoliv mě celkem bavilo trápit jiné vlky, nedokázala bych to dělat celý svůj život. Nad jeho další větou jsem jen s lehkým úsměvem přikývla a podívala se dolů, na své tlapy.

Zamračila jsem se nad tím velmi nevtipným žertíkem bohů, kteří nás nejspíše trestali za to, jak jsme o nich mluvili. Určitě se teď někde dobře bavili, zatím co moje hrdost odešla daleko předaleko. Nespokojeně jsem mlaskla a sledovala Aeta. Ten vypadal, že si s toho nic nedělal. Nedivila jsem se, sám to zažil a ví, jaké to je. Jen jsem si povzdechla s vyskočila jsem, přičemž jsem se zachytila o jmelí, které jsem chtěla stáhnout dolů a vytrhat. Bohužel, nedařilo se mi to, přeci jen, bylo to božské jmelí, co jen tak sundat nešlo.

,,To věřím, také bych pro své sourozence udělala vše. A Zach není zase tak špatný..." Odvětím jen a zahledím se do jeho očí. Mile se usměji a mávnu ocasem. ,,Bavilo by mne zkusit, co dokážu proti bohům. Bylo by to možná výhodné, bohové umí být štědří a tvrdou práci ocení," zazubím se. Zajímalo mne, co asi bohové dělají celé dny. Trápí vlky a baví se s nimi? nejspíše ano, mají přece nekonečný život, tak co jiného mohou dělat?
,,Nevím, byla oslepující, v bitvě by se možná hodila. A taky, byla velká tma, takže jsem byla asi taková světluška," zasměju se a podívám se na své tlapky. ,,Asi ano, vždyť jsou nesmrtelní, co jiného dělat?" Kdybych já byla nesmrtelná, asi bych se unudila.
,,Děkuji ti, Aetasi. Jsem ráda, že mohu pomoci." Díky bohu, že přes chlupy nešlo vidět na kůži, protože já nyní byla doslova červená jak rajče. Ale nešlo to vidět, naštěstí. Co se to se mnou děje?
,,Myslím, že je ani vyvolávat nemusíme,"procedím, když nám nad hlavou něco vyroste. JMELÍ! Ale ne! Najednou se nahnu, zcela nekontrolovatelně k Aetasovi a olíznu ho. Byla to touha, bylo to něco, co jsem samovolně udělat nechtěla, ale - prostě mě to očarovalo! Zatracení bohové!
,,J-já se omlouvám,"vyjeknu a zatřepu hlavou. ,,To to jmelí!" Neuměla jsem si tuto situaci vysvětlit. Bylo mi trapně a moje hrdost se asi teď válela v břečce. No a pak se to stalo znovu! Zase jsem se k němu naklonila a olízla mu čumák! ,,Pane bože, trapněji mi nebylo! Omlouvám se Aete, opravdu! Nemohu to ovládat." Kdybych mohla, vykopu si díru a zahrabu se tam do konce života. Pořád mě to k němu přitahovalo, ale dokázala jsem se udržet a neolíznut ho potřetí - to už bych si vážně šla vykopat tu díru.

Také jsem si lehla, bylo to příjemnější než li sedět na zadku. Ocasem jsem pohupovala ze strany na stranu a sledovala svůj náhrdelník, který se otíral o mé tlapky.
,,To jistě, každý bratr chrání svou sestru, nedivím se, že ho neakceptuješ tak moc, jako ostatní. Ale myslím, že by jste mohli být dobří přátelé," zazubím se a olíznu si čumák. Byl stále studený, ale měl teplotu okolí. Koukla jsem se občas po očku na Aeta, ale mou pozornost upoutávalo spíš okolí.
,,Možná by to mohla být zábava, utkat se s bohy. Ale k mému neštěstí je nejde porazit.. takže by to byla jen jejich hra. Na druhou stranu, možná bych se také pobavila." Kdyby mi bohové dali nějakou zkoušku, z hrdostí bych ji přijala. Pokud bych obstála, možná bych i získala nějaké přilepšení. A to se vždy hodilo.
,,Jmelí? Zajímavé. Další pitomý žert. Mne zase obdařili otravnou září, díky bohu však neměla dlouhé trvání. Netuším, co to znamenalo, nechápala jsem, proč jsem jej měla - ale tu chvíli jsem to přetrpěla. A jestli to mělo význam? Netuším." Trochu mi poskočilo srdce, když se Aet zmínil o tom olizování té vlčice. Vážně se už chováš jak nějaká poblázněná a zamilovaná nána, řekl mi hlásek v mé hlavě. Trochu jsem se zamračila, ale vyhnala jsem to z hlavy a nasadila milý úsměv.
,,Neporuším to, co jsem slíbila. I kdybych měla umřít," řeknu s úsměvem a mávnu ocasem. Já jsem se smrti nebála. Už od útlého věku byla smrt všude kolem mě, byla prostě normální součástí života a nikdo jí nemohl odepřít všechny ty duše, co se ztratily v prázdnu. Jediné, co mne bolelo, bylo to, že si smrt vzala někoho mne blízkého.
,,Líbí se mi, je zajímavý." pronesu a pohledem sjíždím jeho malý přívěšek. ,,Ano, myslím, že by to tu hned prozářilo celý úkryt!" S úsměvem na tváři se podívám okolo. ,,Pak by jsme zde měli určitě nejhezčí strop široko daleko," zasměju se.

Ahuj ^^
Taky se účatním, asi za Blindulína, abych mu nahrabala taky nějaké ty bodíky do dovedností atp. :D
Za Ath jsem se účastnila 1x
Jinak, klidně to udělej ty, myslím že právě ty víš nejlíp, kdo jak píše a kdo má jaké schopnosti :D

Aetas navrhl, že by jsme se mohli přesunout. Jeho nápad se mi zalíbil, navíc jsme tu víceméně seděli kousek od východu a tím blokovali průchod jiným vlkům. ,,Jasně, pojďme." Vstala jsem ze studené země a pomalu se loudala za Aetem. Došli jsme do další místnůstky a já se posadila vedle na kožešinu.
,,Myslím, že se k sobě hodí. Ačkoliv Zachy je trochu drzý, každopádně na příjmacím úkolu udělal dobrý dojem a myslím, že brzy si zvykne na to, jak to ve smečkách chodí." Prohlížela jsem si místnost, ve které jsme byli, přičemž jsem zvesela házela ocasem ze strany na stranu. Zasmála jsem se nad jeho další větou. ,,Mě to tu připadá takové.. no, jako domov." Brala jsem to tu jako své místo, kde patřím. A i když jsem byla ve smečce jen krátce, milovala jsem to tu.
,,Ach ano, zákeřní bohové. Jsem ráda, že mi ještě neudělili žádnou lekci. Ačkoliv, možná by to byla zajímavá výzva," usoudím a podívám se Aetovi do očí. ,,No, i kdyby to byla třeba božská obluda, určitě bych se snažila ochránit celou smečku. Dala jsem slib a budu ji chránit, i proti bohům. Nedovolím, aby kdokoliv z vás zemřel." Hrdě vypnu hruď a usměju se. Jsem hrozně šťastná, že se nikomu nic nestalo, zvlášť Aetovi. Kdo by nahradil tak dobrého alfu? Pomyslela jsem si. Počkat, cože? Athai, si snad zaláskovaná, nebo co? Hádala jsem se vlastně sama se sebou. Zakývala jsem hlavou a soustředila se na slova Aeta.
,,Děkuji," pronesu a začervenám se, což vlastně nejde vidět, díky srsti. ,,Také jeden máš. Je pěkný, bohové mají vážně vkus." Mávla jsem ocasem a prohlížela si náhrdelník hnědého vlka.
,,Asi jo. A uspěl si, to se cení." Zdálo se, že nejspíše nebojovali a vyřešili to diplomatickou cestou. Bylo to poznat, protože Aetas neměl žádné rány a Larissa, které jsem si všimla pře úkrytem také ne. Zasmála jsem se nad jeho další větou.
,,Jistě, možná by mu neuškodila nějaká hezká výzdoba! Mohli by jsme poprosit bohy, aby jej ověšeli nějakými rostlinkami," zasměju se ,,To jistě, krásnější strop jsem neviděla!"

Zvenčí zde zavál studený vítr a já se oklepala. Vevnitř bylo samozřejmě příjemněji, než-li venku, to rozhodně. Ale i tak zde bylo chladno. Srst mě sice hřála, ale bez pohybu jsem i přesto trochu mrzla. Nasála jsem pachy. Byla jsem tu jen já, Aet a matka s vlčaty. Mimo jiné i Zach, který zmizel bůh ví kam. Očima jsem projížděla šedivé stěny úkrytu a prohlížela si Aetase. Moje srdce tlouklo nepřirozeně rychle, bylo to možná až podivné.
,,Ano, Zach má opravdu štěstí, že si získal přízeň takové vlčice," nad jeho malým vtípkem jsem se uchechtla. ,,Ano, to jistě, ty jsi přeci sám velký alfa," zazubím se na něj a mávnu ocasem. ,,Vybral jsi to místo dobře. I úkryt je báječný." Nenuceně se usměju a vztyčím ouška.
,,Vážně, medvědice? Ani jsem si nevšimla, že by přicházela a to jsem byla na obchůzce kolem!" Mrzelo mě, že jsem nedokázala obránit úkryt před nějakým medvědem. Trošku to pošpinilo mou hrdost. Ačkoliv, když jsem zjistila, že to byl žert bohů, zase jsem se uklidnila. ,,Bohové... zjeví se, ani nevíš jak. Nelze cítit jejich pach, a pokud nechcou, nenajdeš je... Jedna bohyně mi dala tento náhrdelník," pronesu a jemně pozvednu hlavu, aby bylo vidět na můj přívěšek. ,,To asi byla hodnější bohyně, než ta co potkala vás. Mrzí mě, že jsem tu nebyla, ale jsem ráda, že se vám nic nestalo." Na tváři se mi objeví náznak úsměvu. ,,Aha, chudák vlčice. Muselo to být zvláštní, být medvědem. Ale je fajn, že se zase rozrostla smečka," pronesu z vesela.
,,Strop, oh jistě!"Zasměju se a provokativně se podívám nad sebe. ,,Vůbec se nezměnil!"

Do úkrytu vklouznul Aetas, který se okamžitě vydal k vlčatům. Nakoukla jsem do oné místnosti, kde ležela Dest s malými uzlíčky chlupů a usmála se. Byli hrozně krásní a roztomilí.
Seděla jsem na studené zemi, ocas kmital sem a tam, jako metronom. Sledovala jsem Aetase, který něco mluvil k oné vlčici, ležící u svých vlčat. Poté jenom vyšel z místnosti a zamířil ke mě. Srdce mi najednou poskočilo, nechápala jsem sama proč. Jen jsem se usmála a sledovala vlka přede mnou.
,,Ahoj, Aetasi. Mám se dobře. S Tessou jsme se skvěle spřátelily, je to úžasná vlčice. Prošla jsem si území, je to tu parádní. Zlatý les je opravdu celoročně podzimní, úplně všude. Je tu příjemná atmosféra, líbí se mi tady." Vyprávěla jsem. Už jsem si to tu skoro celé prošla, ale zatím jsem neznala všechny vlky ze smečky. Rockyho a Destiny jen trochu, Tessu a Zacha lépe. ,,Co ty, jak jsi se měl? Kdo byla ta vlčice? Někdo nový ve smečce?" Zeptala jsem se, byla jsem zvědavá.

--> Zlatá smečka

Vnikla jsem pomalu do úkrytu a posadila se na zem. Rozhlédla jsem se, ačkoliv zde nic moc vidět nebylo. Bylo to tu potemnělé, ale přesto to bylo lepší než venku. Neměla jsem tak teplý kožich, aby dokázal snést všechny ty mrazy. Bylo mi hrozně nepříjemné jen stát venku, nebo se brodit sněhem. Ucítila jsem pach nějaké vlčice, co byla nejspíše někde vedle. Znala jsem ji, byla to partnerka Rockyho. Destiny se jmenovala? A kolem ní další pachy. Vlčata.
Usmála jsem se. Také bych chtěla vlčata, projelo mi hlavou. Kdysi jsem nechtěla o lásce ani slyšet. Vlastně i nyní se bojím zamilovat se. Vše co se kdysi stalo... Bylo to těžké. Nesmíš žít pořád minulostí! Nyní jsi tady, jsi doma! Už nikdo tě nebude nutit zabíjet své přátele! Kárala jsem sama sebe, v mysli. Chtěla jsem konečně uzavřít tu kapitolu svého života, co mne pronásledovala ve snech. Vše co se stalo od mého dne narození, po mou vládu a můj pád. Vše tohle musí být zapomenuto! Chtěla jsem žít nový život. Najít si někoho, koho mohu milovat, někoho, kdo mi bude oporou. Najít si dobré přátele a ochraňovat je za cenu života. To bylo teď to, co jsem chtěla. Mám se dobře. Mám smečku, mám rodinu... Tessu, Aetase.. měla jsem Triona a Barnatt. Jen doufám, že žijí a jsou v pořádku.

Stále jsem sledovala oblohu, na které nyní dávno zářilo slunce. Pofukoval celkem příjemný vítr a teplo bylo také, ne že by mi to nějak obvzlášť vadilo.
Zachy se mi zdál takový zpomalený a ptal se, zda li mi něco není. Pouze jsem zavrtěla záporně hlavou. Nic mi nebylo, jen to bylo až moc podivné a zdálo se mi, jako by si se mnou zahrávali samotní bohové. Jen tak mi darovat záři která hned zmizí? Bylo to zvláštní a já nad tím nehodlala více dumat.
Černý vlk navrhnul přesun do úkrytu, což mu schválila Tessa. také jsem přikývla, ne že by mi byla zima, ale chtěla jsem se skryt, cítila jsem, že brzy příjde velká sněhová kalamita. Rozběhla jsem se tedy za dvěma vlky, směr úkryt. U východu jsem si všimla Aeta, kterého jsem kývnutím hlavy a úsměvem pozdravila. nevěděla jsem, zda-li si všiml a jednoduše jsem vklouzla do úkrytu.

-> Úkryt

Trošku jsem od obou vlků poodstoupila, aby jim záře moc nesvítila do očí. Bylo to jen tupé, omamující světýlko, které prozrazovalo moji polohu. Nikdo tu však kolem nebyl, takže jsem v tom neviděla zas takový problém. Horší bylo, že jsem nevěděla, jak se toho zbavit a zda-li to budu mít na sobě navždy. Doufala jsem, že je to jen žert, který pomine co nejdříve. Viděla jsem starost Tessy a Zachovo překvapení, takže jsem věděla, že oni mi to neudělali. ,,Ne, jsem v pořádku." Zadívala jsem se na oblohu a povzdechla si.