Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vstala jsem z nepohodlné země a otřepala se od hlíny, která mi trochu zašpinila kožich. Což jsem nějak moc neřešila, byla to jen hlína. Vzhlédla jsem k nebi a užívala si příjemný větřík, který vál.
Aetas mi najednou navrhl to, že bych se mohla stát bojovnicí smečky. Velmi mě to překvapilo, takovou věc jsem nečekala. Usmála jsem se a rychle jsem přikývla. ,,Bylo by mi ctí, získat takovýto post," pronesu s úsměvem a mávnu ocasem. Byla jsem šťastná. Aet se zvedl ze země a pokynul mi, abych si odpočinula. Jen jsem přikývla. Nikam se mi chodit nechtělo, chtěla jsem vidět ještě Zachyho zkoušky.
Rozešla jsem se za Aetem, který zamířil k těm dvěma hrdličkám, co nás sledovali. Nabídl mi to a já ty zkoušky stejně chtěla vidět. Šla jsem svižným krokem, zanedlouho už jsem šla vedle Aeta.
Došli jsme k Tesse a Zachymu. Oběma jsem věnovala lehký úsměv a posadila jsem se na studenou zem. ,,Hodně štěstí," popřála jsem upřímně Zachymu a olízla si studený čumák. Protáhla jsem si záda a sledovala, co se bude dít.

Nějak jsem moc nepozorovala okolí, spíše jsem se věnovala souboji. Ačkoliv jsem ucítila Zachyho a Tessu, kteří se přibližovali. Ale bylo mi to jedno, momentálně jsem bojovala a to byla nejdůležitější věc. Neunikl mi ale úsměv Lilith, která mizela v dálce. Sakra... Snad se uvidíme, sestřičko, projelo mi hlavou.
Aetas si všiml, že útočím a tak se přikrčila zpozorněl. Když jsem skočila na jeho bok, skočil mi naproti. Byl v takovém úhlu, že jsem nepředpokládala střet. Naše hlavy se minuly, těla projela vedle sebe a já dopadla na zem, nedaleko Aetase. Nyní jsem měla úplně odkrytý bok, u kterého stál Aetas. Stačilo by jen, kdyby na mě zaútočil a povalil by mě. Samozřejmě to okamžitě neudělal a tak jsem měla možnost otočit se. Aetas vyrazil naproti mému boku, ve snaze mě povalit. Neměl však maximální rychlost, spíše se zdálo, že byl schválně pomalý. Asi ještě chtěl vidět, co dokážu. Když už byl těsně u mého boku, uskočila jsem tělem, ale hlavou jsem stále byla na samém místě. A zrovna v tom místě, kde byla má hlava, byl za chvíli i Aetův bok. Aet vypadal nepozorně, asi jej něco vyrušilo. Ušklíbla jsem se a využila toho. Skočila jsem mu po boku a povalila jej na zem, při čemž jsem se jaksi sama překulila a skončila na zemi vedle Aeta. ,,No, myslím, že je to remíza," zasměju se, vzhledem k tomu, že jsme oba skončili na zemi - ve stejný čas.

Bylo teplo. Hrozné teplo. A ačkoliv už slunce pomalu zalézalo za obzor a obloha potemněla, stále zde bylo tak dusno, že se nedalo dýchat. vzduch byl velmi teplý a nepříjemný. Žádný závan chladného větříku, jen dusno, jako kdyby bylo před deštěm.
Podívala jsem se na Aetase, který měl stále svůj obranný postoj. Zdálo se, že zůstane v defenzívě. Všimla jsem si, že něco ucítil. Bylo tu spoustu pachů, ale žádný se nedostal přes území smečky. zdálo se, že Rocky se vydal do zlatého lesa, dál od území. A bylo tam pár dalších vlků. Ale ty nebylo potřeba řešit, přeci jen, nebyli tady. A když nebyli tady, znamenalo to, že není žádný problém. Tudíž jsme mohli pokračovat v našem přátelském souboji, který se mi zdál zatím velmi zábavný.
Narovnala jsem záda a sledovala Aetasovy pohyby. Sem tam přešlápl, držel si odstup. jeho slova mě potěšila. Kdo první skolí toho druhého, jo? Jemně jsem sklopila ouška a přešla do ofenzivní pozice. Sledovala jsem hnědého vlka před sebou, který se držel spíše vzadu. Sklonila jsem se více k zemi a poté jsem se ušklíbla. Hledala jsem slabinu, kde bych mohla zaútočit a jednoduše povalit Aetase k zemi. A bingo! Bok. Bok byl velká slabina. Nasála jsem vzduch a najednou jsem vystartovala ze své pozice. Dělilo nás jen pár metrů. Jemnými pohyby jsem se dostala do dobré pozice, odkud jsem mohla doskočit přímo na bok. A vyskočila jsem. Aetas měl možnost uhnout, defenzívně, nebo mi zkusit skok překazit, ofenzívně. Obojí záleželo čistě na něm. Ale pokud nezaútočí, nikdy mě neporazí a souboj bude trvat do nekonečna.

Aet mi toho spoustu řekl. Třeba svůj postoj k tuláctví. Já jsem byla tulákem hodně dlouhou dobu a celkem mi to vyhovovalo. Jelikož jsem nebyla svázaná pravidly smečky a vlastně jsem nikdy nebyla ten typ vlčice, která žije ve smečce. Ale chybělo mi trochu zázemí a nějaký blízký kolektiv vlků, kteří mě nebudou odmítat. A to vše smečka dávala. Změnila jsem se, projelo mi hlavou. Najednou mi život ve smečce nepřipadal tak zlý a špatný. Asi to bude jen špatnými zkušenostmi. Ale tenhle svět není zlý. Tohle je dobré místo k žití.
Aetas zmínil, že je zde již rok. Zatímco já tu byla pár měsíců. Ale bylo zajímavé, že se za rok dopracoval k vedení smečky. Byl to dobrý vlk. Silný vlk. K takovým vůdcům jsem mívala respekt. Poté řekl něco, nad čím jsem si jen povzdechla. Poté řekl že by jsme měli začít. Jen jsem kývla.
Dopadla jsem všemi čtyřmi na tvrdou zem, Aetas mi uhnul. Jeho reflexy byly perfektní. Otočila jsem se a zazubila se. ,,Vyhraje ten, kdo?" nechala jsem pravidla na něm. Trochu jsem se stáhla do defenzívy, ale byla jsem připravena se na něj ofenzívně vrhnout.

Doběhla jsem za ním, na menší mýtinku, kde nebylo tolik stromů a tím jsme se nejspíše měli vyhnout fatálním zraněním. Jen jsem se usmála a zastavila se naproti Aetase.
,,Ano, Lilith se to občas stává. Nu což," zazubím se jen a mávnu ocasem, přičemž sleduji Aetase před sebou. ,,Taky bych byla tulákem, ale chtěla jsem zkusit život ve smečce. Možná to bude daleko lepší, než živořit sama."Podívala jsem se na modrou oblohu. Slunce mě pálilo, bylo mi vedro.
Nad lichotivou poznámkou jsem se usmála. ,,Hold jsem vyrůstala ve smečce, kde tohle byly základní věci pro život." Olízla jsem si tlamu, trochu mi vyschlo v hrdle. Aetas pronesl něco, co se mi zalíbilo. Chtěl se mnou bojovat sám. Jako pravý alfa, pomyslela jsem si a jen mávla ocasem. Měl to být přátelský boj.
Stála jsem naproti němu, zaujala jsem svůj bojovný postoj. nevěděla jsem, kolik si toho mohu k alfovi dovolit. Nechtěla jsem Aeta zranit, přeci jen, byl to... přítel. Každopádně jsem se vrhla proti němu. Určitě jsem ho nechtěla zranit. Chtěl vyzkoušet mé zkušenosti. No, jak je libo.

// Opraveno :D

Aetas sledoval chvilku tu bílou vlčici, Cayden, která stále jen přemýšlela a vypadala, že z ní nic nevypadne. Aet nejspíše usoudil, že vlčice není pro smečku hrozbou - což opravdu nebyla a tak se začal věnovat mně.
Všimla jsem si, že zavrčel směrem, kde odešel Zachary a Tessa. Ani jsem se mu nedivila, reakce to byla vcelku normální. Neudivilo by mě, kdyby se za nimi rozběhl a vyrušil je. Při tom by ještě řekl nějaké své kázání, jako pravý alfa. Nad tou představou jsem se jen ušklíbla a poté se podívala na hnědobílého vlka přede mnou.
,,Sestra nejspíše přemýšlí. nevím, možná jí něco zaskočilo, nebo je prostě jen zase mimo realitu. To se stává," odvětím jen a mávnu ocasem. Sestra vypadala stále zamyšleně a asi neměla v plánu se rozejít k nám. ,,No, nevím, asi spíš bude tulákem, jak ji znám. Je to pro ní zajímavější život. Nejspíš. Uvidíme," řeknu jen a olíznu si studený čenich.
Aet nakonec rozhodl, že Cayden nechá tak jak je. Rozmýšlela se. ,,No, bojování mě baví a jsem v tom i vcelku dobrá. A lov pro mě taky není problém," zazubím se na Aeta a zastříhám oušky. ,,Budeš se mnou bojovat, nebo vymyslíš nějakou alternatívu?" Celkem mě zajímalo, jak by mě chtěl testovat v boji. Bylo by zajímavé, kdybych bojovala s Alfou.
Nakonec jsem se za ním rozběhla k místu, které zvolil jako místo pro zkoušku.

Obloha byla jasně modrá, skoro bezmračná. Poutala mě svou krásou a já začala nevnímat okolí. Sem tam se na ní objevil bílý obláček, který po chvilce proplul a rozplynul se, jako by tam nikdy nebyl. Pousmála jsem se. Začínalo mi být teplo, ačkoliv můj kožich už byl přizpůsoben na léto. Dýchalo se mi vcelku špatně, ale vál studený vítr, což bylo jediné schlazení v této teplotě. Mávla jsem bílým ocasem a zadívala se na Lilith.
Moje sestřička vypadala nepřítomně, kdo ví, zda-li vůbec postřehla mé dotazy. Vypadala duchem nepřítomna. Možná myslela na rodiče? Na něco jiného, co ji vytrhlo z reality? Kdo ví, nechala jsem ji radši tak. Však ona příjde a možná mi i odpoví. Otočila jsem se k sestřičce zády a vyrazila k Aetasovi, který byl u Cayden. Šla jsem pomalým krokem a udržovala jsem si vzpřímený postoj. Zaslechla jsem něco z jejich konverzace, ale Cayden nevnímala asi tak jako Lil. Povzdechla jsem si a podívala se na Aeta.
,,Ehm... tu zkoušku chceš podniknout, až to dořešíš?" zeptám se klidným hlasem a lehce se usměji. Doufala jsem, že se Aet kvůli tomu nějak nenaštve. Všichni po něm něco chtěli, asi to na něj bylo možná moc. Cayden vypadala duchem nepřítomně, možná zvažovala přijetí do smečky a tak jsem se o ní moc nestarala a nechala jí bloumat.

// Omlouvám se za pozdní odepisování, řešila jsem spoustu věcí v real life :D

Ta vlčice, Sisi, se zde objevila, prohodila pár slov a zase zmizela v dáli. Kdo ví, proč odešla, vzhledem k tomu, že ji zde Aet přivítal s vřelou náručí. Nu což, moje věc to nebyla, nemínila jsem to nijak moc řešit.
Zrak se mi upřel na Zachyho a Tessu, kteří spolu ladně odkráčeli daleko od nás. Vypadali jako zamilovaný pár a také tak působili. Kdo ví, možná brzy budou partneři. Přála jsem to Tess, zdála se být jako milá vlčice. Ačkoliv Zachy byl trochu drzoun a byl ve smečce teprve chvíli. Ještě ani vlastně nesložil zkoušky. Ale což, je to rozhodnutí Tessy. Zajímala by mě ale Aetova reakce...
Ta vyklepaná vlčice, která měla ocas mezi nožkama a vypadala, jako by měla brzy dosáhnout infarktu, se představila jako Cayden. Stále koktala, ale už vypadala více vyrovnaně. Aet jí nabídl místo ve smečce. Vypadala, že by o něj možná i stála. No, v tomto období se nějak smečka rozrůstá, pomyslela jsem si.
Všimla jsem si i Rockyho, co konečně vylezl z úkrytu. Trochu na mě tam dole zapomněl, ale já mu to nevyčítám, nejspíše byl unavený a potřeboval klid. Ani se mu nedivím. Jen jsem se na něj usmála a kývla na pozdrav. Poté jsem se konečně začala věnovat zase Lil.
Nad jejími reakcemi jsem se občas ušklíbla, ale nijak jsem je nekomentovala. Prostě jsem držela jazyk za zuby a užívala si poznámek Potvůrky. Po zmínce o jizvách a tom, že mi nějakou udělá, se mi koutky rozjely do velkého úšklebku. Byl možná trochu děsivý. Hlavně jsem zavrčela a trošku vyzývavě nadskočila. Poté se Lil uklidnila, tak jsem zaujala hrdý postoj a ušklíbla se. Na území smečky se asi boj ze zábavy nepraktikoval. ,,Necháme to na jindy, ve vhodnějším prostředí," zazubím se na ni a poté se jen usměji.
,,Vlka?" Nad jejím "nenápadným" kuckáním jsem se ušklíbla. ,,Možná, někdy. někoho, kdo bude rozumět mé osobě. Pokud se někdo takový najde," pronesu jen a lehce se usměju. ,,A co Potvora, našla si někoho atraktivního, nebo zatím nepotkala žádnou lásku?" Lil se naskytl pohled na mé bílé zoubky a mordu, která se tvarovala do lehkého úšklebku.
Spousta vlků odešlo, nebo se odvrátilo z dosahu, takže zde už byl jen Aet, já, Lil, Rocky a vyjukaná Cayden. Navíc, Rocky a Aet byli takoví... nepřítomní.

Tlapku do ledu
5% do schopnosti lovu
5% do obratnosti
Díky ^^

Sledovala jsem dění okolo, přičemž jsem si povídala s Lil. Vypadala, že jí okolní dění moc nezajímá. Akorát nevypadala zrovna nadšeně z toho, že nesmí chodit kam chce. Ale vypadalo to, že to chápe. Aet měl na starost velký prostor a uhlídat zde několik vlků byla obtížná práce, pro každého alfu. Ale on to zvládal. Momentálně začal řešit tu vlčici, Tess a Zachyho, který pořád zasahoval do rozhovorů, jako by byl sám alfa, přičemž zatím ještě ani nesložil zkoušku. Připadalo mi to troufalé, možná až drzé. Otočila jsem se však zpět k Lil, která se vrhla do povídání o svých jizvách.
,,Vždycky jsem na tebe dávala pozor. A vždycky budu," zazubím se na ni a poté se podívám na její jizvy, které na noze měla. Jednu získala od rysa. To musel být zábavný souboj, problesklo mi hlavou. Rysové byli velmi tvrdí soupeři, ale dali se skolit. Pro slabší vlky by to však znamenalo smrt. Další byla od Hairiho. ,,Zase jedna z mnoha rvaček s Hairim, což?" Byla to spíš řečnická otázka. Ti dva byli milovníci rvaček, šlo to vidět. Poslední byla od lidské pasti. ,,Vážně? To musel být oříšek, dostat se z ní," olíznu si tlamu a mávnu ocasem. Vždycky mě zajímalo Lilithino povídání o jejích jizvách. Byly to často zajímavé příběhy, které mě bavily. Mě většinou jizvy zarostly srstí, takže nebyly vidět. Ale moje tělo bylo zjizvené. Někdy to šlo trochu vidět, jindy zase ne.
Poté se Lil rozmluvila ohledně té Hairiho tlupy. ,,To je možný, je pravděpodobné, že je to bez tebe přestane bavit," zašklebím se. Byla bych ráda, kdybych bratříčky ještě potkala. Když jsem začala mluvit o rodičích, vypadala trochu sklesle. No jo, matka jí bránila, otec byl hajzl. I mě matka zachránila, párkrát. Povzdechla jsem si.
Nad větou o usazování jsem se zasmála. ,,Neboj se, neskončím jako pucflek. Spíš jsem to myslela tak, že budu mít nějaké místo, kam se vracet. Kde budu vítaná. A navíc, se mnou vždycky bude zábava." Podívala jsem se na ni a lehce se usmála. Projela jsem jazykem po tesácích a pak se zadívala na Aeta.
Situace okolo mě moc nezajímala. Zach se začal moc zajímat o tu bílou neznámou, která se strachem v očích a koktavým hlasem sypala omluvy jednu za druhou. Nepřipadal mi moc sympatický, neměla jsem ráda takové drzouny. Ale byl to přítel Tess a zdálo se, že se k sobě dost měli. A já měla Tess ráda, zdála se být milá a dobrá. Šli se Zachem trochu stranou, zdálo se, že už je celkem v pořádku. Byl to malý pád, nic závažného. Zdálo se mi, že všichni situaci moc hrotili.
Otočila jsem se k Aetovi, jelikož mě moc nezajímali lísající se Zach a Tessa. Pozorovala jsem tu bílou vlčici, která vypadala, že se za chvíli rozbrečí strachem. Povzdechla jsem si. Aet zase okřikl Zachyho, který pořád řešil tu bílou. Konečně. Poté se díkybohu začal věnovat té bílé. Vypadal nakrknutě, nedivila jsem se mu. Trochu jí vynadal, ale vypadalo to, že se to srovná. Poté to jednou větou rázně ukončil.
Najednou jsem ucítila další pach. A uslyšela Aetovo zvolání směrem k bílé vlčici s modrými znaky. Jmenovala se Sisi. Nebo alespoň na ni tak volal. Bylo tu na mě až moc vlků...

Tohle je fakt dokonalý :D Pobavilo mě to. ^^

- Nebudu tu týden a nevím, jestli stihnu ještě zítra odepsat (pokud Aet napíše do hry), tak mě když tak přeskočte, nebo vyčkejte, jak je libo. ^^ Zatím se tu mějte pěkně ^^

Podívala jsem se s úsměvem na Lil, která se zdála ve své kůži a vypadala poměrně šťastně. ,,Nikdy jsem neřekla, že nemáš podvádět," uculila jsem se a mrskla ocasem, při čemž jsem si olízla čumák. Lilith vypadala, že si to užívá.
Aetas se okamžitě chopil slova a otočil se na mě. Také pokáral Lil a představil se jí. ,,Neboj, ona je hodná, když chce. Dám na ni pozor," řeknu s úsměvem a otočím se zpět k Potvůrce.
,,Tři jizvy? Šikula." Podívala jsem se kolem, všichni teď řešili Lil a neznámou vlčici, která se krčila při zemi a vypadala, že se bojí. Jen jsem se nad tím ušklíbla a otočila se k Lil. ,,Já? Jizvy nemám no. Většinou mi je ani mí protivníci nestihnou zasadit," pronesu s úšklebkem a zazubím se. Věděla jsem, že Lil to udělala, aby mě poškádlila.
,,Aha, tak tlupu jo? To se jim nedivím, ale je fajn, že to přežili a ještě žijí. Snad se tady brzy objeví, ráda bych je viděla," řeknu a lehce se usměji, přičemž zastříhám ušima. Poté Lil zmínila rodiče. ,,Viděla jsem je. Dobře jim tak, zasloužili si to. Za celé ty roky. Přála bych jim možná i daleko horší smrt," pronesu tiše, aby jsme to slyšely jen my dvě. Nechtěla jsem před ostatními vyznít špatně.
,,No, po tom co ve smečce začal převrat, zabila jsem několik vlků a pak utekla. Nechtěla jsem dát krk za takové pitomce, jako byli to ve smečce. Poté jsem se už jen toulala, až jsem dorazila sem. No a teď... přidala jsem se ke smečce tady Aeta. Ne že by mě smečky nějak lákaly, ale potřebuji se asi někde usadit. Chápeš, je to jednodušší život." Podívala jsem se na Aeta, který se momentálně staral o druhou vlčici.
Zachary se staral spíše o Tessu, která se zdála zraněná. A taky o vlčici. Vypadal spíše, jako kdyby chtěl oddálit zkoušky, ale já to nějak moc neřešila. Tessa ležela na zemi, pomalu se zvedala a při tom bolestně kňučela. No, při takové srážce se nedivím. Já už byla na takové srážky zvyklá, ale co Tess... Vlčice se jí začala okamžitě omlouvat, vypadala opravdu smutně a bála se. Aet se staral o Tessu a zasypal jí otázkami, přičemž vynadal té bílé neznámé.

Zachary a Tess se bavili spolu. Tessa vypadala, že přemýšlí a tak jsem si jí nějak moc nevšímala. Zachary zamířil k Aetovi a zeptal se ho, jakou zkoušku musí složit. Taky mě to zajímalo. Chtěla jsem to mít co nejdříve z krku. Aetas řekl, že nejdříve vyřeší Zachyho zkoušku, poté mou. I když to řekl trochu v jiné větě, nad kterou jsem se lehce ušklíbla.
Kvůli nepozornosti jsem nezaznamenala, že se blíží ten známý pach. Najednou jsem byla sražena k zemi. Ihned jsem chtěla vystartovat po svém "útočníkovi", ale z vlčice šel známý pach a taky řekla něco, co jsem hodně dlouho neslyšela. Vlčice mi ožužlala ucho. Ušklíbla jsem se. ,,To je podvádění, já si tě nevšimla!" Křiknu na ní lehce uraženě. Samozřejmě to bylo jen na oko. ,,Ráda tě vidím, Lil. Jak je to dlouho? Už si zase vyrostla," zazubila jsem se na ní, jako by snad byla moje mladší sestra. Já jsem byla ta nejmladší, ale to nikdo neřešil. ,,Myslela jsem, že jsi umřela. Co bratři. Žijou?" Podívám se do jejích oček a pomalu se překulím tak, abych se mohla zvednout ze země. Vstala jsem na tlapky a oklepala se.
Najednou se odnikud přiřítila bílá vlčice, která smetla Tessu. Tu jsem však vůbec neznala a tak jsem lehce zavrčela. Aetas nahlas štěkl, až mi to trhalo uši. ,,Promiň Aete, to je má sestřička, Lilith. Je trochu... no... drzá a neomalená. Prostě moje Potvůrka," zazubím se na sestřičku, kterou jsem věčnost neviděla.